Serpensortia

Nechci nikomu tvrdit, že se vracím k blogování ... přeci jen jsem vždycky, když jsem s tou veselou novinkou přiběh naposledy, jakoby naschvál zmiznul. Ale ne záměrně, většinou to má své špatné důvody. Velmi špatné. Typu škola nebo práce. A ještě hůř, mnohdy oboje dohromady.

MOR 13: čtvrtek

-dární!

Ano ano, je to tady, už jdu prudit, ale já si prostě nemůžu pomoct. Mástr (neboli Masters of Rock, což je zdejší nejlepší festival svého druhu - jen tak mimochodem) nám skončil (více než před měsícem, takže tento článek je trochu opožděný, ale copak to vadí?) a já opět přicházím s kraťoučkým shrnutím. Tentokrát vám však nelžu (aspoň v tomhle ne - heh :P), článek bude opravdu krátký (tedy na zdejší poměry ano)!

Ruiny

Ano, ano ... ruiny .. nic jiného z mého blogu už nezbývá ... A čí je to vina? No raději se vyhněme odpovědi na tuto otázku ... můžeme to svádět na nepříznivý vítr, inflaci nebo korupci ... Podstatné je, že jsem se vrátil ... trochu. Sice mi už skončila práce (juchů-juchuchů), ale zase mi za chvíli začne škola, takže ono to s tou aktivitou zas tak slavné nebude (a kdy v mém případě bylo?)

Já ti teda taky nevím

Stále častěji nyní narážím na články, které začínají větou "No já teda moc nevím, co přidat za článek, nestíhám, nemám inspiraci, tak vám sem zatím hodím aspoň tohle, abyste neřekli ..." Možná, že i kdyby v tom článku pak byly sebezajímavější informace (což jsou málokdy, protože jsou to články z nouze), už jen tato úvodní věta mě vždy odradí natolik, že nemám chuť číst dál. Však proč mám číst někoho, kdo vnímá své čtenáře jen jako lačné saně, které je nutno nakrmit - je jedno čím, klidně hnojem, hlavně aby se nakrmily! "... hodím vám sem zatím tohle, abyste neřekli ..." - no co je to za přístup?

Znám cokoliv, jen ne sebe (ja - pa, dá - ta, riri - rum, dam tam ...)

Ani nevím, co mě to napadlo, ale začal jsem v "rozepsaných" hledat nějaké poklady - a hle - našel jsem hned dvě básně (pravda, příliš se nerýmovaly a zdánlivě nebyly o ničem, ale asi je i tak zveřejním) a jakýsi článek o šílenství. Nebo ne o šílenství jako takovém, ale o mém šílenství, jaké v mé mysli propuklo po přečtení Běsů ... Lépe řečeno vždycky jsem býval trochu rozpolcený, ale při psaní tohoto článku jsem evidentně pocítil vyloženě palčivé nutkání to zdůraznit a vypsat se z toho tou nejrozporuplnější možností, jakou lze jen o takovémto tématu psát. Zkrátka jsem ze sebe udělal nějaké poetické monstrum - už ani nevím, za jakým účelem. Možná jsem se jen jako Karmazinov chtěl naoko ponížit a tím všem říct "chvalte mě, velebte mě, milujte mě!" - tak to tedy se mnou je. Občas. Dnes už ne, dnes 30.5., jsem sice nemocen, ale skolila mě pouhá rýma, ne nějaká psychóza.

Lidé, čtěte ...

Lži všude kolem

Lži ... krásné téma ... dalo by se nich psát jakou dobu ... že zachraňují a ničí životy ... Všimněte si, že "záchranu" jsem dal na první místo. To proto, že mi nejdřív ze všeho vytanou na mysli "milosrdné lži". A proč? Protože jsou všude ... Ne, tohle nebude duchaplný článek, nepůjde o politickou úvahu, o kritiku Miloše Zemana, k čemuž mě vyloženě nabádá Téma týdne (ó, jak netaktní je kolektiv blog.cz), nejde o žádný výklad, esej nebo fejeton. Ne. Jde o stížnost!

Moudrost ... ehm ... Sofie!

Víte, obvykle se na blog přiženu s chutí cokoliv kritizovat, ale dnes jsem tady s vyloženě dobrou náladu a i to, co mě jindy dohání k nepříčetnosti, mě dnes pobavilo. Jako ty reklamy na hlavní stránce blog.cz na velmi zajímavé a přínosné články obl(í)bených blogerek ... Snad nic mě nezajímá víc než Jaro na fotkách blogerky Ophelie ... nebo vlastně ano: názor Kirsten Axe na muže!

Přenosný banán ... nebo Agora ... či agricola?

Tak jsme dnes ve školní jídelně dostali jako zákusek - kuchařky se slitovaly - banán. My si toho velice vážili ... až tak, že se z banánů staly palebné zbraně ... a brzy se k nim ve vzduchu přidal i příbor, sůl, staré pomeranče, šlupky, knedlíky a mlíko. Učitelé nevzrušeně debatovali na druhém konci místnosti o tom, co si na nás připraví na příští táden (nejlépe na pondělí) nebo koho nechají rupnout. Adepti by byli.

Klíč králů

Klíč králů, Divadlo Broadway

Co že se to odehrálo? Fender se vrátil? No, jak se tak znám, ne na dlouho. Ale blog mi svým způsobem chybí. Svým způsobem - není to už tak, že bych bez něj nemohl dýchat, jak tomu bylo za starých časů. Možná je to samotným blogem ... spíš je to ale mnou. Jsem stále línější a línější. A admini blogu.cz stále blb... ne, nemůžu na ně nadávat. Oni to myslí dobře, tak co si furt stěžuji? Všichni to přeci myslí vždycky dobře. On to i Klaus s tou amnestií myslel hrozně dobře. A já, hajzl hnusný, si nedovedu vážit toho, že poskytl druhou šanci nebohým polepšeným vrahům, dal volnou ruku poctivým zlodějům a umožnil cikánům radovat se z návratu jejich zcela nevinných druhů, kteří si odpykávali trest místo ňákého gadži, co to na ně svalil. Hold není růže bez trní. Tedy alespoň to mi vnucuje téma týdne. Tak jsem se rozhodl na toto téma napsat ... nebo alespoň mu přizpůsobit článek, co se mi začal rýsovat v hlavě od chvíle, kdy jsme se pohodlně usadil v divadle Broadway ... a tímto se elegantně vracím k nadpisu.

Budoucnost

Asi před týdnem jsem sepsal následuící článek ... stále je čistě nepolitický, i když - věřte - mám absťák. Když vidím, co se děje, mám stále větší problém nepsat o politice ... ale slib je slib. A do ledna daleko. Takže zveřejňuji "Budoucnost", možná plané výkřiky do tmy, jen pár narychlo sepsaných myšlenek, ale i objevů ...

Temperou na dřevo

Téma týdne je "nesmysl" - jak příhodné! Mohl bych tedy konečně psát o svém životě! A o svém úsilí, o svých nadějích ... ale ne, nechám to na jindy, teď nemám náladu. Nemám totiž náladu na nic. Jen na stěžování si. Vlastně už ani nic jiného na blogu nedělám, ale ... slibuji, že se pokusím tento článek nestočit na politiku. To už mě totiž taky nebaví ... nebaví mě neustále někoho přesvědčovat .... a politika je přitom především o přesvědčování. Nemám na to už hold sílu. Ale ne jenom na přesvědčování ostatních, ale především na přesvědčování sebe samotného, že ne všechno postrádá smysl.

Jen koleno, víc nic!

Po dlouhé, ale opravdu hodně dlouhé odmlce, již jsem maskoval stylově rekonstrukcí, která však nastala až o tomto víkendu, se opět vracím, abych vás přesvědčil, že jsem opravdu stále ještě naživu ... Zda o to stojíte, to už je věc jiná.

Lacrimosa: Das ist unsere Revolution!

Nesliboval jsem větší aktivitu, ačkoliov jsem vám - nechápu proč - dal jakousi naději, že bych se snad mohl začít o blog konečně zajímat. Ale co jsem udělal? Nezměnil jsem design, jak jsem chtěl (za což ale nemůžu já, nýbrž lenivý tvůrce, se kterým si budu muset vážně promluvit), neuspořádal jsem narozeninovou oslavu (což jsem ani nechtěl, ale aspoň byste věděli, že opravdu stále žiji - pokud vás to ovšem zajímá) a k nikomu z vás jsem nezašel, i když jsem prohlašoval, jak poctivě začnu od středy komentovat. Ovšem já jsem si odjel podle do Prahy a nechal blog opět ležet ladem ... a přesto se sem teď vracím především proto, abych se vám mohl drze pochlubit, co jsem právě v Praze zažil.

Opět svítá v prastarém Babylonu ...

Jak optimisticky zní téma tohoto týdne "Jdeme dál", dokud se nad tím člověk nezamyslí hlouběji a nezjistí, že jde jen o další jízlivou připomínku blížícího se začátku školního roku ... brr ... ani nevím, jestli se těšit nebo ne. Už předem vím, že hned v pondělí mě čeká zapojení se do krvavých bojů o lavice, což už taky není taková sranda jako kdysi - vím moc dobře, že ze dvou se zase stane ping-pongový kurt a minimálně další dva poslouží pro improvizovaný šachový, piškvorkový nebo pokrový turnaj.

Tábor v Hořicích ... se vyvedl.

Černá ... jak krásné téma týdne ... ale stejně na něj nic nenapíšu - jako vždy.

Věřte nebo ne, ale po návratu z tábora bych ani v nejmenším neměl na rozepisování se o "černé" sebemenší chuť. Nevnímám tu barvu jako symbol zla ... a díky Mástru ani jako symbol smutku ... ale přesto mám potřebu po táboře vidět kolem sebe barvy...

Masters of Rock 2012: 4. den, 15.7., FOTKY

Neděle ... poslední den. Skončilo nám to nějak rychle, co říkáte? I když vám mé zaMOŘování tolik rychle asi zase neutíkalo. V tomhle článku jsou však už jen fotky ... a poslední vzpomínky ...

... na rodinu ...

Masters of Rock 2012: 4. den, neděle

Zatímco sobota byla opravdu narvaná, v neděli jsem chtěl zachytit jen jednu skupinu: Arch Enemy. A jelikož jejich autogramiáda začínala v šest (což znamenalo čekání u Prosperity od čtyř), měli jsme do zhruba těch tří (než nám jel vlak) čas ... tedy jsem založil díky blízkému Rossmanovi novou tradici: mástrovské kupování kartáčku na zuby. Vloni jsem si ho musel koupit, protože jsem si ho zapomněl doma, letos mi už jen přišel hold nechutný, tak to chtělo změnu ... Ale to je asi každému jedno, jak jsem zabíjel čas, zatímco na Ronnie James Dio stage hráli Mistake, Salamandra, Škwor, Skyforger a Doga.

^{... Hell, Tiamat, Gotthard, Paul Di'Anno, Arch Enemy, Sabaton}

Masters of Rock 2012: 2. a 3. den 13.-14.7., FOTKY

Víte, jak je těžké napsat článek, když u toho sledujete Hvězdné války? Velmi těžké ... mám v hlavě jen myšlenky na světelné meče, Darth Vadera ... což mě přivádí k myšlence, že vlastně už od dětství se lidem vtloukává do hlavy "Ti v černém jsou vždy zlí". Dobrá, Hvězdné války možná nejsou úplně pro děti ... ale co Skeleton z Ptáka ohniváka? Záporňáci jsou vždy v černém .. jen Rowlingová v pátém dílu Pottera dokázala odkrýt pravé zlo ... v růžovém ... Ano, mám na mysli Umbridgeovou. Ale co tím sleduji? Většina malých dívek si říká, že chce být jako tou hodnou princeznou ... ve světlých šatech, se světlými vlasy, bojující proti temné straně. Kdo by se chtěl atky přidat k té temné straně, jestliže v pohádkách její příslušníci vždy zahynou .. a vždy jsou to zloduši, kterým tu smrt všichni přejí! A co pak chudáci metalisti? Jsou pro okolí těmi zápornými Skeletony, Voldemorty, Darth Vadery, Saurony ... a z Umbridgeových jsou rázem zase princezny ...

No nic ... jen jsem se tak zase zamyslel nad předsudky ... přijde mi to hloupé.

Pojďme k fotkám ...

Masters of Rock 2012: 2. a 3. den, pátek a sobota

Rozhodl jsem se spojit dva dny dohromady ... nejen, aby vám to pak rychleji utíkalo, ale hlavně proto, že v pátek se nic tak zásadního nedělo.

Vždy se najde nějaký den, který je možno úplně vypustit. Loni taková byla sobota, kdy jsme do areálu jeli někdy v deset ráno na Schmitzera, ale hned při Visions of Atlantis jsme zase odjeli zpět do Zlína ... a zašli jsme do kina na Harryho Pottera. Dva dny po premiéře. Letos, kdyby v pátek nebyla autogramiáda Edguy, bychom se bezpochyby stavili v kině znovu ... ale autogramiáda byla, takže vás mohu zaMOŘit i vyprávěním o pátku ...

^{ZakázanÝ Ovoce, Ribozyme, Suicidal Angels, Vitacit, Visací Zámek, Sirenia, Freedom Call, Exodus, Unisonic, Edguy, Pain, Lady Kate, Odium, Sebastien, Milkin the Goatmachine, Citron, Kissin' Dynamite, Arakain + Lucie Bílá, Firewind, Korpiklani, Stratovarius, Nightwish, Deathstars}

Masters of Rock 2012: 1. den 12.7., FOTKY A VIDEA

Právě sleduji Óčko (slovo "sleduji" berte s nadsázkou - mám to tu pro podbarvení) a hned, co tam jakási dívka prohlásila v Mixxxéru, že poslouchá všechno, začalo se mi chtít brečet. Všechno? To asi těžko ... chtěla říct všechnny sračky, ale budiž... jestliže opravdu poslouchá Takatu a do toho i Epicu, neberu jí to ... muhaha, vsadím se že by o Epice byla schopná prohlásit, že jde o ženský rod od eposu ...

Ale proč vám svým rozhořčením kazím článek už od začátku? To opravdu netuším ... možná čekám, že pak ještě s větší radostí uvítáte fotky, které vám přináším přímo z jámy MORové.

Pravdou je, že jsem ale ani nečekal, že můj předchozí článek, který na zpestření obsahoval jen čtyři animace, získá tolik čtenářů. Jsem vděčný nejen všem, kteří se tím prokousali, ale i těm, kteří se mnou souhlasí s upálením kuřáků ... tedy těch bezohledných kuřáků, kterým nestačí k životu zapalovat si v soukromí, ale musí ten ostudný čin spáchat i v chumlu největším!

Ale pojďme k těm fotkám ... okecávání už tu bylo až moc.