Lži ... krásné téma ... dalo by se nich psát jakou dobu ... že zachraňují a ničí životy ... Všimněte si, že "záchranu" jsem dal na první místo. To proto, že mi nejdřív ze všeho vytanou na mysli "milosrdné lži". A proč? Protože jsou všude ... Ne, tohle nebude duchaplný článek, nepůjde o politickou úvahu, o kritiku Miloše Zemana, k čemuž mě vyloženě nabádá Téma týdne (ó, jak netaktní je kolektiv blog.cz), nejde o žádný výklad, esej nebo fejeton. Ne. Jde o stížnost!
Dnes se každý matla, včetně mě, snaží psát ... Na každém webíku a bogísku teď můžete najít básničky a povídky - pokud se autor považuje za přílišně talentovaného, tak i drabble. Budiž, já to schvaluji, psát se musí! I já sám sem občas přispěchám se svou trapnotvorbou, ve které zachycuji poslední výkřiky šíleství, ke kterému mě dovádí současný společenský stav ... ano, ta společnost! Nic se nezměnilo, nic ...
Ale kdyby byli lidi apsoň upřímní ... kdyby napsali "Člověče, ty máš talent, ale vadí mi tam tohle a tohle ...", zkrátka kdyby se tak jen přestali vtírat do přízně! Stále častěji se dostávám na blogy, které opravdu stojí za velké kulové, když to řeknu natvrdo, jejichž autorky se pokouší o nějaká básnická veledíla. To musíte znát všichni. Jsou to ty básničky, které se zabývají vznosnými tématy, jako je neporozumění.
Neporozumění je v očích těchto slečinek extra sexy, proto najednou každá píše o nějakém odmítání a diskriminaci na základě toho, že "hlavní hrdinka" má "jiné smýšlení". Docela by mě zajímalo, co tyhle dívky považují za "jiné smýšlení". Neumpřímnost z toho vyloženě čiší a růžový podklad blogu a fotky webmiss všude možně atmosféře smutné básně příliš nenapomáhají.
Kdyby to tedy bylo aspoň psané dobře - teď ani tolik nemluvím o gramatice, jako spíš o stylu. Dnes hold letí ty naučené podbízející se fráze typu "jsem jako černý pěšák mezi bílými figurkami", "utápím se v neštěstí", "nikdo mi nerozumí, jsem tak divná", "není to má vina", "není to sen, je to krutá realita" apod. Ano, hlavně krutá realita je takový oblíbený pojem! A krutá realita, vážení, je, že všechny tyhle básně - do jedné - sklízejí nepřiměřené úspěchy od čtenářů ... A to mě štve nejvíc. Copak opravdu někdo se zdravým rozumem může s klidem v duši napsat ka takovým paskvilům "mluvíš mi z duše", "jen ty to umíš tak vystihnout", "kéž bych uměla psát jako ty"?
A co si pak mám myslet já? Ano, musím ten článek zakončit sobecky, ale zároveň je to k zamyšlení: jak rozeznáte, jestli vaše tvorba opravdu za něco stojí nebo jestli jde o brak, když dnes nikdo není upřímný a nikdo vám neřekne, co si myslí? Jak můžu vědět, jestli za těmi lichotkami u mých básní typu "píšeš tak úžasně a poutavě" není skryté "je to děs, ale kámoš, tak mu to pochválím". Není to poprvé, co takhle uvažuji. Vlastně se touhle myšlenkou ubíjím často ... protože já se neřídím tím heslem "piš pro sebe", ne, já píšu jen proto, abych něco sdělil. A když vím, že jsou všude falešní lichotníci, nevím, jestli to má cenu!
Tak zatím zdar, přátelé moji, slibuji navždy svou upřímnost.
Au revoir
Žádné komentáře:
Okomentovat