Život

 ... je občas divný, ale i přese všechno, jsem stále tady. Tedy ne tady jako na blogu, neboť jste si asi všimli, kdokoliv, kdo sem zabrousil, že je to tu už rok mrtvé. Tedy k ročnímu výročí úmrtí tohoto blogu jsem se rozhodla přijít s článkovou nekromancií a sepsat alespoň něco málo o tom, co se událo. 

listopad 2023

Hned na začátku listopadu jsme s přítelem vyrazili po stopách Bohumila Hrabala. Věnuji tomu vlastní článek, protože z toho mám dost fotek, takže nyní aspoň přihodím tři nejzajímavější z Hradištka, Kerska a Nymburka: 

Víkend na to mě kamarádka zlatnice vytáhla na výstavu kamenů. Nebo tedy já dostala lístky, ale kdybych neměla ji, nevyrazila bych asi nikam. Nakonec jsem si tam koupila prsten s dendritickým opálem; do té doby jsem opálům moc pozornost nevěnovala, ale ty dendritické si ji zaslouží, mají totiž takové černé "větvičky", kterými prorůstají zbytkem bílého kamene (ne, neumím to odborně popsat, ale snad máte představu... ostatně níže uvidíte foto), takže utvářejí někdy husté a někdy elegantní, řídké obrazce. 

Muž mě pak vytáhl na večeři do restaurace Rapír v Ořechu a já můžu jen vřele doporučit. Miluji tyhle středověce laděné podniky, které jsou sice nádherně vyzdobené jako zámecké zbrojnice, ale zase se v nich nehrotí dobová mluva a obsluha se nesnaží doopravdy svým chováním vrátit do středověku. Do toho stádia jsem nedospěla a přijde mi to cringe, tak jen doufám, že se to za ten rok nezvrhlo. :D  

Na fotce níže je kromě božího prstenu ještě náramek, který pochází také z výstavy minerálů. Pak samozřejmě výstavišťové razítko a to, co to celé spojuje: já :D a Rapír samozřejmě.

(ty fotky by měly jít po rozkliknutí zvětšit, ale doporučuji to příliš nedělat; nejenže jsou samy nekvalitní, ale ta modelka tam taky nevim nevim)

přelom listopad/prosinec 2023
Se stejnou kamarádkou zlatnicí jsme na přelomu měsíců vymetaly kočičí kavárny. Tedy šly jsme do osvědčených dvou: na Arbesáku a u Můstku. Za boha vám neřeknu, jak se jmenujou, protože všechny kočičí kavárny se jmenujou na způsob... inu "kočičí kavárny" :D 
U Můstku ovšem měli tehdy mikulášské menu, což bylo něco úplně nechutně sladkého, ale jelikož jsem ze 70 % tvořena z čokolády, ustála jsem to. Možná mi v tom pomohla chlupatá podpora...

zima 2023-2024

Vánoce byly asi vcelku v pohodě, moc si z nich nepamatuji, jen to, že na návštěvu přijel tatin a vyčítal mi, že jsem ho nepozvala v létě. Tak nějak jsem zkousla připomínku, že když chtěl v létě přijet, měl se v létě ozvat, protože vyčítat mi to na Vánoce je docela pozdě. A nesmyslné k tomu. 

Před Silvstrem jsme vyrazili do Žlutých lázní na světelnou výstavu, což bylo přesně něco pro mě, protože miluji světýlka. Taky tomu věnuji vlastní článek, takže jen pro představu: 

A pak samozřejmě silvestrovský Staromák: 

Baldur's Gate 3

Asi koncem února mě kámoši dokopali do BG3. Dokopali tím stylem, že o tom furt mluvili, a tak jsem se holt podvolila. :D Prvních 20 hodin jsem si ani neužívala, bojovala jsem s ovládaním, logikou světa, příběhem, postavami... tak nějak vším, přišlo mi to vadný a místy i nudný. Holt to nebyl Elden Ring. Ale pak nastal takový ten *blik* efekt, když jsem si konečně zvykla, že postavu tedy bohužel neovládám přímo, ale klikáním jak degeš. Ale jakmile k tomu efektu došlo, úplně jsem se do té hry zamilovala a celý březen jsem u ní stravila jak v transu, ani nevím, kam ten měsíc zmizel. Asi holt do Faerunu. 

Mé první čtyři postavy <3 (všechny jsou podle mých dračákových postav)

Jochanaan (human)

Nuitár (tiefling)

Maniakal (elf-ehm dark urge)

Raziel (drow)

Zbytek zimy byl ale poctivě na hovno. 
V lednu mi umřela teta, v únoru strýc a v březnu kočička. 

U tety to nikdo nečekal, ale vážila asi 250 kg (dobře, přeháním, ale stejně...), takže úplné překvapení to taky nebylo. Moc jsem ji neznala, z bytu nevycházela. Mám jen matné vzpomínky z dětství.
Strejda byl skvělej, do rodiny sice přiženěnej, ale zapad tak dobře, že bych se neopovážila nebrat ho jako rodinu. Jenomže s rakovinou bojoval asi deset let a posledních pár let se nehnul bez hadiček a kyslíku, takže to byla jen otázka času. Bude mi chybět, ale připravovali jsme se na to dlouho a on sám taky. 

Sefírka 2015-2024

Můj téměř devítiletý miláček odešel přesně na Velikonoce. V sobotu 30. 3. jsme jeli autem z Prahy na jih Čech a cestou zkolabovala. Bez jakéhokoliv náznaku předem. Na veterinu v Budějcích už jsme dojeli pozdě, myslím, že mi umřela v náručí, než jsem vystoupila z auta. Na veterině na Vltavě už jen potvrdili úmrtí a odhadli, že nejspíš šlo o embolii. Nedalo se nic dělat.
Sefíruška byla skvělá parťačka, přežila svou mladší krátkodobou spolubydlící Ciri a získala si srdce obou mých rodičů i všech mých přátel. 

Tohle je asi poslední fotka, kterou mám. Koupili jsme si skříňku a samozřejmě nám musela hned pomáhat (ostatně někde mám asi i fotku, jak pomáhá při sestavování počítače - aneb case je lepší než pelíšek).

jaro 2024

Jelikož mě ztráta kočičky fakt zasáhla, rozhodla jsem se přestat vést raidy v Guild Wars 2. Nebylo to podmíněné jen tím, srala mě tam jedna weeb-kráva, která se opovažovala vydávat random onichan zvuky, když jsem vysvětlovala mechaniky, a celkově mě to po těch letech už tolik nebralo. Ale furt jsem si říkala, že možná dostanu druhý dech. No, spíš jsem o jeden přišla, tak jsem se rozhodla to zabalit. 

Pustili jsme se s tatínkem do kultivace zahrádky. Chtěli jsme přes léto postavit bazén, ale nakonec jsme rozhodli, že nejdřív bude pergola, bazén příští rok. 

V dubnu jsem se dokonce vrátila k malování, ale jen proto, že jsme s partou rozehráli nový dračákový svět a mně se nedařilo pomocí AI vygenerovat dostatečně odpovídající vzhled mého polojeleního černě spáleného démona :D Ne tedy že by ta malba byla přesná, ale aspoň v tom trochu poznávám ty rysy, na které jsem cílila.

Jako vždycky všechno, na živo to vypadá mnohem líp, ale co se dá dělat.

17. 4. koncert LOTL

Na tohle jsme se těšili tak, že jsme vytáhli celu dračákovou partu. Možná tomu někdy věnuji samostatný článek stejně jako své tvorbě, ale pro teď zmíním aspoň to, že to byl hodně dlouhý koncert, hodně vyčerpávající, ale dokonalý, neboť Lord of the Lost slavili asi 25 let na scéně, a tím pádem nám přinesli průřez celou diskografií. 
Lepší fotky pak budu muset ukrást kámošce, protože tohle jsou jenom mobilovky a ta kvalita je děsná, horší než obvykle. :D 

květen

Bylo nám doma smutno, a tak jsme zašli na umisťovací výstavu koček, což jsou akce pořádané útulky a depozity, kde prezentují kočičky vhodné k umístění do domácností. Byli jsme odhodlaní, že si za každou cenu vezmem nějaké dvě čičiny, dáme jim dobrý domov a aspoň nějak zaplácneme prázdné místo po Sefírce. 
Nakonec se na nás usmálo opravdu ohromné štěstí, protože jsme si tam přesně dvě úžasné kočičky našli. Vnímali jsme to jako znamení, neboť každá byla z jiného útulku a obě se shodně jmenovaly Princezna. U obou nám také příslušné útulky navrhovaly, že by měly jít do domácnosti ještě s nějakou jinou kočičkou, takže jsme to vyřešili jednoduše. Obě Princezny jsme si vzali. 
Naneštěstí mladší Princezna měla nějakou rýmu, a tak si ji ještě nechali dva týdny na doléčení. 
Domů jsme si tedy nejprve dovezli dvouletou Princeznu, která už měla koťátka (ta byla na výstavě hned rozebrána do dobrých rukou), a dali jsme jí jméno Sachmet. 

Sachmet

První den se držela jen na chodbě mezi ložnicí a obývákem. Bylo vidět, že chce být s lidmi a i nám vcelku věřila a u dveří se spokojeně mazlila, ale dál jít nechtěla. Dali jsme jí proto pelíšek na chodbu. Misky a záchod ovšem měla za rohem v obýváku, aby ji to donutilo aspoň trochu popojít. Evidentně to zabralo, druhý den se z ní vyklubala odvážná průzkumnice, která prolezla ne sice úplně každé zákoutí, ale veškerá ta důležitá místa. A zamilovala se do okna. Respektive do výhledu ven, takže jsme od května permanentně větrali, aby se mohla vynadívat. Nebojte, okno je zasíťované. 

Druhá Princezna

Po dvou týdnech jsme si dovezli mladší potvůrku, té byl sotva rok a varovali nás, že se nejspíš nebude nikdy mazlit, protože ji našli na smeťáku a je plachá. Nenapadlo by nás ji do ničeho nutit, ale řekli jsme si, že když už je zdravá, měla by se začít socializovat se Sachmet, a tak jsme Princeznu v bytě hned po příchodu vypustili. Její postup byl úplně opačný, na chodbě se vůbec nezdržela a hned zaletěla za gauč. Nakonec se zabydlela za počítačem a tiskárnou, odkud nechtěla za žádnou cenu vylézt. Sachmet se chovala rozmrzele, kdykoliv ji zahlédla, ale jelikož byla Princezna většinu času neviditelná, přistupovala k ní Sachmet, jako by prostě neexistovala. 

Po téměř dvou dnech jsme si všimli, že Princezna není zdaleka tak doléčená, jak by měla být, a tak jsme ji horko těžko odchytili a zavřeli do koupelny do karantény. Nejdřív jsme si říkali, že bude prostě potřebovat klid, teplo, lásku, dobré jídlo... tyhle klasické věci. Jenomže ať už si přitáhla Princezna cokoliv, strašně se jí to rozjelo a jednu noc celou propšíkala. Kvůli tomu, že se jí špatně dýchalo, nechtěla ani jíst, a tak jsme vyrazili hned, jak to šlo, na veterinu. Tam jí naordinovali šest injekcí antibiotik, kterými ji trápili v průběhu asi týdne. Po celou dobu jsme ji měli zavřenou, koupelnu jsme jí pomalu přeměňovali v kočičí pokojíček a doufali, že se z toho dostane, neboť první noc po injekci byla na umření. 

I jako tvor koupelnový byla velmi přítulná a nakonec se ze všeho dostala. 

Dali jsme jí jméno Safiye - po sultánce Safiyi.

Určitě pak Safiyi a Sachmet věnuju další článčk - někdy, až budu chtít být zase aktivní, třeba za rok :D Už teď ale můžu prozradit, že jsou to zdravé a krásné kočičky, Safi je strašnej malej ďábel a Sachmet nám v mnohém připomíná Sefírku, je spíš klidnější a asi nic nemiluje tolik jako spánek.  

léto 2024

Na národní třídě jsme objevili nejlepší zmrzlinárnu Crème de la Crème. Doporučuji zajít zhřešit (až se oteplí), protože takhle široký výběr kvalitní zmrzliny jsem naposledy viděla v Itálii. 

 

Na konci července jsme vyrazili do wellnessu Infinit Sen Senohraby. Je to tam nádherné, luxusní, velmi intuitivní, co se pravidel týče, ale mají docela malý bazén. Chápu, že to není dělané na plavání, ale na chillování v bublinkách, ale stejně mi tam nějaká možnost rozmachu chyběla. I tak to byl nádherně strávený den. 

Na plavání jsem ovšem mnohem víc než wellness ocenila Kostomlátky. Po x letech si muž vzpomněl, že je tam krásný pískáč, tak mě tam konečně vyvez. :D Bude mi to až do dalšího léta chybět. 

Výjimečně jsme nejeli na žádný festival, protože line-up byl všude vyloženě tragický, ale rozhodli jsme se vynahradit si to spoustou koncertů. Nebo nakonec ne takovou spoustou, jakou bychom chtěli, protože Guano Apes se o rok odložili, ale aspoň nějakou dávku hudby jsme vychytali. 

V mezičase jsme pokročila ve své další Barbie tvorbě, které určitě věnuji nějaký další článek, a v kreslení, kterému asi taky něco věnuji, ale doufala jsem, že tho budu mít nakresleného víc, tak asi zase budu dávkovat po jednom. :D 

září a narozeniny

Ještě furt mi není 30, ale blíží se to. 
Nějak z toho zatím depresi nemám, jenom mě serou vrásky na čele, protože většinu času vypadají fakt kokotsky, jako bych si zapomněla vyžehlit kůži. :D 

Září bylo jinak vcelku hezké, na narozky jsme si zahráli dračák, a ještě před tím vyrazili do nějaké hospůdky, tuším právě někde u Kostomlátek, asi přímo v Nymburce. Takový pivovárek s vlastním pivem a vlastním grilem. Ale na jméno už si za boha nevzpomenu. 

V rámci toho dračáku jsme rozjeli můj nový fantasy souls-inspired svět Zwije. Asi nebudu zatím prozrazovat detaily, možná tomu věnuji pár povídek nebo jinak orientovaných článků, ale zatím prozradím, že spuštění tohoto světa předcházel výzkum mechorostů, mazdaismu a lví anatomie. A spousty fantasy světů, které bych mohla vykrást, ale pššt. 

K narozeninám jsem dostala nové repráky, epický stříbrný pozlacený šperk "budoucnosti" a tričko s Galem, což je postava z BG3. Velmi sexy postava z BG3. 

Doporučuji všem, kdo se nechtějí zamilovat do fiktvní postavy, tu hru nikdy nehrát a panu Dekariovi se vyhnout obloukem. 

Někdy kolem narozenin (nebo možná trochu dřív) jsem také začala přepisovat svou anglicky psanou povídku. Už dřív jsem zmiňovala, že jsem se rozhodla zlepšit se v Aj tím, že ji začnu více aktivně využívat, a vedle práce je tohle holt jeden z těch nejlepších způsobů. Samozřejmě jako korektora používám AI, protože platit si lidského by bylo nad mé síly a psát bez něj by bylo nanejvýš nerozumné. Když říkám, že AI využívám jako korektora, myslím tím opravdu kontrolu gramatiky a občas nadhození nějakých lepších synonym, zkrácení zbytečně dlouhých odstavců, použití idiomů, jaké bych sama od sebe neznala atd. Nepoužívám ho na generování nápadů a dlouhých textových úseků. To jsem zkusila jednou a bylo to dost o ničem. 

Každopádně loni jsem takto svou povídku rozepsala a skončila s ní u sedmé kapitoly. A nyní ji přepisuji, protože ta povídka je podle našeho DrD příběhu a na tom začátku je to hrozně poznat. Takže se z toho nyní snažím udělat víc "román" a míň popis sezení. :D

říjen 2024

Celé léto jsem kamarádku, která pobývala tehdy v Kanadě, tahala do GW2. Ano, do té hry, od které jsem v březnu ustoupila, ale nakonec jsem se nemohla smířit s definitivním opuštěním toho světa. Takže jsme to na podzim rozjely pořádně, nejspíš taky díky Halloweenu. Mimochodem halloweenský festival v "géwéčkách" stále probíhá (asi ještě týden) a hra je free to play, kdyby měl někdo zájem...

Říjen se pro mě nese i ve znamení jiné hry: Elden Ringu, neboť běží již čtvrtá série Bingo Brawlers a před ní (v srpnu) probíhala Randomania. Tentokrát bohužel v BB nemáme české zastoupení, ale to nezamená, že není komu fandit (go CBD go).

Randomania mě taky inspirovala pro vyzkoušení randomizeru na vlastní kůži a nyní budu dokončovat svůj první AR průchod. Upřímně je to dokonalý a spolu se seamless coopem se za mě osobně jedná o nejlepší mod. Je to tak dobrý mod, že to inspirovalo vývojáře Lords of the Fallen, aby randomizer přidali do základní hry, což je zcela nevšední krok a myslím si, že správným směrem. 

Ale aby to nebylo jen o hrách: Konečně mám zadané téma závěrečné práce, takže už snad dokončím i školu, akorát mě pochopitelně čeká spousta práce. Já si osobně myslím, že zadání tématu pro mě byla ta nejhorší část, protože prostě neumím určit čím, se chci zabývat, ale nerada bych ten výzkum podcenila. 

Na závěr měsíce mě chytla mánie, kterou jsem si naočkovala díky facebookové skupině Peeling Paint Appreciation Society neboli společnost oceňující loupající se barvu. :D Takže jsem vyrazila do města fotit oprýskaná vrata, lampy a zábradlí, abych měla taky čím přispět. Myslím, že první pokus se tolik nevydařil oproti všem příspěvkům z té skupiny, ale byl to start a určitě mu taky věnuji samostatný článek. Jelikož je ovšem podzim, barvami hrála i příroda, takže nyní sem nasdílím na ochutnávku aspoň dvě z těch "přírodních" fotek:

Jo a vytvořila jsem po roce konečně nový hudební playlist plný kvalitního rocku, metalu a jiných směsek a subžánrů včetně ukázky z nového solového alba Simone Simons a nového solového alba Charlotte Wessels. A loňského solového alba Liv Kristine. Girls rock baby... Odkazy jsou zde. 

Takže tak.

Možná se toho stalo ještě víc a dělala jsem toho víc, ale nemůžu si pamatovat všechno a článek delší než Bibli psát taky nechci, takže pro shrnutí a článkovou nekromancii to takto musí stačit.

 

Mimochodem děkuji všem, kdo jste hlasovali o nejlepší album roku 2023. Vyhráli Within Temptation s albem Bleed Out, které moje nejoblíbenější není, ale to neznamená, že to není kurevsky kvalitní hudba, která si ocenění zaslouží. Takže kdo jste ho ještě neslyšel, šup, běžte si ho poslechnout.

See you zase někdy.