(19) ŽLUTÉ LÁZNĚ 24/25

Fotky z loňska jsem sem nepřidala, že? Škoda, myslím, že se vyvedly ještě líp než ty letošní, ale tak holt jindy.
Loni jsme vyrazili tuším na Silvestra nebo po něm... nebo před ním... někdy kolem. Ale letos jsme kvůli všem možným nemocem a vyčerpáním návštěvu světélkujícího parku nechali až na druhou polovinu ledna. Tématem byl Vesmír, což je super, aspoň tu byly oproti loňsku nějaké rozdíly. Netuším tedy, jaké téma mělo být loni, jestli vůbec nějaké, bylo to takové čistě vánoční, ale ty vesmírné konstrukce tomu letos podle mě prospěly. 

11 (leden) Zmijozelské dárky

Zas to přidávám o den později, ale nemůžu za to... prostě se mi nechtělo :D Ne vážně, došla na mě nějaká spavá nemoc. Včera jsme měli super den plný dračáku, dárků a pokecu tak nějak o všem, ale z nějakého důvodu jsem večer byla už dost mrtvá, tak jsem jen pořídila fotku, vypnula mozek u streamu a šla spát. 

Vše nejlepší do nového roku friendssssssssss!

Tak co? Pomalu nějak přecházíte cukrovku z cukroví, vykašláváte poslední kůstky kaprů a loučíte se se zásobami bramborových salátů? 

To období po Vánocích pro mě vždycky bylo něčím smutné, nostalgické, ale nejen to, i jakoby prázdné. Jako byste se rozloučili s přítelem, kterého zase dlouho neuvidíte, a pomalu vás opouští teplo jeho objetí. A s tím veškerá útulnost a svátečnost. 

Jenomže letos jsem to takto neprožívala, protože jsem Vánoce promarodila, a tak pro mě teď to období znamená spíše vítání nového přítele: zdraví. Konečně můžu v noci zase dýchat a nebudím se čtyřikrát kvůli kašli. No a tím pádem jsem velmi optimistická, a tudíž vám mohu napsat nový článek... a především vám popřát vše nejlepší do nového roku, spoustu zdraví (to hlavně!), štěstí, peněz, lásky, sexu, přátelství, dračáku, videoher, koček, sladkostí, rodiny, výletů... ve zkratce, ať se vám daří dobře a vyplní se alespoň nějaké sny, když už ne všechny. 

A teď nějaké zážitky, fotky a souhrny: 

Život

 ... je občas divný, ale i přese všechno, jsem stále tady. Tedy ne tady jako na blogu, neboť jste si asi všimli, kdokoliv, kdo sem zabrousil, že je to tu už rok mrtvé. Tedy k ročnímu výročí úmrtí tohoto blogu jsem se rozhodla přijít s článkovou nekromancií a sepsat alespoň něco málo o tom, co se událo. 

Miluji tě, teď zhebni

 

SKYND 4. 11. 2023
SaSaZu

Přibyla nám tady taková milá nenápadná anketka, která rozhodně nezabírá celou stránku, tudíž pochopím pokud jste si jí nevšimli a zatím nehlasovali. Možná ani nevíte, o čem hlasovat a proč. Tedy, ta anketa to říká jasně: nejlepší album roku, ale logicky tam nejsou uvedená úplně všechna alba, natož všechny žánry, tudíž ne, není to 100% objektivní a ne, nevadí mi to. 
Když začínal rok 2023, tak nějak jsem rezignovaně věděla, že to bude prostě další rok mé existence, a tím jeho shrnutí skončí. Vkročíte-li do nového roku s touto vyhlídkou, nejste sice zklamaní, ale máte pak reálnou šanci něčeho dosáhnout? No i dont think so Jenomže v tomto roce se událo asi všechno. Nemyslím nutně v mém životě, ale tak nějak všeobecně na poli umění, videoher, knih, koncertů - svým způsobem mě to namotivovalo žít, vrátit se k četbě, rozšířit si obzory v hrách, objevovat nové skupiny, chodit častěji na koncerty. Není to vše, o čem by měl život být, jasně, mít pasivní zábavu v podobě poslechu hudby je fajn, ale seberozvoj je seberozvoj, nicméně třeba loni mě ani pasivní zábava nezajímala a snad jediné, s čím jsem tehdy přišla novým, byla ta tvorba Barbie cosplayů. Ani předloni jsem ten život nijak neřešila. Od smrti maminky je mi žití ukradené a upřímně covid jakoby utlumil veškeré chutě umění. Tento rok to ovšem prolomil. Najednou je všeho všude hodně a já to dokážu cítit, konečně to prožívám a užívám, což je pocit, který jsem na dlouho zapomněla. A proto přicházím jednak s tímto článkem o koncertu, ale jednak i s tou maxi anketou, která reflektuje, do jaké míry mě vlastně rok 2023 oslovil. Postupně tedy (až do ledna) budu přidávat články o všech těch albech zmíněných v anketě, abyste se mohli důkladně nad svými hlasy zamyslet, ale upřímně je to experiment, externí anketu vkládám někam prvně a netuším, jestli je nějak časově limitovaná, a už vůbec netuším, zda se vám vše zobrazuje vůbec dobře. Taky je možné, že se nikomu hlasovat nepodaří, ale pořád je to pro mě asi příjemnější fail, než kdyby se vám vyloženě hlasovat nechtělo. Jo, metal není pro všechny, ale... ale tenhle je. :D 

Old Skull Con 21. 10. 2023

Delší dobu jsem byla nemocná. Asi čtyři dny jsem prospala jen s přestávkami na suchou bagetu a záchod a ani ty dny okolo mi nedovolily probrat se z celkového vyčerpání. Nic jsem proto nepsala a nikoho jsem nenavštěvovala. Byla jsem mrtvá. 

Teď jsem ale tady, zrušila jsem všechny své přednastavené články a jiné plány - prozatím - a napíšu o něčem, co je pro mě nejaktuálnější. Původně jsem chtěla psát o hrách, ale o tom můžu napsat kdykoliv. 

10:30 - Jan Biederman a Zdeněk Utišil - Souboje v realitě vs. Fantastika

11:30 - Lucie Lukačovičová - Monstra a mýty Vietnamu

13:00 - Tomáš Bandžuch - Čarotvorné služby První republiky

14:00 - Otomar Dvořák - Historická fantastika a fantastická historie

15:00 - Františka Vrbenská - Ženy válečnice

16:00 - Leonard Medek - Kterak být zločincem v 19. století

17:00 - Jiří Pondělíček - Americká občanská válka

18:00 - Josef Rarach - Historie FX ve filmu

Dračí narozeninová oslava

Původně jsem měla na 24. 9. přednastavený článek o MORu, ale pak jsem si řekla: sakra, měla jsem narozeniny nedávno, měla bych o tom taky něco napsat. Takže jsem přednastavení zrušila a rozepsala se o narozeninách, ale pak jsem si uvědomila, že mám vlastně 28. 9. ještě poslední oslavu, a tak by bylo asi fajn to všechno sfouknout do jednoho článku, tudíž... mé rozpolcení ohledně toho, co vydat, vedlo zcela logicky k jedinému rozumnému rozhodnutí: nevydat nic. 

Kdyby Bůh byl Čech a byl nůž, byl by to Arrow

Musím říct, že z konce blog.cz se asi nikdy neotřepu, protože se mi zdá, že tady prostě není taková základna. Nebo respektive jsou tu komunity, ale takové, do kterých nezapadám a vlastně ani nechci. Ono je super mít parťáky na knížky, vaření nebo zahrádkářství, ale já nežiju ani jedním z toho. To blogování pro mě holt už není, co bylo. Když to nejsou zahrádkářské komunity, jsou to pseudoinfluenceři, co si myslí, že ostatním můžou radit. Ale to je jedno, já se blogu stejně nevzdám. Potřebuji stále pilovat svůj písemný projev. Teď jsem ho dlouho zanedbávala, protože jsem se rozhodla nejnovější povídku psát v angličtině za pomoci korektury od AI, takže to podle toho taky vypadá :D Je to vcelku vtipný pokus, pak vám o tom napíšu samostatný článek, ale nyní jdu zkrátka pilovat češtinu. 

Masters of Rock: pátek

Mám tady poslední dobou problémy se spam-komentáři. Ale takové divné problémy. Po srpnové pauze jsem se sem vrátila, jen abych tu našla x divných komentářů od jakéhosi individua, jehož jméno znělo jako indické zaklínadlo, a tyto komentáře jsem samozřejmě poctivě promazala a šla se podívat do přehledu komentářů, abych zjistila, kolik těch bezbožných zmrdovin mi tu ta indická kletba ještě nechala. A tam jsem zjistila, že strašně moc vašich normálních komentářů mi to vyhodnotilo jako spamy a nebylo to nikdy zveřejněno. Zejména je ten můj blog nějak zaujatý proti Heleně. Prostě indickému zmrdovi tady dovolí zaspamovat deset článků blbinama, které nemají hlavu ani patu, ale normální komentáře bez chyb jsou podezřelé. Evidentně nikdo než boti pravopisně správně v dnešní době nepíše, a tudíž jsou smysluplné komentáře vnímány jako kyberšikana. :D Zatracená Helena. 

Ale k věci. Nechci chrlit vše jen na jedno brdo a umořovat čtenáře dlouhým rozepisováním o tom samém tématu, a tak jsem se rozhodla mástr-články vždy prokládat nějakými jinými. Ostatně těch témat je hodně, takže bez nápadu dlouho nebudu. Nicméně teď je MoR zpět a konkrétně jde o ten nejlepší den vůbec, takže doufám, že i mé vyprávění vás bude bavit. 

Masters of Rock: čtvrtek

Kdybych byla FATE postavou, jedním z mých definujících aspektů by byl Masters of Rock, a já vím, že to zní divně, tvrdit, že by to byl můj aspekt, spíš by se asi hodilo říct "koníček" nebo s trochou přeháněk "zlomová událost", ale pravdou je, že poprvé jsem na MoR jela v roce 2010 a už tehdy jsem měla pocit, že mnou ten festival jaksi prorostl... takže to není jen koníček nebo událost, je to nedílná součást života. 

Nebo tedy abych byla konkrétnější: první tak tři roky, co jsem na MoR jezdila, to bezpochyby můj život byl, ty roky 2010, 11 a 12 byly prostě úžasné, něco tak nového a silného jsem do té doby nepoznala. Pak někdy po roce 2014 to nadšení ochablo a v roce 2016 už jsem nejela, znovu jsme s bandou jeli nakouknout až v roce 2019, ale upřímně si z toho ročníku pamatuju jen střípky, pokud vůbec. Letos ovšem měli na MoRu být Lord of the Lost a já bych udělala vše pro to, abych je konečně viděla naživo, tudíž jsem oprášila své nadšení z fesťáku, našla si tam pár dalších věcí, na které jsem se natěšila, a spolu s boyfriendem jsme vyrazili po kurevsky dlouhé odmlce do Vizovic. 

A bylo to boží. 

Léto začíná, kdy se nám zachce, třeba teď

Děkuju. Opravdu děkuju za super reakce u předchozího článku, těší mě, že už jste navnazení na výsledek mého patlání. Upřímně, jsem z ní nadšená, už je hotová, hoví si v nové vitrínce a čeká, až ji blejsknu. Ale ještě než přijdu se sexy odtajněním, co že jsem to tvořila, posdílím dva jiné články. 

Zaprvé byl Masters of Rock, částečný důvod mé dlouhé nepřítomnosti. Z něj nás čekají celkem čtyři články, za každý den jeden. Vezmu to stručně, protože takové shrnutí každého dne je nakonec vždy stejné: "bylo to super, ale bolely mě nohy". Nicméně ty články budou, tak snad vás i budou bavit. 

Ten dnešní je ovšem "zadruhé", a je trochu kratší a zaměřuje se na jednu jedinou věc: 

Ars Returnica

 Už hodně dlouho jsem neblogovala. Tedy ne na tomto blogu a ne pro veřejnost. Hodně jsem se nyní zažrala do dračákové tvorby, a tak přidávám informace o svém světě pro dračí doupě na svůj dračákový blog... který asi stejně čtu jen já, a tak mi poslouží aspoň jako "pídžejovské" zápisky. 
Nicméně po Pacičce a zcela obyčejném psaní o všem možném už se mi taky zastesklo, jenomže vždy, když jsem na blog pomyslela, zarazila jsem se s pocitem naprosté prázdnoty a absencí nápadů o čem psát. Ukrajině a covidu se chci vyhnout, jak to jenom půjde... zrovna tak ekonomická krize mě úplně jako téma neláká... jenomže tyto tři věci nyní prožírají skrz na skrz životy snad všech, tudíž se jim vyhýbá těžko. 

Ale dobrá, zkusím to. 

Fotky: Sefirius Dracus

Máme doma kočičku, malou chlupatou princeznu, fňufíkovou modelku, kterou by byla škoda nezvěčnit. Jmenuje se Sefíra, je jí pět let a je to nejúžasnější, nejvěrnější fluffaté zlatíčko, které znám. Taky je to jediná potvora, nad kterou se rozněžňuji směsicí těch nejnechutnějších zdrobnělin a kterou bych dokázal opěvovat a ňufat celý den, kdyby poseděla v klidu. Nyní vám přináším po dlouhé době sérii čistě jejích úžasných fotek. :) 

Istemem

 Můj živote životů,

Ty si jen tak najednou odejdeš?

Ach ne, to ne

Ty, kdo přátelům přátel dáváš život,

Neodcházej do růžových zahrad beze mě

Nechci

... I'll pray for salvation and peace for ages...

This is my confession...

(ano, opět bude zbytek článku psán česky, nebojte)

My god has shown his sympathy for all the spirits lost...

 Děkuji všem, kdo mi u předchozího článku popřáli k narozeninám, potěšilo to :) 

This is my Confession

(Nebojte se, zbytek článku je psán česky, tohle je jen taková má frajeřinka)

Narozeninové mňouky

Říkala jsem si, že ten článek pojmenuji "narozeninové štěky", protože slovo "štěk" evokuje nějaké krátké úryvky nasázené za sebou, mnohdy i nekontextové, zkrátka něco, kde nemusíte psát román, a na shrnutí narozenin by mi tento formát přišel ideální. Jenomže pak jsem si uvědomila, že nejen mé narozeniny, ale i celý můj život provází spíše kočky, ale také že příliš stručně psát neumím, byť bych za to mnohdy byla vděčná, a tak mi nezbývá než vám zde prezentovat spíš táhlé kočičí mňouky. A k tomu samozřejmě fotky, nejsem sadista. 

Měření teploty a jiná sexy opatření

Mohlo by se zdát, že se přidám k davu kritizujícímu hadrychiádu a jiná konečná řešení covidové otázky, ovšem byť nadšením z hadru přes pusu neřvu, mám jedno téma, které kritizuji ještě mnohem raději. Lidi. Ono je to takové vděčné téma, protože to, jak jsou lidi nepoužitelní, se prostě projevuje, ať vlezete, kam vlezete, obzvláště vděčná jsou pak zákoutí online světa - třeba takové temné údolí zvané Facebook. Existuje však ještě jedno na retardy bohatší místo. Zpravidla je to to místo, kde zrovna pracujete...