Můj živote životů,
Ty si jen tak najednou odejdeš?
Ach ne, to ne
Ty, kdo přátelům přátel dáváš život,
Neodcházej do růžových zahrad beze mě
Nechci
Nechci
Ach obloho, beze mě se nezatahuj
Nechci
Ach měsíci, beze mě nevycházej
Nechci
Ach čase, beze mě neutíkej
Není kam spěchat
Nechci
Když jsi byla se mnou, byl svět krásný jak pro mě, tak
pro ostatní
Nechci
Na tom světě beze mě nezůstávej
Na onen svět beze mě nechoď
Nechci
Nechci
Ach uzdo, beze mě koně netahej
Nechci
Ach ústa, beze mě nemluvte
Nechci
Ach oči, beze mě nehleďte
Ach má duše, beze mě neuleť
To nechci
Já jsem noc, kterou osvětluje Měsíc
Když já jsem noc a ty jsi Měsíc, nechoď na oblohu beze mě
Nechci
Slyš, ach půjdu po cestě, co znám
Ach ty mé světlo na té cestě
Slyš, ach ty má oporo
Neodcházej beze mě
Nechci
Tohle není má báseň. Znala jsem ji jen z Velkolepého století, znala jsem ji jako rozloučení sultána Sulejmana s Valide Sultan, s matkou. I má Valide nyní odešla. 22. 2. 2021 krátce po půlnoci vydechla naposledy a já nevím, jak lépe se s ní rozloučit než touhle básní ze světa, který jsme obě tolik milovaly. Pohřeb měla předevčírem. Říkali tam hezká slova, vybrala jsem hezkou hudbu - Blackbriar, protože mamka byla metalistka stejně jako já. Stejně se do těch pár minut, do těch pár písní, slov a slz nevešlo zdaleka vše, co pro mě znamenala. Loučit se s ní budu ještě dlouho.
Ale nechci.
Asi budu dlouho neaktivní, ale píšu povídku. Pokračuji v FFce, kterou jsem začala psát před pěti lety, a kterou se vracím do světa Harryho Pottera. Vrátila jsem se k ní teď v zimě, když maminka onemocněla, protože ji bavilo to číst. A já jí v posledních dnech přečítala. Mrzí mě, že jsem to nikdy nedokončila, ale myslím si, že se všechny zvraty a změny stejně dozví.
Přibývá zde.
Teď, když jsem přišla o čtenáře, pro kterého jsem chtěla vždycky psát především, nevím, jestli se moc nezhorším, nevím, jestli nezakrním, nevím, jestli se nebloknu. Doufám ale, že budu vždycky psát, jako bych psala pro ni.
Teď, když jsem přišla o čtenáře, pro kterého jsem chtěla vždycky psát především, nevím, jestli se moc nezhorším, nevím, jestli nezakrním, nevím, jestli se nebloknu. Doufám ale, že budu vždycky psát, jako bych psala pro ni.
Moc mě to mrzí. :-( Vlasta
OdpovědětVymazatJe mi to moc líto. :-(
OdpovědětVymazatTo mě moc a moc mrzí. Chápu, jak složité to teď musíš mít a je mi to líto. Držím palce!
OdpovědětVymazatNení jen důležité, že už tu není s námi, ale je důležité, že byla s tebou, že si jí potkala na své cestě životem a měla si ji.
OdpovědětVymazat„Je lepší milovat a ztratit než nemilovat vůbec." - Alfred Tennyson
Za mě je super, že si na své cestě životem potkala někoho tak skvělého, že ti je jejího odchodu líto. Já mám jenom rodinu, až mi odejdou, tak nikoho. Aspoň je. Asi nikomu nepůjdu nikdy na pohřed a nikdo by nešel mě. Berme si to z časové osy. Člověk není televize, ale já měl rád Megamax. Díval jsem se na Avatars a nikdy jsem ho nedokoukal. Stanice zkončila a přišel jsem si smutný. Už nikdy ten pořad nedoukám. Ten, co jsem měl tak rád. Chtělo se mi brečet, ale... nebylo by horší, kdybych na něho nikdy nenatrefil. V tu chvíli bych si ale neuvědomil, že mi něco chybí a nebrečel bych. Tak proč bych měl brečet, když jsem to na své životem potkal. The Avatars je italsko-španělská spolupráce s anglicky mluvímí herci. Takhle to zní dost honosně, ale je to teen seriál. :D
Mimochodem jsem rád, že jsem na tebe natrefil v komentáři na jiném blogu. Jinak bych vůbec nevěděl, že někde jiný máš a nenatrefil na tebe. Je super, že jsem tě zase jednou potkal. Já moc metal nemusím a básničky taky ne, ale bylo fajn zase zajít.
S pozdravem
Magicmax
Přeji ti upřímnou soustrast. Je mi to moc líto. Sama si ještě pamatuju, jaké to bylo, když v roce 2012 mi zemřel jeden dědeček a v roce 2015 i ten druhý. Tehdy jsem si uvědomila, že své blízké beru příliš jako samozřejmost a tak jim třeba člověk nestihne říct, že si ho váží v že trávit s ním čas vlastně bylo fajn. Útěchou mi je většinou to, že se jejich duše dostaly na nějaké hezké místo,kde si odpočinou, než se rozhodnou znovu inkarnovat na náš svět.
OdpovědětVymazat