↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓
\m/ Výjimkou jsou PLAYLISTY, kde najdete odkazy na úžasnou a mnohdy i neznámou metalovou hudbu na Youtube \m/

čtvrtek 4. března 2021

Istemem

 Můj živote životů,

Ty si jen tak najednou odejdeš?

Ach ne, to ne

Ty, kdo přátelům přátel dáváš život,

Neodcházej do růžových zahrad beze mě

Nechci

Nechci

Ach obloho, beze mě se nezatahuj

Nechci

Ach měsíci, beze mě nevycházej

Nechci

Ach čase, beze mě neutíkej

Není kam spěchat

Nechci

Když jsi byla se mnou, byl svět krásný jak pro mě, tak pro ostatní

Nechci

Na tom světě beze mě nezůstávej

Na onen svět beze mě nechoď

Nechci

Nechci

Ach uzdo, beze mě koně netahej

Nechci

Ach ústa, beze mě nemluvte

Nechci

Ach oči, beze mě nehleďte

Ach má duše, beze mě neuleť

To nechci

Já jsem noc, kterou osvětluje Měsíc

Když já jsem noc a ty jsi Měsíc, nechoď na oblohu beze mě

Nechci

Slyš, ach půjdu po cestě, co znám

Ach ty mé světlo na té cestě

Slyš, ach ty má oporo

Neodcházej beze mě

Nechci

Tohle není má báseň. Znala jsem ji jen z Velkolepého století, znala jsem ji jako rozloučení sultána Sulejmana s Valide Sultan, s matkou. I má Valide nyní odešla. 22. 2. 2021 krátce po půlnoci vydechla naposledy a já nevím, jak lépe se s ní rozloučit než touhle básní ze světa, který jsme obě tolik milovaly. Pohřeb měla předevčírem. Říkali tam hezká slova, vybrala jsem hezkou hudbu - Blackbriar, protože mamka byla metalistka stejně jako já. Stejně se do těch pár minut, do těch pár písní, slov a slz nevešlo zdaleka vše, co pro mě znamenala. Loučit se s ní budu ještě dlouho. 
Ale nechci

Asi budu dlouho neaktivní, ale píšu povídku. Pokračuji v FFce, kterou jsem začala psát před pěti lety, a kterou se vracím do světa Harryho Pottera. Vrátila jsem se k ní teď v zimě, když maminka onemocněla, protože ji bavilo to číst. A já jí v posledních dnech přečítala. Mrzí mě, že jsem to nikdy nedokončila, ale myslím si, že se všechny zvraty a změny stejně dozví. 
Přibývá zde.
Teď, když jsem přišla o čtenáře, pro kterého jsem chtěla vždycky psát především, nevím, jestli se moc nezhorším, nevím, jestli nezakrním, nevím, jestli se nebloknu. Doufám ale, že budu vždycky psát, jako bych psala pro ni. 



1 komentář: