↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓
\m/ Výjimkou jsou PLAYLISTY, kde najdete odkazy na úžasnou a mnohdy i neznámou metalovou hudbu na Youtube \m/

čtvrtek 4. března 2021

Istemem

 Můj živote životů,

Ty si jen tak najednou odejdeš?

Ach ne, to ne

Ty, kdo přátelům přátel dáváš život,

Neodcházej do růžových zahrad beze mě

Nechci

Nechci

Ach obloho, beze mě se nezatahuj

Nechci

Ach měsíci, beze mě nevycházej

Nechci

Ach čase, beze mě neutíkej

Není kam spěchat

Nechci

Když jsi byla se mnou, byl svět krásný jak pro mě, tak pro ostatní

Nechci

Na tom světě beze mě nezůstávej

Na onen svět beze mě nechoď

Nechci

Nechci

Ach uzdo, beze mě koně netahej

Nechci

Ach ústa, beze mě nemluvte

Nechci

Ach oči, beze mě nehleďte

Ach má duše, beze mě neuleť

To nechci

Já jsem noc, kterou osvětluje Měsíc

Když já jsem noc a ty jsi Měsíc, nechoď na oblohu beze mě

Nechci

Slyš, ach půjdu po cestě, co znám

Ach ty mé světlo na té cestě

Slyš, ach ty má oporo

Neodcházej beze mě

Nechci

Tohle není má báseň. Znala jsem ji jen z Velkolepého století, znala jsem ji jako rozloučení sultána Sulejmana s Valide Sultan, s matkou. I má Valide nyní odešla. 22. 2. 2021 krátce po půlnoci vydechla naposledy a já nevím, jak lépe se s ní rozloučit než touhle básní ze světa, který jsme obě tolik milovaly. Pohřeb měla předevčírem. Říkali tam hezká slova, vybrala jsem hezkou hudbu - Blackbriar, protože mamka byla metalistka stejně jako já. Stejně se do těch pár minut, do těch pár písní, slov a slz nevešlo zdaleka vše, co pro mě znamenala. Loučit se s ní budu ještě dlouho. 
Ale nechci

Asi budu dlouho neaktivní, ale píšu povídku. Pokračuji v FFce, kterou jsem začala psát před pěti lety, a kterou se vracím do světa Harryho Pottera. Vrátila jsem se k ní teď v zimě, když maminka onemocněla, protože ji bavilo to číst. A já jí v posledních dnech přečítala. Mrzí mě, že jsem to nikdy nedokončila, ale myslím si, že se všechny zvraty a změny stejně dozví. 
Přibývá zde.
Teď, když jsem přišla o čtenáře, pro kterého jsem chtěla vždycky psát především, nevím, jestli se moc nezhorším, nevím, jestli nezakrním, nevím, jestli se nebloknu. Doufám ale, že budu vždycky psát, jako bych psala pro ni. 



úterý 5. ledna 2021

O nových hudebních albech

Chtěla jsem sepsat takové zajímavé zhodnocení těch nejlepších alb roku 2020, ale upřímně... asi mám buďto úplně zvržlý vkus, nebo ta hudba jde každým rokem vážně víc a víc do kytek, v každém případě alba, která by se zasloužila o mou přízeň jsou nějak... nedostatková. 

Hned do začátku raději předesílám, že jsem určitě neposlouchala vše, co v roce 2020 vyšlo, a minulo mě třeba i nové Ozzyho album, ze kterého jsem zaslechla jen dvě písničky a udělala si podle nich obrázek takový, že je to typické ozzy-album, které neurazí, ale ani neohromí. Třeba o něm jednou budu psát jinak, kdo ví, ale proteď ho ze žebříčku zkrátka vynechávám. 

Celkově toho bylo vydáno požehnaně. Zpozorovala jsem u sebe však zajímavý fenomén: víc než oblíbená alba se najednou objevují alba od skupin, které běžně neposlouchám, nebo dokonce považuji za tragické, ale ty nejnovější počiny se nejen "dají", ale dokonce jsou fakt dobré. Jenomže "fakt dobré" jsou asi proto, že nic lepšího vydáno zkrátka nebylo, a tak logicky dochází ke snížení mých nároků a očekávání. Touhle cestou se tak do tohoto článku o oblíbených, nebo aspoň nějak zajímavých albech roku 2020 propracovali třeba Delain.
Musím říct, že já fakt nemám ráda, když se metaloví fanoušci sníží k vzájemným urážkám oblíbené kapely, když o Hammerfall tvrdí, že je to buzeranstké, o čemkoliv, kde zpívají ženy, tvrdí, že to není pravý metal, o čemkoliv, kde není growling, se vyjadřují jako o sračkách... jo najdou se různé názory a s většinou těch "hejtů" se neztotožňuji, i když míří třeba na kapelu, kterou úplně nemiluji. Mám dvě výjimky. Delain a Amaranthe. To jsou skupiny, které zase nejsou metal podle mého skromného mínění, nicméně... 

čtvrtek 31. prosince 2020

Kresba: Dark Sun Cristina

Já vím, já vím - když jsem v minulém článku psala, že se k blogování vrátím v prosinci, asi nikdo nečekal, že si jako triumfální návrat vyberu zrovna Silvestra, obzvlášť já tedy čekala spíš, že už se nevrátím, a pokud, tak po několikaměsíční pauze, jak mívám ve zvyku. Ne že by mě blog omrzel, ale trpím dvěma věcmi: Zaprvé nikdy nemám vyloženě náladu typu "a teď chci blogovat". Ne, mívám náladu "a teď chci dělat něco kreativního", jenomže pod to spadá spousta dalších věcí třeba kreslení a psaní básní či povídek. Takže obvykle když už se vymaním ze sevření školy či her, vrhnu se spíš na nějakou takovou činnost a blog jde bokem. Zadruhé mě nebaví reálný život. Je to taková trapná a nicneříkající poznámka, ovšem pro blog to v praxi znamená, že nerada píšu o tom, co se zrovna kolem mě děje, pokud mě to netransformuje na malého tlustého Martina Rotu bez baretu a nepřirozeně se nad tím naseru. Ovšem takových věcí není moc, zatím jsem na novém blogu měla "nasrání" jen jedno a hádám, že u toho na dlouho zůstane. O čem mě tedy potom baví psát, je převážně hudba. Ráda se nimrám v tom, jaká kdo vydal CD a co si o nich já osobně myslím, protože upřímně, kdo občas neměl to období všem vnutit svůj názor. Takže proto se nyní blogu spíš trochu vyhýbám, nechci to tu každý den zasírat články o cédéčkách, protože to by asi přestalo bavit všechny včetně mě, ale zároveň se nechci nutit do psaní o třeba... já nevím aktuálně Vánocích, dejme tomu. Nechápejte to špatně, líbí se mi, co prožívám, a líbí se mi, jak jsme strávili Vánoce, ale už se mi pak nelíbí o tom psát, protože slova stejně nezachytí chuťcukroví a tu dobrou náladu, která tu panovala, takže... vám sem dám obrázek.

středa 18. listopadu 2020

Moje cédéčková sbírka: Lacrimosa - Lichtjahre + Revolution

K blogování se vrátím v prosinci :) 


Poslední článek o nějakém skvostu, který mám ve své sbírce fyzických CD, je ještě ze začátku září, a tak je na čase v abecedě opět pokročit. Tentokrát se od J přesouvám až k L, neboť žádné Korpiklány zatím nevlastním (byť na tu Manalu si stále brousím zuby), a tak je zde... 

L:

Lacrimosa (Německo)

Lacrimosa živě na festivalu M'era Luna 2019

čtvrtek 5. listopadu 2020

Kresba: Emilinx

Jak jsem slíbila, po předchozím náročném článku přidávám opět něco oddechvého. Tentokrát je to opět kresba z mé série zpěvaček spojených s herními postavami. Můžete se podívat na předcházející Zorlet ZDE (Zora Cock + Scarlet Briar), se kterou jsem se k projektu vrátila, a dnes už vám prezentuji nový výtvor jménem Emilinx. Jedná se o spojení zpěvačky, skladatelky a houslistky Emilie Autumn a postavy z League of Legends: Jinx. Pokud můj projekt neznáte, podotýkám znovu, že se v rámci něj učím kreslit na něčem, co můžu trochu obšlehnout, a přitom u toho zapojit fantazii. 

neděle 1. listopadu 2020

Interpretovat Thanatheu aneb je sex se smrtí jen sexem se smrtí? (seminárka)

Toto je má práce pro předmět Čtení děl 2. pol. 20. století. Jedná se o předmět, při kterém se studenti bohemistiky učí psát a nějak kriticky přemýšlet nad českou literaturou, jedná se proto o TRÉNINKOVOU práci, ne o závěrečnou práci zkušeného bohemisty, je to zamyšlení někoho, kdo je pro literaturu nadšený a chce třeba navnadit i někoho dalšího k přečtení díla Thanathea. Doufám, že ať už jste studenty bohemistiky, nebo laiky, můj text vás aspoň trochu něčím zaujme. S citacemi má přes 3k slov, a i když jsem umazala zdroje pod čarou a ponechala jen finální seznam literatury, jedná se stále o poměrně rozsáhlý článek. Pevně ale věřím, že svým zaměřením, které jsem naznačila již v nadpise (který není oficiálním názvem té práce), přitáhne i přes rozsáhlost nejednoho čtenáře.

Značka [] V textu znamená, že přechozí úryvek (třeba hned úvodní věta druhého odstavce) je citace ozdrojovaná pod čarou, kterou jsem ale umazala, neboť na blogu nic jako citace pod čarou dost dobře nefunguje. 

Zároveň jsem zde asi nastartovala trend střídání náročných/dlouhých článků a oddechových článků s fotkami/kresbami/básněmi, takže hned můj další článek určitě bude opět v tomto duchu a nebude vás trápit dalším rozborem. :D Myslím ale, že by byla škoda čas od času do něčeho důleežitého nebo zajímavého nezabrousit opravdu do hloubky - ať už jsou to vlastní pocity, dojmy a zážitky, nebo jako v tomto případě pokus o interpretaci Divišovy básně.