18. 3. nás čekalo druhé sezení z Blades in the Dark, online dračáku, na který jsme si vyhranili dvě hoďky usilovného řešení technických potíží. I když... oproti prvnímu sezení už se to po technické stránce odvíjelo úspěšněji, aplikace Alchemy se ukázala být přívětivější než webovky Alchemy, dokonce jsme už skoro přičuchli k příběhu. Minimálně jsme si ujasnili, proč jsme kultisti a co chceme svým kultěním získat. Především jsme se ovšem shodli na tom, že jsme hrozně chudé socky, a tak naše příští sezení odstartuje tím, že bereme první nebezpečný kšeft, jaký se namane, jen abychom z toho vycinkali nějaké ty mince.
To, co zde vidíte, je mapa Doskvolu, přesněji jedné jeho čtvrti, ve které jsme měli původně sídlit. Bylo by to cool, našla jsem si tam místečko na Deadly Sin Lane, jenomže... k tomuto názvu mám vztah kvůli jinému dračáku, ve kterém jsem si založila postavu posedlou sedmi smrtelnými hříchy, a i když bych své hříšné pohnutky mohla promítnout i do Doskvolu, nakonec jsem souhlasila s většinou, že skončíme jinde. Jako další nám do oka padla Ratcatcher street, protože Krysař je kultovní záležitost sama o sobě, takže proč to nespojit s kultem, že? Heh... Nakonec jsme si řekli, že tam by mohlo být naše primární "loviště". Sama pro sebe jsem se taky jakožto věrný souls hráč culila na oblast se Cinder street a Ash way, ALE nakonec jsme si sídlo nenašli ani u hříchů, ani u Krysaře, ani u popela, nýbrž ve čtvrti na jih odsud.
Ovšem trochu kontexu k tomu, proč jsme toto místo vybrali:
Jakožto kultu nám jde samozřejmě o peníze, ale vedle tohoto světského potěšení toužíme i po něčem nadpřirozeném. Po nesmrtelnosti. Tu sice svým způsobem může slibovat (a do určité míry zaručovat) asi vícero entit, ale nás oslovil jeden ze Zapomenutých bohů. Jeho jméno je Ten, který hladoví a zaměřuje se primárně na orgány, přijímá a asi požírá obětiny z lidí a zvířat všech druhů. Nicméně to, že boha poslušně krmíte, nijak nezaručuje, že se z vás stanou mocnější (až nesmrtelné) bytosti, a tak jsme si víru v něj překroutili po svém, aby to zapadalo do naší motivace. Jeho propojení s orgány nyní nefunguje na bázi krmení, ale kultivace. My v sobě měníme orgány na démonické, a jakmile uzrajou, vyměníme je s nic netušícími oběťmi, čímž získáme opět čerstvé orgány ke kutivaci, no a oni... jsou zjednodušeně řečeno infikovaní. Samozřejmě takovéto prohození neprobíhá úplně jednoduše a dobrovolně, zahrnuje to notnou dávku černé magie, kterou se samozřejmě zabývá především má postava.
A teď k tomu místu. Na jih od všeho zmiňovaného se nachází čtvrť Charhollow, která v sobě velmi přínosně mísí Hungry Lane (což sedí jak prdel na hrnec pro Toho, který hladoví) a uličku Skinner street (my možná nestahujeme vyloženě své oběti z kůže, ale ten chirurgický zásah do těla, ten náznak invazivního znetvoření jiné osoby, jsou tak vhodné aspekty, že jsme se sem uklidit prostě museli). Přilehlá Bruisers Lane je už jen třešničkou na dortu. A tak pohleďte na náš nově vybraný domov zde:
Vedle velkého doskvolového dobrodružství jde trochu zbytek týdne bokem, taky z něj nemám tolik fotek a screenů, takže jen letem světem:
17. 3 jsme odstartovali novou BG3 kampaň s panem streamerem Berym a parťákem Artemidem. Konečně jsem je donutila přesedlat z balanced na tactician a musím říct, že po všech těch mých challenge runech (class roulette, joat, builds inspired by other games) je to i tak neskutečná procházka růžovým sadem. Kluci mají docela ok buildy, a i když já ten svůj neminmaxuji, ale jedu zase něco inspirovaného souls hrami (já za to nemůžu, mě už baldury normálně s optimalizovanými buildy hrát prostě už nebaví lol), jsme dost přesílení a nemyslím si, že do Myrkula budeme mít nejmenší problém. Tou hrou prokloužeme jak nůž máslem.
18. 3. proběhla tedy hra Blades ve vše popisovaném settingu.
19. 3. jsem se pokusila dohrát svůj joat průchod BG3, ale je to na dlouho, ještě mi zbývá většina těch drsných bossů z třetího aktu (vlastně jsem zabila jen Ethel, Foundry a Viconii damn). Nicméně tady mám aspoň screen z bitvy o Guildu, který jsem pořizovala vlastně jen proto, abych si dokumentovala damage s různými zbraněmi a equipem. Snažím se to na tom joat nějak prohazovat aby to sedělo jak tomu, co mě baví, tak tomu, co bude efektivní... a toto na screenu sice vypadá barevně hezky v tom logu, ale nejefektivnější to zrovna není. Takže po optimálním equipu pátrám dál.
.png)
Ve stejný den jsem ovšem začala sledovat nové čínské drama, na ta já si potrpím, zejména když jde o harémy. Toto se jmenuje The Legend of Dragon Pearl a řekněme, že harém tam svým způsobem je... :D Netuším zatím, kam až to povede, nicméně ve srovnání se všemi těmi předchozími palácovými dramaty je to tak krásně absurdní. Vlastně jde o partičku mladých špionů vycvičených (a brainwashnutých) pamětníky dynastie Ming, kteří se snaží na trůn dosadit posledního žijícího dědice Ming, zatímco trůnu se právě zmocnil Kangxi (třetí císař dynastie Čching). Je to do určité míry o intrikách, ale primárně je to brané celé s nadhledem a hlavní postava je jedna z nejvtipnějších a nejpříjemnějších ženských postav, jaké jsem kdy viděla asi v jakémkoliv typu seriálů. Vřele doporučuji, pokud máte náladu na něco trochu odlehčeného, vtipného a historického. Jediné, co mi na prvních dílech přišlo rušivé, byly fakt do očí bijící nízkorozpočtové kulisy, které z hustého lesa udělaly přeplácaný ateliér a z jeskyně laciné ochotnické divadlo. Nicméně jak se dostane hlavní hrdinka do města, začne seriál vypadat k světu.
Ale oukej, abych jim nekřivdila, v první díle se mihne i krásná příroda, ve které byli mladí špioni poctivě cvičeni - jako třeba na záběru zde.
No a aby to nebylo celé jen o hrách a seriálech, musím se pochlubit, že jsem v tomto týdnu začala pracovat na nové panence.
Nemám z jejího vývoje samostatný kreativní photoshoot, jaký vznikl třeba s Gwyndolinem nebo císařovnou, ale mám alespoň dvě takové hravé fotky dokazující, že se něco děje :D No a jak se to vyvinulo, uvidíto v článku z dubna.
.png)
Žádné komentáře:
Okomentovat