Tato vrata jsem fotila ve svém úplně prvním nátěrovém článku z roku 2024 - k prohlédnutí zde. Po téměr dvou letech jsem se vrátila své oblíbené modelky nafotit znovu, a tak můžete porovnat, zda vám přijde že jsem se zlepšila. Anebo zhoršila, to je taky možnost.
Rez je u nás v práci hned po fňukajících zákaznících a závistivé konkurenci úhlavní nepřítel. Jakmile ovšem odbije pátá, vypustí i nás, kancelářské zombie, mezi lidi, a já se rázem měním na rzichtivého fotografa, co si libuje v rozkladu, šrámech, prasklinách a trhlinách. Inu typický kancelářský zombie. Ale uznejte sami, občas prostě zub času a nepřízeň počasí dokáže vykreslit daleko zajímavější abstrakci než kdejaký moderní umělec.
Zde jsou mé fotky ze začátku března:
Hnědomodrá vrata
14. 9. jsem vyrazila na další lov za poklady a zde je to dvacítka toho nejlepšího z garážových vrat Na Popelce a okolí.
Tuto procházku si matně vybavuji. Střídavě svítilo slunce a pronásledoval mě déšť. Světlo bylo fakt mizerné a upřímně se mi i těžko hledala ta správná vrata nebo ploty, které bych mohla zvěčnit. Pak jsem ale narazila na žlutý kontejner. Nemám z něj víc fotek, ale tato jedna mi stačila. Přišla mi totiž dokonalá.
Bože jak já miluju žlutou.
A to mám vyfocená i žlutá vrátka na zahrádku...
Při posledním barvovém článku jsem si uvědomila, že jsem sem vlastně nepřidala svůj druhý výlet za sloupanými nátěry.
Tak to musím napravit! Upozorňuji, že zde je výrazně víc fotek než v předchozích dvou článcích.
A začínám unikátními nýty ve zdi sousedního baráku:
V neděli jsme zase vyrazili ven, jen tady kolem baráku a jiných blízkých baráků :D a musím říct, že i když začátek vypadal na speciální díl s podtitulem "fotky plísní a mechů", nakonec jsme se dobrali až pravého loupajícího se veledíla.
BEHOLD...
(dobře, nemůžeme začít tím nejlepším, to zůstane tradičně na konec, takže pohleďte na mech)
Jak jsem psala ve svém návratovém článku, v říjnu jsem si oblíbila trend odlupující se barvy. Přidala jsem se do facebookové skupiny, kam lidé přidávají své fotografie, a ty mnohdy působí jako abstraktní umělecká díla. Stačí najít tu správnou kombinaci barev a tvarů a mistrovské dílo je na světě.
Sama jsem tak 28. 10. vyrazila ven a vyfotila pár svých prvotin.
Některé fotky níže jsou drobně upravované (hlavně ořezávané), ale převážně jsem se snažila zachovat přirozený dojem. Úplně na konci článku jsou pak pro srovnání některá má oblíbená díla přímo ze skupiny, abyste měli představu, na co cílím.
