7.-13. 4. Výlet do jižních Čech (fotky 97-103)

Týden jsem zahájila Baldury v naději, že konečně dohraju Jack of all trades, ale ouha, už jen projít Cazadorův palác bylo nějak na dlouho, a tak jsem se finiše opět nedobrala. Naštěstí mi vedle Orin a Mozku už nic jiného nezbývá, tak snad se JOAT šťastného konce v Avernu s Karlach dočká brzo. 

I 8. 4. navážu hrou: opět GW2 s kamarádkou a naše dvě asury v akci. Tentokrát jsme pokořily Megadestroyera a dostaly se na level kolem 75, tudíž 80 (finální level) už je za rohem. 

9. 4. jsem rozečetla další knihu od Berkové. Mám jich tedy rozečteno kvůli škole víc, ale ty nejvíce absurdní nemá cenu více rozebírat, protože by to bylo asi na tak dlouhou interpretaci jako Thanathea. 

I když musím uznat, že moje první knižní recenze tady na blogu taky zrovna žádné stručné haiku nebylo, ale aspoň v tom nebyly tak komplikované myšlenky. Asi. 

Tato kniha se jmenuje Banální příběh a je to kniha psaná pro to, aby se ženy nasraly nad tím, že je jim hrdinka až moc podobná, rozhodly se vzít život do vlastních rukou, a pak s tím stejně nic nedělaly, protože jim nějakej chlap posere všechny jejich šance. Upřímně, je to psané nádherně, ještě jsem nečetla takhle poutavé psaní z pera Berkové, ale ten obsah, přátelé, ten obsah na mnoha místech bodá do srdce. Což je dobře, protože jinak bych na to nemohla psát žádnou práci, kdyby to byla nuda, ale stejně si myslím, že je to kniha, kterou by měli číst hlavně muži. Nebo spíš by to mělo být v povinné literatuře místo třeba Babičky. Já vím, já vm, herese, ale Babička prostě nemá pro moderní společnost tak velký přínos. Má přínos pro historiky, lingvisty a idylisty, ale pro běžného člověka...? Nope, čti Berkovou, zmrde. 

Fotku jsem chtěla pořídit na random stránce, jen abyste měli představu o tom stylu, ale zrovna se mi podařilo rozevřít ji v rozhovoru, který je pro nás vcelku aktuální. Ukrajinci versus Češi. Respektive, v tomto případě je to Moldavan a Češka, ale to smýšlení je stejné. Neskutečně se mi líbí ta zmínka na konci první strany (a začátku druhé) o tom, že Moldavan už si zvykl, že si Češi z velikosti sovětského svazu fakt na prdel nesednou. Ona je totiž velikost a velikost. I to je stále relevantní. 

10. a 11. 4. jsem se snažila kočky přesvědčit, že mají být v klidu, protože rozhodně nikam nepojedou. 
Jen abych je 12. 4. nacpala do přepravek. Hehe JEBAITED. 
Zatímco malá Safiye sice držkuje fest, do přepravky jde relativně v klidu. Zato ta starší, Sachmet, to je ďábel. Schoulí se někam jako nevinnej bobíček, takže máte pomalu strach to vzít do ruky, aby se to nerozsypalo, jak působí křehce, a pak, když se přiblížíte k přepravce, se vám pokusí ukousnout ruku. I hlavu. 

Takže z 12. 4. zde mám cestovní šrám. Jeden z mnoha. 

A to jsme jeli jen na jih Čech navštívit tatínka a oslavit s ním jeho narozeniny. 

Ve stejný den jsme vyrazili do Krumlova za babičkou, na nákupy, na hřbitov, pak se stavili u Vietnamce, že tam pořídíme šup šu p příteli nějaký levný oblek na svatbu, aby se neřeklo. Ostatně nemyslíme si, že by ho pak ještě někdy využil, takže nemá cenu do toho investovat moc. 

Při příležitosti kupování obleku mi ovšem padly do oka dokonalé šaty. A já vím, to se snadno řekne, od Vietnamce, co to je asi za kvalitu... Upřímně, je mi jedno, jestli se to hned po té svatbě rozpadne, ale vím, že na tu si je vzít prostě musím. Jsou krásné. A hlavně nejsou černé. Konečně mám něco, co není černého. Ale jen díky nevěstě, která mi černou výslovně zakázala. :D Fotku šatů ovšem zatím nemám, to uvidíte třeba pak na svatebních fotografiích. Takže místo šatů a obleku zde máte fotku dubajské čokolády. Nevím, jak moc je pravá, je taky od Vietnamce, ale chtěli jsme ji prostě zkusit, když už s tím všichni šílej.

Po pravdě, je dost dobrá. Opravdu netuším, jak moc se liší od originálu... nebo jestli je to originál... ale chuťově je to úplně super, takže pokud máte přebytečné 300, doporučuji alespoň jednou zhřešit. 

No a 13. 4. jsme trávili idylku doma u táty. Vyklízeli jsme sklep, ale to moc času nezabralo, čekala jsem to horší, takže o to více jsme měli času na obdivování koček a jejich tendence likvidovat záclony.