Old Skull Con 21. 10. 2023

Delší dobu jsem byla nemocná. Asi čtyři dny jsem prospala jen s přestávkami na suchou bagetu a záchod a ani ty dny okolo mi nedovolily probrat se z celkového vyčerpání. Nic jsem proto nepsala a nikoho jsem nenavštěvovala. Byla jsem mrtvá. 

Teď jsem ale tady, zrušila jsem všechny své přednastavené články a jiné plány - prozatím - a napíšu o něčem, co je pro mě nejaktuálnější. Původně jsem chtěla psát o hrách, ale o tom můžu napsat kdykoliv. 

10:30 - Jan Biederman a Zdeněk Utišil - Souboje v realitě vs. Fantastika

11:30 - Lucie Lukačovičová - Monstra a mýty Vietnamu

13:00 - Tomáš Bandžuch - Čarotvorné služby První republiky

14:00 - Otomar Dvořák - Historická fantastika a fantastická historie

15:00 - Františka Vrbenská - Ženy válečnice

16:00 - Leonard Medek - Kterak být zločincem v 19. století

17:00 - Jiří Pondělíček - Americká občanská válka

18:00 - Josef Rarach - Historie FX ve filmu

Old skull neboli "old school" con, protože tento con se nesl ve znamení "staří pardálové mluví o svém oboru a nostalgicky vzpomínají". Byl to první con tohoto druhu, na kterém jsem byla, neboť vždy vymetám jen koncerty a hudební festivaly, na druhou stranu ta témata byla tak velkými lákadly, že absence hudby neznamenala vůbec nic. Con nyní  21. 10. 2023 zažil svůj první ročník. 

Souboje v realitě vs. Fantastika

Na první přednášku jsem byla velmi zvědavá, protože Bídy je kolega a Zdenál je můj hrdina z youtube. Oba jsou členové Digladioru, a to už dlouhá léta. Očekávání tedy bylo vysoké.
Začalo se možná trochu moc zdlouhavým úvodem o všech historicky dochovaných pramenech, ze kterých dnešní školy šermu čerpají. Z nich jsem si zapamatovala jen Royal Armouries Ms. I.33, fechtbuch, který boří mýty a vyobrazuje mezi šermíři ženu (což je na přelom 13. a 14. stol. působivé).
I výčet pramenů může být zajímavý, ale pro mě osobně by to mohly víc oživit ukázky z těch pramenů (např. kousky textů, nebo ideálně obrázky), proložit to nějakým vtipem (třeba jako "z této iluminace vychází smrtící technika end him rightly") a ideálně i fyzickou ukázkou, tzn. ne jenom iluminací samotnou, ale vyloženě demonstrací, jaká technika vychází z jakého pramene. Třeba i zmínit, jak se ty techniky vyvíjely a prakticky to ukázat, ať i plebs vidí, v čem ten vývoj spočívá. Ostatně praxe je vždy zajímavější než teorie a meče s sebou měli, tudíž problém byl asi jen v časovém rozvržení.
V souvislosti s rekonstrukcemi podle fechtbuchů zmiňovali, že spousta šermířů a historiků si interpretuje jeden popis po svém, tudíž pak vznikne x rekonstrukcí na základě jednoho krátkého popisu ze středověku a nikdo nemá důkaz, že zrovna jeho technika je ta správná, ale ani mu to nemůže nikdo vyvrátit. Což mě nenapadlo a byl to zajímavý poznatek. Zajímavější by ale možná bylo doložit to opět třeba jako ukázkou a srovnáním těch technik - abychom měli představu, v čem se mohou lišit, co je na nich stejného, když vycházejí ze stejného pramene, a co bývají ty věci, ve kterých se rozcházejí. Ale třeba nad tím přemýšlím moc jako laik a zajímají mě sračky, nad kterými by se šermíř nezamýšlel. 

Přednáška se hodně nesla i v duchu pouštění ukázek, což je super, protože jednou z nich byl např. videoklip od Nightwish k písni Sleeping Sun. Jednak to bylo krásné propojení s mým hudebním zaměřením a jednak k tomu opět bylo několik dobrých poznámek: např. požadavek režiséra na to, jak šermíři mají v klipu držet čepel a jaké manévry mohou a nemohou provádět, aby byla čepel na kameře dobře vidět. 
Velmi zajímavé bylo vypíchnutí rozdílů mezi stage šermem a reálným bojem, což navazuje na ty požadavky režiséra, a byly to v podstatě logické rozdíly, které by asi napadly každého, na druhou stranu vidět to s praktickou demonstrací a opět ukázkami bylo něco úplně jiného a velmi to tu přednášku povzneslo. V podstatě to, že tato pasáž byla proložena ukázkami, dává za pravdu mému zbožnému přání, aby i první půlka byla více praktická. 

Monstra a mýty Vietnamu

Tato přednáška byla pro mě největším zklamáním, a tak ji přelétnu rychle. Paní Lukačovičová ji pojala spíš jako osobní cestopis, ukazovala nám hodně své fotky a selfie z výletu do Vietnamu. Sem tam byla zmíněna nějaká pověra a nějaký duch, ale nezdá se mi, že by monstra a mýty tvořily jádro přednášky. Celkově se mi zdá, že přednáška se měla jmenovat "Co všechno je spisovatelka ochotná podstoupit, aby byl její příběh autentický". Pak by téma sedělo a člověk by dostal, co očekával. Vyloženě nezajímavé to totiž nebylo, jen to holt nesedělo s názvem, což mě mrzelo, protože jsem byla naladěná na jinou vlnu - a po obzvláště profesionální přednášce Digladioru to najednou nabralo úplně jiný směr. 
Pozitivní na této přednášce bylo to, že paní spisovatelka dokázala alespoň prodat své knihy, netočilo se to vše kolem nich, ale na konci jim věnovala drobný medailonek, který byl vhodný a navnadil mě. Koupila jsem si na místě Detektivní kancelář Sirius, což bude po asi pěti letech první česká kniha, kterou nemám povinně do školy a přečtu si ji s chutí. Pak poreferuji. 

Pauza na oběd se protáhla do dvou hodin, protože přednáška Čarotvorné služby První republiky odpadla. To byla zatracená škoda, protože to byla jedna z přednášek, na které jsem byla velmi zvědavá, ale v dlouhém dni dlouhá pauza taky bodla a já doufám, že si tuto přednášku poslechnu na nějakém jiném podobném conu. 

Historická fantastika a fantastická historie

Tato přednáška byla přesně o tom, o čem byste čekali: Jak se zapojují fantasy prvky do historických románů a jak se zapojují historické prvky do fantasy románů. Myslím, že tohle je geniální téma na diplomku, a asi bych to chtěla někdy zpracovat, nicméně už jen proto, že nad tím přemýšlím tímto způsobem, mě přednáška samotná mírně zklamala. Na bohemistice je nám totiž vtloukáváno do hlavy zlaté pravidlo komparatistiky - tedy že tvrdit nějakou věc má smysl jen v porovnání s něčím: buďto s jiným obdobím, nebo jiným autorem, nebo jinou knihou atd. Ideální by pro takovýto projekt bylo srovnání několika autorů z různých dob a třeba sledovat, jak se přístup k těmto prvkům vyvíjel. Nebo sledovat, jak se to liší v různých regionech - zda třeba anglická literatura nese jiné znaky než ta česká. Nevím, to jsou rychlé momentární nápady. Faktem je, že na přednášce nebyl prostor pro žádnou čtyřicetistránkovou diplomku, a tak to pan Dvořák ukázal na svých vlastních knihách a na ukázkách. Nebylo tam moc teorie, která by říkala "zde je užito tohoto prvku, aby bylo docíleno tohoto efektu", spíš autor nechával na nás, abychom ve svých myšlenkách pracovali s ukázkami, které nám předčítá. Není to nejhorší metoda, ale jsem přesvědčena o tom, že toto téma by více fungovalo prostě jako hloubkový přednáškový cyklus nebo dlouhá písemná práce. Nahustit to do jedné přednášky s omezenými zdroji je docela sebevražda. Nebylo to špatné, ale mohlo to být lepší.

Ženy válečnice

Františka Vrbenská je neskutečně milá a inteligentní žena, něco už zažila, věnuje se historickým románům a na každé přednášce měla nejtrefnější poznámky a nejzajímavější připomínky právě ona. Její téma "ženy válečnice" mě až tolik nelákalo, přišla jsem tam spíš kvůli paní Vrbenské samotné. 

Vzpomínáte na to, jak Caitlyn Jenner (transsexuál, původně Bruce Jenner) vyhrála Ženu roku? Vázal se k tomu takový vtip, že ženy jsou tak neschopné, že i Ženu roku vyhraje prostě chlap. Samozřejmě byl to vtip - vtip, který nebyl cílený proti ženám, spíš proti té absurditě. Já to částečně chápu. Vím, že odhodlat se ke změně, po které toužíte celý život, ale okolí vás nechápe, není jednoduché a nějaké ocenění je na místě. Odvaha musí být oceňována v každém odvětví. Nicméně i mě ten vtip pobavil, protože do určité míry to absurdní je. A přednáška paní Vrbenské se motala kolem podobných absurdit. Přednáška, která se jmenuje Ženy válečnice, začala povídáním o historicky dochovaných válečnících hermafroditech a o mužích špionech, kteří vykonávali svou činnost v převlečení za ženy. Myslím, že zmínit tyto osoby je hodně zajímavé, ale rovněž si myslím, že stejně jako v případě Ženy roku s Caitlyn Jenner to krade spotlight opravdovým ženám. Jo, teď jsem řekla něco kontroverzního, ale je to pravda. Zejména v případě paní Vrbenské je to rozhodně pravda, neboť muž převlečený za ženu prostě není žena, i když má zakázáno vystupovat jako muž, není to žena a nemělo by se o něm přednášet v přednášce o ženách válečnicích. To, že se jednalo o špiona a ne válečníka, je pak jen třešničkou na dortu. 

Opravdové ženy válečnice byly zmíněny až téměř u konce - jejich příběhy byly zajímavé, ale tím, že byly jmenované rychle, si nepamatuji žádné jméno vyjma Florence Nightingale. 
Ani Florence nebyla válečnice v tom slova smyslu, jaký si představíte, když se řekne válečník. Paní Vrbenská ovšem podala hned na začátku krásný vzhled do toho, co to znamená být ženou: že musíte denně válčit s domácností, dětmi, prací. Na této vlně navázala na myšlenku, která byla ještě zajímavější: že ženy se do války zapojovaly na různých pozicích a velmi často. A nemusely to být holky převlečené za kluky, které šly do první linie, mohly to být právě zdravotní sestry, pyrotechničky, jakákoliv "pomocná" práce, protože ve válce nic jako "pomocná" práce neexistuje, tam buďto jste součástí boje, nebo nejste součástí boje. To je myšlenka, která mi přišla na tom všem nejpůsobivější, netýkala se ovšem jenom žen. A krásně zahrnuje i příklad výše zmíněného muže špiona. Myslím, že s tímto názvem, který působí až feministicky, mohla být přednáška opravdu více věnovaná ženám a feminismu. A já vím, že feminismus je nyní spíše odmítán, protože "ženský už přece můžou všechno, a ty blbý krávy s modrými vlasy jsou uřvaný slepice a diskirminujou chlapy", jenomže tak to není. Feminismus je stále důležitý. Ať je to ten, který bojuje za lidská práva (viz potraty v Polsku nebo zdražení menstruačních pomůcek u nás), nebo ten filozofický, který se těžko popisuje a těžko vnáší do přednášky, ale denně se s ním střetáváme všichni. Totiž s myšlenkami, co to vůbec znamená být žena atd. 

Ale to je jedno, celkově to byla dobrá a informativní přednáška, jen se opět stalo to, že mi neseděl název s obsahem. 

Kterak být zločincem v 19. století

Budu znít jako nevděčník, protože pan Medek měl jako jediný z přednášejících působivý dobový kostým, ale upřímně, vizuál ne vždy zachrání obsah. Docela mě mrzelo, že člověk, který se zabývá tímto tématem, neznal vůbec seriál Dobrodružství kriminalistiky, což je takový asi základ pro všechny fanoušky tohoto tématu. Spousta diváků se na to také ptala a doplňovala informace. Jako chápu, pan Medek měl vlastní zdroje, které asi nebyly tak poplatné popkultuře, ale o to mohlo být zajímavější slyšet jeho srovnání. Nemyslím si, že je to vyloženě chyba jeho přípravy, každý nemusí být seriálový maniak, ale byla to holt jedna z promarněných příležitostí jak to oživit.

Přednáška samotná byla trochu zdlouhavá kvůli tempu mluvy přednášejícího, ale protože téma samotné bylo to, na co jsem se těšila nejvíc, přinutila jsem se zůstat a neusnout. Celkově se přednáška skládala z výčtu toho, jaké typy kriminálníků vlastně tehdy existovaly. Nebylo to úplně nezajímavé, třeba o tom, že okradačům opilců se říkalo "mrtvolkáři", jsem nevěděla a pobavilo mě to, ale opět tady prostě vadil hlavně nesoulad mezi názvem přednášky a obsahem. Zkrátka člověk pomalu čekal nějaké užitečné tipy, co dělat, aby se vyhnul kriminalistům, jaké techniky byly na co nejlepší a co se z toho vyvinulo, ale všeho se přednáška dotýkala jen velmi povrchově, něčeho vůbec. 

Americká občanská válka

Jak se říká "nejlepší na konec", myslím, že tady to platilo. Dvě poslední přednášky patřily rozhodně k těm nejlépe udělaným. Americká občanská válka si mě získala už jen tím, že mě neměla v podstatě čím zklamat z hlediska nesourodosti názvu a obsahu. Je to totiž tak všeobecný název, že dotyčný mohl z války mluvit úplně o všem - od stavby komunikací, po politické uspořádání - a nasraná bych nebyla. Nejenže ovšem nebyl porušen soulad, ba co víc, to zaměření, které si nakonec pan Pondělíček vybral, nemohlo být zajímavější: fakta versus mýty. Ukazoval nám, jak bývá válka vyobrazována ve filmech, a srovnával to s reálnými prameny. Například: bajonety měly velmi malý podíl na zranění, většinu vyzobaly střelné zbraně, nemoci a dělostřelectvo. Válka se také asi po prvních dvou letech proměnila spíše v zákopovou válku, přičemž já jsem vůbec netušila, že v občanské válce nějaké zákopy vůbec byly. Důrazně vypíchnul, že osobní motivace vojáků se také ne vždy shodovaly s oficiálními státními příčinami a že hlavní příčinou nebylo ze začátku otrokářství, ale větší politický bordel. 
Celkově toto téma mi bylo tak vzdálené, jak jen mohlo být, ale užila jsem si ho moc, protože jsem měla pocit, že dostávám opravdu přesně to, co je mi slíbeno, a je to jeden zajímavý fakt za druhým. 

Historie FX ve filmu

Dvojice Josef a Vlad stojí za spoustou hustokrutopřísných masek pro hororové filmy. Více než o historii proto mluvili o svých vlastních maskách a filmech, na druhou stranu ty byly tak působivé, že fungovaly jako dokonalé lákadlo a přikovaly nás k místu. Historie se pak v druhé části rovněž objevila a byla zajímavá, nicméně nakonec se ukázalo, že historky z natáčení jsou, jak už to tak zpravidla bývá, zábavnější. Vyprávěli nám tak například o objednávce slůněte (nedělají totiž jen realistické masky na lidské tělo, ale i mechanická zvířátka a jiné potvůrky, které vypadají velmi realisticky) pro nějakou česko-britskou produkci. Česká produkce si zadala požadavek na půlku slůněte, pak to snížili na čtvrtku slůněte, ale několik týdnů nebyli schopni specifikovat, jakou čtvrtku vlastně chtějí. Jakmile přijela britská část, dohodlo se během pár minut, že slůně má být vlastně celé. Připomíná mi to Česko ve zkratce. 
V části o historii byla například část věnována průkopníkovi hollywoodského make-upu Maxi Factorovi (nebo tedy Maxmiliánu Faktorovičovi) a tomu, že spousta technik, které byly v maskérském průmyslu vymyšleny tehdy, přetrvávají doposud. Já sama make-up nenosím, ale jméno Max Factor zná asi každý, a podívat se na něj zase v nových souvislostech bylo velmi zajímavé. 

---

Závěrem chci všem účinkujícím poděkovat. Jsem si jistá, že toto nikdy nikdo z nch nebude číst, ale poděkování si zaslouží. Spoustu věcí jsem tu kritizovala, protože jsem přísnej zmrd, ale je potřeba zasadit to do kontextu. Con byl velmi komorní, diváků nás tam bylo asi dvacet a často si přednášející dělali diváky navzájem. Vstupné bylo symbolické (150 Kč), takže nikdo nemohl počítat s žádným extra výtěžkem. Všichni, kdo tam přišli přednášet, tak udělali čistě z dobré vůle, protože cítili, že chtějí světu něco sdělit nebo že prostě mají na to ukázat něco zajímavého, a všichni tohoto cíle skutečně dosáhli. Cítím se obohacená a už jen to, že nyní píšu tento článek, je toho důkazem. Spoustu věcí jsem nevěděla a con mě seznámil nejen s těmito fakty, ale i s těmi přednášejícími samotnými, o kterých bych se jinak dozvídala horko těžko. Akce to tedy nebyla pompézní a velkolepá a veškerá kritika, kterou jsem zde vypsala, byla přísná a sepsaná někým, kdo sedm let života strávil na vysokoškolských přednáškách a zná různé úrovně přednášení. Na to, jak neskutečně malá akce to byla, to byl nával supr informací a vhled do témat, ke kterým bych jinak přičichla minimálně nebo vůbec. To, že jsem zvolila spíše negativní tón, pomáhalo hlavně mně třídit si myšlenky, dojmy a pojmy. Přednášky byly totiž rozhodně na vyšší úrovni, než by kdokoliv dokázal s takto malým rozpočtem a pro takto málo lidí spáchat. Z atoto vděčím i hlavnímu pořadateli Silverovi, že to dokázal ukočírovat. Celkově jsem z akce nadšená a pevně doufám, že příští rok bude o něco větší - s lepším marketingem, aby ten sál nepůsobil tolik depresivně, když nás tam bylo pět a půl.