Kdyby Bůh byl Čech a byl nůž, byl by to Arrow

Musím říct, že z konce blog.cz se asi nikdy neotřepu, protože se mi zdá, že tady prostě není taková základna. Nebo respektive jsou tu komunity, ale takové, do kterých nezapadám a vlastně ani nechci. Ono je super mít parťáky na knížky, vaření nebo zahrádkářství, ale já nežiju ani jedním z toho. To blogování pro mě holt už není, co bylo. Když to nejsou zahrádkářské komunity, jsou to pseudoinfluenceři, co si myslí, že ostatním můžou radit. Ale to je jedno, já se blogu stejně nevzdám. Potřebuji stále pilovat svůj písemný projev. Teď jsem ho dlouho zanedbávala, protože jsem se rozhodla nejnovější povídku psát v angličtině za pomoci korektury od AI, takže to podle toho taky vypadá :D Je to vcelku vtipný pokus, pak vám o tom napíšu samostatný článek, ale nyní jdu zkrátka pilovat češtinu. 

Někdy v srpnu se konal Pevnostcon. Ještě týden před tím jsem byla přesvědčena, že je to Hlídcon, ale pak jsem byla vyvedena z omylu s tím, že Hlídcon proběhl už v červnu. Nevadí, i tak měla Hlídka na Pevnostconu svůj "stánek" nebo spíš stanoviště s lavicemi, takže jsem si hru vyzkoušela. 

Kromě Dračí hlídky mě tam lákala ukázka břišních tanců a ukázka vrhání noži, ale ty tance jsem nějak nevychytala, neboť program "břišní tance budou probíhat v průběhu celého dne" je tak vágní, že jsem se na nějaké číhání prostě vysrala a věnovala se všem ostatním aktivitám. Příště by to bezpochyby chtělo stanovit přesnější popis. Nemusí to být exaktní měření času na náš moderní způsob, ono by cosi jako "s prvními paprsky měsíce" nebo "až trubač ohlásí večerku" taky stačilo, aby to sedělo zaměření, ale co už...

Ale od začátku: Pevnostcon je takový jednodenní minifestival pro nadšence historie a fantastiky, probíhala tam například soutěž kostýmů (cosplayů), bojové ukázky a zaklínačská škola šermu. Já obvykle chodím jen na hudební festivaly, a ještě ke všemu jen ty metalové, ale možná si někteří pamatujete, že jsem zmiňovala, že pracuji ve firmě, která vyrábí meče... tudíž jsme tam samozřejmě nesměli chybět. Stánek jsme sdíleli ještě spolu s horror barem Necropolis a hudební skupinou Nemuer, přičemž to "sdílení" fungovalo na principu, že z našeho stanu byl prostě průchoďák, což byl velký záhul pro mou špatnou paměť na obličeje, ale naštěstí se mi nepodařilo ze stanu vyhnat někoho, koho bych neměla.

Stánek pro mě byla taky premiéra. Obvykle se tomuto věnuje jeden kolega právě ve spolupráci s kámošem z Necra, ale tentokrát jsme to pojali jako hromadnou akci, aby si každý mohl užít program, a přitom se i něco prodalo, tudíž jsme se tam točili jak figury na orloji. 

A v době volna jsem právě pátrala po břišních tanečnicích tak úporně, až mě to zavedlo k Dračí hlídce, po které jsem delší dobu stejně pokukovala. Je to něco na princip Dračího doupěte. Sami si od toho slibují "nový vítr", protože dle jejich slov "se přestalo Dračí doupě aktualizovat a stagnuje", tudíž jsem byla o to zvědavější. Něco nového je vždy fajn. Bohužel musím konstatovat, že Dračí hlídka bude opravdu vyhovovat asi jen těm, kdo hráli původní Dračí doupě, neboť nová a svěží jsou hlídkovská pravidla jen ve srovnání s tím. My třeba vyzkoušeli spoustu jiných systémů včetně Fate, Numenery, City of Mist a Střepů snů (a asi ještě něco dalšího, ale kdo si to má všechno pamatovat), a upřímně mi úplně každý z těchto systémů přijde dynamičtější. Mají své nedostatky a zatím zastávám názor, že není nic lepšího než tvořit z toho vlastní hybridy, ale i v základní podobě jsou to systémy, které umožňují více méně jakýkoliv setting (Numenera a CoM v tom mírně zaostávají, ale CoM už jsme naroubovali s menšími úpravami na jiné světy taky). Ta Dračí hlídka je naproti tomu hodně "předpisová". Určuje vám stejně jako původní Dračák role, rasy, kouzla a celkově fungování světa, což je pohodlné na naučení, ale svazující pro kreativní duše a mně osobně to zkrátka tolik nesedlo. Neexistuje tam nic jako multiclass a nenabízí to moc převratných nápadů z hlediska ras a světa jako takového - jsou tam klasické tolkienovské stereotypy a klasické DrD stereotypy. Myslím si, že Hlídka může být zábavná, ale nejvíc ji ocení buďto lidé, kteří jsou navyklí na DrD, nebo lidé, kteří milují dodržování pravidel. Sama za sebe bych ji asi v podobě, v jaké nyní je, nehrála. 

Ale to je jedno, Hlídka není důvod, proč tento článek píšu, už jsem ostatně řekla, že toto není Hlídcon, ale Pevnostcon. 
A na Pevnostconu se pro mě hlavní atrakcí nestala nakonec Hlídka, od které jsem si hodně slibovala, ale vrhání noži. Hlídka se pro mě hřebem večera nestala i pro to, že když měli přímo lidi od Hlídky svou hru, kterou chtěli demonstrovat, nebyli kvůli absenci mikrofonů vůbec, ale jako fakt vůbec slyšet. Myslím, že se u toho bavily jen první řady diváků a zbytek prostě jen užíval toho, že může dřepět, protože na Pevnostconu moc míst k sezení není - není to jako MoR, kde se rozknedlíte v "hospodě" pod megastanem a chillujete tam celý den. 
Nicméně zrovna u vrháků byly lavičky, takže to nabízelo i tolik nedostatkové místo k sezení. Tak, hezký oslí můstek zpět k nožům. Víte, já nad vrhacími noži zrovna nikdy moc nepřemýšlela. Věděla jsem, že se nože vrhají, protože to máte v každém akčním nebo fantasy filmu. Na plátně to vypadá epicky a vypadá to snadně - prostě hodíte něčím padesát metrů a je to headshot. Reálně jsou vrhací nože speciálně navržené, aby plnily svůj účel, nejsou to klasické nože, které můžete používat třeba v kuchyni, i když pokud si věříte, můžete nakonec vrhnout asi vším. Vrhací nože jsou ale obvykle po většině délky tupé a mají pouze ostrou špičku, kterou se zabodávají do terče - nebo v horších případech do obětí, ale doufám, že žádný vrhač to k těmto účelům nevyužívá. Byť v této nové práci už jsem se setkala se vším, měli jsme požadavek na kopí na lov prasete a na meč na lov medvěda. Každý takový týpek pak dostane poučení, že ostré zbraně se prodávají pouze jako dekorace na čumendo, tak ať si nechá na lov zajít chuť, ale myslíte si, že lidi nějaká doporučení zajímají? I kdybychom jim prodali nejtupější meče na světě, nic jim nebrání v tom si to nechat naostřit u nějakého Andrého od nich z dědiny, který jim z pahýlu za džbán piva udělá zbraň hodnou zabíjení bohů. 

Ale to je zase odbočka, pardon. Prostě vrhací nože jsou mistrovské dílo, většina z nich nemá ani čepel a jedná se prostě o zajímavé dlouhé placaté (5-8 mm) útvary sbíhající se do špičky. Existuje několik metod, jak jimi vrhat, a já jsem samozřejmě o ničem z toho neměla nejmenší ponětí, dokud jsem nenastoupila sem do firmy a nezačala spolupracovat s naším mistrem světa ve vrhání Adamem Čeladínem. Ve spolupráci s ním a jeho společností Sharp Blades ostatně vzniklo několik našich nejlepších designů jako Vengeance nebo Arrow. No a Arrow je právě v názvu toho to článku a nedostal se tam omylem. Všichni vrhači neustále simpujou po Vengeancech a nebohé Arrowy zůstávají přehlíženy, ale na Pevnostconu jsem měla tu čest poznat ještě jiného vrhače, Martina Čumpelíka, a ten si pochvaloval právě Arrowy. Myslím, že tam ještě zkoušel Osetry a Bo shurikeny, což jsou taky super designy, ale právě o Arrowech prohlásil to, co jsem musela hodit do nadpisu, protože je to tak weird, tak divně specifické, až je to zkrátka boží a stojí to za uchování. A při té příležitosti chci vrhákům samozřejmě udělat reklamu, protože pro mě osobně to bylo velké překvapení - vidět, jak takové nože vůbec vypadají, jak se s nimi zachází a jak se s nimi dá ublížit - a tím chci říct, jak si jimi můžete ublížit vy, když je držíte špatně, protože si myslíte, že vás filmy naučily všechno. 

Právě to se stalo i na Pevnostconu. Víte, ono by to asi většinu lidí nenapadlo udělat, ale zdůrazním, že nože nesmíte držet za čepel. Nebo tedy můžete, když jste profík, to si můžete dělat úplně co chcete, ale ne, když jste amatér. Když se něco učíte, musíte začít tou nejbezpečnější cestou, ale pokud sledujete filmy, kde se čas od času něco ostrého vrhne, určitě znáte tu epickou scénu, kdy hlavní hrdina vezme svou kudlu za čepel, namíří a hodí ji po záporákovi tím způsobem, že ji roztočí, aby udělala milion otoček, než k záporákovi vůbec doletí. Spousta lidí tak má zkreslenou představu jak o tom, jak se nože vlastně drží, tak o samotném pohybu, jaký by nože měly mít, když letí. Nebo dokonce o efektivní vzdálenosti. Často to musíte vyčíst z tvaru nože, jestli se má točit, polotočit nebo se vůbec netočit. A netočící techniky nejsou obvykle pro akčňáky dostatečně cool, tudíž je na stříbrném plátně téměř nevidíte. Tudíž o nich skoro nikdo, kdo se vrhání nevěnuje, neví. A pak se pokoušíte vše prostě roztočit, i když nemáte. Arrowy i zmiňované Vengeance patří k no-spin nebo half-spin nožům, tedy nožům, které by neměly dělat žádné psychotraktor otočky. Jenomže na Pevnostcon dorazil právě takový člověk, který se asi nechal zmást filmy. Tohle nepíšu pro to, abych ho zesměšnila, naopak, než jsem do té práce nastoupila, měla jsem o vrhacích nožích úplně stejně (nebo i více) zkreslené představy. Tohle píšu jen proto, aby ty zkreslené představy neměl už nikdo další. 

Takže tento člověk uchopil nebohý Arrow za špičku (patří zrovna k těm nožům, které nemají čepel, ale pořád je to prostě ostré a nemáte to za to držet), vložil si ho tou špičkou do dlaně a od úrovně ucha se snažil vrhat na terč způsobem, který nůž strašně moc roztočil. Zároveň nedostatek techniky kompenzoval silou, což jedině vedlo k větší bolesti při odhození, protože čím větší silou to odmrštíte, tím víc vás to škrábne, když to za tu špičku držíte. Samozřejmě, nejsem na vrháky expert a vím, že profíci vrhají i za špičku, ale neviděla jsem je vrhat za špičku zrovna Arrowy a neviděla jsem je doporučovat tuto techniku někomu, kdo je úplně clueless. Takže pokud byste hypoteticky chtěli začít s vrháním, asi se raději řiďte instinktem, který vám bude říkat "nezraňuj se zbytečně, tu ruku budeš potřebovat".

Jak Arrow plus minus držet ostatně hezky vidíte třeba zde (screenshot z tohoto Adamova videa)

A co se vzdálenosti týče, většina nováčků si řekne, jo tak z pěti až deseti metrů je to přece pohoda, ne? Když to daj ve filmu, zmáknu to taky. Upřímně, je to jedna z největších začátečnických chyb. Když chcete začít vrhat, musíte třeba z metru, abyste si vypilovali techniku (kterou nejlépe demonstruje Adam ve výše zmiňovaném videu). Pak můžete pomalu couvat dál a dál od terče, ale já bych to s tím couváním nepřeháněla. 

Dobře, článek jsem nečekanou instruktáží vcelku natáhla, což jsem ani nečekala. Pevnostcon samotný by na tolik slov nevydal. Bylo to tam hezké, ale nic, co bych si nutně potřebovala zopakovat, protože z fantasy světa mě víc bere Harry Potter a videohry než ta typická středověká fantasy na způsob Pána prstenůa le i tak to bylo fajn. Bylo celkem vtipné, že lákali na tři stage (což jsou v překladu pódia nebo scény), přičemž jedna taková scéna byl hlavní plac mezi stánky, druhá byla na vrcholku neskutečně otravného kopce mezi menším počtem stánků a třetí byla nějaká zahrádka úplně schovaná téměř mimo areál. Tu jsme taky našli až při odchodu. Ale tance se tam nekonaly, takže nás to ani nemrzelo. 

Doufám, že vás mé zaseknutí u Hlídky a u nožů nenudilo a třeba to někoho naláká na nové koníčky :)