↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓

NOVINKY NA BLOGU

Souhrn, co se za ten rok stalo

Nejnovější články (2024) ZDE

Nová rubrika KNIHA pro knižní recenze

Nová rubrika FOTKY pro fotočlánky

Nové playlisty 23 a 24

Bohužel budu aktivní jen pasivně, komentovat budu málokdy, blog tímto měním na svůj opravdový deník a od roku 2025 hodlám najet na projekt 365, kdy každý den nasdílím krátké info s fotografií vážící se k danému dni.

pondělí 9. listopadu 2020

... I'll pray for salvation and peace for ages...



This is my confession...
(ano, opět bude zbytek článku psán česky, nebojte)
Před měsícem jsem přidala takové spíše vážné, ale stále trochu odlehčení "přiznání", takové vypsání se z drobností, které u sebe nebo kolem sebe pozoruji, a nad kterými jsem se chtěla zamyslet a "vyznat" se z nich. 
Nyní zcela opouštím odlehčenou vlnu a ponořím se zcela do vod vážných, hutných a nepříjemných, s proudy tak silnými, že jeden špatný pohyb by mě mohl stát život. Alespoň tak se cítím, když vybírám slova o náboženství, rasách, sexuální orientaci, a všech těch oblíbených nábojích social justice warriors. Obvykle mě ani nebaví tato témata řešit, protože většina lidí ví, "jaký názor je ten správný" a že pokoušet se obhajovat stranu nenávistnou je v podstatě společenská sebevražda, ale přesto si tak nějak každý ten "správný" názor modifikuje v duchu podle sebe s různými "ale" a "v případě, že", která ale nemůže hlásat někde na veřejnosti, protože by to opět jen vedlo k lynčování. No, dobrá, to byl teoretický úvod. Prakticky tady popíšu svůj pohled a své zkušenosti s lynčováním za odlišné názory. A ano, půjde hlavně o tu zkušenost, půjde o něco opravdu podloženého. Něco, co mě nepřirozeně nasralo tak, že nad tím nemůžu jen mávnout rukou. A tak se zrodil tento článek.

Co mě tedy sere?
Slepí zastánci. 
To je moc všeobecné, takže vás hned uvedu do situace. 
Na jedné FB stránce, která slouží jako fanouškovská základna jedné z mých oblíbených metalových zpěvaček, probíhají občas takové ankety, hry, ve kterých fanoušci volí třeba oblíbená alba té zpěvačky, nebo oblíbené skupiny, se kterými spolupracovala atd. Teď nedávno vypukla anketa trochu rozšířenější, kde se volí mezi všemi skupinami, které nějakým způsobem zasáhly významně do žánru symphonic metal. Každé kolo se hlasuje pro tu nejméně oblíbenou skupinu, která je na konci dne vyřazena, a další den pokračuje anketa nanovo, tentokrát pochopitelně bez vyřezené skupiny. Víte, symfonický metal, je velice speciální záležitost, protože ji proslavily zejména ženské a zpravidla operní hlasy - jako například Tarja Turunen s Nightwish. Panují pak takové hnusné předsudky typu "všechny ženy v metalu zpívají symphonic" a "symphonic je žánr čistě pro ženy". Oboje je neskutečná blbost, ale omezená telata najdete všude, metalové fanoušky nevyjímaje. Proto jsem byla hrozně dlouho ráda právě za tuhle FB stránku, kde se díky tomu, že je věnovaná jedné takové zpěvačce, dost dobře šíří osvěta o postavení žen v metalu. A věřte mi, je to strašné. Metal je přece tvrdý žánr, kterému by měli dominovat muži, no ne? Tento názor zůstává bohužel zakotvený v hrozně moc lidech, a tak je jedině dobře, když se čím dál víc fanoušků staví za práva žen v metalové scéně. 
Tak dobrá, co je tedy s tou skupinou za problém, když je vlastně tak dokonalá a šíří osvětu? 
Inu, spousta radikálních bojovníků za práva jakékoliv skupiny chce ta práva šířit "na úkor někoho jiného". Toho si všímám čím dál častěji a je to neskutečně otravné, je to hloupá představa, která každý boj za rovnoprávnost jedině shazuje a vlastně i narušuje. Patří mezi to třeba kolektivní vina všech bělochů za to, že kdysi holt byli černoši otroci. Asi černochům nikdo neřekl, že třeba Osmani preferovali otroky bílé, a Římani byli natolik pokrokoví, že zotročovali prostě všechno. Ne nadarmo v mnoha jazycích výrazy Slovan a otrok mají stejné kořeny (např. slave a slav v angličtině). Otroctví bylo a na některých místech světa stále je, a je to odsouzeníhodné (to je slabé slovo, je to prostě strašné), ale to nikomu nedává právo vybíjet si vztek na současných nevinných generacích - ať už Turků, Římanů nebo jakéhokoliv národa, který kdysi otroctví na svém území vedl - no takže každého. 
A teď tu máme skupinu, která bojuje za práva žen. Super, šlechetné, ale na čí úkor to je tentokrát? 

Jeden takový moudrý člověk tyto výše zmiňované ankety okomentoval prostě "Ať nejdřív vypadnou všechny skupiny s mužskými zpěváky." Víte, když jde o hudbu, velice často jde třeba o preference znění hlasu atd. Mám známého, který nade vše miluje soprán, takže by byl schopný vypustit z pusy něco podobného se zcela nevinným záměrem - že prostě fandí sopranistkám a chce je vidět co nejvýše postavené. Fajn. Potud bych ten komentář brala. Stejně jsem si rýpla a zeptala se, jestli to není trochu sexistické, a čekala jsem od dotyčného stěru typu "wtf, bavím se o hlasu". Odpověděl mi však úplně jiný člověk, velice inteligentní (bez ironie), velice příjemný a zajímavý, se kterým jsme zapředli diskuzi o desítkách komentářů na téma různé diskriminace - včetně sexismu v metalu, kde ano, je to velice nastaveno proti ženám. Ale rozhovor to byl přátelský a vzájemně jsme se uznávali. Stanovisko, které já jsem zastávala, a zastávám ho doteď, bylo, že diskriminace nikdy neexistuje jen v jedné podobě. Nejčastěji se samozřejmě setkáváme s diskriminací žen, černochů, homosexuálů a - no zkrátka znáte ty "oblíbené cíle". Ale to neznamená, že neexistuje diskriminace jiná. Češi ostatně velice dobře znají "obrácený rasismus", když jde o cikány, kdy spravedlnost ze strany státu - ať už jde o stíhání policií nebo dávky - zkrátka selhává. Jasně, tyhle obrácené formy bývají velice vzácné, ale tvrdit, že neexistují, je dost omezené. Zajímavé je to u nás i s těmi muži versus ženami. Ve světě se teď čím dál častěji řeší falešná obvinění ze znásilnění, která jsou silnou zbraní v ženských rukách, u nás je nejčastěji takovou zbraní rozvod a péče o dítě. V obou případech dává soud už tak nějak automaticky za pravdu ženě, protože "žena by si znásilnění nevymyslela" a "žena je přece matka, takže děti patří k ní". Že ženy můžou být stejní psychouši a můžou tím muži zničit život, o tom už se nemluví. Takže tohle bylo, na co jsem chtěla poukázat. Že svět není černobílý a nedělí se na "dobré ženy" a "špatné muže". A tak to máte se vším, stejně tak neexistuje nic jako "špatní černí" versus "dobří bílí" nebo naopak. 
S tím inteligentním člověkem jsme se shodli na tom, že ideální společnost zkrátka neexistuje, ale že ta FB stránka, kde se pohybujeme, k tomu má asi nejblíž, a tudíž je pravda, že jakékoliv sexistické komentáře tam nepatří. A pak se ohlásil autor původního komentáře, ten od kterého jsem čekala, že mě setře poznámkou o hlasových rozdílech. NOOO... 
Ukázalo se, že je to omezený kokot, který se každému mému komentáři jen vysmál (protože ani jejich sdělení nepochopil) a otevřeně mi řekl, že nic jako rasismus proti bílým nebo sexismus proti mužům neexistuje.
Aha. 
Doufám, že to dojde vysvětlit těm bílým farmářům z Jihoafrické republiky.
Zároveň mě nařkl z toho, že jsem svině, protože popírám nebos nad zastávám diskriminaci vůču všem těm... ohroženým skupinám. 

Víte, jestli něco vážně nesnáším k smrti, je to zaslepený extremismus, který vám neumožňuje vnímat věci v širších souvislostech. To, že člověk chce bránit někoho, neznamená, že tím chce ubližovat někomu jinému. Život není jen o volbách "Buď to, nebo to", naopak, nad zvířaty vynikáme především tím, že máme dostatek rozumu a úcty k druhým (občas), dostatek soucitu a pochopení, takže se můžeme zastat více skupin a více lidí naráz, aniž bychom tím hloupě diskriminovali někoho jiného. Společnost na tohle smýšlení ale evidentně není připravená. 

Hodně času trávím na 9gagu, který je... hodně specifický a hodně namířený proti ženám, protože ho zkrátka "vedou" především frustrovaní muži, kteří ženy nedokážou zaujmout, alespoň tak to z jejich ustavičného "hejtění" žen působí. (Jako fakt, každý druhý příspěvek je buďto o sexuální objektivizaci žen, nebo jejich lynčování za to, že mají taky své sny, názory a požadavky, ale o tom až jindy). Není to tedy nejspolehlivější zdroj pro cokoliv, ale stále je to mezinárodní stránka, kam si každý může více méně přispět čím chce. A poslední asi rok nebo dva se tam stále víc objevují screenshoty z twitteru či FB od různých černochů nebo členů LGBT+, v nichž se vyskytují přihlouplé kecy typu "sorry, ale jestliže jste bílý muž, nemáte právo se k tomuto vyjadřovat" nebo "nesnáším všechny bělochy" nebo "hetero běloši jsou prostě odporní". A samozřejmě zde platí, že se tato tvrzení musí brát s rezervou kvůli následujícím věcem: 
1. Photoshop
2. Filtr osazenstva 9gagu
3. Jak už jsem říkala - omezená telata jsou všude, určitě i mezi černochy a LGBT+ lidmi, a bylo by hloupé brát zrovna příspěvky takových telat jako vzorek za všechny
Přesto, když se takové screeny objevují čím dál častěji, nevěřím, že k nějaké "obrácené diskriminaci" zkrátka nedochází a že lidé, kteří získají sebevědomí ve své rase či sexuální orientaci, náboženství nebo jakékoliv jiné komunitě, mají tendenci vystupovat nenávistně vůči ostatním.

Celkově si myslím, že koncept "komunit" je asi největší zlo. Ostatně francouzské no-go zóny jsou hlavně ghetta, a u nás to s Chánovem není jiné. O náboženských sektách nemusím ani mluvit. Samozřejmě před x lety, kdy byl rasismus vůči černochům v Americe rutinní záležitostí a nikoho nenapadlo pohlížet na černochy jinak, vše bylo opět dáno pohledem komunity, ve kteří ti bílí lidé žili, až na to, že tentokrát ta "komunita" znamenala celý "stát". 

No, to je jen taková úvaha nad tím, co je s naší společností špatně. Myslím si, že jakmile se stanete členy nějakého bezpečného celku, který vám dodává jistotu v tom, kým jste, ta tendence povyšovat se nad ostatní a dokonce se chovat nenávistně ve vás vzroste. 
Asi to bylo podobně s tím člověkem v té FB stránce, která se bezmezně stavěla za práva žen, a tak přece nikomu nemůže vadit, když si na oplátku kopne do mužů v metalové scéně. Oni jsou přece strůjci všeho zlého. 
Ale že se takovým chováním sami omezujete a shazujete na úroveň každého, kým pohrdáte, na to už nikdo nemyslí. 

Původně jsem článek chtěla rozšířit ještě o další bod, který mě neskutečně sere, ale i tak je to docela dlouhé, takže prosím... nechám zde jen toto téma diskriminace a budu ráda, když se k němu jakkoliv vyjádříte. 


5 komentářů:

  1. Souhlasím, souhlasím. Bohužel to mám dost podobně - velice často rozkliknu nějakou diskuzi někde na fb a neskutečně se naseru (pardon, ale ano). A ani nevím, jestli má smysl se s těmi lidmi hádat. Zaslepený extremismus je šílený. A jasně, nikomu se nemá upírat právo na vyjádření vlastního názoru, ale někdy mám pocit, že... no, zkrátka, ne každý hlas by měl být tak slyšet, protože někdy to jsou zkrátka jen skřeky.
    Co se rasismu, feminismu nebo podobných záležitostí týče, taky velice často pozoruji radikalitu, která mi přijde naprosto šílená. Dokonce jsem měla tu čest jednou se zúčastnit feministického workshopu - bylo tam taky pár kluků. Slušných, milých, v životě by mě nenapadlo hledět na ně skrz optiku feminismu a vidět je jako pány tvorstva a strůjce všeho zlého, jak jsi to dobře pojmenovala. Ale ty vedoucí toho workshopu je úplně rozcupovali. A i když tam padaly skeptické dotazy ze stran žen, ty feministky byly dost nepříčetné a já si pak říkala, že snad ani nechci, aby se mi takhle říkalo, byť samozřejmě za ženská práva bojovat chci a vím, že se to musí a že ještě spousta nerovností je. Ale to je zase rozhovor na dlouho.. :)

    Diskriminace je něco, co se snažím potírat a zároveň se s tím setkávám neustále (v Německu je to možná ještě větší téma a navíc, i já jsem tu jen přivandrovalec se slovanským přízvukem :)).

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímavý článek.
    Já si nemyslím, že metal a všeobecně tvrdá muzika, je jen pro muže. Naopak, ženy jsou taky dobré v tomto žánru - někdy i tisíckrát lepší. :)
    A komunity na FB... Někdy je to banda vypatlanců, kteří si prostě dokolečka tvrdí svou. A druhé posílají s prominutím do prdele. A proto já nejsem členem žádné skupiny. Takových hádavců je plný internet.

    OdpovědětVymazat
  3. V tom spočívá riziko sociálních sítí - že se strašně snadné uzavřít se do sociální bubliny, která posiluje naše názory a mínění až za zdravou hranici, bez možnosti sebereflexe a odstupu. Vždycky je dobrý se na danou věc dívat z pohledu více rozdílných skupin, než se slepě utvrzovat v tom svém. Jenže na to spousta lidí nemá kapacitu. Ale to jsou asi ztracené případy.


    A na internetu je každý pán. Úplně nejhorší jsou ti lidé, co se tam vyloženě přijdou hádat. Já jsem naštěstí dost flegmatická na to, aby mě takoví idioté nějak vzrušovali.

    OdpovědětVymazat
  4. Souhlasím s komentářem nade mnou, riziko sociálních sítí, anonymita, lidé se tam chovají jinak než jak se třeba chovali ve skutečnosti a se tam vyskytují lidé, kteří vyloženě mají potřebu bouřit vody, navážet se do jiných atd. ale to jsou pro mě stvoření s hromadou komplexů :D nemyslím normální kritiku, ale ty kteří vyloženě jdou urážet, okamžitě sprostě útočí a snaží se ostatní vyprovokovat.

    SmileThess

    OdpovědětVymazat
  5. Kdoví, čím to vůbec je, že se lidé nevědomě, a často i vědomě podmaňovat ostatní. Bylo to tak vždycky a vždycky to asi tak bude. Kde se to v nich jenom bere? A co hůř, podobné tendence jsem vypozorovala i u sebe.

    A diskuze na sociálních sítích jsou kapitola sama o sobě. Člověk si tam může pokecat s rozumným člověkem, ale stejně tak i s nějakým zakomplexovaným hovadem, který bude nenávidět všechny, kdo má jiný názor. Takové nenávistníky jsem se naučila ignorovat. A naopak. Kdy já na sobě vypozoruju, že něco ve mě nějaký příspěvek zvedá vlny hněvu, tak případné okomentování odložím na dobu neurčitou. Jen tak se člověk může vyhnout tomu, že bude někomu v diskuzích sprostě nadávat.
    Kdyby to tak šlo i v reálném životě. Na internetu je to sranda.

    OdpovědětVymazat

Oblíbené příspěvky