Báseň: Ciri

Jaká jsou křídla ztráty?

Bílé chomáče smutku
mizící ve vzpomínkách,
láska, co už se nevrátí,
lesklé perly z dobrých skutků
drtí moje plíce na prach.
Sníh se lepí na mé paty.
Ten sterilní svět je zpátky,
prázdné místo bez útěchy,
co pohlcuje tvoje oči
a váže srdce do oprátky,
to prázdné je a bez potěchy
a do propasti rádo skočí.
Zůstávají cáry látky
jako stopy po depresi.
Rvu vše, čeho se nedotýkáš.
Tvá krása mizí v chladné noci.
Ach, proč už tu se mnou nejsi?
Snad už se někde mnohem líp máš,
avšak není v mojí moci
zastavit slzy a ničivé třesy.

Jsi přízrak minulosti.

Ještě včera tvůj dech nás hřál.
Tvůj život byl spojen s tím mým.
Bílý samet, bílé kosti.
Osud nám nikdy nepřál.
A bílé šaty nosí jen splín,
co plní nás dosytosti.
Sbírám zbytky svojí víry.
Vždycky jsem tě milovala
a moc budeš mi chybět,
...