Kočky josu zvláštní zvířata. Tyhle dvě se poslední rok nemohly vystát - a přitom spolu předtím rok žily. Pravda, to soužití bylo hdoně těžké. Cirinátor byl neuvěřitelný poděs. Nejživější koťátko, jaké jsem kdy poznala, které chvíli neposedělo, a co se hnulo, to se stalo hračkou. O Vánocích nám shodila vánoční stromek, velice aktivně přispívala při sestavování mého počítače (svými chlupy) a byla to asi jediná kočička, které nebyl problém podstrčit antibiotika, protože prostě a jednoduše sežrala, na co přišla. Zbytky KFC a tavený sýr byly oblíbenými specialitami. No a my vždycky ze srandy dávali Sefírušce Ciri za vzor. "Podívej se, jak hezky Ciri papá, ta se nevofrňuje nad vším, co jí naservírujeme." A zrovna tak Ciri naprosto vzorově mňoukala - na rozdíl od Sefírky, která většinou vrká. Kdyby nám chudák Sefírka rozuměla, musela by Ciri nesnášet o to víc. Už teď z ní byla trochu mimo prootže najednou nebyla paní bytu a nejenže se musela dělit s nějakým kotětem, ale ještě mu musela ustupovat. Sefírka si kvůli Cirískovi přestala úplně hrát. Vpomínám si, jak jsme si museli s oběma hrát současně rozděleni dvěma zavřenými dveřmi, aby se Ciri věnovala jen své hračce a nevrhala se po té Sefírčině, a ta si tak mohla v klidu hrát. Řekla bych, že v ten moment Sefírka dospěla. Sice začala víc trucovat, ale taky se o koťátko hodně starala, Ciri čistila a nechávala jí vždy kus svojí porce. Když jsme se ovšem se Sefírkou odstěhovaly a s Ciri se setkaly zase asi po půl roce, veškerá soudržnost byla tatam. Syčely na sebe, jako by se viděly poprvé. Říkaly jsme si, že na sebe možná zapomněly a opravdu si přijdou cizí. Nebo Sefírka prostě už čekala, že se toho uzurpátora navždy zbavila a my je svedli zase dohromady. Bylo by to určitě možné. Ale poslední dobou si říkám, že možná už tehdy byla Ciri něčím prolezlá - nějakou nemocí nebo já nevím, na co umřela... ale napadlo mě, že možná proto na ni Sefírka taky syčela. Že nechtěla, aby se k ní přiblížil někdo, z koho buďto vycítila nemoc, nebo jehož pach kvůli nemoci nepoznala. Těžko říct. To už nezjistíme. Ale vím, že spolu měly i krásné momenty a ty se mi naštětsí podařilo zvěčnit na fotkách, tak je sem v rámci vzpomínání na Ciri taky přidám. :)
↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓
NOVINKY NA BLOGU
Souhrn, co se za ten rok stalo
Nejnovější články (2024) ZDE
Nová rubrika KNIHA pro knižní recenze
Nová rubrika FOTKY pro fotočlánky
Bohužel budu aktivní jen pasivně, komentovat budu málokdy, blog tímto měním na svůj opravdový deník a od roku 2025 hodlám najet na projekt 365, kdy každý den nasdílím krátké info s fotografií vážící se k danému dni.
!doctype>
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Oblíbené příspěvky
-
Jak jsem slíbila, po předchozím náročném článku přidávám opět něco oddechvého. Tentokrát je to opět kresba z mé série zpěvaček spojených s h...
-
Říkala jsem si, že ten článek pojmenuji "narozeninové štěky", protože slovo "štěk" evokuje nějaké krátké úryvky nasázené...
-
Děkuji všem, kdo mi u předchozího článku popřáli k narozeninám, potěšilo to :) This is my Confession (Nebojte se, zbytek článku je psán če...
Žádné komentáře:
Okomentovat