Víte, obvykle se na blog přiženu s chutí cokoliv kritizovat, ale dnes jsem tady s vyloženě dobrou náladu a i to, co mě jindy dohání k nepříčetnosti, mě dnes pobavilo. Jako ty reklamy na hlavní stránce blog.cz na velmi zajímavé a přínosné články obl(í)bených blogerek ... Snad nic mě nezajímá víc než Jaro na fotkách blogerky Ophelie ... nebo vlastně ano: názor Kirsten Axe na muže!
Ale o tom jsem původě psát nechtěl, i když, byť jde o prkotinu, by se to možná mělo řešit (čtěte: Fender hledá špínu, kde není), protože se nám tady ve zjednodušeném podání ukazuje protěžování jisté vsrtvy společnosti. Ale co je tohle vlastně za vrstvu? No, názor si udělejte sami, já už přecházím k tématu ....
Kdysi dávno - tuším, že to byla středa - jsem vyrazil na místní festival se svou drahou přítelkyní ... Pod pojmem místní festival si můžete představit nekvalitní skupiny, nedodržování rozpisu, pseudocelebrity, velmi humorné uvaděče a znuděné antifanoušky. Anti, potože slovo fanoušek je na ty povaleče moc honosné! A tento skvost dostal jméno Sofie - jako moudrost ... Sofie se baví.
To první, co mě při přečtení jména festivalu napadlo, byla přehlídka bulharského umění, ale byl jsem si jist, že o nic tak průkopnického nepůjde, protože jsme malé město bez větších zájmů (ale asi jsme vášniví včelaři, když si primátor chce na radnici zřídit včelín) a navíc se festival odehrával v areálu zdejší univerzity, což už mohlo samo o sobě naznačovat, že by to mohlo mít spojitost s moudrostí ... ale zase, znám naše město ... proto jsem váhal.
Asi nejvíce mě lákaly přednášky, které však končily v hodinu, v jakou jsme tam dorazili - stěra. Ale jelikož nikdo ani nebyl schopný upřesnit jejich témata a rozpis (vím jen cosi o archeologii a ta mě zrovna neláká), zase tolik nelituji.
Že JU není jiný svět, ale svět obývaný lidmi, kteří taky vzešli ze škol, jaké navštěvuji já a mí - bohužel - známí, bylo poznat prakticky okamžitě, neboť hned před knihovnou se usadila parta neandrtálců (ano, měli neadrtálecké kostýmy - inu atrakce) a spolu s nimi parta ožralů (za bílého dne!!Na univerzitě!!), kteří se svým chováním však od pralidí příliš nelišili ... Na louce mezi knihovnou a Bobíkem pak měli vedle sebe vzniknout Hyde Park a stan, v jehož bezpečí měl započít svou přednášku kuchař Škoda. Ale jelikož to všechno organizovali naši (tím "naši" myslím obyčejné mladé lidi z města, ba co hůř, studenty univerzity), nacpal se Hyde Park do Škodova stanu, který byl ještě ke všemu vystavěn úplně jinde, než bylo v plánu. Náplní Hyde Parku tak místo diskuze bylo zpívání, diskutování o chlastu a přesouvání stanu. V naději, že se třeba za hodinu stav Hyde Parku zlepší, jsme odešli zevlovat k hlavnímu pódiu, kde bylo pusto prázdno. Tedy, lidí tam bylo dost, ale všichni byli namačkaní buďto pod stany, kde se prodávalo občerstvení (čtěte pivo), nebo po stranách u stolečků (no co, byly tam slunečníky) a nebo dokonce úplně vzadu u vstupu (a u odpaďáků). Zkrátka - před pódiem nebyla ani noha (sem tam se tam mihnul podplacený kameraman). Jo, je pravda, že skupina Sandwitch asi zrovna nepatří k tomu nejlepšímu, co zdejší scéna může nabídnout, ale bylo mi jich líto. Já, kdybych vystupoval se skupinou na festu a nikdo mě nepřišel podpořit, asi bych s tím seknul, ale to už je ta má povaha.
V půlce Sandwitch jsme se zvedli a "utekli" zpátky na louku, abychom vyhledali azyl u Hyde Parku ... ale i když už byl stan na svém místě, původní Hyde Park byl rozpuštěn a ve stanu začínal čarovat Škoda ve své improvizované kuchyni. Jelikož na nás nevyzbyla ochutnávka, odšourali jsme se zpět k pódiu, abychom "zapařili" na No Crapes. Neznám sice výkvět české scény, ale No Crapes jsem si pár dní předem pouštěl, abych měl aspoň trochu představu, do čeho jdeme. A nezněli kupodivu tak špatně ... tak špatně jako Sandwitch.
Na No Crapes mé pařmenské srdce už tolik netrpělo, neboť se pomalu začínal utvářet i kotel ... kotlík ... kotýleček ... Dobře, byl tam jeden člověk. Jeden jediný fanoušek stál oddaně u zábran před pódiem a nábožně sledoval skupinu. Brzy se k němu přidala ještě nějaká jiná fanynka, čímž všechny asi naprosto šokovala, neboť zatímco o jednom člověku se dá snadno říkat, že je podplacený, dva fanoušci se už zpochybňují hůř. Nakonec jsme se - díky mému neustálému remcání - ke dvěma statečným připojili i my, čímž jsme zajistili skupině čtyřčlenný kotel, aneb největší úspěch až do večerních Vees, kdy se k pódiu, pravda, nahrnul skoro celý kampus. Ale to jsme my zrovna odcházeli na další příjemnou procházku po areálu, protože nejsme příznivci trapné, komerční, okopírované hudby ... dobrá, možná na tom No Crapes nebyli hudebně o moc líp, ale tam jsme platili aspoň za hrdiny (a nebo za trapáky??), když jsme to ve čtyřech lidech rozjížděli do rytmů písně "Empty Feeling".
Toto je fotka pravděpodobně z vystoupení Petting Zoo, kteří sice naživo nebyli tak nudní jako studiově, ale zase byli o dost neposlouchatelnější ... vyfotil jsem je a pak jsme zamířili na procházku, které nám vlastně zachraňovali večer, protože jiná náplň - díky rozpuštěnému a vypuštěnému Hyde Parku a předčasně ukončeným přednáškám - než poslech nesehraných skupin, nebyla.
I tak se mi tam ale líbilo ... Ano, možná vám to tak z mé kritiky nepřijde, ale to bych nebyl já, kdybych na všem nevytáhl jen to negativní. Faktem je, že atmosféra tam byla fajnová, ale především jsem tam nebyl sám, což taky udělá hodně ... Navíc jsme zjistili, jak obejít různé vyhlášky EU, a heslo do elektronické knihovny JU, ale psssst!
Eckstein s vámi.
Žádné komentáře:
Okomentovat