ČTVRTÝ DEN:
Na poslední den festu mě matka nechtěla kvůli tomu mobilu pustit. Ještě brzo ráno jsem ji však přesvědčil. Nebylo to tak těžké, docela mi nahrával program - vystupovala Lacrimosa.
Přijeli jsme tam někdy na Harlej a já si hned šel stoupnout na Prosperitu, protože Lacrimosa měla mít autogramiádu. Promazával jsem svůj foťák, který byl inteligentně bez paměťovky už úplně plný a kladl jsem si otázku, zda-li to stihnu. Někteří přede mnou totiž stáli už na Doro. Nakonec jsem se své milované Lacrimosy dočkal, jenže anglicky umím velký prd a německy velké kulové, proto jsem se na ně jen přiblble usmíval a česky+znakovou řečí jsem jim naznačil, že chci podpisy a fotky. Nakonec jsem svoje poklady tvrdě vybojoval a s úsměvem malého dítěte, které právě dostalo plyšáka svých snů, jsem se rozběhl za mamkou s tím, ať autogramy někam schová, že já bych je ztratil - po verejšku to uznala jako dobrý nápad.
Po Harleji byl Callejon, ale na ten jsme se mi vydali hledat Coca Cola stage. To bylo to pódium, na kterém vystupovaly budoucí české hvězdy. Ne že by mě někdo z nich nějak extra zaujal - jen Dymytry první den a to jsem tam já nebyl - ale chtěl jsem vědět, kde Coca Cola vlastně stojí. Doteď jsem v tom měl guláš. Uvaděči (které všichni vypískávali) fanoušky odkazovali na 'Buloňský lesík' jenže ten byl zase kde?
Na hledání už nebyl čas. Našli jsme jeden les, ale tam probíhal jen banji jumping. Takže jsme se vrátili krátce před skončením Arakainu a já už se propašovval dopředu s kamerou, abych si mohl Lacrimosu nartočit stejně jako Epicu.
Uvaděči je - kromě tradičních trapných průpovídek - uvedli asi tímto: "A teď přijde na pódium symphonic/gothic-metalová skupina, ne, není to skupina, je to projekt - duo - Lacrimosa!" za mnou se ozval mohutný řev a já se k němu rád přidal. Stále pro mě platí, že Němci mají nejlepší skupiny - i když Lacrimosu označili jako projekt (co je pak tedy ASP?). Po dlouhém ozvučování typu: "Petr raz, dva, tři! Petr hej, hej, hej.. Peťo, Peťo! Martin.. Martin.. máš to..? Martin jedna, dva.. hej, heeeeeej!" nastoupili znovu uvaděči a na poslední (konečně) otázky, jestli jsou tu nějací gothici, jim pár lidí už jen ze slušnosti odpovědělo tiše, že ano. Pochopili, že mají odejít a spustila se první píseň - Lacrimosa theme. Při tomto úvodu nastoupili vlajkonošiči, kteří na svých vlajkách nesli symboly Lacrimosy... a pak už konečně přišli i Tilo Wolff a Anne Nurmi. A neskutečná podívaná jako z jiného světa začala. Bavil jsem se tak jako nikdy. Stál jsem tam s kamerou v ruce úplně zkoprnělý, protože něco tak fantastického a tak nadpozemského jsem viděl prvně - mrzí mě, že mám natočeno tak málo - mrzí mě, že tam byl ten zmetek 'sekuriťák'!! - zkazil mi to!!
Ale všechno skončí.. a tak jsme i my odjeli pryč a se slzami v očích jsme se loučili z celým areálem a se všema metlošema. Umřel bych, abych tam mohl jet znova.. úžasná atmosféra.. o tohle jsem se nikdy nebál, ale stejně to předčilo moje očekávání!
