DRUHÝ DEN:
Byl pátek brzo ráno a já jsem opět studoval program. V pátek jsem se těšil na Metalforce, Delain a hlavně na Epicu! Žhavil jsem kameru a promazával svůj dokonale připravený foťák (bez paměťovky..). Každou minutu jsem šel už ke dveřím s tím, že půjdu na snídani, abychom to stihli, jenže mě pokaždé matka stáhla zpátky s tím, že to stejně neuspíšíme. Pravda - začínalo to až v jednu a na Citrony jsem zas tak zvědav nebyl.
Konečně jsme sešli dolů, do restaurace patřící motoristickému pensionu R1 (nebylo špatný, mít nad hlavou Rossiho, ale Vettel by byl lepší! :D) a usadili se u okna. Po celé místnosti vyřvávalo rádio Čas a my se smáli u toho, že za pár hodin už budeme poslouchat něco jiného. Taky jsme sledovali, jestli nezaslechneme zprávy z festivalu. A pak to přišlo.. "Zpěvačka Tarja Turunen, bývalá členka Nightwish, sklidila se zlínskou filharmonií opravdu bouřlivé ovace. Nejvíce fanoušky dostala, když se naučila česky část Dvořákovy Rusalky." - tak toto mě dostalo. Nemám rád Nightwish a nejsem fanouškem předrahé Tarji, ale usoudil jsem, že to opravdu musel být zážitek k nezaplacení a jen jsem si domýšlel, co si pro nás asi připraví Epica.
Pak jsme vyrazili. Stejně obtížné, jako najít R1, pro nás bylo i najít vlakové nádraží, ale nakonec jsme spoj do Vizovic stihli a se spoustou dalších fandů jsme vyrazili vstříc neuvěřitelným zážitkům. Podle programu a hodinek na mém mobilu, jsme měli Metalforce stihnout od začátku. Všechno probíhalo prostě podle plánu, akorát matka se nepřestávala třást a začala provolávat, že se bojí a chce zpátky. Nebyl dobrý nápad, aby jela!! Ale popravdě, já taky netušil do čeho se řítím a vůbec jsem si nedokázal představit jak areál likérky Rudolfa Jelínka, ve kterém se vše konalo, vypadá.
A pak jsme projížděli mezi loukami, na kterých se začalo objevovat stále více stanů a byli jsme si jistí, že přijíždíme k areálu. Spomalili jsme a už jsme mohli slyšet i dunivé zvuky z hlavního pódia. Vlak houkal a odháněl fanoušky, mezi kterými se rozmohl trend rozvalit se na pohodlných kolejích a pak konečně zastavil a my zamířili k hejnu stánků, co stáli po cestě od zastávky k pódiu.
Když jsme se dostali na druhou stranu kolejí (což nebyl problém, protože fanoušci byli - podle matky - NEČEKANĚ ohleduplní a vlak jel rychlostí, že kdyby si dal závod se šnekem, určitě by prohrál - a to kvůli ohleduplným fanouškům, kteří si udělali piknik na kolejích), objevili jsme se před vchodem, kde nám roztrhli vstupenky a dali nám za ně fialové kontrolní pásky s nápisem Masters of Rock.
Větou "Je nám jak vůl, volové!" nás v areálu přivítal Visací zámek a následovala povzbudivá hymna punku - Známka punku!
Visáči byli zhruba v polovině vystoupení a mezi nimi a Metalforce měla být ještě půlhodinová přestávka, takže jsme měli hodně času na rozkoukávání - a že jsme ho potřebovali! Celá likérka byla obsypaná bílými stany, mezi kterými jsme rozeznali 'festival shop' a díky nekončící řadě fanoušků i Prosperita 'greet & meet' stage, na kterém se konaly autogramiády. Za řadou u Prosperity mohutně vyhlíželo Ronnie James Dio stage - hlavní pódium, na kterém právě teď řádili Visáči. Než jsme se vůbec doštrachali na okraj areálu k plotům, kde bylo v suché hlíně cosi, co vzdáleně připomínalo trávu, tak už do nás Visací zámek tlačil další ze svých hitů, ale my to stejně ignorovali a roztáhli můj obrovský černý deštník s tím, že poslouží jako slunečník, protože bylo nesnesitelné vedro a začínal jsem s Visáčema v tom, že je 'jak vůl' souhlasit. Naše místečko s 'trávou' oddělovalo od hlavní vřavy neustálé proudění a přesouvaní fanoušků z jedné strany na druhou. Jak bylo vidno, obchodů a stánků tu bylo více než dost.
A pak Visáči skončili, 'velice vtipně' se s publikem rozloučili a zmizeli v nenávratnu.. po nekonečných třiceti minutách, při kterých jsem se narval úplně až k pódiu a opíral se o zábradlí, nastoupila germánská delegace - Metalforce, kteří mě asi tři dny před festem zaujali písní 'Faster, Louder, Metalforce'. Foťák i kameru jsem nechal u matky a tudíž jsem na ní nechal veškeré fotky a videa (obojí skončilo v hrozném stavu, ale tak aspoň něco..). Ovšem rozhodně jsem se nenudil... prudil jsem hned vepředu v triku s Epicou, hoperskou kšiltovkou a nechápavým výrazem vždy, když chtěli, abychom zpívali - nakonec to vzdali a chtěli po nás jen doplňovat v písni Faster, Louder, Metalforce jejich jméno.. to mi šlo, ale byl jsem skoro jediný, neměli tam moc fandů - škoda!
Po skončení přišla jedna špatná zpráva jako blesk z čistého metalového nebe - Delain zde nejsou! Nejsem jejich fanouškem, ale opravdu - škoda každého neprovedeného vystoupení, nakonec jsem si užil všechny, i když jsem jim moc nefandil.
Na thrashový nářez Destruction jsem v hlavní vřavě nebyl - stál jsem v nekončící řadě u Prosperity a čekal na autogramiádu Epicy a i když jsem tam stál ještě když se podepisovali Metalforce, Epicu už jsem nestihl. :( Zklamaně jsem odešel, ale tak pomalu, abych ještě zachytil něco málo z rozhovorů ostatních fanoušků - zajímavé. Dozvěděl jsem se, že Tarja úplně jinak působila na rádio Čas a jinak na fanoušky. V řadě u Prosperity si na ni více lidé stěžovali než ji chválili a tak mě aspoň na chvilku přestalo mrzet, že jsem tam nebyl.
Náladu z nepovedené autogramiády jsem si šel s plakátem v ruce spravit dolů ke stánkům a celé další vystoupení jsem přežíval u stanu Domezcech se zmrzlinou. Sledoval jsem jednu z těch LED obrazovek či jak se jim říká a poslouchal Tublatanku. Bratia Slováci (asi to není dobře, ale to bych teď ani neřešil..;)) mě mile překvapili a jisté melodie od rockové skupiny mě dostali natolik, že jsem se v tom vedru dobrovolně štrachal opět nahoru k pódiu.
Po Tublatance měla vypuknout 'šou'. Hned při ohlášení poslední písničky jsem se začal dobývat do vřavy s kamerou, abych na vystoupení večera (aspoň pro mě tedy) byl na správném místě a aspoň něco málo na tu kameru chytl. Na Epicu však přede mnou zůstalo ještě hodně lidí, takže jsem skončil kdesi v třetí řadě a trénoval si, jestli kameru vůbec přes všechny ty ruce a hlavy zvednu. Naštěstí to nedopadlo tak špatně. Simone Simons sice měla při první písničce menší technické problémy s mikrofonem, další písně se jim ale v rámci možností vydařily. Nečekal jsem od nich famózní živák, ale stejně mě dostali. Možná i víc jak Manson před rokem! Mám od nich natočenou každou druhou píseň, takže sem potom dám nějaké ty odkazy.. ;)
Ale odcházel jsem s tím, že něco lepšího jsem ještě nezažil.
Žádné komentáře:
Okomentovat