TŘETÍ DEN:
Třetí den jsem tam vlastně neměl nikoho, na koho bych se zas tak moc těšil. Rising Dream a Grand Magus jsme proto úplně vypustili a přijeli jsme na Legendy se vrací. Opět jsme vůbec netušili, co je to zač. Věděli jsme jen to, že jde o Čechy a nikdo z Česka nás zatím neokouzlil, takže jsme většinu vystoupení probrouzdali u stánků, kde jsem si koupil kšiltovku s Deathstars, protože ta, se kterou jsem se tam promenádoval, ze mě dělala ještě většího exota než ty 'dámské' boty (díky tomu všemu jsem pak prý působil jako teplej hoper hrající si na metalistu). Vtipnými komentáři nás však Legedy k pódiu přilákaly a když pak začali hrát Another Brick in the Wall od Pink Floydů, donutilo to i mamku, aby se hla víc dopředu - což znamenalo, že jsme to zapíchli ve stínu, který na nás vrhal keř někde u zadní tribuny, a všechno jsme sledovali na obrazovce. Ale bylo to skvělé. Zahráli i úpravu Šavlového tance a nějakou pecku od Lynyrd Skynyrd (já bych to tak nezmiňoval, ale on s nima hrál John! :D). Tvrdili, že pro úplnost zakončí jazzem, jenže s větou "To je píčovina, takhle se tu hraje!" přešli do Highway to Hell od AC/DC. Musím říct, že to znělo líp jak originál! ;) Legendy byly nejspíš jedinou skupinou, které tam pouštěli i ohně a vystřelovali konfety. Perfektní vystoupení - i když jen přes obrazovku!
A následoval oblíbenec Miloš Dodo Doležal. Stoupl jsem si na něj opět hned dopředu a vedle mě se uvelebil jakýsi jeho přítel. Nejspíš jsem byl mezi největšími fanoušky a přitom jsem od něj znal míň než velké kulové. Ale byl jsem zvědav. Ze začátku na mě ale Dodo působil jako 'arogant' a namyšlená rádobycelebrita, která moc tlačí do svého podprůměrného humoru a chce mít navrch - jenže to nebylo přirozené a pro mě i odpudivé. Stále se zabýval jen svými efekty a nadával víc jak já při nepovedené autogramiádě, když mu na ně zazářilo slunce. Ale já slunce taky proklínal! Naštěstí bůh seslal na zem svého posla v těle 'vodokropiče', který nás celou dobu (i předchozí den) stříkal ledovou vodou z hadice. Měl jsem chuť ho tehdy požádat o ruku. Jenže než jsem se k tomu dokopal, strhl se za mnou řev vyzívající Miloše, ať už začne konečně hrát. Odbyl je prostým "za chvilku" a dál se 'sral' se svými efekty. Pak si tam nechal nanosit několik kytar. "Ty vole těch je!" "A mám ještě dvě!" - to mě trochu pobavilo, ale stejně jsem mu chtěl s nějakou škodolibou radostí do tváře vmést, kolik jich má John! :D
Naštěstí jsme se Doležalova vystoupení dočkali, ale stejně si nejsem jistý, jestli sklidil větší ovace Dodo nebo vodokropič. :D
Ale ani při Milošově koncertě jsem nepropadl zcela nudě, i když mě ty písně vůbec nezaujaly. Miloš oddělával kytaru za kytarou a na vybízení "Toš Milošu hobluj!" reagoval tím, že hoblovat nemůže, jinak by oddělal i ostatní kytary a byl by v prdeli. Po pár 'dílech' přivítal na pódiu Doležala mladšího - svého syna. Není to marnej kytarista, ale fanklub mu nezaložím...
Dočkali jsme se ovšem i křtu Doležalova nového alba Despekt, při kterém se kropilo pivem... nejdřív CD, pak honorace na pódiu a nakonec zbytkem nažhavené publikum. Bohužel pro mě se kropil jen prostředek. Já stojící po levici a sledující odraz nápisu Nosferatu v kaluži vody jsem si musel pro 'odměnu' trochu popoběhnout. Sice to smrdělo hnusně, ale taky to osvěžilo.. :D
Po Doležalovi nastoupili Škwoři. Doběhl jsem si pro foťák a stoupl si opět k zábradlí. Taky nejsem jejich fanda, ale pochybuju o tom, že s to tam nějak extra řešilo. Ale že bych si to užil, to říct nemůžu. Metloši jsou moje rodina, naprosto skvělí lidi, kteří jsou v pohodě, ať se děje cokoliv, berou život takový jaký je a ve zkratce - mám je prostě rád. Jenže jak jsem zjistil, s touto vlastností příjemného člověka se nikdo nerodí a postupem času se musí vše pilovat, protože přede mnou stáli dva mladí kluci (mohlo jim být tak 10 - 12) , kteří byli tak protivní, až jsem měl chuť je tam zflákat nasr... no nebudu sprostý, ale štvali mě hrozně. Naštěstí přišel vodokropič a v pravý čas mě zchladil.
Po Škworech jsme se odebrali opět do 'Domečku' a na dálku poslouchali vystoupení Dogy. Vrátili jsme se v půlce vystoupení Communic, po kterých mělo vypuknout hotové peklo! Své nové album Evangelion přijeli představovat polští bratři Behemoth!!!!!! Black-metalisti, co mají zákaz vystupovat v rodné zemi a jsou na stejné černé listině Polska jako Marilyn Manson a Marduk!!!
Za burácivého řevu natoupil bubeník Inferno následovaný Orionem, Sethem a hlavně Nergalem. Nikdo nezůstal v klidu! Kolem mě nebyla hlava, která by nerotovala a neházela hárem na důkaz oddanosti těmto satanistům. Behemoth je pojem, na Behemoth jsem se těšil, Behemoth jsem si užil! Hail Satan - Hail Behemoth!
Pln dojmů jsem v doprovodu drahé matičky zamířil k zastávce a k velké nelibosti jsem zjistil, že jsem někde ztratil mobil. Nejspíš někde u stanu, kde jsem si psal naposledy s parťákem Benderem, nebo někde tam, kde mamka stála na Behemoth a hlídala tašky. Tak jsme se tedy vraceli a prohledávali smítko po smítku celý areál, ale nakonec jsme za doprovodu hudby Annihilatoru odjeli posledním vlakem bez úspěchu..
Žádné komentáře:
Okomentovat