Byl jste někdo včera u Maglaiz na oslavě-neoslavě druhých narozenin jejího blogu? Dala tam tři úkoly a já už se chvástal, jaké úžasné řešení jednoho z nich jsem vymyslel. Ale nebyla to pravda. Jak jsem se tak chlubil svým dokonalým plánem, donutilo mě to doopravdy se nad tím zamyslet. A nevím, jestli jsem to měl dělat! Úplně jsem se zasekl a začal přemýšlet nad tím, jak to všechno bylo hloupé, jak jsem já byl hloupý a jak špatná byla všechna má rozhodnutí! Nedokázal jsem se pak ani doopravdy zapojit ... a to mě mrzí. Spíš mě to štve. Hlodá mě svědomí. Jsem rozladěný. Neměl bych tolik přemýšlet.
Pojďmě na MoR, chce to kalbu na žal ... !!!
15.7. - druhý den - pátek
Pátek zahajoval v jedenáct dopoledne Nil, taky Češi, ale na ty já moc zvědavý nebyl. Vlastně mě patnáctého lákala jen Sirenia, pak trochu Rhapsody of Fire, ale to bylo vše. Vyrazili jsme tedy tak, abychom nasměrovali náš příjezd na autogramiádu Sirenii (14:50) a konec Alkeholu.
Vlak tentokrát vyjímečně neměl zpoždění (no dobrá, zpoždění měl jen v ten první den, pak už ne), ale naše propočty byly nějaké špatné. Namísto toho, abychom viděli konec Alkeholu, jsme přijeli do půli vystoupení Varg (a tady mám problém - jak se to skloňuje?). To jsou tuším Němci a já se řídím pravidlem, co je z Německa, to je dobré (myslím co do metalových skupin, nepřipomínejte mi Tokio Hotel ani Hitlera!), takže jsem se zastavil v půli betonového placu a sledoval. Neměl jsem brýle, takže jsem viděl prd, to až když jsem si je přiblížil na foťáku, všiml jsem si, že nejméně jeden z nich (nikdy jsem neviděl na všechny zároveň, protože tam pouštěli nehorázně moc páry) je potřený červenou barvou a jeho rudou kůži zdobí ještě ke všemu nějaké černé skrvy. Mamka je trefně nazvala Rudými ďábly. Vydržel jsem je poslouchat jen chvíli - ani ne celou jednu píseň - protože tohle je na mě přeci jen trochu tvrdší. Sice jsem byl na Behemothech (v první řadě!!), ale Varg jsou ještě těžším kalibrem. Nebo spíš pro mě neposlouchatelnějším kalibrem, ta jejich hudba mě ničím neuchvátila. Pokračovali jsme metalovou uličkou kamsi dál a když už jsme se s mamkou konečně slyšeli, povyprávěl jsem jí, co o nich vím (zajímají ji zprávy o každé skupině, kterou jsme alespoň letmo zahlédli nebo krátce zaslechli), moc jsem toho ale nevěděl, jen jsem si vybavil, že o nich párkrát psal Spark, a tuším, že je tam zařadili do folk metalu? Je to možné? Takovýhle nářez? Každopádně jsem jí řekl, že by to měl být takový tvrdší folk, načež se rozesmála a začala Varg přirovnávat k Nedvědům, kteří jsou podle mého měřítka tedy extra měký folk. Každopádně Sirenia už měla po autogramiádě a já se rozhodl, že půjdu na Silent Stream of Godless Elegy, abych si zabral na Sireniu to nejlepší místo - šla hned po nich. Nevěděl jsem vůbec, co od SSOGE čekat, v životě jsem slyšel jen jednu jejich píseň a to takovou, kde jejich zpěvák chabě kňoural cosi, co znělo jako "Mám na jazyku mouchu", po delším rozboru jsem si však uvědomil, že to mělo být "Mám na jazyku touhu".
Podle toho, co oznámil kdosi stojící přede mnou, do vystoupení SSOGE zbývalo pět minut, důkladně jsem tedy ještě pročistil svůj foťák, aby se mi nestalo to, co v roce 2009 (to je už vážně tak dávno?) na Mansonovi v Brně - foťák byl plný! Ujistil jsem se, že fotrk zbývá něco přes pět set, a byl jsem si jist, že všech pět set jich na SSOGE nevyplýtvám. Horší to bylo s baterkami, ty docházely každou chvíli! Než jsem se nad baterkami však zamyslel nějak důkladněji, ucítil jsem, jak se kdosi zezadu prodírá velice bezohledně někam vedle mě. Byl to páreček nějakých Slováků. Byl jsem tedy v obležení slovenských drtičů lebek a českých zombíků. Ani jedna z těchto skupin si neodpustila časté připomínky, Slováci nasadili arogantně: "Tak uvidíme, jestli budou stát za to, když jsou to Češi!" a blonďatý zombie, který mi vždy strčil svou chundelatou hlavu do záběru, když jsem se odhodlal vyfotit dění na pódiu, po chvíli rovnou odešel i se svou černovlasou přítelkyní s policajtskou čapkou s tím, že SSOGE jsou nudní. Mně tak ale nepřišli. Rozhodně zněli líp, než jak jsem si je pamatoval. Bavili mě a s ohromnou chutí jsem si s nimi zazpíval "Slava - slava!". Jejich zpěvačka, Hanele, mě hned, jak spustila, zaujala svým silným a pronikavým hlasem, ale také svými elegantními pohyby na pódiu. Působila tak ladně, hned jsem si vybavil loňské vystoupení Lacrimosy a Anne, která předváděla podobné taneční kreace. Nedalo mi to a musel jsem Hanele na svůj chabý foťák natočit. Ze zpěváka SSOGE jsem však už tak nejásal, vedle Hanele totiž působil vyloženě jako buran a jeho hlas taky nijak zajímavý nebyl.
A pak SSOGE skončili, na pódium vyšla uvaděčka a vyprávěla nám o novém albu Návaz od "Godless", jak celou skupinu zkráceně nazvala. Pak ovšem začala s tím, že pro všechny fanoušky symphonic metalu má nepotěšující oznámení a to sice, že Sirenia nepřijede. Celá skupina sice byla ve Zlíně, jen bubeník čekal na letadlo v Norsku a skupina nestihla za tak krátký čas nacvičit žádné skladby bez něj. Odkráčel jsem tedy zklamaný z kotle někam tam, kde kdysi rostla tráva (v tu chvíli už tam rostly jen kelímky) a kde čekala má mamka. Byla celá šťastná, že Sirenia nezahraje, ne však proto, že by je neměla ráda, ale proto, že se o mě nemusí bát celé dvě hodiny (dvouhodinové vystoupení Pagan Alliance jí pěkně pocuchalo nervy). Každopádně nepřítomnost Sirenii neznamenala jen radost mé mamky, ale také protahování vystoupení Ektomorf, Rhapsody of Fire a Twisted Sister.
Když tedy začali Ektomorf, o které jsem vskutku nijak nestál, ačkoliv to jsou, jak jsem se později dozvěděl, trashové legendy, vyrazili jsme zpět do hospody-kavárny. Dali jsme si Nestea (jahodový s aloe vera - to je ale blivajz!) a koukali se na malou obrazovku, která visela na stěně úplně na druhé straně. Viděli jsme, že se na Ektomorf utvořil v kotli ohromný kruh z fandů, kteří tam různě skákali přes sebe a naráželi jeden do druhého. Byl jsem rád, že jsem tam nešel, zas o takovýhle kontakt s ostatními vážně nestojím.
Ke konci Ektomorf jsme vyšli z úkrytu, abychom zabrali ta nejlepší místa naproti jedné z LED obrazovek. Neměl jsem chuť jít na Rhapsody do kotle, protože jsem si nebyl jistý, co od nich čekat, ale také jsem si chtěl užít pohodového posezení na zakelímkovaném betonu. Předchozí den to nešlo, protože byl celý mokrý. Tentokrát jsme se však usadili v jakési sedící zóně, bál jsem se opravdu, že tam budeme sami jako exoti sedět, ale vedle nás si potom někdo rozložil rybářské židle, za námi roztáhli deku a přede mě si nakonec sedla nějaká dcera s matkou na vestu pošitou nášivkami Manowar. A pak posedali i další tam, kde nebyly kelímky. Nasadil jsem brýle a byl jsem připraven užít si nezapomenutelnou show.
Můj problém byl, že ve stejné době, kdy jsem objevil Rhapsody, jsem objevil i Symphonity a já si ty skupiny tak nějak spletl. Zněly mi totiž hodně podobně, obě skupiny se mi zalíbily, nicméně byli to právě Symphonity, na které jsem si myslel, že jdeme. Z omylu mě vyvedl až program, kde stálo, že Rhapsody jsou Italové, což mi nějak nesedělo, protože jsem si byl jist, že Symphonity jsou Češi. Až pak jsem si uvědomil, co jsem vlastně pomotal, ale těšil jsem se stejně.
Musím uznat, že Rhapsody byli nakonec lepší než Symphonity. Olaf nemá zdaleka takový rozsah jako Fabio a hudba Rhapsody byla celkově taková ráznější, výraznější, mohutnější a působivější. Dostali mě, když zahráli jednu italskou, znělo to téměř jako árie z nějaké opery - nicméně vylepšená o metalové prvky! Připomnělo mi to Moonspell, kteří v předešlý den (ne, vlastně to byl ten samý den!) zahráli taky jednu portugalskou. Bože, jak ona se jmenovala?! Nevím, ale bavila mě, nejspíš taky proto, že kvůli ní vytáhl Fernando tamburínu.
Po Rhapsody už jsme tam v pátek nic neměli, Twisted Sister mě tedy opravdu nezaujali, tak jsme se vydali k jednomu stánku pro úžasný černý kabát (jaký jiný) s přezkami, který jsme tam koupili už v předešlý den - nechali jsme ho tam ve čtvrtek s cedulí "zaplaceno" s tím, že si ho vyzvedneme až v pátek, protože ve čtvrtek jsme odjížděli dost pozdě a to už ty stánky otevřeno neměly a na Eluveitie, Hammerfall a Moonspell se nám ho tahat nechtělo. Takže jsme tam zašli po Rhapsody of Fire a i s ním jsme vyrazili spěšně na vlak. Když jsme odjížděli, měli nastoupit Twisted Sister, ale ještě se ozvučovalo, když jsme opouštěli areál. Evidentně nepochopili, co to znamená protáhnout, co jsem tak slyšel, tak naopak zkrátili. Ale to mně už bylo jedno!
Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat