Po dlouhé, ale opravdu hodně dlouhé odmlce, již jsem maskoval stylově rekonstrukcí, která však nastala až o tomto víkendu, se opět vracím, abych vás přesvědčil, že jsem opravdu stále ještě naživu ... Zda o to stojíte, to už je věc jiná.
No, tento článek ještě nebude nijak útočný, jak jsem míval poslední dobou ve zvyku, ačkoliv si pilně dávám dohromady nové politické ponatky. Pravdou je, že mě však ta situace u nás trápí čím dál víc ... ale co mě trápí nejvíc, je, že se lidi bouří. Mohlo by se zdát, že to je věc, které jsem chtěl docílit, jenže ... ale o tom až jindy.
Ne, tento článek nebude útočný, jen vás v něm chci informovat o změnách, které zde proběhly. Že se změnil design, to asi ani nemusím nijak zvlášť vyzdvihovat. Je trochu nahnědlejší (je totálně hnědý), ačkoliv jsem několikrát provolával, že červenočerné kombinace se nevzdám. A vzdal. Proč? Nebavilo mě neustále číst "Když mně se to tvoje tmavě červené písmo na černém podkladu tak blbě čte." a odpovídat stále stejně "Mně se to čte dobře, dej si to do bloku!" Ale hlavní důvod, proč jsem změnil barevnou kombinaci, je, že už delší dobu mi červená celkově drásala nervy a kombinace červené s černou mi přišla ... kabaretní. Což jsem tady opravdu nechtěl. A samozřejmě doufám, že vaše ctěná očička přestanou při čtení mých článků trpět, protože jinak pro vás mám jasnou zprávu, která vás nepotěší: "Smůla!"
Opravdu jsem psal, že ten článek nebude útočný? Asi jsem tím myslel, že nebude politický ani rasistický, ale vlastně bych na jistou skupinu zaútočit chtěl. Začnu svým drahocenným čtenářstvem ...
Když se mnou souhlasíte, vyzdvihujete mě do nebes a provoláváte mne svým prezidentem. Jakmile se se mnou ale na něčem neshodnete, vaše chvalozpěvy se obrátí v napadání typu "No jak sis mohl vůbec dovolit něco takového napsat?!" Jak? Snadno! Napadám já snad vás? Nikdy jsem nikomu neříkal, o čem si může a nemůže dovolit psát. Ale vy máte možná ten dojem, že jste natolik dokonalí, že si můžete dovolit ostatním nařizovat, jak smýšlet. Omyl! Pakliže se mnou nesouhlasíte, je mi to putna, ale napište to slušně. Ne že mi budete rozkazovat, co mám a nemám psát, nebo mi dokonce vyčítat, že se něco opovážím napsat. Zvlášť když vedete blogy, kam v životě vlastní myšlenku nepřidáte.
Možná jste pochopili, že narážím na vaše reakce k mému předchozímu článku o náboženství. Nemám nic proti věřícím, dokud mi nenutí svoji víru. To byla hlavní myšlenka článku. Mnozí z vás (věřící, kdo jiný) to však pochopil asi tak, že jsem se rozhocl vymýtit náboženství ze světa. Ne, nerozhodl ... ale i kdyby, vy nemáte právo mi nařizovat, co můžu napsat a co ne.
Jenže to není jen ve vás, blogařích, tímto omylem, že si můžeme dovolit ostaní vést a opravovat, žije celá naše generace. nedávno jsem byl nařknut za to, že loupu banán ze špatné strany. Jak může někdo určit, jaká strana je ta správná? Pro mě je správná ta, ze které jej loupu já. Pro druhé to může být ta druhá strana. Správné jsou tedy obě. A kdybych loupal banán zprostředka, byl by to stále správný způsob. Nemůžete si dovolit někomu něco vyvracet ... ať jde o způsob loupání banánu nebo o víru. Já ji taky nikomu nevyvracím. Jen jsem napsal, že mi vadí, když mi ji lidé nutí ... a když sami křesťané neví, čemu věří ... přičemž se mi tady jedna křesťanka začala ještě hájit tím, že je vlastně správné, že neví, čemu věří. Ne není. Buďto věříš něčemu konkrétnímu, nebo ničemu. Nemůžeš věřit něčemu, o čem nic nevíš. Nebo můžeš, ale to bys pak byl pěkný idiot.
Co mi také vadí, jsou hesla typu "Věřím v sebe." Třeba to mnozí opravdu myslí upřímně, ale zaznívá to z tolika stran, že už je to vyloženě klišé a jsem na to alergický. Co to znamená, že věřím v sebe? Ve své schopnosti, vlastnosti, předurčení, výsledky, cíle, ve své předky ..?
Já věřím v pravidla! Věřím v jistotu. Všude kolem nás jsou totiž pravila, která nám poskytují jistotu ... už jen střídání dne a noci je takovým základem.
A pak se najde někdo, kdo mi začne kazit můj svět svými kecy o tom, jak otvírám banán. Já správně! Ale fakt, že to musíš řešit, znamená, že sám si svým způsobem jistý nejsi.
Ehm ... a co se té informační části článku týče ... rozhodl jsem se obnovit grafičení. Že to má cenu, mi potvrdila Ivuš tím, že můj nový design nazvala "masterpiecem". No, abych vás nechal trochu vydechnout, než vás zahltím dalšími svými výtkami (ať už budou směřované na kohokoliv ... že jo, komunisti?), zveřejním zde pár ukázek nových designů, o které jsem se pokusil ...
Omlouvám se, pokud jsem byl zlý ... někdy j eto však zapotřebí ... neboť si mnozí neuvědomují hranice ... a já si nenechám srát na hlavu ... Dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat