Tak jsme dnes ve školní jídelně dostali jako zákusek - kuchařky se slitovaly - banán. My si toho velice vážili ... až tak, že se z banánů staly palebné zbraně ... a brzy se k nim ve vzduchu přidal i příbor, sůl, staré pomeranče, šlupky, knedlíky a mlíko. Učitelé nevzrušeně debatovali na druhém konci místnosti o tom, co si na nás připraví na příští táden (nejlépe na pondělí) nebo koho nechají rupnout. Adepti by byli.
To jsem začal mírně odlehčeně, abych prolomil trapné ticho ... měsíční trapné ticho ... Ale neozýval jsem se tak dlouho jen proto, abych mohl všem návštěvníkům tohoto blogu poskytnout možnost registrovat se do hry, na kterou lákal minulý článek. Ale nyní byla registrace ukončena, takže už nemám důvod držet se od blogu dál. Naopak mám absťák. Musím psát ... a nebo mluvit ... jenže s kým? Včera ta možnost byla ... jo, včera ...
Asi před měsícem k nám přišli lidé od společnosti jménem Agora (Alláh ví, co to znamená, prý něco řeckého, ale jako správným Čechům je nám jasné, že jim pouze vypadlo "m" z původního názvu Magora"). Tato velice sympatická společnost pořádá debatní duely mezi skupinkami o deseti členech. Nám bylo nabídnuto, abychom se zúčastnili jako třída krajského kola ... proč ne? Nám ostatně nedělá vůbec žádný problém na něčem se dohodnout nebo vybrat těch deset vyvolených. Dobrá, šlo to lépe, než jsem čekal. Organizování se nikdo nechopil, takže jsme dva týdny zdárně promrhali, až pak se uskutečnila jedna zkušební debata, která působila spíše dojmem hromadné hádky. Zjistili jsme, že témata "ČR by měla podporovat vytvoření palestinského státu a jeho přijetí do OSN" a "ČR by měla bojkotovat MS v hokeji v Bělorusku v roce 2014" se kupodivu někoho z třídy příliš nedotkla a všechny nechala chladnými. O něco lepší to bylo s rehabilitací skupiny bratří Mašínů, o jejichž případě jsem nikdy dřív neslyšel, ale přeci jen se na ně daly vymýšlet lepší argumenty - jak pro, tak proti.
Systém byl totiž takový, že i když jsme dostali předem seznam témat, netušili jsme, proti komu budeme v jakém kole stát, jaké téma si proti nim vylosujeme, a jestli budeme zastávat názor pro nebo proti. A jak to tak bývá, u málokterého tématu se dobře obhajovaly oba postoje. Například u tématu "ČR by měla uspořádat referendum o přijetí eura" jsem se vyloženě modlil za proti. I když bych byl osobně pro. Rozporuplné, což? Ale na straně pro je jen jeden opravodvý argument: demokracie. Na straně druhé je pádných argumentů podstatně více: finanční stránka věci, popularistikcé gesto, předvedení EU, jak demokratický stát jsme, ale hlavně ... k přijetí eura se naše republika zavázala, když vstupovala do EU (není sice stanovené kdy, ale je jasné, že to euro někdy bude, pokud dřív nepadne, což je taky dost možné), takže je zbytečné pořádat referendum.
Na druhou stranu referendem by se přijetí mohlo pozdržet třeba do té doby, až opravdu padne. Vše má své pro a proti. To jsme si měli uvědomit. Ale že bychom měli být proti vzniku Palestiny, protože Izrael je naším obchodním partnerem, to bych si jen tak neuvědomil. Naštěstí jsme toto téma nedostali.
Asi z toho vyplynulo, že jsem byl v debatním týmu taky. Nevěřil jsem si a nevěřil mi ani nikdo jiný, protože jsem se tam nanominoval v podstatě sám. Proti mému přijetí bylo rozhodně více argumentů (které kupodivu nikdo neevyslovil nahlas) :D například jsem sklerotik, zadrhávám, jsem zvyklý psát, ale ne mluvit, nemám bohatou slovní zásobu, na zkouškách jsem se moc nezapojoval, mám omezené obzory (prostě mě nenapadlo u tématu "hormonální antikoncepce by měla být zakázána" mluvit o ekologii). Pro mé přijetí byl jen jeden argument: chtěl jsem tam. :D Ale rozhodně jsem nebyl sám, kdo se tam takhle dostal ...
Jenže nakonec jsem si to opravdu moc užil ... Zjistil jsem, že obhajovat nějaké téma (nebo ho naopak napadat, to záleží na stanovisku) mi nedělá takový problém, jak jsem čekal. A rozhodně jsem neztrácel nit, nezadrhával jsem ... a nejen já ... Lidi, kterým jsem celkově nevěřil, zazářili ... a ti, kterým jsem věřil nejvíc (třeba spolužákovi, který má nastudovanou snad celou ústavu), si ani nepřišli ... Byli jsme tedy bez ústavních keců a přišli jsme o nadneseně podané morální pindy. Nevadí. Skončili jsme třetí v kraji. Před námi byl Hradec a Vodňany.
Na druhou stranu ... Hradec se připravoval celý ten měsíc každý den, sháněli informace od odborníků, radili se s učiteli, přečetli snad všcehny knihy o Palestině ... Co jsme udělali my? Hádali jsme se o tom, kdo bude náhradník a divák. Zatímco Vodňany pilně debatovaly, my si nadávali, jak jsme nezodpovědní. A přesto jsme Vodňany v prvním kole rozdrtili ... ale to druhé kolo, kdy přišla debata dva na dva, nám už hold nevyšlo. Naši k tomu přistoupili laksně jako ostatně k celé přípravě - v křeslech se pohodlně rozvalili ... a jako by usnuli. A s nimi naše naděje na postup.
Koukám, že jsem se zase nějak roztáhl ... jak ptačí chřipka ... Právě slyším ve zprávách, že v Číně se opět probrala k životu ... ale pomůže tato informace k něčemu? Může se člověk nějak lépe připravit na chřipku, když bude varován ve zprávách, že se z Asie šíří chřipková vlna? Pro a proti ...
Žádné komentáře:
Okomentovat