Téma týdne je "nesmysl" - jak příhodné! Mohl bych tedy konečně psát o svém životě! A o svém úsilí, o svých nadějích ... ale ne, nechám to na jindy, teď nemám náladu. Nemám totiž náladu na nic. Jen na stěžování si. Vlastně už ani nic jiného na blogu nedělám, ale ... slibuji, že se pokusím tento článek nestočit na politiku. To už mě totiž taky nebaví ... nebaví mě neustále někoho přesvědčovat .... a politika je přitom především o přesvědčování. Nemám na to už hold sílu. Ale ne jenom na přesvědčování ostatních, ale především na přesvědčování sebe samotného, že ne všechno postrádá smysl.
Například dnešek mi dokonale dokázal, jak zbytečné je o cokoliv se snažit, protože vždycky přijde někdo, kdo vám zatarasí cestu. Psali jsme poměrně důležitou písemku z biologie a i když šlo jen o tupé fungi, které mě absolutně nezajímají, jde mi o celkovou známku z bižule ... čili je pochopitelné, že jsem se snažil něco se naučit. Nebo jsem se alespoň snažil o snahu cokoliv do té hlavy dostat, ale než došlo ke snažení na jakékoliv úrovni, začala matematika. Velice elegantně jsem rozložil svůj salátový sešit z biologie po celé lavici se záměrem vrhnout se na to zase hned po vyučování, protože i když bych nejradši celou matiku strávil ponořen do hub, plísní a lišejníků, šel bych jedině proti sobě, protože nedávat pozor při matice je jako ... jako kdybych chtěl počítat logaritmické funkce, aniž bych znal definici logaritmu.To je přeci fatální!
Jenže matikářka asi nepovažovala za vhodné, že mám lavici zavalenou hroudou zmuchlaných papírů a kousků něčeho, co kdysi bylo sešitem ... nebo dokonce třemi sešity. Zákeřně ke mně nakráčela zezadu s průpovídkami o zabodáváním kůlu do dřeva a než jsem si stihl povzdechnout nad pomalým schnutím tabule, sebrala všechny mé poznámky a s vítězoslavným úšklebkem odkráčela ke katedře. Než se svět zalil doruda, stihla mi ještě sdělit, že si pro poznámky mohu dojít odpoledne. Tak to mi bylo, velevážená ježibabo, opravdu na hovno, když tu písemku jsme psali dnes ...
Šel jsem za ní ... omlouval jsem se jí ... prosil jsem ji ... vysvětloval jsem jí, že mi záleží na známce z biologie, neboť chci na medicínu ... Jelikož je naší třídní, snažil jsem na to jít přes mé přijetí na vysokou školu ... však teď záleží už na každé výsledné známce ... a co když právě kvůli tomu, že mi jedna babice vzala sešit, nebudu přijat (dobrá, přeháněl jsem, ale vážně mi jde o jedničku). Dokonce jsem se přinutil spolknout poznámky o tom, že matika je mi úplně u p*dele, neboť jde o úplně zbytečnou pí*ovinu, kterou ve svým zas*aným životě nikdy ku*va nevyužiju ... ale co ona? "Matika je důležitější!" Ne, není! Matika je ztráta času. Všechno, čím se nechci zabývat, je jen ztráta času. Ale matika obzvlášť. V pohodě ... umím sčítat, odečítat, násobit, dělit, znám trojčelnku, siny a cosiny, Pythagorovu větu, Vietovy vzorce, nějaký blbosti o kružnicích, ale to by snad už stačilo! Co víc mi kdy k životu bude? Budu si tam na pitevně počítat logaritmy? Určitě mi to bude hodně v životě prospěšné, však všude, kam vkročím, se řeší jedině logaritmy, derivace a podobné srajdy ...
Omlouvám se ... ale jsem nasraný ... a je mi už i jedno, jestli vás tím odradím nebo ne ... Vždycky jsem nadával na tu trapnou pozérskou mládež, co f*ckuje svoje okolí a je jim všechno u prdele, ale teď ... teď vidím rudě. Celý život mi někdo hází klacky pod nohy, brzdí mě, šikanuje mě, vysmívá se mi, schazuje mě ... a tímhle to vyvrcholilo. Nechci si už nechat srát na hlavu. Nenávidím. Už dlouho jsem sem chtěl pokorně přilézt s tím, za jaké monstrum se považuji, když všechny tolik nenávidím ... a téměř bez důvodu ... Jenže teď? Teď už je mi to u řitě ... jako roupy ... Nenávidím. Nezačnu nenávidět snadno ... opravdu mi trvá hodně dlouho, než někoho začnu doopravdy nenávidět ... ale když už, pak k smrti a navždy!
Neumím odpustit. Když mi někdo zlomí srdce nebo zničí nějakou věc, nehrotím to ... ale jakmile se nade mě někdo povyšuje a zachází se mnou jako s kusem hadru nebo mi nedej bože nutí své myšlenky typu "Bůh existuje." nebo "Matika je důležitější.", pak opravdu neodpouštím ... tohle si nezaslouží odpuštění ...
Ale to bych pak nemohl odpustit nikdy nikdomu ... protože všichni se nad někoho povyšujeme ... i já ...
Lidi jsou svině ... ne proto, že ubližují ostatním, ale proto, že si stěžují, když někdo ublíží jim ... však na to nemá nikdo právo ... jenže to občas musí ven. A tak si stěžuji jen tady. Neříkám to nikomu určitému, abych nikoho cíleně nepohoršil. Jen sebe. No ať si to čte, kdo chce ... Aspergillus ví, zda má cenu tento blog dál vést ... když je tu stále nula, že jo, admini?
Stejně věřím, že jsem tu písemku napsal na jedničku. Basidie s vámi!
P.S.: x2 není roztomilé!
Žádné komentáře:
Okomentovat