Athanasia

Stále - a možná ještě víc - mě láká něco vymyslet na téma týdne "Nesmysl" ... ale přeci jen se sepsáním svého životopisu asi ještě počkám ...

A tak přicházím alespoň s básní ...

Zatímco všechny ostaní básničky, které jsem tady kdy hrdě prezentoval, jsem vymýšlel dlouhé dny a sbíral pro ně podkladový materiál, tahle se na papíře octla v mžiku ... z trucu.

Měli jsme totiž zrovna hodinu češtiny, kdy jsme probírali romantiky. A já si v záchvatu sebelítosti uvědomil, že každý z těch lidí - se sebebídnějším životem - po sobě zanechal nějakou stopu. Taky chci zanechat stopu. A tak jsem psal ... zatímco jakoby z dáli ke mně doléhaly informace o Williamu Blakeovi. Kéž by jednou takhle k někomu doléhaly informace o mně. Přijdu si jako Gilgameš - sobecký pseudovladař prahnoucí po nesmrtelnosti. Ale jakému městu já mohu vystavět zeď?

K básni ...

Chtěl jsem ji původně pojmenovat "Krvinkovka" nebo "Krevnička", ale pak jsem si řekl: "Ty máš ten mozek zamotanější víc než hyfy v myceliu!"

Takže zde je ... Athanasia

Horká je krev, co stéká po mých zádech,

krvavá lázeň,

zbytečná bázeň.

Uhoď, stiskni, trhni, drť!

Vytrhni srdce,

rozemel na padrť.

Žádný ostych,

plivni na svůj vzor.

Teď jsem tu já, živote,

dávej na mne pozor!

Jsem anděl,

co pohrdá věcmi pozemními.

Živote, nezklam,

tys křídly mými!

I přes svou svatost jsem stále dravý,

pochybná svátost,

neupřímná lítost.

Klaň se, klekni, zpytuj, slz!

Zabils anděla,

teď se pro to mrz!

Možná bych měl osvětlit, proč právě Athanasia ... a nebo bych taky neměl, neboť tím bych jedině zbavil báseň tajemství ... Na druhou stranu mě neskutečně baví odkrývat nejrůznější tajemství ... zvlášť tajemství moje nebo tajemství, která jsem si vymyslel, neboť mám neustále nutkání chlubit se svými úspěchy, zážitky nebo alespoň fantazií. Čili vám řeknu, jak název vznikl ... Athanasia je jméno řecké bohyně zoufalství a smutku. Mužská verze jména je Athanasios. Jmenoval se tak například jeden alexandrijský jáhen, který bojoval proti popírání Kristova božství. Já v básni sice nebráním Krista, ale obhajuji svatost onoho "anděla", z jehož pohledu je to psané. Respektive sám "anděl" se pyšně hájí. Ale kdo vůbec je ten "anděl"? Málokoho to asi překvapí ... jde jen a jen o politika, který věří, že jedině jeho reformy vyvedou národ z krize. Je radikální, ale naivní. Je jako já ... oh, on je já. "Život" v básni neznamená nic jiného než národ ... nebo lid ... Tenhle svatý politik, který se neustále chce drát na povrch, si až moc dobře uvědomuje, že nemá takovou podporu, jakou by potřeboval, a tak místo toho, aby hledal chybu v sobě, hází vinu na ostaní s tím, že oni zabili svou naději - svého "anděla". V první sloce poukazuji na to, jak se sám vidí jako mučedníka, který pro svůj lid vytrpí vše. Přitom je to zbabělá nula. Když se vrátím k tajemství názvu básně, Athanasia mi svým zněním trochu připomíná výraz euthanasia (eutanásie), což znamená "usmrcení na žádost", jak přesně definuje Wikipedie. V podstatě jde o asistovanou sebevraždu ... a co je politika jiného než asistovaná společenská sebevražda?

Děkuji všem, co mě podpořili u minulého článku ...

Dobrou noc