Symfonie noci

Leaves' Eyes vydávají nové album. Ale to většinu z vás tuším nechá nanejvýš chladnou, takže sáhodlouhé povídání o tomto díle si nechám na někdy jindy ... třeba na prosinec ... to má totiž album údajně už i vyjít, takže přihodím recenzi .. kterou si asi stejně nikdo nepřečte, ale tvařme se optimisticky.

Designy pro Stefi - tři verze plné koní

Ani jsem nikoho neoběhl, ani jsem pyšně neohlašoval, jak jsem se vrátil, jenom jsem se celý den věnoval grafice. Tenhle týden mě to opravud začalo bavit více než obvykle. Tak jsem toho využil a udělal design pro Stefi. Konkrétně jsem dodělal dvě nové verze.

Design na přání: Lehkomyslnost je formou krutosti

Vím, že jsem se přes prázdniny blogu vůbec nevěnoval ... ale já za to nemůžu! Stále musím živit těch deset imaginárních krků ... a jsem lenoch ... neměl jsem zkrátka ani v nejmenším chuť dělat cokoliv produktivního, do čehož jsem řadil i psaní. Stále řadím. Namísto toho jsem se pustil do sledování seriálů, například Vikingové jsou opravdu dobrý kousek! To je takový příjemný oddechový krváček plný severské mytologie a tradic ... rozhodně je to tedy více důvěryhodné než film Thor.

Ananas

Kdó je tady lempl?!! Xávier je lempl!

Náhodou není! Dřu jako kůň, abych uživil všech těch deset hladových krků ... Ne, nechci tím naznačit, že jsem desetihlavý drak (na škodu by to nebylo), ale že mám velkou rodinu, kterou musím uživit ... ale já ji nemám ... zatím ne ... Vymyslel jsem si ji, abyste se mnou měli soucit a tudíž mě nehubovali za tak dlouhou nepřítomnost. Já za to nemůžu, první věta tohoto sdělení je totiž pravdivá: dřu jako kůň. Mám toho opravdu moc. Do školy už nechodím - tedy měl bych, zítra tam asi zajdu, ale už máme uzavřenou absenci, takže to není povinné, dalo by se říct.

Kazatelé noci

Vlčí šílenství. Ano, polapilo mě vlčí šílenství ... Ne, neznamená to, že jsem se zamiloval do toho úchvatného živočišného druhu. Úchvatného, ale přesto nezamiloval, mám před nimi mrazivý respekt .. a ten respekt, to je láska ... ale ne láska k vlkům, ale láska k tomu pocitu. Ale to je na dlouho a dostávám se tím tam, kam nechci. 

Každá válka

Tak - design z předchozího článku je udán! Teď už jen stačí udat tento. Muhahahaha ... ale já věděl, že pochmurné designy si své majitele budou hledat těžce. Vštípili jste mi do hlavy zvláštní nápad: utvořit zcela bílý design. Ale nevím, jestli pro to mám talent, vím jistě, že pro designy s koňmi ho nemám. Už nikdy nebudu dělat dess, kterému by měli vévodit koně! Už z toho šílím ... všude samí koně ... ale zjišťuji, že to není vůbec poprvé, co z grafiky s koňmi šílím, jak dokazuje článek Koně přede mnou, koně za mnou.

Nabízím volný design

No jo, s mým blogem to jde od desíti k pěti! U minulého článku jen tři komentáře! Vím vím - nikoho asi nebaví číst, jaký je autor blogu manika, ale přeci ... přeci jsem vám tam dal animaci. Ano, zdůrazňuji ji, protože dle mých průzkumů mají články obsahující obrázky (a co teprv ty hejbací) nejvíce komentářů. Ale u mého blogu to asi neplatí ... Možná jsem napsal zbytečně dlouhý úvod. Úvody totiž taky lidi odrazují. Odrazuje je všechno, co je moc dlouhé. Možná i ta animace je příliš dlouhá! Možná mé působení tady je příliš dlouhé! Ale nic se zkracovat nebude!

B

Napsal jsem velice duchaplnou báseň ... Ano, je opravdu duchaplná, byť to z mého úvodu, který na to upozorňuje, třeba úplně nevyplývá ... Vlastně je to shrnutí historie .. a nebo současnosti? Inu naráží i na některé současné organizace a pochybné partičky ...

Design na přání: V temnotě

Vím, že jsem asi poněkud neprozřetelně začal příliš dlouhým článkem nato, abyste mi mohli při jeho čtení odpustit mou neaktivitu a pořádně se něčím pokochat. Proto nyní - stejně jako všechno v dnešním unifikovaném světě - nabízím alternativu ...

Chtěl jsem tím původně opravdu začít, ale ty dojmy z Agory byly natolik silné, že jsem je upřednostnil před tímto skvostem. No skvostem ... na mé poměry to skvost vskutku je.

Čisto, bílo - prázdno

Je jen v mojí mysli
To sterilní místo
Kde všechno je bílé a každý poslouchá jen mě

Můj vlastní svět v tísni
Zmražený prostor
Kde já jsem bůh vládnoucí neohroženě

Prý realita. Blogová realita? Nikdy nevíš, s kým si píšeš ... ale ono je to fuk.

Nepíšu na téma týdne ... nemá to cenu, návštěvnost mi to nezvedne a i kdyby, tak to tady asi nezjistím ... po téhle rekonstrukci blog.cz už mě tu nic nedrží ... A z blogu mě vždy cos nutí, nic tady, nic mi po chuti ... Lidé jsou stejní, tak proč? Motivace ... jakou mám motivaci? 

Volný design

Stále se nemůžu rozhodnout, zda mě to tu bez onoho ukazatele návštěvnosti baví, nebo ne. Jistěže rád píšu články a komentuji ty vaše, ale ... já miluji statistiky. Zkrátka bych o tom měl už rád přehled, protože - a o tom už jsem psal - nemám bez součtu návštěvnosti dostatečnou motivaci. Co jedině, tak jsem si stanovil nový cíl a to sice překonat počet článků z listopadu ... což by nemělo být zase tolik těžké, když jich bylo jen šest. Stejně jako v říjnu a srpnu ... od ledna tady na to nějak kašlu. Chtěl bych ten rok ale zakončit nějak aktivně a pozitivně ... čili jsem si stanovil ještě jeden cíl: nenapsat do ledna už ani jeden politický článek. Chtěl bych se teď věnovat víc hudbě, ale ještě než sepíšu zajímavosti z hudebního světa, pochlubím se se svou nejnovější designotvorbou ...

Tajemství jedné krásky

Udělal jsem to zas, přiznávám. I pouhou báseň jsem zhyzdil politikou ... asi jsem měl napsat: Varování: vysvětlení děje čtěte na vlastní nebezpečí. Ale vy byste si to stejně přečetli. Jenže pak byste mě nemohli napadat za to, že jsem vám ukradl tu magickou záhadu a vyměnil ji za myšlenky prohnilého pyšného politika. Už chápu, proč ty firmy dávají na své výrobky návody jak pro debily - brání se tím, aby je nikdo nemohl zažalovat. Zrovna jsem si pročítal staré články a našel jeden, kde zmiňuji varování u adventního věnce: Zapalování svíček na vlastní nebezpečí. Výrobek může shořet. Ten věnec máme stále doma, akorát jsme do starých ohořelých svíčiček zabodli nové velké.

¨

Athanasia

Stále - a možná ještě víc - mě láká něco vymyslet na téma týdne "Nesmysl" ... ale přeci jen se sepsáním svého životopisu asi ještě počkám ...

A tak přicházím alespoň s básní ...

Oči

Velmi originální název ... Zato je výstižný, neboť dnešní článek, byť mívám občas sklony k filosofování, nebude obsahovat téměř nic jiného, než jednu nedokončenou kresbu.

Moje kresby nejsou nic speciálního, vím to moc dobře, ale přesto mě to baví a stále se o něco snažím. Nevím, kdy pochopím, že to nemá cenu. Každopádně teď ta chvíle ještě nenastala. I proto se pustím příští úterý na výtvarce opět do gotické katedrály, i když už chytám menší alergii na stínování ... Mám chuť poslat ty klenby a sloupy někam ... A abych se k tomu nesnížil, dal jsem se do kreslení něčeho jiného. Nejdřív to byla Sněhurka, ze které se však vyklubala laciná prostitutka - typicky nedostínovaná - s jablkem a rudou mašlí ve vasech, nyní jsou to právě tyhle oči ... a s trochou vytrvalosti se z toho možná časem vyklube celý obličej. Držte mi palce.

Zase nějaká soutěž

Možná jste se zhrozili, že pro vás opět chystám soutěž ... chystám, ale o tu teď nejde. Přihlásil jsem se do jedné grafické soutěže a vás bych chtěl poprosit o pomoc - je to sice zvláštní způsob hodnocení grafické soutěže, ale opravdu jde o anketovou soutěž. A já sháním hlasy, jak jinak.
Prvním úkolem bylo udělat design. Nejsem kdo ví jaký designotvůrce, ale většinu mé konkurence naštěstí toto téma pravděpodobně odradilo natolik, že se ani radši nezúčastnili ... aneb bojujeme tři ... Jeden z designů tam asi ani zatím není zveřejněný - ale měl by tam přibýt co nejdřív.

Můj design je tento:

Absolutismus

Možná jsem se jen příliš zamyslel nad tím, co dokáže z člověka udělat moc ... Třeba jsem už jen příliš zoufalý ze situace, která tady panuje ... panuje ... vládne ... Co by zde mělo vládnout? Kdo by zde měl vládnout? Možná, že jsem chtěl zparodovat, jak to chodí v politice ... a nebo jsem jen doopravdy tak namyšlený, že jsem dokázal sepsat něco takovéhleho:

Nezapomeň (Angelika)

Jako malý jsem se rád přehraboval ve věcech svých rodičů ... všemožné faktury, vyúčtování, stvrzenky a jiné dokumenty mě nechávaly zcela chladným (což přetrvává), ale od starých fotek jsem se nemohl odtrhnout hodiny ... Tak rád jsem listoval starými alby, deníky a ... památníky!

Táborový design

Byl jsem pozván na jistý tábor, na který se vás později také pokusím zlákat. Nyní vám však hodlám ukázat nový design, který jsem stvořil pro táborový blog a který se mi, doufám, povedl. Není to nic převratného a na Opeře se mi zobrazuje špatně (naštěstí Chrome i Mozilla to jistí), ale zároveň se mi zdá být výstižný - je přírodní a jsou na něm fotografie z pár akcí, které se tam udály v minulém roce.

Lady Aprella - kresba

Kdysi jsem se díval na koncerty z turné Emilie Autumn a kromě nových tragických písní a jejího šíleného účesu mě zaujala i skupinka tří dívek, která ji doprovázela - a evidentně ne poprvé. Nejspíš jsou to herečky, zpěvačky a akrobatky - říkají si Bloody Crumpets. Popravdě mi přišly na pódiu spíš jako rušivé elementy ... a ani když jsem si projížděl jejich fotografie, neudělaly na mě dojem. Zjistil jsem však, že kdysi byla Crumpetem kromě Veroniky, Maggot a Contessy i tzv. Lady Aprella, která se vypařila bůh ví kam. Možná také proto přilákala mou pozornost ... nebo to způsobovaly ty zelené vlasy?

Rozhodl jsem se po roce vrátit ke kreslení, už dlouho jsem nad tím přemýšlel a hledal jsem vhodný model ... A našel jsem Aprellu.