Každá válka

Tak - design z předchozího článku je udán! Teď už jen stačí udat tento. Muhahahaha ... ale já věděl, že pochmurné designy si své majitele budou hledat těžce. Vštípili jste mi do hlavy zvláštní nápad: utvořit zcela bílý design. Ale nevím, jestli pro to mám talent, vím jistě, že pro designy s koňmi ho nemám. Už nikdy nebudu dělat dess, kterému by měli vévodit koně! Už z toho šílím ... všude samí koně ... ale zjišťuji, že to není vůbec poprvé, co z grafiky s koňmi šílím, jak dokazuje článek Koně přede mnou, koně za mnou.

V nějakém předchozím článku jsem taky zmiňoval objevení starých básniček v "rozepsaných článcích". Vím moc dobře, proč jsem neměl tu odvahu je zveřejnit; většina z nich silně postrádá smysl a ani se nerýmuje. I tak je teď zveřejním, možná jen proto, abych mohl s úšklebkem vzpomínat. K ničemu jinému taky ty básně nejsou. Začnu tou podivnější jménem "Každá válka", při které si opravdu nejsem jistý, co jsem jí chtěl vyjádřit. Asi nic. Možná jen své pocity. Zase ty smíšené pocity! A velmi optmistický konec ... kde jsem na tom já byl? Dobré jou tak maximálně úvodní tři sloky, přičemž tu první se neopovažuji nazývat plnohodnotnou slokou, nýbrž jen nějaký "prologem". Inu, posuďte sami:

Každá válka

Hřmí, duní a děsí děla pravdu
nebo pravda děla
a lid ...

Slyšíme to, co chceme slyšet,
že nepoctiví budou viset.
Ale v bouři hněv zaniká.

Každá válka začíná mírem.
Jen silná rána pohne s lidem.
Ale v špíně krev zaniká.

Už neslyším
odeznívající kňučení v křiku děl
už nevnímám,

jak osud chtěl,

žádný život nemá cenu!

Dráhy vesmírné jsou spletité.
My se v nich ztrácíme.
Bojujem za starou pravdu.

Nikdo nezná její znění!

Zabíjíme vlastní bratry,
zabíjíme sami sebe,
zabíjíme budoucnost a zabíjíme minulost
a poctivost.

Teď vítr skučí: "Sláva jim,
kdo k zemi padli a uhli mi.
Cesta je volná, já jsem pán.
Když chci, stromy k zemi zohýbám.
I tebe."

Každá válka končí mírem.