Ananas

Kdó je tady lempl?!! Xávier je lempl!

Náhodou není! Dřu jako kůň, abych uživil všech těch deset hladových krků ... Ne, nechci tím naznačit, že jsem desetihlavý drak (na škodu by to nebylo), ale že mám velkou rodinu, kterou musím uživit ... ale já ji nemám ... zatím ne ... Vymyslel jsem si ji, abyste se mnou měli soucit a tudíž mě nehubovali za tak dlouhou nepřítomnost. Já za to nemůžu, první věta tohoto sdělení je totiž pravdivá: dřu jako kůň. Mám toho opravdu moc. Do školy už nechodím - tedy měl bych, zítra tam asi zajdu, ale už máme uzavřenou absenci, takže to není povinné, dalo by se říct.

Bohužel teď tedy nemám na blog moc času ... to až o prázdninách. Ano, o prázdninách tu budu snad už denně! I když to taky není moc zdravé .. nicméně se na návrat těším. Odhlasovali jsme si tuším taky, že bychom mohli uspořádat nějakou oslavu narozenin mého blogu - uspořádám, asi 1.7. - máte čas?

Ale tento článek bych chtěl přeci jen opět vyplnit hlavně básní ... Nevím, čím to je, poslední dobou se mi ve verších píše hrozně dobře. A tuto báseň jsem psal s myšlenkou na někoho určitého. Rozhodně to neznamená, že by to byla nějak zvlášť kvalitní báseň. Ale i tak ji sem dám ... je totiž i pro mě záhadou. Já nevím, kdo jsem, nevím, co cítím (co cítím k sobě, natož ke komukoliv jinému) a pak ze mě vypadne něco takovéhleho ... A já vskutku netuším, zda se chci rozloučit či blížit ... Prostě jsem to napsal - napsal zcela zasněn. A pak kouknu a papír je plný. A to i přesto, že nemám rád ananas.

Ananas

Můj hrad už se zřítil,
každý baron na ty ruiny pliv'.
Sen už se rozplynul,
hlas mojí múzy dávno ztich'.

Z majestátu mého zbylo jedno tělo!
A to chci odevzdat jen Tobě …

Mozek už se rozpad',
avšak dál bije srdce mé.
Přiživují se černí hadi
Na temné duši ztrápené.

A z majestátu mého nezbylo už nic!
Své vény odevzdávám Tobě …

Ať stříká krev, ať zbrotí zem, ať vím, že stále žiju!
Probodni ruce mé a seber mi mou sílu.
Jinak bych tě zmáčk' a nikdy víc nepustil…
… za odpuštění neprosil…

Jiskra v očích pohasla
a hle - tu někdo leží!
Ten, jemuž puklo srdce,
kdo prožil život ve lži …

Z majestátu mého zbyla jsi jen ty.
Daruji ti ananas!