Prý realita. Blogová realita? Nikdy nevíš, s kým si píšeš ... ale ono je to fuk.

Nepíšu na téma týdne ... nemá to cenu, návštěvnost mi to nezvedne a i kdyby, tak to tady asi nezjistím ... po téhle rekonstrukci blog.cz už mě tu nic nedrží ... A z blogu mě vždy cos nutí, nic tady, nic mi po chuti ... Lidé jsou stejní, tak proč? Motivace ... jakou mám motivaci? 

Tajemství jedné krásky

Udělal jsem to zas, přiznávám. I pouhou báseň jsem zhyzdil politikou ... asi jsem měl napsat: Varování: vysvětlení děje čtěte na vlastní nebezpečí. Ale vy byste si to stejně přečetli. Jenže pak byste mě nemohli napadat za to, že jsem vám ukradl tu magickou záhadu a vyměnil ji za myšlenky prohnilého pyšného politika. Už chápu, proč ty firmy dávají na své výrobky návody jak pro debily - brání se tím, aby je nikdo nemohl zažalovat. Zrovna jsem si pročítal staré články a našel jeden, kde zmiňuji varování u adventního věnce: Zapalování svíček na vlastní nebezpečí. Výrobek může shořet. Ten věnec máme stále doma, akorát jsme do starých ohořelých svíčiček zabodli nové velké.

¨

Oči

Velmi originální název ... Zato je výstižný, neboť dnešní článek, byť mívám občas sklony k filosofování, nebude obsahovat téměř nic jiného, než jednu nedokončenou kresbu.

Moje kresby nejsou nic speciálního, vím to moc dobře, ale přesto mě to baví a stále se o něco snažím. Nevím, kdy pochopím, že to nemá cenu. Každopádně teď ta chvíle ještě nenastala. I proto se pustím příští úterý na výtvarce opět do gotické katedrály, i když už chytám menší alergii na stínování ... Mám chuť poslat ty klenby a sloupy někam ... A abych se k tomu nesnížil, dal jsem se do kreslení něčeho jiného. Nejdřív to byla Sněhurka, ze které se však vyklubala laciná prostitutka - typicky nedostínovaná - s jablkem a rudou mašlí ve vasech, nyní jsou to právě tyhle oči ... a s trochou vytrvalosti se z toho možná časem vyklube celý obličej. Držte mi palce.

Nezapomeň (Angelika)

Jako malý jsem se rád přehraboval ve věcech svých rodičů ... všemožné faktury, vyúčtování, stvrzenky a jiné dokumenty mě nechávaly zcela chladným (což přetrvává), ale od starých fotek jsem se nemohl odtrhnout hodiny ... Tak rád jsem listoval starými alby, deníky a ... památníky!

Lady Aprella - kresba

Kdysi jsem se díval na koncerty z turné Emilie Autumn a kromě nových tragických písní a jejího šíleného účesu mě zaujala i skupinka tří dívek, která ji doprovázela - a evidentně ne poprvé. Nejspíš jsou to herečky, zpěvačky a akrobatky - říkají si Bloody Crumpets. Popravdě mi přišly na pódiu spíš jako rušivé elementy ... a ani když jsem si projížděl jejich fotografie, neudělaly na mě dojem. Zjistil jsem však, že kdysi byla Crumpetem kromě Veroniky, Maggot a Contessy i tzv. Lady Aprella, která se vypařila bůh ví kam. Možná také proto přilákala mou pozornost ... nebo to způsobovaly ty zelené vlasy?

Rozhodl jsem se po roce vrátit ke kreslení, už dlouho jsem nad tím přemýšlel a hledal jsem vhodný model ... A našel jsem Aprellu.

Trojautor

Už zase sleduji závody NASCAR - nebo to mám spíš puštěné na podbarvení, protože mě to doopravdy nezajímá. Připomíná mi to však, jak jsem se celé pondělí (bylo to pondělí?) snažil o napsání prvního článku z Mástru. Byl dlouhý. Stále je velice dlouhý a to prošel mnohými úpravami. Vím, že těch, kteří ho doopravdy celý přečetli, je mezi vámi jen velice málo, ale já to nikomu za zlé nemám, však je to opravdu hodně zdlouhavě napsané, mohl bych se naučit zkracovat. Budu tedy celý dnešek trénovat zkracování článků a snad už zítra přidám o něco přijatelnější článek o druhém Mástr-dni. Teď však přidám něco jiného - tak na prostřídání, aby to tu nebyl samý festivalový článek.

Ardaigh

Toto sice není tužkou, jak by mohl název rubriky prozrazovat, nicméně jsem to sem dal.

Ardaigh znamená, podle přítele Googlu, růže - a ano, tentokrát to není chyták, nakreslil jsem růži. Není to karafiát, není to gladiola, je to opravdu bleděžlutá růže! A na mé poměry vcelku i povedená, řekl bych.

Víte, před několika týdny nám na výtvarku přinesla učitelka dvě růže, rudou v zelené láhvi a žlutou v hnědé láhvi. Chtěl jsem udělat původně obě, ale znám tempo své práce, takže jsem zůstal u té jedné, u žluté. Odhadl jsem to dobře, skončil jsem s tím jako poslední - o dvě hodiny později než ostatní. I když jsem se s tím mořil dvojnásobek času, výsledný výtvor je poměrně horší než růže ostatních. Omlouvám si to tím, že jsem to měl proti světlu a ještě z druhého konce řady stolů, všichni ostatní se na to dívali z blízka, já seděl až u těch, kteří pracovali na červené růži. Ta mi občas překážela ve výhledu. Ale tak nakonec jsem to nějak udělal, s nejtmavším pozadím ze všech a s listy, které nevypadají jako listy - při nejlepším jako listy z vosku, jsou nepřirozené, ale ... měl jsem to přeci proti světlu! :D

Cygnus uhlem

Je to smutné, ale je to tak. Dnes odjíždím do Osvětimi. Se třídou a nějakými přátelskými doplňky autobusu odjíždíme v jedenáct hodin v noci přes Brno do Krakowa. Rád bych napsal, že se tam těším, ale není výraz, že se těším do Osvětimi, trochu morbidní? Když to ale beru kolem a kolem, přijde mi, že celá má třída je kapánek morbidní, v pátek se to dokonale prokázalo, ale o tom až jindy.

Cygnus neboli latinsky labuť (aspoň doufám, do latiny zatím ještě nedělám). Ne, nečeká vás přednáška z biologie. Chápu, že poté, co jsem prokázal svou posedlost českým jazykem, se můžete obávat, co mě chytne tentokrát, ale ujišťuji vás, že zůstanu u starých kolejí. Začal jsem s labutí, protože tak znělo zadání práce při jedné hodině výtvarky na ZUŠce, na kterou chodím. Nakonec se to protáhlo na šest hodin (dvouhodinovek) - tedy alespoň u mě. Tuším, že ostatní to stihli za tři trakovéto hodiny. Ale přijde mi, že se všichni překonali. Údajně i já, čemu já tedy nevěřím, ale jsem těm, kteří to tvrdí, vděčný.