Cygnus uhlem

Je to smutné, ale je to tak. Dnes odjíždím do Osvětimi. Se třídou a nějakými přátelskými doplňky autobusu odjíždíme v jedenáct hodin v noci přes Brno do Krakowa. Rád bych napsal, že se tam těším, ale není výraz, že se těším do Osvětimi, trochu morbidní? Když to ale beru kolem a kolem, přijde mi, že celá má třída je kapánek morbidní, v pátek se to dokonale prokázalo, ale o tom až jindy.

Cygnus neboli latinsky labuť (aspoň doufám, do latiny zatím ještě nedělám). Ne, nečeká vás přednáška z biologie. Chápu, že poté, co jsem prokázal svou posedlost českým jazykem, se můžete obávat, co mě chytne tentokrát, ale ujišťuji vás, že zůstanu u starých kolejí. Začal jsem s labutí, protože tak znělo zadání práce při jedné hodině výtvarky na ZUŠce, na kterou chodím. Nakonec se to protáhlo na šest hodin (dvouhodinovek) - tedy alespoň u mě. Tuším, že ostatní to stihli za tři trakovéto hodiny. Ale přijde mi, že se všichni překonali. Údajně i já, čemu já tedy nevěřím, ale jsem těm, kteří to tvrdí, vděčný.

Kreslili jsme umělým uhlem. Bylo to pro nás zase něco nového. Zezačátku jsme měli tedy možnost libovolné volby techniky, jakou budeme dělat, ale jakmile nám učitelka ukázala kouzla, která zvládne umělý uhel, všichni sáhli po něm. I já byl počase většinou odrazen od milované tuše a začal se seznamovat s umělým uhlem. Především jsem poznal, že se nedá smazat jako ten přírodní, což byla pro většinu velká rána, ale nakonec to dopadlo výtečně.

V ateliéru nás pracuje přibližně deset. Není to tak, že bych neuměl napočítat do deseti, ale vážně si nejsem jistý, kolik nás tam dělá, počet se totiž neustále mění.

Doufám, že nebude vadit, když některé budu jmenovat, chtěl bych zde také úvést jejich díla a v podstatě před nimi takto smeknout. Pracoval jsem vedle Terky, Míši, Lindy, Patrície, Tinky a Šutra. Ostatní buďto chyběli na zadání a nebo dodělávali ještě něco jiného. U nás se všechno hrozně vleče, ale za to si s tím většinou všichni pohrají. Taky se snažím si pohrávat, ale víte, co nesnáším? Abstrakci. Ne, že by se mi abstrakce od ostatních nelíbila, vypadá to moc hezky, ale nerad to sám tvořím. Nemám na to dostatečnou fantazii, jakmile nemám předlohu nebo jasný plán, zmatkuji. Ale zpět k labutímu jezeru ... Připravil jsem pro vás pár fotek, nějaké přímo z procesu výroby, nějaké z výstavy.

Vývoj mé labutě:

Není vůbec dokonalá, ale vypadá to jako labuť a to byl záměr.

Tady je v prvním stádiu i s originálem.

Pracanti:

Terky labutě:

Z výstavy:

Tinky labutě:

Jako jediná zvolila takto nudlózní tvar a myslím, že to byla šťastná volba. Toto je dle mého názoru opravdu mistrovské dílo. Víte, kdyby mě na to paní učitelka neupozornila, nepřijde mi to tak,a le teď v tom vidím jasné Japonsko - a to se k Tince hodí. Každému to sedlo a každý na tom zanechal svůj vlastní rukopis.

Dvojčata:

Šutr a Páťa zvolili úplně stejné labutě a přijde mi, že je to vcelku dobré takto na porovnání.

Labuť Páti:

Labuť Šutra z výstavy:

Jsou stejné a přesto úplně jiné - tomu se říká umění.

Míši dědek:

na výstavě:

Asi jediný obraz, ve kterém nejde jen o labutě. Ty jsou tam jen jako dokreslení. Podstatnou postavou zde je ten starý pán a ten se opravdu povedl. Já postavy vůbec nezvládám, natož abych se pokoušel o takovéhleho dědulu, ale Míša ho vystihla přesně.

A tak končí naše komedie ...

... zlo prohrává a dobro žije ...

Přeji vám pěkný víkend i s pátkem a v neděli opět tady. Zatím zdar.

A omlouvám se velice za svou neaktivitu, ale.. co byste chtěli v červnu, že? Samé písemky a výlety.. všude je zmatek, já se až dnes dozvěděl, že se jede do Orlího hnízda, bohužel tam nejedu, jelikož právě dnes byla poslední možnost nahlásit účast. Na druhou stranu by to stejně bylo už moc výdajů. Největší placená blbost jsou ale taneční, nechci tam, vážně ne. Většině nahání strach dámská volenka, ale mně spíš ta pánská. Hrozně nerad začínám rozhovory a natož někoho vyzvat k tanci. Myslím, že to tam prosedím.

Tak zatím ... ;)