Čisto, bílo - prázdno

Je jen v mojí mysli
To sterilní místo
Kde všechno je bílé a každý poslouchá jen mě

Můj vlastní svět v tísni
Zmražený prostor
Kde já jsem bůh vládnoucí neohroženě

Nedávám to sem, abych oslnil ... spíš jsem si uvědomil pár věcí: jsem zlý a pyšný. A nejsem na to příliš hrdý. V jistém ohledu mě to pohání, to ano ... nutí mě to konat dobro ... protože chci být uznávaný a uctívaný ... Jenže vím, že to vlastně nedělám pro ostatní, ale pro sebe ... Ač bych zachránil stovky životů, vždy by to bylo jen kvůli osobnímu prospěchu a víře v to, že se dočkám nějaké slávy ... A i když to stále není tak závažné, jako kdybych měl chuť ubližovat sobě i jiným, chci se změnit. Ale jak? Někoho k sobě potřebuji ... přátele, následovatele, kohokoliv, kdo by naslouchal a věřil mi. Prahnu po pozornosti a respektu druhých, protože jsem nikdy nic z toho nezažil. Nechci, abyste si teď mysleli, že fňukám nad svým bídným životem, jen se snažím rozebrat příčinu své pýchy ... protože takhle dál žít nechci.

Ruce za zády mám

V jedné je smrt a v druhé život

Vyber si!

Myslím si stále, že můžu změnit celou zemi ... a třeba můžu, síla jedince je neomezená. Síla davu je však větší. Dávno přemýšlím ve větším měřítku, než jen jak bych si zajistil místo na výsluní v naší třídě. Vím, že to není snadné a mnozí se mi pokusí házet klacky pod nohy ... Ve výsledku u mě však můžete mít jistou, že to vždy myslím se všemi dobře ... protože chci, aby mě za to měli lidé rádi. Jak prosté.

Zbyl nám strach,

zvířený prach,

potoky krve,

trny porostlý portál do Imaginária,

základní kámen

a muž, co ztratil víru

dávno před pádem Impéria.

Já víru neztratil.