Tábor v Hořicích ... se vyvedl.

Černá ... jak krásné téma týdne ... ale stejně na něj nic nenapíšu - jako vždy.

Věřte nebo ne, ale po návratu z tábora bych ani v nejmenším neměl na rozepisování se o "černé" sebemenší chuť. Nevnímám tu barvu jako symbol zla ... a díky Mástru ani jako symbol smutku ... ale přesto mám potřebu po táboře vidět kolem sebe barvy...

Mnohé z vás jsem na ten tábor lákal ... říkal jsem, jak fajn parta tam pojede ... a pravda, aniž bych si tím byl sám jistý. Jenže teď vím, že tak úžasně, jak jsem vám tábor vylíčil, jsem ho doopravdy prožil. Kromě lidí, kteří mi už jen svým smyslem pro humor, taktem a respektem připomněli atmosféru Mástru, k dokonalosti přispělo i zvolené téma: FILM. A možná, že kdyby bylo téma jiné, ani bych nepřemýšlel nad tím, že tam doopravdy pojedu ... Jenže, co doopravdy zbožňuji, je natáčení, stříhání a především hraní či dabování. Vždy jsem takový byl. Rád si hraju na něco, co nejsem (což má mé okolí tu čest pociťovat denně), rád předstírám, že jsem mocný, svobodný a rozhodnutý, co dělat se svým životem ... a film je pro to ideální.

Vlastně celý tábor narážel, byť si to ti mladší určitě neuvědomovali, na přetvářku, která vládne dnešní době. Kromě toho, že jsme točili film z jiného světa a nám cizího prostředí, kde jsme se mohli stát úplně kýmkoliv, dělali jsme masky ze sádry ... které jsme zevnitř měli sami vymalovat tak, jak se cítíme nebo co si o sobě myslíme. A to byl asi ten nejtěžší úkol. Malé děti se tím tolik nezabývaly ... inspirovaly se ve filmech a knížkách, které se jim líbí ... ale i když se považuji za věrného fanouška ságy o Harrym Potterovi, nebyl jsem si jistý, zda je to skutečně náplň mého života. A tak jsem zavrhnul blesk. Koneckonců žádné bouře se v mém životě také neodehrávají ... spíš je tu už šestnáct let ten klid před bouří .. mrtvolný klid. Pozadí mé masky zůstalo tedy bílé ... na svůj blesk si budu muset teprve počkat. A i když jsem si jist, že jsem jasný metloš, metalovým symbolům jsem se vyhnul rovněž ... Co tedy jsem - co mi zbylo? Jsem Čech, toho jsem se držel ... mou masku zdobí malá, potrhaná česká vlajka symbolizující drobnou - ale stále žijící - víru v naši zemi ... a touhu ji ovládnout (muhehe), ale také krrvavý šrám, který představuje jakýsi obrazný boj za vlast, o který se pokouším, ale ve kterém mě nikdo nepodporuje ... Možná jsem měl nechat masku čistě bílou, neboť jsem jasně ztracená existence.

Zvenku nám ji pak měli namalovat ostatní, což mělo znázorňovat, jak nás kdo vidí, ale to snad nikdo nestihl.

Jenže to jsem zabil půlku článku vyprávěním o svém vnitřním rozpoložení (jako vždy), takže je načase přistoupit konečně k něčemu, co by se blíže týkalo tábora ... film.
Byli jsme rozděleni do tři družstev, která se proměnila ve tři filmová studia - my se jmenovali OsKar KLAXMAH Films, kde KLAXMAH vzniklo spojením počátečních písmen křestních jmen všech členů našeho týmu. Jen Klárku, která do našeho týmu přestoupila až třetí den, už jsme tam nemohli zakomponovat, tedy jsme jí vyhranili "K" ve slově OsKar.

I když jsem plánoval, že nechám do scénáře a režie promluvit všechny ostatní, díky jejich pasivitě a mé přehnané aktivitě jsme skončili u toho, že jsem celé natáčení vedl já.

Všem se nám zalíbil žánr krimi-fantasy, což natáčení hodně usnadnilo - alespoň žádný z herců neprotestoval, že nebude v takové pakárně hrát.

Původní příběh byl takový, že hodné mystické bytosti hlídají malé dítě se zázračnou mocí, které se snaží ukrást temná strana složená z mafiánů a jiných nekouzelnických padouchů. Aby to nebylo tak přímočaré, sázel tento příběh hodně na to, co se odehrává v dítěti, kterému to, jaký o něj byl zájem, stouplo do hlavy. Hlavní zápletka tedy měla být o tom, jak si dítě volí stranu. Bylo jasné, že k té hodné se nepřikloní, neboť mu nemohla poskytnout takovou moc a vzrušení ... jenže temná strana nakonec taky nebylo to, co tolik chtělo ... a tak se rozhodlo ovládnout celý svět a podmanit si obě z těchto stran.

Jenže kvůli malému počtu herců a málo času na natáčení musel být příběh hodně zjednodušen. A možná je to jedině dobře. Vzniklo z toho totiž mistrovské dílo.

Vše začínalo poradou dvou mafiánů (z nichž jsem byl jeden já) ... No, nelze tomu říkat přímo porada, neboť jsme vlastně jen drsně mastili černého petra a zabíjeli tak čas, který jsme měli strávit sestavováním plánů, jak proniknout do banky. U této bohulibé činnosti nás však přistihla mafiánská šéfka, které naše lenošení evidentně lezlo krkem. Nechápu proč. Smetla nám však karty ze stolu, uhodila do něj mocně pěstí a seřvala nás: "Tak tohle je to vaše plánování?!" My oba odskočili, kolega dokonce spadl ze židle (úplně zbytečně, neboť tenhle záběr jsme ve filmu nakonec nepoužili ... ale stejně díky, Michi, za sebeobětování) a začali jsme se vymlouvat, že do té banky stejně nemůžeme ve dvou v životě proniknout. To je taky mafiánská organizace - tři lidi!

Můj mafiánský parťák - s drsným jménem Jack - však evidentně věřil na legendy, neboť začal velice opatrně (věděl proč - následovalo zataháníí za vlasy) šéfce vypravovat legendu o elfském dítěti, které nosí štěstí tomu, kdo jej má na své straně. A znáte to, tonoucí se stébla chytá - a naše ubohá mafiánská trojice už sakra tonula. Šéfka tedy vydala rozkaz, ať jí to dítě přivedeme.

Nebylo to tak těžké, jak by někdo mohl čekat. I když naši elfové měli hodně velkou moc, byli zranitelnější než si mysleli. Henriette, jedna z elfek, se totiž zamilovala do Jacka a byla ochotná udělat cokoliv, aby ho obměkčila a přiměla ho políbit ji. Jak snadné tohoto využít ... nastal tedy čas setkání u temného lesa za soumraku, kdy z jedné strany přicházeli mafiáni v černém a z druhé nevinné elfky v bílém ... Má nejoblíbenější scéna - na té jsme totiž já a Michi prokázali, že se dokážeme tvářit opravdu zle ... a elfky zase naopak velmi rozpačitě a vyděšeně. I kdyby zbytek filmu nestál za nic, tato scéna jasně ukázala, že to v našem týmu byli ti nejlepší herci!!!!!!
Předání bylo krátké, ale kruté. Popadl jsem dítě a vláčel jej k lesu. Brečelo a obracelo se zpět na Henriette. Ta zůstala s Jackem sama na louce. Možná proto, že už jsem si na tuto scénu v průběhu natáčení tolik zvykl, mi nepřišla až tak dojemná, jak to popisovali ostatní, kteří se u ní nakonec rozbrečeli.

Henriette se totiž celá šťastná chtěla vrhnout Jackovi kolem krku ... ten ji však zastřelil se slovy: "Nemůžeme si dovolit svědky". A to byla první smrt.

Když šéfka prohlédla dítě, dala nám pokyn, ať začneme s bankou. Sebevědomě jsme popadli dítě a vydali se k bance. Jenže ... nenapadlo nás, že ostatní elfky jsou tak aktivní a budou dítě hledat tak dlouho, dokud nás i s ním nenajdou. A tak jsme místo vykrádání bojovali ... Já se vrhl na jednu elfku s kudlou .. avšak byl jsem proměněn v černého kozla. Jaká to smůla. Jack se odhodlal pomstít mě a i když zastřelil elfku, která mě proměnila, jiná ho uškrtila. A tak zmizeli dva obávaní mafiáni ... tudíž mohl přijít šťastný konec. Kdyby jen nebyl na konci záběr na šéfku, jak říká: "Pomsta bude sladká!"

A takovýto zvrat jiné ze studií nemělo ... nikdo to neměl tolik propracované ... ale asi jen proto, že jsme si nezvolili nevinnou pohádku jako ostatní, jsme nevyhráli. Dobrá, se třemi vraždami, podvody a vykrádáním banky jsme dětem asi nešli nejlepším příkladem, ale ... koho by bavila pohádka? Od nás nikoho. Jsem sobec a narcis a stojím si za tím, že jsme to měli nejlepší. Studio Fiha mělo sice propracovaný příběh, ale jejich herecké výkony nestály za nic.

Možná ale nakonec lepší než samotné filmy byly ty hlášky, které padaly při natáčení ... jako například "Vy mrchové!", což řvala zlá čarodějnice ze studia Baka, nebo naše "Nestůj tam jak burák!", což mělo být "... jako buran!"

Až teď jsem vlastně zařadil tento článek do rubriky "zážitky". A že to byl zážitek. Vím moc dobře, že neumím popisovat kladné emoce ... nadšení a tak podobně ... taky proto jsou většinou mé články z Mástru nečitelné (a o to více obdivuji ty, co to čtou) ... ale každopdáně chci, abyste si byli jistí tím, že v Hořicích na Šumavě se setkala skvělá parta, kde nikdo nikoho neodsuzuje a nikdo nikomu nekecá do životního stylu ... A i když téma dělá hodně, lidi dělají nejvíc. S těmi jsem spokojen.

Na druhou stranu ... kdyby se vedení tábora rozhodlo opakovat téma nebo dokonce tábor přeměnit rovnou na "filmový", nezlobil bych se. :D

Dobrou noc, šmajnšmekři, nějak mám chuť být aktivní, tak zítra začnu otravovat.