Serpensortia

Nechci nikomu tvrdit, že se vracím k blogování ... přeci jen jsem vždycky, když jsem s tou veselou novinkou přiběh naposledy, jakoby naschvál zmiznul. Ale ne záměrně, většinou to má své špatné důvody. Velmi špatné. Typu škola nebo práce. A ještě hůř, mnohdy oboje dohromady.

Tak fajn, teď mám své nejvytíženější období, musím shánět dárky a ještě k tomu psát seminárku, kterou bych měl odevzdat 22.12., ale světe div se, nějak na to nemám vůbec náladu. Vskutku podivný jev ... No a proto jsem konečně tady, že? Rozhod jsem se vypsat ze svého srdíčka a seznámit vás s tím, co se nově událo ... tedy nově ... vlastně bych mohl začít zářiovými zážitky, protože ze září tu mám jen dva články. Jsem se činil. No a z října vlastě jen jeden. A to ještě značně nenávistný nebo přinejmenším pochmurný. Jsem hold mačo. A víte, co je zde za listopad? Nic! Vůbec nic! Překonal jsem se. Popravdě, on prosinec nebude plodnější ... a leden už vůbec ne, protože budu muset zachraňovat známky. Letos mi o ně ale nějak vůbec nejde. Víte, všechno teď jde úplně mimo mě. Všechno je mi ukradené a nic nejsem schopen vnímat. To je tou inflací. Letos mě prvně minulo i veškeré dění na politické scéně. To je pro vás ale asi jedině dobře, protože jste nebyli nuceni číst tady mé složité konspirační teorie. Vlastně jich mám i tak v hlavě dost, ale do dalšího roku si dávám předsevzetí: netrápit vás s tím. A nejen s tím. A co se vlastně tedy stalo v září? Nevím, už si to nepamatuju. V září asi ani nebyl žádný koncert ... ovšem měl jsem narozeniny, osmnáctiny. To je magické číslo. Přitahuje k vám nezletilé blbečky, kteří by si s vámi hrooozně rádi zachlastali ... nebo spíš s vaší občankou. Haleluja.

Celkově se mi zdá, že jsem od září prozřel. Nemyslím si, že je to osmáctinama, spíš tím prostředím. Všechno se neustále zdražuje ... Víte, jaký já mám panický strach z inflace? Kdybyste četli Černý obelisk, pochopili byste mě. Na začátku knihy tam jeden dolar stál 30 000 marek a na konci už to byl jeden bilion marek. A to bylo v průběhu jednoho roku, prosím. Hádám, že u nás ten proces bude o něco pomaleší, ale věřím, že tak za deset let se dostaneme k bodu, kdy euro bude stát sto korun. Minimálně. Ale nechci být pesimista.

Co jsem měl na mysli tím prozřením? Tak například jsem po sedmi letech, co jsem u nás na škole, pochopil, jak se zachází s tamější kopírkou. Taky jsem si po sedmi letech uvědomil, jak fungují umyvadla ve školní jídelně. Aha! No co, je to komplikované. Celých těch sedm let jsme měli ta umyvadla za rozbitá, celá třída, a až teď před měsícem jsme viděli nějakýho kluka z vedlejší školy, jak s tím zachází. To je diskriminace, vsadím se, že na vedlejší škole mají v prvním ročníku speciální výuku zacházení s vybavením jídelny. Ale ne, u nás nic takového prostě být nemůže! Ředitel škudlí zarputile na všem - jen to se nezměnilo ... tedy škudlí na přínosných věcech, ani blbý hadr, sůl nebo písek neobětuje, aby zachránil pár nohou, které se v zimě jedna za druhou lámou na naší protiskluzové podlaze. Zato nám pořídil velkou obrazovku, na které se teď promítá na chodbě suplování. Jo, bez toho bychom fungovat nemohli. Díky, díky, Jardo! O to lepší to je, když máte ve třídě hackera, který hned v první den, co tam tu kraksnu dali, začal plánovat, jak se do ní nabourat. Hackovat známky už není tak krutopřísné, tohle vyvolá opravdový zmatek. Ale mně je to jedno. Nebo spíš se mi zdá, že to zas tak velká změna nebude, protože učitelé to suplování stejně nečtou a na suplované hodiny nechodí.

Po šesti letech (ano ano, na tohle jsem přišel už loni - jsem všímavý) jsem taky vykoumal, že máme ve škole posilovnu a sprchy. Tedy pseudoposilovnu, ale to nevadí, podstatné je, že ji máme. No u sprch by bylo možná i lepší, kdybychom je neměli. A tahle stejná myšlenka mě napadla i před měsícem na záchodech. Suverénně jsem vzal za kliku a ... upadla. No, moh jsem být rád, že to nebyly celé dveře, na to má naše třída obzvlášť štěstí. Ale to už jsem vám vyprávěl, jak jsme před pár lety vyrazili dveře do třídy, ne? Ze zdi. To bylo vlastně ještě na nižším gymplu ... asi ... Minimálně vím, že když jsme se na vyšším gymplu přesouvali do jiné třídy, škodolibě jsme se vysmívali těm, co po nás zdědili třídu původní. Nevím už opravdu, jestli měla tedy vyražené dveře ... nebo okno (i to u nás už proběhlo) nebo šlo o něco úplně jiného.

Abych se vrátil k těm záchodům, musím uznat, že tam poslední čtyři roky chodím opravdu rád. Kdysi tak neútulné sídlo se proměnilo v jakýsi 3D facebook. A nebo 4D facebook, ale já, byť jsem hyperčlověk, nerad beru čtvrtý rozměr v potaz. Čas všechno komplikuje. Tedy 3D facebook aneb prostor, kde se dozvíte, kdo aktuálně je školní "burák". Dobře, nejsme zas tak slušná škola, onen "burák" není tak úplně přímo "burák".

Prý dívčí záchody nejsou o moc lepší, ale tam se všechny pomluvy soustředí jen na dveře. Jo dveře, kdybychom tak nějaký měli ... Ne, zpět, to už přeháním. Naše škola je přeci skvostně zabezpečená. Až na to, že v celé republice byla asi vyhlášena hajzpapírová prohibice, jinak si ten nedostatek vysvětlit nedovedu. Že by nás snad ředitel nebyl schopen zaopatřt? Nesmysl!

Možná jste si také všimli, že zde mám nový design ... Som si nadělil. Chtěl jsem změnu už na narozeniny, ale ... pf ... já toho na narozeniny chtěl! Teď tu mám tedy vánoční změnu a k té rovnou připojuji přání příjemně strávených svátků.

Radši to zmiňuji už teď kdybych nebyl schopný se do Vánoc ještě ozvat. Ale já věřím, že takového 23.12. ještě přijdu ... ostatně, to už budu mít práci dopsanou (a když ne dopsanou, tak minimálně odeslanou :P ).

Mimochodem máme hezké téma týdne - Češi. Zdá se mi, že nejlepší článek, jaký lze na toto téma napsat, je právě nějaký zážitek, stížnost, vlastní úvaha nebo cosi na tento způsob. To přeci vypovídá o české povaze, či? Tedy pokud jste Češi a ne Slováci. Á, teď jsem dostal chuť přečíst si článek nějakýho Slováka právě na toto téma. Ale já mám slabé nervy, takže bych to asi nevydržel. Schválně, co bych asi napsal na téma "Slováci". Hm, asi bych raději pomlčel ... Jak vychvalování, tak hanobení jiných národů se mi příčí (pokud tedy nejde o Američany) a napsat něco ve stylu "nevím, národ jako každý jiný, prostě týpci v pohodě" mi přijde zbytečné. Ne, ne, já bych na to téma nic nenapsal. Ale být to v době nějakého hokejového utkání, kde by se naše dva národy utkaly, asi bych takhle nemlčel. No a z toho vyplývá to, co jsem naznačoval na začátku tohohle odstavce: záleží prostě na situaci, na tom, jak se kdo v daný moment zachová. A to, freundi, utváří povahu ... to a Dostojevského knihy.

To jsem si jen hrál na filosofa, vlastně si na něj poslední dobou hraju moc rád, mám tu sepsanou vskutku dlouhou řadu svých filosofických úvah. Ale nebudu to publikovat. Jedna z ztěch úvah totiž spočívá v tom, že filosof je vlastně úplně každý, a tudíž to není záruka kvality myšlenky. Nebo zpracování myšlenky. Víte vy vůbec, jak je těžké zpracovat myšlenku? Myslím, že velké zkušenosti s tím mají dělníci od nás ze školy. Svou poslední cedulí nám dali najevo, že opravdu není tak jednoduché zpracovat myšlenku. Tedy doufám, že to byl jejich počin a ne někoho od nás ze školy ... To by snad nebyl ani školník schopen napsat:

Veselé Vánoce, ty mrcho nevěrná!!