Klíč králů

Klíč králů, Divadlo Broadway

Co že se to odehrálo? Fender se vrátil? No, jak se tak znám, ne na dlouho. Ale blog mi svým způsobem chybí. Svým způsobem - není to už tak, že bych bez něj nemohl dýchat, jak tomu bylo za starých časů. Možná je to samotným blogem ... spíš je to ale mnou. Jsem stále línější a línější. A admini blogu.cz stále blb... ne, nemůžu na ně nadávat. Oni to myslí dobře, tak co si furt stěžuji? Všichni to přeci myslí vždycky dobře. On to i Klaus s tou amnestií myslel hrozně dobře. A já, hajzl hnusný, si nedovedu vážit toho, že poskytl druhou šanci nebohým polepšeným vrahům, dal volnou ruku poctivým zlodějům a umožnil cikánům radovat se z návratu jejich zcela nevinných druhů, kteří si odpykávali trest místo ňákého gadži, co to na ně svalil. Hold není růže bez trní. Tedy alespoň to mi vnucuje téma týdne. Tak jsem se rozhodl na toto téma napsat ... nebo alespoň mu přizpůsobit článek, co se mi začal rýsovat v hlavě od chvíle, kdy jsme se pohodlně usadil v divadle Broadway ... a tímto se elegantně vracím k nadpisu.

Potlesk. Ach ano, ten potlesk ... zdál se mi trochu rozpačitý. Asi všichni sledovali, jestli za rohem nečíhá Landa, který by je za to srovnal do latě. Však co si to dovolujeme tleskat? Nebo jak jsi to, Danieli, myslel na těch Slavíkách? S dovolením jsem se opovážil párkrát tlesknout, ale na mou obranu: ten potlesk patřil jedině mistru Upírovi.

Jo, kdyby to nebylo doposud jasné, byl jsem na Landově opeře Klíč králů a hodlám o tom napsat pár vět. Toho se týká dnešní článek ... toho a politiky - jak jinak.

Já nevím, co si náš velevážený Žito myslel, když tu operu psal. "Teď to těm hlupákům natřu, teď jim ukážu, jak to tady chodí, otevřu jim oči a oni mě odnesou na hrad!" - Nemýlím se, sire Žito? Jenže to jste si spletl režim! Oči máme dokořán už jakou dobu, všichni vidíme, jak se to tu potápí a pravdu známe. Radikálové, na které tolik narážíte, se tu neobjevili kvůli skrývání faktů o díře v trupu lodi zvané ČR, nýbrž právě proto, že o ní všichni ví až moc - možná i víc než samotní politici. Všichni nadáváme a všichni to řešíme, vaše opera neznamená žádný převrat.

Jo, baví mě směřovat má slova přímo Landovi, i když vím, že si to nepřečte .... ale baví mě to.

Za komunismu by vás jistě uctívali za takovouhle odvahu, ale dnes? Jste jen jedním z mnoha, kdo o tom mluví. Řešíte stejnou věc, jako miliony jiných, akorát jste své myšlenky zhudebnil. To je opravdu převrat, opravdu věc, která by vás až na ten hrad mohla vynést. Tleskám. Vlastně ne, protože byste mě ještě seřval, že jsem to nepochopil. Jenže já to pochopil, to je ten problém. Většina z nás chápe, s jakými problémy se tu potýkáme ... tady už není třeba narážek, svobodu slova jsme si dávno vybojovali, my potřebujeme svobodu činu. Ale k tomu už se nikdo nemá. Jen radikálové. Tak proč se jich straníme, odmítáme je a bojíme se jich, jestliže nám nabízí to, co potřebujeme? "Vyhrává, kdo víru prodává" a víra znamená boj.

Jistě, maestro, vím, že tohle se v Opeře taky hodně řeší ... koho následovat? Proč ho následovat? Můžeme někoho následovat zcela slepě?

Já si myslím, že náš svět není připraven na demokracii, jak si ji představujeme. Všichni věříme, že už jsme dospěli do toho nejvyššího vývojového stupně, kde je absolutní svoboda a absolutní demokracie, jenže to je lež. Dostali jsme se vysoko, ale zcela mimo hlavní linii.

Dobře, dost těch metafor, sám se v tom ztrácím. Zkrátka ...

Hroutíme se. Náš svět se hroutí. A za to mohou všechna ta spojenectví - a proč, když vychází z tak krásných myšlenek? Protože jsme rozdílní. I když se králové stále snaží naočkovat nám univerzální povahu, univerzální mysl a univerzální řeč, nikdy nebudeme stejní jako Belgičani, jako Angličani, jako Japonci ... Ale to není jen v lidech, můžou za to i přírodní podmínky. Říkáte si jak? Stále se snažíme napodobovat průmysl západních mocností, protože vidíme, jak bohaté a vyspělé jsou. Jenže my nemáme stejné podmínky jako ony. Nemáme vysoké hory s horskými říčkami, kde bychom vystavěli vodní elektrárny, nemáme moře, abychom byli rybářskou velmocí nebo těžili ropu a zemní plyn. My máme pole. Ale ta se neobdělávají, protože tak se to na západě nedělá. V tom je ta chyba. Však my byli vždy mezi významnými evropskými obilnicemi, vyváželi jsme cukr a brambory ... a teď jen všechno dovážíme, jen platíme. Protože se sereme na západ. Však původně všechna ta spojenectví vznikla jen kvůli tomu, že jsou všechny země rozdílné a každá může nabdnout něco jiného. Jenže se to zvrhlo - EU si začala diktovat, kdo co může vyvážet, a ještě ke všemu, jak se to může jmenovat. Pff, to už je úplný vrchol.

A jak to souvisí s demokracií? My potřebujeme pevnou ruku, někoho rázného, kdo řekne "NE", když to bude třeba. A je parlament silný? Shodne se tři sta lidí na rázné odpovědi? Pochybuji. Demokratická odpověď není nikdy rázná, to patří radikálům, demokratuická odpověď je "spíše ne" a "spíše ano", nejčastěji však pouhé "nevím". Největší rozkvět naše země zažila vždy za vlády panovníků, ne za vlády parlamentu. Jeden člověk se se sebou lépe dohodne. Proto mají dnes radikálové takovou sílu.

"Jsem Bůh! Tu větu oznámím světu! Váš bůh a král, jak za starých ér. Je v knize psáno runami, že Bůh vzejde z rodu skřetů. Dodám vám řád, určím vám směr."

Všichni potřebujeme řád a směr. V demokracii se topíme a nevíme, kudy kam. Naše cesty jsou tedy čím sál víc stejnější. Vedou na co nejlepší školu ... a pak co dál? To je tím, že vidíme, že bez vzdělání není šance přežít - pomalu i na post údržbáře dnes potřebujeme výšku. Ale na to už se žádná strana nezaměřuje.

A vy jste napsal operu, pane Žito. Převrat nespočívá v tom, že si uvědomíme, co nás pálí, ale v tom, že si uvědomíme, co potřebujeme. A vy, když tolik shazujete radikály, víte, co potřebujeme? Vy píšete opery, krásné - pravda - ale k čemu jsou? My známe pravdu, ale potřebujeme vůdce. Vůdce, to slovo zavání fašismem. Ale my ho potřebujeme. A stanete se jím vy? Kam nás dovedete? Důvod, proč nepřišla další revoluce, je jedině ten, že se zatím neobjevil nikdo, kdo by přesně určil, kam se řád má stočit.

Ti hlásají "pryč s komunisty",
tamti zase "ať vládne lid".
Voláme po další defenestraci,
ale pak už nevíme nic.

A tak co uděláme? Asi si půjdeme vyčistit zuby a pak si lehneme u televize a na všechny problémy na pár hodin zase zapomeneme. A zítra? To už skončí víkend, to už budeme řešit jiné záležitosti.

Není růže bez trní. Není země bez horkých hlav. Ale každá růže potřebuje trny, aby se mohla ubránit v dnešní době, kdy ji chce každý sežrat.

Demokracie je nádherný cíl, nicméně je to stále jen cíl. My nejsme tam, kde chceme být. A jaká je cesta k demokracii? Přes tohle bahno? Musíme se stále hýbat a vymýšlet stále nové a nové cesty. Já chci vládnout. Přiznávám to. Ale ne proto, abych se uvelebil na vršku a zarazil růst našeho státu, nýbrž abych z toho vršku viděl, kam se můžeme ještě pohnout. Zespodu se špatně rozhlíží.

Vlastně to nemusím být jen já ... ale někdo ... někdo, kdo je fyzicky jeden člověk a má co nabídnout. Já nás chci ze západu posunout zpět do středu, kam patříme. Ne na východ, ne na sever, ale k nám.

Ano, moc si věřím. Ne nevěřím. Vím, že můj jediný fanoušek je ten ňouma, co na mě čučí ze zrcadla. Ale sakra, něco se tu hnout musí. Proč vás tolik děsí, že by tu byl nastolen absolutismus? Je to jen most do ráje ... jen cesta, po které se hneme dál. To, co tu máme teď, mělo fungovat jen prvních pět let, pak se to mělo zase změnit Stát se musí stále vyvíjet.

Já věřím v budoucnost, věřím ve vývoj. Nevěřím v prezidenta, proto tu neřeším prezidentské volby. Jsou pro mě zbytečné. Prezident není to, co potřebujeme, protože prezident není absolutistický vládce.

Ono je asi opravdu třeba obětovat životy, aby se něco hnulo ... viz. Palach.

A ano, čekejte další článek o Klíči králů, neboť z dnešního článku jste se toho o té opeře, pravda, příliš nedozvěděli.

Když nemůže být růže bez trní, tak ať ta naše má aspoň sakra ostré trny!

Nikde žádná voda. Nikdo tu nic neví. Atmosféra houstne. Žízeň, to je prevít.