Ruiny

Ano, ano ... ruiny .. nic jiného z mého blogu už nezbývá ... A čí je to vina? No raději se vyhněme odpovědi na tuto otázku ... můžeme to svádět na nepříznivý vítr, inflaci nebo korupci ... Podstatné je, že jsem se vrátil ... trochu. Sice mi už skončila práce (juchů-juchuchů), ale zase mi za chvíli začne škola, takže ono to s tou aktivitou zas tak slavné nebude (a kdy v mém případě bylo?)

Dobré ovšem je, že mi na blog vrátili ukazatel návštěvnosti (líbám ruce vznešenému týmu blog.cz), tudíž už mám i motivaci o něco se snažit.

Možná čekáte, že nyní vás přijdu zahlcovat sáhodlouhým vyprávěním o fesťáku Masters of Rock ... a možná nyní doufáte v to, že prohlásím, že už tak nudné články nikdy psát nebudu ... haha, tůdle, ony přijdou ... ale teď ještě ne. Sice jsem hned ve Zlíně sepisoval všechny poznatky a zážitky (a že jich sakra bylo), takže vše mám už sepsané, ale ... jsem líný to přepisovat do počítače. Takže to je vaše jediné štěstí, blahoslavte mou lenost. No a nebo můžete k mým mástr-článkům přistupovat kladně a nalhávat mi tady, jak se na ně těšíte ... Důležité je, že se na ně těším já. Já, já já, jenom já. Jsem totiž sklerotik a potřebuju si někam takhle své zážitky zapsat ... já bych byl za pár let schopen zapomenout i jak se jmenuju. Proč si myslíte, že chodím furt ten blog kontrolovat - no abych na to nezapomněl!

Ale tenhle článek vlastně původně neměl být věnovaný tlachání o ničem ... chtěl jsem vás seznámit s jistými ruinami ...Vidíte, jak je to krásně symbolické slovo, nádherně se hodí pro tento blog! Ale já mám nyní na mysli opravdu zříceniny hradu ... tedy rovnou dvou hradů: Louzek a Pořešín. Možná je znáte, možná ne ... Já je až do dneška neznal.

Původně jsme na dnešek naplánovali, že vyrazíme na Lipno na stezku v korunách stromů. Ale začalo nám pršet. Ne, nebudu na ten déšť nadávat, protože jsem na Lipno stejně nechtěl, ale na druhou stranu jsem nechtěl ani zůstávat doma. To je taková ztráta času. A pak někdo přišel s návrhem, že vyrazíme na Louzek. Nikdo o ničem takovém nikdy neslyšel ... takže jsme na to okamžitě kývli, sbalili se a vyrazili ... Věděli jsme jen to, že je to zhruba sedm kilometrů za Kaplicí ... Ale světe div se, my ho opravdu našli.

Pravda, nic moc z Louzku nezbylo ... a to počasí taky nebylo zrovna dvakrát na objevování zřícenin nejvhodnější. Ovšem to, že by nám mohlo být nepohodlné brodit se promáčenou loukou a že by mohlo být i dokonce nebezpečné pohybovat se po podmáčených strmých svazích, nám došlo až později. Ať už lilo sebevíc, dobyli jsme Louzek!

Cestou na Louzek jsme si ovšem všimli cedule upozorňující na ještě jeden hrad, Pořešín. Celí promočení, ale nadšení z úspěšné výpravy (přičemž jsme se však stihli asi dvakrát ztratit) jsme se vydali na Pořešín.

Zatímco z Louzku se zachovaly dvě děravé stěny kdesi uprostřed hustého lesa, kam ani nevedla pořádně značená stezka, Pořešín byl krásně upravovaný a rozlehlý areál. Všechna ta posekaná tráva, vykácené stromy, nové můstky přes propasti a dřevěné chajdy a bílé stany restaurátorů však působily tak úzkostně, neútulně, nehistoricky a zcela nevhodně, že mi byl ztracený Louzek daleko sympatičtější.

Pravdou ovšem je, že z Pořešína toho zbylo daleko víc a to i přesto, že pochází pravděpodobně z dávnější doby (1270). A jak jsme tam tak lezli (a šplhali na deset metrů vysoké stěny - ale psst), začal mě nakonec přeci jen i Pořešín uchvacovat ... asi právě tím, že jsme tam mohli zcela beztrestně (a zdarma!) vyšplhat, kam se nám jen zachtělo.

Nemůžu popřít (a ani nechci), že mě hrady začaly zajímat a bavit ... zítra proto vyrazíme hledat další zříceniny. Už jsme si vyhlédli Sokolčí a tvrz Tichá - kde ovšem doopravdy skončíme, neví nikdo. Dnes jsme málem, když jsme se motali z Pořešína, skončili v Rakousku ... tak třeba tam zítra už doopravdy dorazíme.

A třeba taky už hned zítra napíšu další článek ... ale teď mi to přijde spíš jako vtip, planá výhružka nebo smyšlená historka než jako skutečný plán. Kdo ví. Já bych rád. Opravdu moc rád bych se zase na blog vrátil ... chtěl jsem už tehdy, když jsem sem hodil ty ukázky designů, ale ... Už jsem vám říkal, že jsem líný? No líný, spíš jsem naprostý flegmatik ... Řeknu si "Jo, tak na ten blog půjdu." a záhy "Kašlu na to, svět se nezboří."

Tak snad ... snad z něj zbyde víc než jen ruiny.