Přátelé ...

Čágo Bello ...

Nějak jsem měl potřebu navrátit se myslí do doby ESA s Terezou Pergnerovou, ale to jen pro začátek ...

Jinak vás ujišťuji, že tento článek bude opět patřit mezi ty zlověstné výzvy směřující na vás, co jste se mi přihlásili do povídkové soutěže, a stále neodeslali svůj výtvor. Já vím, že čas ještě zbývá ... dva dny, to je času ... Ale byl bych rád, abyste na to nezapomněli ... Je vidět, že na to někteří z vás myslí, tři lidé už mi své dílo poslali ... tedy vlastně pět, ale s těma dvěma si budu ještě muset ujasnit trochu pravidla ...

Vlastně bych je rád připomněl vám všem .... to hlavní pravidlo zní: Kdo pošle povídku, je přihlášen. Což ale neznamená, že když mi tady v komentářích slibujete, že něco pošlete, že na vás pak nebudu čekat. Znamená to jedině, že mi naopak ani nemusíte do komentářů psát, že se hlásíte, ale můžete mi rovnou poslat svou povídku na mejl xavierfender@seznam.cz (ovšem byl bych rád, kdyby vámi zaslaný mejl v takovémto případě obsahoval i adresu vašeho blogu).

Další pravidlo se týká obsahu povídky: žánr může být libovolný (klidně i fantasy, když se vám to podaří nakombinovat), ale téma je dané dobou. Neznamená to, že všichni musíte psát třeba o Rathově loupeži a nějak směšně to zparodovat, znamená to, že klidně můžete napsat i o masmédiích (úroveň třeba takové NOVY je přímo katastrofální), fenoménech (Bieber, Spirit, Rytmus, Montanna ... každý je zná, každý si o nich něco myslí), knihách, spoluobčanech, penězích, EU, školství, blozích .... můžete psát o různých věcech, ale útvar je více méně daný: kritika. Může to být psané satiricky, ale můžete to také pojmout zcela vážně ...

Jen bych byl rád, aby to vždy na něco naráželo ... Když mi pošlete sebeúžasnější povídku, která nebude v ničem kritická a nebude obsahovat žádné alegorie, nebbudu ji moct ohodnotit tak dobře, jak bych chtěl, neboť by šlo o neúplné splnění zadání ...

Přátelé, tohle je mé poslední upozorňování na pravidla ... odteď, ať mi pošlete cokoliv, já to budu brát tak, že pravidla jste četli.

Ještě k rozsahu, na což se mě ptáte také často: můžet to být jakkoliv dlouhé ... klidně krátké drabble o sto slovech (pokud se vám to podaří na tak malém prostoru vystihnout), klidně ale také 10 stránek A4 ... ale to bych bral jako takové maximum.

Hodně štěstí, dobrou nco!

Nezapomeň (Angelika)

Jako malý jsem se rád přehraboval ve věcech svých rodičů ... všemožné faktury, vyúčtování, stvrzenky a jiné dokumenty mě nechávaly zcela chladným (což přetrvává), ale od starých fotek jsem se nemohl odtrhnout hodiny ... Tak rád jsem listoval starými alby, deníky a ... památníky!

Já vám ukážu, co je TRENDY!

Včera můj blog navšívilo 127 lidí ... a to je, věřte nevěřte, můj rekord. Docela mě to překvapuje, když vám sem nepřidávám žádné ty moudré rady ohledně vztahů, fotešky sebe a svých přátel, dokonce ani žádné outfity, na které jste se všichni bezpochyby těšili. Nic z toho. A přesto mi sem stále chodíte ... zvláštní ... Já myslel, že dnes všichni nejvíce stojí o "kecíky" adminů o tom, jak jsou "zaláskovaní", čehož se zde snad ani nikdy nedočkáte.

Hezky česky ... a nebo cikánsky

Dlouho jsem se snažil blog a téma "cikáni" od sebe oddělit, byť to bylo snadné asi tak jako oddělit od sebe dva namíchnutý wrestlery ... ale teď už tomu musím nechat volný průchod. Proč v sobě neustále držet vztek, i když vím, že tenhle typ článků zaujme málokoho ... ? Nemá cenu zavírat před tím oči.

Možná si vzpomínáte na případ nebohého chlapce z Břeclavi, kterého cikáni zbili a podřezali jen kvůli tomu, že u sebe neměl cigaretu. Vyvolalo to opravdu silnou vlnu nepokojů .. extrémisté zase vyrazili do ulic .. ostatní, kdo mají srdce na správném místě, uspořádali sbírku. A teď se náhle dozvíme, že je to jen PODVOD. Že si to kluk vymyslel a vlastně se zranil při sportu.

Ruce vzhůru

Když už se mi po delší nekativitě podařilo vymyslet nějakou soutěž, která by byla záživnější než bleskovka, náročnější než rychlovka a spravedlivější než anketové SON, většina z vás se na mě okázale vybodla. Musel jsem vás sjet a stále mě to mrzí ... ale také se mi stále hlavou honí myšlenka, že je to to jediné, co na vás platí. Proč na ostatních blogách můžou soutěže probíhat bez problémů, jen tady prostě ne?! Myslíte si, že mě baví vás do něčeho neustále nutit? Chtěl jsem zde něco, po čem jste všichni celou tu dobu volali ve svých článcích, kde jste hanili trapné párty soutěžičky, SON a grafické soutěže, které jsou všechny na jedno brdo. Smýšleli jsme podobně, tak jsem vymyslel povídkovou soutěž (aneb něco, u čeho je třeba zapojit mozek a fantazii), ale s tématem, které je vhodné pro odreagování ... s tématem, které se vyloženě hodí do této doby. Články každého z vás občas srší ironií a vztekem směřovaným na úpadek umění či vlády, ale jakmile máte něco napsat do soutěže, stávají se z vás ty neschopné "pipiny", které napíšou články leda tak o jedné větě. A přitom na ně tak často sami nadáváte. Tak proč si nezvolíte třeba za téma už jen úpadek blogu a nenapíšete takovouhle krátkou satirickou povídku, kterou byste bezpochyby neváhali zveřejnit, kdyby nebyla do soutěže, ale sepsali byste si ji jen tak pro radost na blog ... Ale myslíte, že tohle je příprava na maturitu? Že to pošlu vašim učitelkám češtiny/slovenštiny a dostanete z toho známku jako z pololetky? Však jde stále jen o zábavu ... Nikdo vám hlavy trhat nebude, tak se přestaňte vymlouvat na to, že neumíte psát - já vím, že ano! Kdybyste to neuměli, tak si s vámi nepíšu, to je logické.

Smutné je, že poté, co jsem vás tolik seřval, se mi přihlásilo asi sedm lidí, ale já mám povídku stále jen od jedné soutěžící ... Uzávěrka je 31.5., prosím, myslete na to.

Řekl jsem vám, že tohle je typ soutěže, kde za přihlášenýho beru toho, kdo mi pošle výtvor, takže kdybyste doposud přihlášení nebyli a po přihlášení toužili, můžete se klidně zapojit až do uzávěrky. Mně je opravdu jedno, kdo a odkud se zapojí - čím víc lidí, tím větší zábava to bude ... ale když to nechápete ... já opravdu nevím, proč se snažit.

Myslete na to a pošlete mi to prosím na e-mail xavierfender@seznam.cz ;)

Dvakrát řádem Rudého praporu vyznamenaný akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova

HI ... aneb přidávám se k mase zdravící své čtenářstvo jodovodíkem. Nechť jsou všechny vaše dny prosycené acidobazickými reakcemi ...

Ale co jsem chtěl začít v tomto článku řešit, nebyla rozhodně chemie ...

Tábor v Hořicích na Šumavě

V předchozím článku, který si pravděpodobně stihlo přečíst jen pár lidí, jsem se vám chlubil s novým táborovým designem a ujišťoval sem vás, že se pokusím vás na onen tábor nalákat ... A je to tu. Fender si nedá pokoj a zase bude lidi kolem sebe burcovat, ať se do něčeho zapojí. Nyní to má však jedno velké plus: NENÍ TO POLITICKÁ AKCE.

Táborový design

Byl jsem pozván na jistý tábor, na který se vás později také pokusím zlákat. Nyní vám však hodlám ukázat nový design, který jsem stvořil pro táborový blog a který se mi, doufám, povedl. Není to nic převratného a na Opeře se mi zobrazuje špatně (naštěstí Chrome i Mozilla to jistí), ale zároveň se mi zdá být výstižný - je přírodní a jsou na něm fotografie z pár akcí, které se tam udály v minulém roce.

Lady Aprella - kresba

Kdysi jsem se díval na koncerty z turné Emilie Autumn a kromě nových tragických písní a jejího šíleného účesu mě zaujala i skupinka tří dívek, která ji doprovázela - a evidentně ne poprvé. Nejspíš jsou to herečky, zpěvačky a akrobatky - říkají si Bloody Crumpets. Popravdě mi přišly na pódiu spíš jako rušivé elementy ... a ani když jsem si projížděl jejich fotografie, neudělaly na mě dojem. Zjistil jsem však, že kdysi byla Crumpetem kromě Veroniky, Maggot a Contessy i tzv. Lady Aprella, která se vypařila bůh ví kam. Možná také proto přilákala mou pozornost ... nebo to způsobovaly ty zelené vlasy?

Rozhodl jsem se po roce vrátit ke kreslení, už dlouho jsem nad tím přemýšlel a hledal jsem vhodný model ... A našel jsem Aprellu.

Nejatraktivnější místo na světě je ...

... Yellowstone ... a nebo New York ... ne, vlastně jsou to Niagarské vodopády ... a nebo Los Angeles?

Ve skutečnosti tím narážím na všeobecné přesvědčení lidí, že tam za velkou louží je všechno lepší ... příroda krásnější, památky záhadnější ... a přitom nikdo z nich ani netuší, co máme hned za humny ... Většina si řekne, že české hrady, to je jen Karlštejn a pak nějaké nevýznamné zříceniny bez minulosti. Ale všechno má své pověsti, svou duši, své příběhy ... slyšeli jste třeba o Jakenově zdi?

Málokdo rád zkoumá svou minulost ... totiž minulost svého národa. Všichni si radši zapamtují, že na mostu Golden Gate spáchalo sebevraždu přes 1200 lidí, než aby se vůbec zajímali o to, že Žižka vypálil Zlatou korunu.

Levá-pravá ... východ-západ

Vždycky jsem byl jaksi rozpolcen. Miloval jsem přírodu, věděl jsem, že je třeba se jí klanět ... ale stejně tak jsem byl vždy uchvácen prostředím továren a elektráren, fascinovala mě rez, ale i nové nablýskané stroje a motory ... přitom bych nikdy nebyl schopný tyto své dvě stránky nijak propojit, jelikož si stojím za tím, že průmysl do přírody nepatří ... tak proč se mi líbí oboje, když jsou to naprosté protiklady? Proč sympatizuji s levicí i s pravicí?

Budějovický Majáles

V předchozích letech jsem nikdy o Majáles zájem nejevil - znamenalo to pro mě jedině zbytečnou útratu peněz za trapné kostýmy. Navíc to vždy doprovázel zmatek a to se ani letos nezměnilo. Ještě týden před zahájením průvodu jsem neměl jasno v tom, jestli jsou tématem naší školy "trosečníci" nebo "mimové". Už jsem viděl, jak celá škola půjde za trosečníky a jediná naše třída za mimy - je sice dobré vybočovat z řady, ale asi ne zrovna v tomto případě.

Retuš

Nejsem žádný profesionální retušátor a mé výsledky o tom dozajista vypovídají, ale i když mi přijde retušování jako taková nepraktická činnost (bannery, ikony, animace, avatary, designy - ty mohou zdobit váš blog, ale co retuše?), tak mě to chytlo a vskutku mě to baví.

Čest práci!

(Pokud vás článek jako celek nezaujme, přečtěte si všichni prosím alespoň poslední odstavec)