Dvakrát řádem Rudého praporu vyznamenaný akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova

HI ... aneb přidávám se k mase zdravící své čtenářstvo jodovodíkem. Nechť jsou všechny vaše dny prosycené acidobazickými reakcemi ...

Ale co jsem chtěl začít v tomto článku řešit, nebyla rozhodně chemie ...

Vždycky, když jsem se s někým bavil o hudebních zážitcích, mohl jsem hrdě vypnout hruď a říct, že jsem byl dvakrát na Mástru, totiž doma. Když však přišla otázka Jaký koncert sis nejvíce užil?, byl jsem vcelku v koncích. Ano, viděl jsem naživo Mansona, ale kromě samotného faktu, že jsem doopravdy viděl JEHO, na tom celém nebylo nic oslnivého, byl jsem zklamaný. Něčím úplně jiným pro mě byly koncerty Radúzy a 4tetu, čímž se ovšem mohu chlubit jen málokdy, neboť jen málokdo ví, o koho se jedná, a kdo to ví, nedokáže to vždy zcela docenit. A to je škoda.
A co Within Temptation, jejichž koncert jsem zde tolikrát vychvaloval? Přiznávám, že jsem si to hodně užil, ale z odstupem času mi to víc připomíná diskotéku - všichni jsme byli nabití energií, měli jsme potřebu juchat. Byl to zážitek a fakt, že nás to tolik dobilo, také něco znamená, ale já jsem člověk prahnoucí po monumentalitě a v tomto ohledu mě ani Withini neuspokojili ... byť to byl vskutku famózní koncert - Sharon je živel.

Ale po včerejšku je má odpověď už jednoznačná ...


Věděl jsem už dlouho, že tohle vystoupení se bude od těch předešlých v mnohém lišit, netušil jsem ale, že mě překvapí i takové detaily jako je třeba dochvilnost ... Už jsem asi příliš zvyklý na to, že většina zahraničních hvězd má ve zvyku nechat nás čekat a myslí si, bůh ví jaké to není obdivuhodné - na hvězdy se přeci vždycky čeká, no ne? Daleko více oceňuji, když se člověk dostaví na smluvený čas, a celebrity do toho samozřejmě spadají také. Ať už jde o koncert nebo osobní schůzku, baví někoho z vás snad čekat na toho frajera, který se snaží okázalým zpožděním zviditelnit?

Alexandrovci nejenže nastoupili přesně ve tři, kdy měl koncert začít (a mnoho Čechů s tím nepočítalo a ještě si vesele postávalo u vchodu), ale jejich nástup ke všemu nejvíce připomínal opravdu vyšperkovanou přehlídku, kterou uváděli vlajkonoši - česká a ruská vlajka bok po boku.
Asi více, než mé vyprávění, vás zajímá, jak to vypadalo, což bych nikdy nedokázal pouhými slovy popsat ... Nabízím vám tedy pár videí, která jsem sám točil.

Bylo hloupé předpokládat, že tohle vystoupení bude požitkem jen pro uši. Já si nesmírně užil i všechny tance včetně kozáčku, který pro mě asi navždy zůstane něčím nepochopitelným.

Včetně úvodní přehlídky byly písně proloženy asi čtyřmi tanečeními vystoupeními ... Úžasný například byl i ukrajinský gopák:

Na co jsem se však vyloženě netěšil, bylo vystoupení Báry Basikové a Martina Chodúra. A taky jsem věděl, proč se netěšit. Nechci na ně plýtvat slovy, ale když už tam byli, měl bych je zmínit.

První zpívala Basiková. Už když vystoupala na pódium, musel jsem se zděsit. Sice vidím na dálku špatně, ale že je navlečená do nevkusného růžového pytle (bezpochyby od brambor), to jsem poznal i já. Nemám ve zvyku řešit módu, ale její písně, které fungovaly lépe než kdejaká ukolébavka, mě donutily zkoumat každičký detail, takže bych byl schopný vám popsat téměř vše ... kromě těch písní. I když jsem si jednu chvíli přišel jako vlastizrádce (když s Alexandrovci mám chuť zpívat a u Basikové leda tak usínat), po chvíli jsem se uklidnil, neboť stejně jako na mě působil její monotónní zpěv na všechny. Pán vedle mě začal dokonce rozebírat se svou ženou balalajky, což mu vydrželo až dokud zase nenastoupili Alexandrovci.

Když jsme u těch balalajek, je mi ctí, že vám mohu představit zasloužilého umělce ruské federace ve hře na balalajku (jehož jméno si bohužel nepamatuji):

Poté nastala dvacetiminutová přestávka, což se mi při koncertu také stalo prvně. Říkám vám, že to bylo ve všem unikátní! Brzy jsme však poznali, že dvacet minut je žalostně málo, neboť asi jen deset minut z toho jsme se všichni tlačili ven a hledali nějaké občerstvení. Našli jsme, ale řeknu vám, že takhle nepřipravenou obsluhu jsem v životě nezažil. Čekal jsem, že budou zvyklí na takový nával lidí, však se koncert konal v Budvar Areně (aneb tam, kde se běžně hraje hokej), ale to jsem se krutě mýlil, však i Cola jim brzy došla a já byl donucen dát si ten nejodpornější Sprite v mém životě. Navíc tam bylo tak málo místa, že se fronta čekající na pití téměř až spojila s frontou čekající na záchod, která vedla na druhém konci uličky.

A jelikož ani po dvaceti minutách všichni nebyli na svém místě, musela se přestávka o něco protáhnout. No jo, ti Češi. Po přestávce však nastoupil Chodúr, což většina lidí okomentovala tím, že mohli ještě v klidu stát ve frontě a nemuseli chvátat. Já proti Chodúrovi nikdy nic neměl a dávám uvaděči za pravdu v tom, že vládne silným hlasem, ale výběrem písní Hallelujah a My Way nám dokonale narušil slovanské odpoledne. Navíc u Hallelujy měl asi problém se zakončením, neboť půl hodiny neustále opakoval jen Hallelujah, což v originálu určitě není. Tím nás odradil ještě víc. Z My Way si pamatuji už zase jen vyprávění o balalajkách. Navíc jsem si všiml něčeho, co by se hodilo bezpochyby na téměř každém koncertu ... alespoň mně. Paní sedící vedle mě měla s sebou dalekohled. Docela jsem jí v některých chvílích i záviděl.

Ale zatímco jsem si převážně stěžoval, zapomněl jsem vám úplně popsat to nejdůležitější - a to sice zpěv. Asi každý ví, jaká je to nádhera, když zpívá sbor už jen třeba o deseti lidech ... natož takoví Alexandrovci, kterých na turné vyjelo asi 60 (nejsem si zcela jist). Nevím, jestli vám videa dokáží monumentalitu toho zvuku předat, ale buďte si jistí, že to bylo opravdu něco! Tohle se nezapomíná ...

Vyjdu Na Ulicu! Píseň, která mě opravdu zaujala! Jsem rád, že ji mám natočenou ... Bohužel si nepamatuji jméno sólisty, který ji zpívá.

Já vlastně ani nevěděl, že Alexandrovci mají i jiné skvělé sólisty než jen Vadima Ananěva, který do Česka jednou sám přijel, aby zde zazpíval ty nejlepší operní árie. Bohužel jsem na něm tehdy nebyl, tak jsem si jej užil alespoň teď.

Vadimovi se přezdívá "Mistr Kalinka", ale bohužel, ať jsem čekal, jak jsem čekal, Kalinky jsem se nedočkal. Nabízím vám tedy alespoň Korobeiniki:

A pokud jste z nějakého nepochopitelného důvodu odmítali pustit si až doposdu jakékoliv z výše uvedených videí, byl bych nesmírně rád, kdybyste si pustili alespoň Po Řece Volze zpívanou Borisem Dyakovem:

Kromě Kalinky a Kaťuši je taková známá píseň i Oči Čiorne, kterou na včerejším koncertě zazpíval Valerij Gavva. Bohužel to nemám natočené celé, neboť mi došlo místo na foťáku ... že já debil to taky dřív nepromazal.

Když se dívám zase na ta videa, jsem jenom čím dál víc přesvědčený o tom, že TOHLE byl ten nejlepší koncert, na jakém jsem kdy byl ... Už jen z toho důvodu, že jsem nikdy nezažil, aby nějaký interpret napochodoval na pódium s českou vlajkou. I když Sharon později jednu vlajku na koncertě od fanoušků získala a mávala nám s ní, dokonce s vlajkou přehozenou přes ramena odzpívala Mother Earth. Jenže to se nedá srovnat. Alexandrovci byli výjimeční. Zazpívali i jakousi slovenskou píseň ... ale hlavně dostali Arénu do varu díky LADY KARNEVAL. Nemám to bohužel natočené, ale můžete se podívat, jak ji zazpíval třeba v Praze a to sice TADY.

Stejně tak lituji toho, že nemám natočené tři operní árie, které zazpívali Vadim Ananěv, Viktor Sanin a tuším, že opět i Boris Dyakov, ale nevím to jistě.

Dívám se právě na hokej ... hrajou Kalinku ... opravdu mě mrzí, že ji Alexandrovci včera nezahráli, ale co nás nakonec zvedlo ze židlí, byla Kaťuša, která přišla v podání nejmladší členky sboru, Lery.

Potlesk ve stoje si to zasloužilo ...

A ještě bych vám rád nabíl pár fotografií, i když ty nejsou rozhodně tak kvalitní jako videa, neboť to všechno bylo poměrně špatně nasvícené ...

Co mě zpětně hodně štve je, že jsem nenatočil úplně první píseň Svatou Válkou, kterou si stejně pamatuji z celého koncertu asi nejvíc, i když mi z ní na památku zbyla jen jedna fotka, která měla zachytit část válečného filmu, který byl vysílán jako podklad na LEDkách ...

Záběr na arénu a pódium při přestávce:

Sbor - pravděposobně s Viktorem Saninem v čele:

Tanečníci, kteří jsou opravdu špatně vidět - doporučuji vskutku videa:

A rozloučení po Kaťuše a přídavku v podobě duetu jednoho ze sólistů s Chodúrem, který si tím poněkud zlepšil reputaci, neboť zazpíval v ruštině:

Chápu, že mnozí z vás je začnou odsuzovat kvůli komunismu, ale byl bych rád, kdybyste přestali míchat dohromady politiku a umění. Nejsem komunista, ale nemám zábrany zpívat písně jako je Svatá Válka.

^{Prosím ... fanděte nám ... však je to 3:1}