↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓
hiatus due to depression
Zobrazují se příspěvky se štítkemVaše básně/literární díla. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemVaše básně/literární díla. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 11. června 2012

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Belieber na jeden den aneb příběh z fejsbuku

Žádná z těchto událostí se ve skutečnosti nestala. Při psaní tohoto paskvilu nebyl zraněn žádný Biebrovec.

Belieber na den aneb příběh z fejsbuku

"Miluju ho."
"Hádej co, mám doma jeho plakát v životní velikosti!"
"Kecááš!"
"Nekecám, byl jednou v POPCORNU!"
"Já ho chci, budu mít narozeniny, prosím, prosím, zlato, dej mi ho!"
"Nedám, sestav si svůj!"
"Ale no tak, prosím, prosím!"
"Nedám!"
"Prosím!"

sobota 9. června 2012

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Rytmus 2

Je pekný upršaný jarný deň. No niekto ho musí silou-mocou narušiť.
Ľudia si vybehli do parku na prechádzku, deti si to rozdávali v pieskovisku...nie, žartujem, bili sa lopatkami.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Student

S poslednými sekundami dopíjam raňajšiu kávu a bežím na autobus. Nohy ledva dotýkajúce sa chodníka prešli takmer na zastávku, kde už stojí ten prekliaty autobus. Šofér sa na mňa bez záujmu pozrie a odíde preč. Ďakujem veľmi pekne, kvôli vám meškám do školy!


Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: I'm sexy and I know it

Im sexy and I know it!

Na odľahlom detskom ihrisku, stála skupinka teenegerov. Na prvý pohľad to vyzeralo že sa všetci spolu rozprávajú a majú sa radi. Ale opak je pravdou. Boli to dve skupiny, s rozdielnymi názormi na hudbu, ktoré sa práve hádali.
"Nie ste nič ako narcistický kanibali!" kričalo dievča, ktoré stálo na čele skupinky chlapcov a dievčat oblečených v čiernych tričkách, svojich obľúbených kapiel od Linkin Parku, KoRnu, System of a Down, Evanescence až po Slipknot.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Úplatky

Ministr si myslel, že je vše a vše také může. Na svůj nový projekt potřeboval kvalitní firmy. Firmy, které zamaskují jeho plány.
Odvozová firma v tomto kraji nepatří mezi ty největší a neznámější a to je přímo vynikají pro praní špinavých peněz. Sjednal si tedy schůzku s majitelem této "vyvolené" firmy, která na tomto plánu sama vydělá velké peníze.
Schůzka byla ve tři v jedné solidní kavárně a jako vždy přišel ministr přesně načas.
"Dobrý den, pane ministře. Dnes jsem si přečetl Váš návrh a musím uznat, že mě velmi zaujal. Ovšem pochopil li sem správně. Nejprve do toho sám musím sám něco vložit". Začal rozhovor majitel firmy.
"Ano. Jde o to, že hrušky, které darujete, použijeme. Přitom se však zapíše hrušek mnohem více a ty Vám pak proplatí stát. Vy sám si z toho potom inkasujete o 30 procent hrušek navíc."Vysvětlil ministr.
"Chápu. A kolik hrušek by mělo jít?"
"O padesát, což není mnoho."
"chcete je ještě teď" Zeptal se majitel a ministr mu na to nenápadně kývnul. Majitel firmy na nic neváhal, zavolal svému synovy a požádal ho, aby těch 50 hrušek donesl. Potom se obrátil na ministra" Odejdu jako první, abychom nevzbudili pozornost. Jděte deset minut za mnou. Vše už bude připraveno u Vašeho auta."
Když šel ministr po deseti minutách ke svému vozu. S hrůzou našel u kufru ležet na zemi bednu a v ní padesát zralých hrušek. Ministr nenápadně naložil hrušky do auta o odjel.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira:Rytmus

Rytmus právě vychází z obchodu NewYorkeru pln úsměvu. Měl velice dobrý kup a byl z toho nadšen, a pohupoval se z jedné strany na druhou.

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Pád železné opony aneb myšlenkové pochody sedmileté dívky

Tenkrát v televizi dávali jakýsi dokument. Velmi nudný dokument, který ovšem maminku i tatínka, velice zajímal. Já dokumenty nemám ráda. Jsou moc dlouhé a někdy dokonce černobílé. A už vůbec nemusím ty, kterým nerozumím. Asi jednu minutu po začátku jsem odešla do pokojíčku a hrála si s panenkami. Ach, pád železné opony... Železné, jaký to nesmysl?

Povídka soutěžící o cenu Fernanda Ribeira: Názor na tento svět

O tomto tématu panují různé řeči. Ať už o tom, že s těmito "dilinkami" lidé souhlasí a vyznávají jejich tzv. Q-písmo a nebo s nimi naprosto nesouhlasí a odsuzují je.
Až do teď jsem se přikláněla na stranu těch co je nenávidí a odsuzují. Ale v bližším pohledu by to mohlo být jinak.
Možná, že ve skutečnosti nejsou tak vypatlané, jak se na 1. pohled zdá. Mohli bychom se jen domnívat, co se pod tím růžovým obalem skrývá. Možná, že ho mají jako své růžové brýle a prohlíží si tak, jinak brutální svět plný nenávisti, vražd, zločinů a já nevím, čeho všeho.
Mou další teorií je to, že na sebe možná chtějí upoutat pozornost. Ono se to nezdá, ale takový 4-5ti slovný článek plný Q a naivity dokáže vyburcovat spoustu lidí. Chtějí se něco dočíst a né zjistit, co dnes princezničqa měla k obídqu... Lidé se pak naštvou a začnou psát komentáře. Sice plné nadávek a ponížení, ale pro ně je komentář jako komentář. Čím víc lidí na svém blogísqu tím lépe...
Zamysleme se... co taková slečna, která to má v životě složité a tímto způsobem se snaží naštvat lidi okolo. Já jim také ráda něco né moc pěkného napíšu, ale dost často přemýšlím, že ta osoba by mohla být třeba moje dobrá kamarádka, že bych si s ní například hodně rozuměla. Toto chování určitě není jenom tak, nikdo nevíte jaké to může mít začátky, ovšem to rozhodně neuznávám. Nemělo by to být, ale co už, když je to baví. Zasmějte se tomu a nechte to být. Život přece nemůžeme promarnit pouhým rozčilováním se nad něčím tak stupidním. Těmto slečnám (nebo chlapcům?) bych dala jednu velkou radu do života. "Nedělejte to, co není příjemné ani vám!"
Uznejte, taky by se vám moc nelíbilo, kdyby byl celý blog.cz zaspamovaný články o jedné větě ve kterých nemůžeme počítat písmenka jako takové, nýbrž kvé.
Ruku na srdce, určitě jsou činnosti, které jsou mnohem zábavnější než odřené prsty od mačkání velkých a malých písmen. K čemu tyto moje řádky, stejně se mi pouze vysmějete. Jen do mě, i tak vím, že s tímto se nic nedá udělat a už vůbec to neovlivním já. A přesně se dostávám tam, kde jsem chtěla být už na začátku. Takhle to půjde dál a dál až se nenajde žádný pořádný web. Co teprve web, takhle to půjde dál i s celým světem, člověk je tak neuvěřitelně chytrý. Státy jsou vyspělejší víc a víc, technika se rozvíjí, děti jsou den ode dne rozmazlenější a cigarety prodávanější...
Tak jako na tyto dva naše názory spojené dohromady, můžete mít spoustu připomínek. Stejně tak to také funguje u těchto lidí. My nikoho neodsuzujeme, pouze hlásáme náš osobní názor v rámci soutěže. Zdraví vás...

sobota 7. ledna 2012

Velká Kreativní Soutěž 2011 - báseň od Elisabett2

Transylvánský sen

Tam, kde se setkávají hřebeny Karpat,
sním si svůj transylvánský sen.
V zajetí mrazivých vrcholků
déšť smáčí mou tvář,
když kráčím po schodech
vrásčitých časem
a vítr odnáší myšlenky
daleko ode mne,
do propasti snů.

Velká Kreativní Soutěž 2011 - mikropovídka od Krasiviji

Šplháš do vysokých kopců Temné Transylvánie. K jednomu starému hradu. Spíš zřícenině. Už nemůžeš, ale vidina bohatství ti zatemnila rozum. Ano, tam, kde bydlel sám Vlad, řečený Drákula, musel být přece poklad. Byl to šlechtic. Musel být bohatý. Navíc měl tak mizernou pověst, že to tam ještě nikdo nestačil rozkrást. Ano. Muselo to být tak. Staneš před hradní bránou. Ani si nevšimneš obrovské cedule, která hlásá: "Transylvánské muzeum" a po dní: "Celý objekt je sledovám průmyslovou kamerou."
Prostě jen zatáhneš za zrezivělou kliku a otevřeš dveře. Překvapí tě, že to jde tak lehce a že ani nevržou, jako by se celou dobu používaly. Zachvátí tě strach. Že by ta legenda byla pravdivá? Nemožné. Vejdeš dovnitř. A tam... prostě spousta lidí, co si ukazují prstem na všeliaké portréty a starodávné nádobí. Co se to děje? Jdeš ještě o krok dál a za tebou se ozve ženský hlas: ,,A vstupné platit nebudete?"
Ty stojíš jako přikovaný k zemi. Tohle je přece stará zřícenina, léta neobývaná. Ani pes po ní neštěkne. Tak proč najednou vstupné? To se ani tenkrát neplatilo při vstupu do hradu... A pak ti konečně vše došlo. Těšil ses, až objevíš starý Drákulův poklad. Jenže, když je tohle předělané na muzeum, tak... budeš-li tu loupit, tak tě zavřou. Stejně i přes ten šok ti spadl kámen ze srdce. Tak on je to s těmi upíry přece jen nesmysl. Vytáhneš tedy peněženku, koupíš si lístek a jdeš dál. Nevšiml sis však, a nevšiml si toho ani nikdo jiný, že za tou slečnou, co tu vybírala vstupné, bylo velké zrcadlo, ve kterém nebyl vidět její odraz...

Velká Kreativní Soutěž 2011 - povídka od Veroniky

Bylo, nebylo. Na samém okraji Transylvánie žil v chatrči Pepek se svou ženou Boženou. Pepek nebyl člověk bohatý, živil se jako rybář a co ulovil, většinou odvezl na trh. Bohužel se mu posledních pár let v lovu moc nedařilo. Božena se starala o chod domácnosti. Božena však měla jednu chybu. Zbožňovala cinkot peněz. A pro peníze byla ochotna všeho …

(více v celém článku)

úterý 13. září 2011

Všechny básně + jedna úvaha z Velké Kreativní Soutěže (VKS) 2010, téma nekrofil/nekrofílie

Rozhodl jsem se (asi po roce) vložit díla z VKS do jednoho článku. Tedy ta literární, do čehož spadaly většinou básně. Vzpomínáte si na VKS? Návštěvníci, kteří mě znají od samého mého blogového počátku, si na ni musí vzpomenout. Prudil jsem s ní neustále, byla to opravdu velká akce. Však to taky byla Velká Kreativní soutěž. Téma bylo Nekrofil/nekrofílie - ošemetné, jen co je pravda. Ale někdy je hold třeba pracovat i s tématy, které nám ne úplně sednou.

V rámci rekonstrukce a zřízení - konečně - rubriky "próza/poezie" jsem se rozhodl, že vaše literárn díla sesbírám dohromady a vložím je sem ještě jednou společně, aby se na ně nezapomnělo. Byla to opravdu velká díla. U mnohých jsem se pobavil. Některá bylo zase třeba brát zcela vážně. Všechna však byla úžasná.

(celý článek)

Oblíbené příspěvky