Všechny básně + jedna úvaha z Velké Kreativní Soutěže (VKS) 2010, téma nekrofil/nekrofílie

Rozhodl jsem se (asi po roce) vložit díla z VKS do jednoho článku. Tedy ta literární, do čehož spadaly většinou básně. Vzpomínáte si na VKS? Návštěvníci, kteří mě znají od samého mého blogového počátku, si na ni musí vzpomenout. Prudil jsem s ní neustále, byla to opravdu velká akce. Však to taky byla Velká Kreativní soutěž. Téma bylo Nekrofil/nekrofílie - ošemetné, jen co je pravda. Ale někdy je hold třeba pracovat i s tématy, které nám ne úplně sednou.

V rámci rekonstrukce a zřízení - konečně - rubriky "próza/poezie" jsem se rozhodl, že vaše literárn díla sesbírám dohromady a vložím je sem ještě jednou společně, aby se na ně nezapomnělo. Byla to opravdu velká díla. U mnohých jsem se pobavil. Některá bylo zase třeba brát zcela vážně. Všechna však byla úžasná.

(celý článek)

První místo: Raki

Miluji tě a ty mě.

Patříme k sobě ,oba dva ,tak proč si to nepřiznáš ?

Proč si tak křičel ?

Proč si mě nechtěl už nikdy vidět ?

Teď tu tak najednou bezmocně ležíš .

Neuděláš nic ?

Už se nebráníš ?

Jen jeden výstřel ,jen jeden stisk , poslední tvůj výkřik a teď tu v krvi ležíš .

Nechtěl jsem ti ublížit .

Chtěl jsem tě jen pomilovat víš!

Protože tě miluji !

To ty si se bránil .

Pohladím tě po tváři .

Už se nebráníš tentokrát ne .

Už sis přiznal že si mě miloval taky ?

Teď budeme jen spolu ano?

Jsi tak studený a přesto nádherný .

Políbím tvé studené rty .

Konečně se můžeme milovat .

Jsi tak mladý oproti mě .

Proto jsem tak do tebe zamilovaný .

To jak si se bránil před školou .

Jak si nechtěl ke mně nastoupit .

Vlastně ty mě ani neznáš .

Přece stačí že tě znám já .

Sledoval jsme tě pořád .

To jak se směješ a brečíš .

Vím o tobě všechno!

Proto jsem tě odtáhl ke mně domů .

Ať vidíš to jak jsem do tebe zamilovaný .

Ať vidíš všude tvé fotky po mém domě .

Jsou jen tvoje .

Všude si ty .

Poprvé tě tu mám na živo .

Tak si to užijeme ne ?

Tvé ruce jsou tak chladné.

Pomalinku tě svlékám .

Začnu tě líbat na tvé hrudi .

Všude kolem nás je tvá krev ,ale to nevadí ne?

Položím tvé tělo na postel .

Už necítím tvé srdce ,ale vím že tu jsi .

Patříme k sobě .

Roztáhnu ti nohy .

Tak moc mě dráždí jen pohled na tvé tělo .

Bílé , studené , hubené a trochu špinavé od krve .

Teď je jen moje .

Vnikám do tebe .

Líbilo by se ti to viď ?

Líbí se ti ty pohyby .

Vzrušuje tě to jako mě?

Pohyb tam a zpět .

Líbí se ti to?

Je to tvé poprvé?

Jsem rád že tvé poprvé zažíváš se mnou .

Ten krásný pocit .

Je to u konce .

Bílá tekutina ti teče po nohách .

Ty nic neříkáš ?

Jak bys jen mohl .

Vždyť jsi mrtvý .

Kulka ti prolítla hlavou .

Tvé nehybné tělo leží na posteli .

Co jsem to udělal...???

Druhé místo: Lily Addams

Večer přišel.
Ještě byl čas do půlnoci.
V jednom bytě se k sobě tulili milenci.
Na posteli
rudé lístky květů
a oni - spojení dvou světů.
On, hořící vášní.
Ona tvářící se tak chladně.
Studená jako led
a tváře bledé.
Pro něho přece krásná.
Opustila svět.
Když poprvé ji spatřil,
chtěl ji hned.
Nekrofil.
Fascinovaný chladným tělem.
Byl okouzlen
krásou chladných rtů.
Nekrofilní romance však neměla
dlouhé trvání...
Mrtvoly časem zhnijí...

Třetí místo: Labanda

Čtvrté místo: Krasivija

Jde lesem, životem ztrápená,

ženská tak trochu úchylná.

Z živých lidí má strach,

ale mrtvé má ráda zas.

A vtom z ničeho nic, najednou,

vidí mrtvolu pobodanou,

jak z ní krev vytéká.

Je z ní celá nadšená.

Poklekne k chlapovi mrtvému,

k jeho boku levému.

A bezmyšlenkovitě ho políbí.

Cítí se jek na křídlech motýlích.

Obejme ho a pryč jsou zábrany,

že je toto nezákonný.

Že milovat se s mrtvolou je špatný

jí vůbec nevadí.

Páté místo: Nessie

Věčný sen:

věčný sen

jdu tam a sem,

cítím jsi blízko!

Nikdo ale nezná tu zem!

Hedvábí je jemné

stejně jako noc temné.

Jsi tu nevím kde

hledám a padám na zem,

jsem zraněná vysílená

hledám ,

neznám cestu!

Jsem bláhová,země klidu tě očekává.

Nechod'!Zůstan' se mnou!chci padat

s tebou!Chytnu tě za ruku,držím a nepouštím.

Pádáme spuštím se v pavučinách snů.

A když je konec naší pouti tmou,

marně lapám po dechu,hruzou i děsem vidím tvou

tvář oči plné nenávisti,zášti vůči mě!

Byla jsoum tvou

ted' s tebou musím jít,

nechci křičím jdeme k bráně,táhneš mě dál

nic tu není jen tam v dáli mrtvé ticho. sténám bolestí,

tvůj stisk je bolestný. Mám pláč žalostný,

už se nevzpouzím nemám sílu.

ty se však náhle otočíš a v oších máš smích vítězný.

Dívám se na tebe nevině, ted' vím!

Chápu nejsi ten koho miluji jsi

mrtvý. táhneš mě za sebou chceš být se mnou.

Chci být s tebou,cítím tvou lidskou duši!

Tak nevinou,čistou a zákeřnou! Mám novou sílu, vzpouzím se dál

nepouštíš síly tě opuoštějí. vytrhnu se a utíkám zpět tmou cetou necestou.

Odpust' mi , že tvou krásu nehledám. Sliším vůj sten ,nářek a pláč.

Jdu však dál nebot' vím že je to sen.

Speciální umístění (úvaha): Karoll

"Každý z nás má nějakou úchylku", říkává můj otec. A já s tím souhlasím. Někdo miluje 3bitky, další by vydržel sedět u počítače týdny, já třeba nemám ráda otevřené dveře (když si čtu), jiný má zase fobii z pavouků....

...Jenže tohle je

Empatie. Vcítit se do pocitů druhých a pochopit je. Musí být zatraceně těžké pochopit, proč to nekrofil dělá. Já to asi nepochopím.

Ale je pravdivé tvrzení, že všechno musí mít svůj důvod? Opravdu musí? Třeba je to nutkání. Zkusím to uvést na příkladu.

Když je člověk šílený hladem a uvidí kus dortu, co udělá? Sní ho, samozřejmě. Automaticky. Bez přemýšlení. A když má člověk hlad příště, co udělá? Začne vyhledávat dort, který mu minule tolik chutnal. A až ten dort najde, sní ho, i když mu nepatří a on ho musí ukrást? Ano, protože se bez něj už neobejde.

Možná je to s nekrofilem podobné. Možná je to touha, pocit, nutkání, kterého se nedá zbavit.

A možná se úplně pletu.

Nevím.