Bylo, nebylo. Na samém okraji Transylvánie žil v chatrči Pepek se svou ženou Boženou. Pepek nebyl člověk bohatý, živil se jako rybář a co ulovil, většinou odvezl na trh. Bohužel se mu posledních pár let v lovu moc nedařilo. Božena se starala o chod domácnosti. Božena však měla jednu chybu. Zbožňovala cinkot peněz. A pro peníze byla ochotna všeho …
(více v celém článku)
"No, tak! Co jsi dneska ulovil?!" Začala hulákat Božena, hned co se otevřely dveře. "Buď zdráva, ženo má. Dnes budeš mít radost. Ulovil jsem dva okouny." Ve dveřích stál Pepek se zdviženou rukou a chlubil se svým úlovkem. Velice často se totiž stávalo, že neulovil vůbec nic a pak zůstali o hladu.
Božena k němu přistoupila, vytrhla mu ryby z ruky a mračila se tak, že kdo tam nebyl, by neuvěřil. Pepka to ale z míry nevyvedlo, už si po 15 letech manželství zvykl na to, že Boženě se jen tak s něčím nezavděčí. "Nestůj tam jak solný sloup!" Zaječela na něj opět Božena. V tom si Pepek uvědomil, že vlastně stále ještě stojí mezi dveřmi. Sundal si tedy boty, vystrčil je ven a zavřel za sebou dveře. Původně si chtěl boty dát dovnitř, aby si je trochu ohřál, ale když viděl, v jaké je Božka náladě, měl strach, aby mu třeba nevynadala, že s těmi botami dělá bordel. Posadil se na židli a nechal svému tělu, ať si taky trochu odpočine, ale to se Božka zase ozvala: "No to snad nemyslíš vážně?! Ty se tu budeš válet, zatímco já budu pobíhat u plotny?! Hybaj ven něco dělat!" Pepek neprotestoval a šel. Představa, že by se svou ženou musel strávit další zbytek dne, ho absolutně odrovnala. Šel tedy na dvorek, naštípat pár polínek a poté šel do hospody. Peníze sice neměl, ale rád tam sedával a poslouchal lidi u vedlejších stolů, co si povídají. Vzpomínal na své mladé časy a sledoval hostinského, jak se točí kolem hostů, občas s nimi prohodí slovíčko a zasměje se s nimi. Ano! Tohle bych chtěl dělat! Prolétlo mu hlavou. Zvedl se a honem chvátal domů. Už měl své ženy plné zuby. Do teď ze sebe nechával dělat hlupáka, ale teď už tak hloupý nebude.
Rozrazil dveře a vletěl do chalupy. "Co chceš?! Zbláznil ses?!" "Tak poslyš Božka! Celej život mě říkáš, co mám nebo nemám dělat! Pořád mě peskuješ, myslíš, že se to dá vydržet? Už mě to Božka, nebaví! Odcházím! Odcházím si splnit svůj sen!" "Co to povídáš? Jaký sen? Co už nemůžeš vydržet? Prosím tě, Pepku, vzpamatuj se! Ty že odcházíš? Nebuď směšný!" uchechtla se Božka "Já že jsem směšný?! Překvapuje mě, že nevíš, po čem celý život toužím, hned těsně po svatbě jsem tě žádal, ať odjedeme daleko z tohoto údolí a zařídíme si tam krčmu, do které by chodili lidé ze širokého okolí! Ano! To je můj sen! Ne se celý den máchat u řeky a doufat, že něco ulovím. A když už něco ulovím, doufat, že budeš mít radost, kterou stejně nemáš a vyženeš mě zpátky ven do toho nelidského počasí! Už toho mám dost Božka! Teď mi sem koukej dát večeři a hned zítra ráno odcházím!" "Ha ha ha háá! Tak milostivému pánovi by se zachtělo být krčmář, co? Víš, proč jsem tehdy nesvolila, abychom odjeli bůhvíkam a zařídili jsme si tam krčmu? Protože ty by ses tam flákal a já bych byla ta, co by musela lítat kolem hostů! A na to je mé krásy škoda!" Pepek se podíval na svou ženu. Byla vzrůstem velice malá a dosti při těle, vlasy měla zacuchané v jeden obrovský chomáč. Pod nosem se jí pyšnil hustý knírek a obočí měla srostlé v jedno. V tom se Pepek začal strašně smát. "Čemu se směješ?" štěkla na něj Božka, ale Pepek se smál dál "Hlupáku! Okamžitě mi řekni, čemu se směješ, nebo jinak uvidíš!" Pepek se po chvíli vzpamatoval a odpověděl: "O jaké kráse, že je to řeč? Však se na sebe podívej! Vždyť kdybych si tě tehdy nevzal já, tak by si tě nevzal nikdo! A tomu, že bys pouze ty běhala kolem hostů, sama nevěříš, jediný kdo by tam lítal, bych byl já! K ničemu tě nepotřebuju! To ty potřebuješ mě! Ale já už s tebou nechci mít nic společného! Neodcházím ráno, odcházím teď hned! Tady já se dusím! Nenávidím to tady! Sbohem, Božka!"
Otočil se a vyšel ze dveří splnit si svůj velký sen. Božka za ním ještě volala, aby se vrátil, ale nebylo jí to co platné. Nevrátil se. A byl si jist, že už se nikdy nevrátí. Šel si splnit svůj sen, po kterém toužil už spoustu let, a Božku ke splnění svého snu nepotřeboval. Po nějakém čase se po celém kraji rozšířili zprávy o krčmě, kde se čepuje dobré pivo a vaří dobrá jídla. Byla to Pepkova krčma, jeho sen byl splněn…
Žádné komentáře:
Okomentovat