Rytmus právě vychází z obchodu NewYorkeru pln úsměvu. Měl velice dobrý kup a byl z toho nadšen, a pohupoval se z jedné strany na druhou.
"Bože, vidíš ty nechutný hadry?" slyší za sebou "To mi povídej, koukej! Nová kolekce! Všude je vlaječka Ameriky a Anglie. Fuj!" slyší za sebou mluvit dvě dívky, komentující zrovna výlohu obchodu, ze kterého právě vyšel. "Nechápu, jak to někdo může vzít na sebe." "To já taky ne"
"Děvčata," vmísí se do jejich debaty Rytmus "Je vidět, že se ve stylu dost nevyznáte a... " "My se vyznáme dost dobře" "Jasně to vidím! I tamten dědek toho ví víc!" vyletěl Rytmus a ukázal na stařečka o hůlkách, který se sotva vlekl asi dvacet metrů od nich. Stařík si všiml, že se o něm mluví a pomalu se přišoural k Rytmusovi.
"Co se tu děje?" zeptal se "Mám dojem, že tu o mě byla řeč." "Ále, to není tvoje starost dědku" "Co si to dovoluješ ty spratku?" rozzlobil se stařík a napřáhnul se hůlkou, že Rytmuse praští. Dívky vytušili nebezpečí a raději šly dál. Už kolikrát totiž byly přetáhnuté holí a to jenom proto, že nepustily staré lidi si sednout v autobuse. Přesně znaly agresi seniorů, Rytmus bohužel ne…
Rytmus útok nečekal a tak se ani nestačil uhnout. Staříkova hůl ho udeřila přímo do hlavy a on se skácel na zem.
"Je vidět, že nemáš vůbec žádnou úctu ke starším, myslím, že je na čase, abys taky trochu poznal svět." "Cože?! Ty že mě budeš učit poznávat svět? Já už jsem všude ve světě byl! A kde jsi byl ty?" "Ty to nechápeš. Ale když už jsme u toho, já jsem byl všude možně" "Jasně! Tobě tak budu věřit" "Neprovokuj mě!" zvedl hůl do výše a začal s ní hrozit "Kdo ty vůbec jsi?" "To není důležité, tady je důležité vědět, kdo jsi ty!" "Já? Já jsem, producent, zpěvák a umělec! Jsem nejprodávanější v Čechách a na Slovensku." "To, je moc hezké, ale co dál?" "Jak to myslíš, co dál, zdá se ti snad, že jsem toho dokázal málo?" "Ty to stále nechápeš, já se tě neptám na to, co jsi dokázal, ale kdo jsi" "Dědku, já tě nechápu, co po mě vlastně chceš?" "Chováš se jako blbec. Rozčiluješ se tady kvůli nějakým hadrům a pořváváš tu na lidi, jsi ty vůbec normální? Chci po tobě, aby ses vzpamatoval a našel sám sebe. "" Ne děkuju, já jsem se už dávno našel" "Ne! Ty ses ztratil! A jedině já ti mohu ukázat, kdo jsi!"
Bože! Prosím pomoz mi od tohohle starého hlupáka! Za chvíli se z něho asi zblázním! Mluví, jak nějakej vyšinutej věřící, proč já jsem se s ním vůbec dával do debaty? Hlava mě bolí jako střep a brzy sebou asi zase seknu.
Hm, Rytmus začíná být asi lehce na nervní. Tak do něj! Musím do něj hučet do té doby, dokud se nevzpamatuje!
"Chlapče, je vidět, že nad něčím uvažuješ." "Přemýšlím, nad tím, proč mě tak sereš" "A víš, nad čím přemýšlím já? Přemýšlím nad tím, pročpak ty mi tykáš? My jsme spolu pásli husy?" "Jaké zase husy?" "Bože, ty jsi debil! Nejen, že vypadáš, jako hlupák, ale ty asi doopravdy jsi, jak je možné, že jsi tak omezený?" "O co se tady pokoušíš dědku?" "Už jsem ti to řekl. Chci, abys poznal sám sebe a věděl, kdo jsi" "Ale já jsem ti už řekl, kdo jsem! Já jsem zpěvák!" "Nejsi" "Já jsem umělec!" "Nejsi!" "Já jsem producent!" "Nejsi" "Jsem." "Nejsi" "Jsem." "Nejsi" "Nejsem… totiž, já se spletl! To neplatí. Pro boha dědku, drž už hubu! Ty člověka úplně zpitomíš!" "A opět mi tykáš! Je vidět, že vlídné slovo na tebe neplatí, takže tě naučím slušnému chování, myslím, že tam odkud jsem, tě to naučí a možná, že nejen to.
Natáhl k němu ruce a z prstů mu vyšlehly rudé blesky. Rytmuse zahalila hustá neprostupná mlha, skrz kterou nebylo nic vidět…
"Tak sakra! Honem! Rozplyň se ty hloupá mlho! Ať vidím, jestli se mi to povedlo nebo ne!" Mumlal si pro sebe stařík "Ježíš, to je doba! Huš, mlho!" Začal nesmyslně pobíhat a mávat rukama, aby se mlhy zbavil. Po chvilce již byla viditelnost trochu lepší! Jasně! Povedlo se mi to! I po těch letech se mi to povedlo! Jsem pašák, možná, že starý, ale pořád pašák!
-------
"Kurva, kde to jsem? Ten prašivej dědek musel být kouzelný!… Ty vole, Patriku! Mysli, nebuď debil! Cožpak existují kouzelní stařečci?! Pro toto musí přeci existovat nějaké rozumné vysvětlení!"
"Ruce vzhůru! Ani hnout!" Ozvalo se za ním "Ty vole, kterej debil si tu ze mě bude dělat prdel tentokrát? Už jsem musel snášet debilní kecy toho prašivýho dědoucha, takže, jestli se teď otočím a za mnou bude nějakej trapák, tak dostane nakládačku!"
Rytmus se otočí a co nevidí, za ním stojí sedmičlenná loupežnická banda. V ruce drží každý dvě bambitky a zubí se na něj nepříliš vzhledným chrupem.
No nazdar, ten dědek mě musel majznout asi pořádně, anebo jsem si asi někde musel omylem šlehnout, jinak to není možné…
"Jsi hluchej, nebo blbej? Neříkej, že nevíš, co znamená 'ruce vzhůru'?" "Jasně, omlouvám se" zvedl ruce a loupežníci se na něj okamžitě vrhli, aby ho mohli okrást. "Páni, ten má ale, krásný šperky! Tady mládeneček je asi z bohatého rodu. Ukaž to sem, teď už to nepotřebuješ" "Proč mě okrádáš?" "Slyšíte ho, chlapi? Prej proč ho okrádáme!" směje se jeden z lotrů. "Jé, čumte na ty jeho směšné hadry!" začne se smát druhý "Cože? Víš, kolik stály jenom ty kalhoty?" ohradil se Rytmus "No to nevím, já se o ceny moc nestarám, já totiž moc nenakupuji. Ale já bych neutratil nic, za to, co mi je velké. Vždyť se na sebe podívej! Vypadáš, jako strašák, cožpak nemáš ani na pásek?" "No dovol!"
Loupežníci se opět začali hrdelně smát…
"Chlapi, co s tím člověkem uděláme?" ozve se jeden "Já navrhuji propíchnout!" zvolá druhý "Pověsit za nohy na strom!" zvolal třetí "Já bych to nechal na veliteli, ten ať rozhodne!" ozve se další "Jo! To je skvělý nápad! Vezmeme ho k starýmu, ten ať si dělá, co chce." shodli se jednohlasně loupežníci.
"Tak copak jsme mi přinesli?" "Tohohle pošuka jsme našli nedaleko a nevěděli jsme, co s ním, tak jsme ho raději přivedli k vám" "Já bych ho zapíchnul, nevidím důvod ho nechat žít" řekl bez zájmu velitel "Cože? Zapíchnout?" ozval se Rytmus a začal se cukat "No tak, chlapče, neříkej mi, že máš strach, nic to není. Ale pokud se ti vážně nechce umírat, tak tě ušetřím, pokud mě přesvědčíš o tom, že si to zasloužíš. Co umíš?" " Já umím zpívat" "Aha! Muzikant! Tak se ukaž! Nezapomeň, že na tom, co předvedeš, závisí tvůj život" "Žádný strachy, já jsem nejprodávanější titul v Čechách, ale i na Slovensku, všichni mě zbožňují.
Loupežníci na něj koukali jak z jara. Netušili, co znamená, že je nejprodávanější na Slovensku i v Čechách, ale byli zvědaví na jeho zpěv, tak tiše vyčkávali.
Během chvilky Rytmus zpustil:
Čo ti jebe, čo ti jebe. Na gebulu ti to jebe…. Jeb, jeb,jeb, jebe. Jebe, jeb…
"Tak dost!" Zařvat vůdce loupežníků "Tvrdil jsi, že umíš zpívat!" "Však ano" odpověděl nechápající Rytmus "Jsme ti snad pro smích?! Hoši, zbavte se toho lháře!" Rytmus na nic nečekal a utíkal z loupežnické jeskyně, co mu síly stačily. "Tak na co čekáte, vy bando ničemů! Za ním!" zaječel hystericky velitel. Tlupa vyběhla za ním, vyzbrojeni bambitkami a noži. Chvíli běželi, ale nakonec zastavili, protože už nemohli dál. "Kašlem na toho moulu, starýmu řekneme, že jsme ho dohnali, zapíchli a zakopali a on se nic nedozví." řekne jeden "Moje řeč! Nebudeme se tady přece honit s nějakým hlupákem. A starej stejně nic nepozná" přidali se ostatní a společně se poklidně vrátili zpátky do jeskyně.
Rytmus stále běžel. A hlavou se, mu honilo spoustu myšlenek. Především nechápal, kde je a jak se tu ocitnul. "Á sakra, co to je? Mé boty! Kdo sem to bláto narafičil? Všechno se tu proti mně spiklo! "Co bys chtěl, vždyť pršelo" Před ním se najednou zjevil ten stařec, kterého potkal na začátku "Ach bože! Zase vy?" "No né! Posun k lepšímu, už se pomalu přestáváš chovat jako hulvát, umělče." Prosím vás, můžete mi alespoň říct, kde to jsem?" "Jsi v mé době, to znamená v roce 1373" "A nemyslíte, že toho bylo už dost? Byl jsem okraden, zesměšněn, málem usmrcen a mám zničené boty" "To je toho pro trochu bláta, nehraj si na citlivku. Ještě chvilku tu pobudeš" a jak se zjevil, tak se také rozplynul.
Dědek jeden hloupej!
najednou si uvědomil: Co je mi to platné, že jsem nejprodávanější, když tady teď zhebnu. Kurva! Starče! Já už ti rozumím, už chápu, co jsi myslel tím, že nevím, kdo jsem. Ale já už to vím! Prosím dostaň mě odtud!… Au! Kurva, to pálí. No tak prosím! Já nechci zemřít!" "Nu dobrá, co mám s tebou dělat." Ozvalo se mu v hlavě
---
"Patriku! Patriku, proč se tu válíš na zemi? Co se ti stalo?" byla to Dara "Já ti ani nevím, strašně mě bolí hlava" "Pojď, nastup si, pojedeme do nemocnice." " Jasně" vstal a došoural se k autu, Dara mu pomohla do auta a společně odjeli. Nikdo si jich ani nevšiml, jako by ani neexistovali. Lidé normálně procházeli, bavili se.
Celá tato událost ale měla jednoho pozorovatele. Stál na protější straně silnice, přimáčknutý v rohu a spokojeně se usmíval. "Tak to se mi zase jednou povedlo zachránit jednu celebritu, koho máme na programu nyní?" vytáhnul svůj diář a začal v něm listovat "Aha! Má tu koncertovat Justin Bieber!" začal si mnout ruce a zpustil se jeho hrdelní smích…
Žádné komentáře:
Okomentovat