Sedím si takhle na Fyziologii buňky ... a kupodivu dávám i pozor, neboť třeba na rozdíl od Biochemie, při které vznikla má předchozí báseň, mám Fyziologii buňky opravdu ráda. Je to jeden z nejzajímavějších předmětů, na který jsem kdy chodila - dost možná to bude přednášejícím, který rád každou věc obohacuje o své historky, historické pokusy a omyly, původní domněnky ... a celé je to takové propojené s dějinami vědy, což si moc užívám. Mimochodem, chodím na PřF UK v Praze, kdyby to někoho zajímalo ... a vzhledem k tomu, že už se tu spekulovalo, zda jsem z nějaké biologie v Brně, tak mi přijde vhodné to uvést. O svém oboru mám taky v plánu napsat zajímavý článek, velmi výživný, ale to až někdy jindy ...
Neprogramovaná zběsilá smrt
Vytrhnout srdce.
Oni lhali, že to nebolí
že rána se zahojí
jen musím trhnout prudce.
Pevně sevřít v ruce
A že žádný bol mě neskolí
Jsem z těch, co se nebojí.
Teď jen vzpomínám trpce.
Jsem jen stín.
Prorostlý životem i smrtí
Místo těla halda sutin
Nevěřím tomu, co už vím.
Necítím radost ani splín
Bez srdce nejsme ani krutí
Jsme jen nic a spousta dutin
zaplavené mokem krvavým.
Prorostlí hněvem zoufalým.
Je krátká, ale vystihuje přesně to, co měla.
A teď k té Fyziologii. Ne, nenapsala jsem tuto básničku při hodině, na to mě ta přednáška až moc bavila, ale ve chvíli, kdy jsme rozebírali rozdíl mezi "nekrózou" a "apoptózou" mi vnukla nápad, vdechla mi do psaní takovou zvláštní náladu, že jsem ji musela využít ... včetně nadpisu, to je totiž definice nekrózy podle našeho přednášejícího.
Inspiraci jsem však nečerpala primárně z nekrózy, ale z obalu jednoho alba. Jmenuje se "Heartcore", a právě v ten den, kdy jsem ráno hltala každé slovo o nekróze, na mě na FB vyskočilo upozornění, že jedna z mých nejoblíbenějších českých metalových skupin - Tezaura - vydává EP s takovýmto krásným přebalem.
Občas se mi stává, že mě nějaký zvuk, výjev, obraz, popis něčeho ... zkrátka cokoliv ... přinutí k vlastní tvorbě.
Všímám si, že čím dál častěji mé básně ovlivňuje něco jiného, než jen má aktuální nálada a pocity, ze kterých se chci vypsat. Ráda zpracovávám, jak na mě působí cokoliv jiného, než to, co cítím ... Jaksi mi mé pocity přijdou nezajímavé. Momentálně jsem maximálně tak celá paf z nových koček. :D
Mimochodem, o Tezauře jsem psala taky krátký doporučující článek na svém vedlejším blogu, tak kdo by měl chuť si poslechnout český neo gothic metal, můžete zajít
SEM.
