Kapitola II. Zařazování podle představ 3/3
"Tak to teda ne!" Teď to byl ovšem James, kdo začal protestovat, a Rose s několika spolužáky se k němu velmi hlasitě přidala. Přehlušili dokonce bouřlivý potlesk Mrzimoru, kteří očividně vnímali Pottera jako kompenzaci za Malfoye.
"Ten Klobouk je rozbitý!" zavolal James a několik studentů jeho tvrzení potvrdilo souhlasným zamručením. "Evidentně stárne, neví, co dělá!"
"Měli bychom některé studenty zařadit znovu, přihlédnout k tradici rodu, když už se tu tak dbá na tradice!" navázal na Jamese opět Mantikoris, který se zjevně nehodlal Scorpiuse jen tak vzdát. A možná chtěl bojovat i o Albuse.
Záhy se postavili téměř všichni jak z Nebelvíru, tak Zmijozelu a vypadali nanejvýš rozzlobeně.
Sebechladnější pohledy profesorky McGonagallové zde nezmohly nic. La Tilla si bouřící se studenty prohlížel téměř až pobaveně.
Albus si uvědomil, že mu vlastně volba Mrzimoru vůbec nevadí. Všichni tam z něj byli nadšení, mohl být se Scorpiusem i Orphielem, a podle toho, co říkal Ron, měla mrzimorská kolej nejblíž ke kuchyni. Neviděl v tom žádné nevýhody. Jen ho nikdy nenapadlo o zařazení právě do téhle koleje přemýšlet. Možná proto mu ji Klobouk vybral. Byl tak pohlcený tím, zda jít do Nebelvíru, nebo Zmijozelu, že asi ani jedna kolej z těch dvou nebyla pro něj to pravé.
"Pokud se nemýlím, vzpírání se autoritám není mezi ctnostmi ani Nebelvíru ani Zmijozelu," začal svou řeč opět La Tilla. Teď už pobavení nijak neskrýval, i když rysy v jeho tváři působily tvrdě a nekompromisně.
"Můj otec se stavěl proti autoritám často, a to byl hrdina!" zavolal James a velká část Nebelvíru ho podpořila potleskem.
"Váš otec," reagoval La Tilla, přičemž mu v očích zablesklo, "byl hrdina, který, aby mohl zachránit životy svých přátel, a později celou školu, někdy musel překročit danou mez. Řekněte mi, Jamesi Pottere, koho tu zachraňujete teď vy?"
James pohlédl odhodlaně na Albuse.
"Nepotřebuju zachránit," zavolal Albus odhodlaně. Byla to první věc, která mu přišla na mysl, a když to řekl nahlas, neznělo to vlastně tak chytře a odvážně, jak si představoval. "Jsem spokojený," dodal jednoduše a zamířil si sednout vedle Orphiela. Ten seděl spolu s Malfoyem na konci mrzimorského stolu.
Zatímco od těch dvou se všichni očividně distancovali, Albuse se snažili stáhnout doprostřed stolu. Mávali na něj a někteří začali znovu tleskat. Mantikoris ještě na La Tillu zařval něco ve smyslu, že "zničil životy hned dvěma schopným čarodějům s potenciálem někam to dotáhnout," načež se zvedl už značně zestárlý Křiklan a prohlásil: "Od své koleje jsem zvyklý na kdejakou zákeřnost, ale zničit zařazování a bouřit se proti Moudrému klobouku, to ne! Ještě dnes mi odevzdáte prefektský odznak." Profesorka McGonagallová se tvářila, že by nejraději Jamese potrestala stejně, kdyby se z něj stihl za ten jeden rok v Bradavicích stát prefekt, ale nakonec přistoupila opět k vyvolávání jmen, když jí ředitel pokynul, aby pokračovala.
Albus pak zbytek ceremoniálu příliš nesledoval. Dost času mu zabralo vysvětlit mrzimorskému prefektovi, že si vážně nechce jít sednout k němu a že by rád zůstal se svými přáteli. A ano, Scorpius je jeho kamarád. Ten se však taky moc nadšeně netvářil a sem tam zašilhal ke zmijozelskému stolu, kde Mantikoris pěnil vzteky a zcela ignoroval nově zařazené studenty.
Žádná kolej už si na tleskání moc nepotrpěla, snad jen Havraspár, kterého se kauza Potter-Malfoy moc nedotkla. Hugo i Melissandřina kamarádka, jejíž jméno ani tentokrát Albus nepochytil, šli do Nebelvíru. Přisedli si oba k Jamesovi, Rose a Mel a hned se pustili do nějaké živé debaty. Albus se začal docela obávat, jestli neplánujou nějaký odboj i kvůli němu. Ostatně každou chvíli se po něm někdo z nich ohlédl.
Raději je rychle přestal sledovat a obrátil se k Orphielovi. Seděl vedle něj nepřítomně zírající před sebe, s rysy opět matně rozpitými. Albus však musel uznat, že ve školním hábitu vypadá Orphiel vlastně až nezvykle obyčejně a vůbec ne démonicky. Také se pousmál nad svou původní myšlenkou, že to, v čem Orohiela viděl prvně, mohl být školní hábit. Do toho elegantního hábitu mělo jejich školní oblečení opravdu daleko. Ale co, černý je ten hábit taky. Teď však už se žlutočernou kravatou a stejně zbarveným odznáčkem na prsou.
"Orphieli," oslovil ho po chvíli přemýšlení Albus. "Když jsme se převlíkali, všiml jsem si, že mám na několika místech rukávy proděravěné a potřísněné nějakou černou slizkou hmotou, ovšem na kůži to žádné stopy nezanechalo. Asi to bude od těch tvorů, co stáhli Mel pod vodu." Vlastně nevěděl, co od Orphiela čekal, když mu tohle říkal. Na nic se neptal, jen doufal, že mu hned vysvětlí, co je to za látku a jak si má počínat. Chtěl se podělit o další menší starost, ale zároveň by si šíleně přál mít tu někoho, kdo by tohle dokázal vyřešit.
"To není dobré," odpověděl Orphiel a vytřeštil oči. "Měl bys zajít na ošetřovnu nebo aspoň za tím učitelem, co tam ty věci vypustil." Podle Albuse bylo přehnané jít na ošetřovnu, právě mu přeci řekl, že kůže je nepoškozená. Orphiel ho svou reakcí pěkně vyděsil. Víc tím, jak šokovaně se díval, než tím, co řekl.
"Možná bych moh prostě počkat na hodinu péče o kouzelné tvory a tam se zeptat," nadhodil Albus nejistě.
"To by sis docela počkal," zasmál se drsně Orphiel, ale oči třeštil dál. "Však tenhle předmět máme podle osnov až od třeťáku, ne? Aspoň tedy mám ten dojem, že jsem to tak četl," dodal zamyšleně. "Ale neboj, máš štěstí. Corvux tu totiž není na tvory, ale na obranu, a tu máme hned od prváku."
Albus se zarazil. Jak mohl předpokládat, že Corvux učí kouzelný tvory, když jasně věděl, že na ty je tady Hagrid? Zabořil hlavu do dlaní, nebo spíš učinil gesto, které by Hugo nazval moderně 'facepalm', a pak se zarazil znovu. "Ty Orphieli, jestliže ty potvory jsou tu na obranu, to, čím mě oslizli, byla černá magie?"
Orphiel vypadal opravdu zamyšleně. "I to je možné. Asi bys tu návštěvu ošetřovny neměl odkládat. Nemyslím si, že by tu kterýkoliv profesor nechal jen tak se volně potulovat po vodě něco tak hrozně nebezpečného, ale to jsou prostě jen domněnky. Nevím, co jsou zač ani co by ti to mohlo udělat."
Albus docela vyděšeně přikývl. Sklopil hlavu a uvědomil si, že se před nimi zjevily mísy plné lákavě vyhlížejících hlavních chodů. Scorpius se už nepřítomně nimral ve svém talíři a Orphiel se natáhl po pečených kuřecích křídlech.
"A ty jsi v pořádku?" ohlédl se po něm. "Skočil jsi do vody taky, že jo?" Orphiel si naaranžoval kuřata na talíř a pak přikývl.
"Měl jsem o tebe strach, Hagridovi se vůbec nedařilo tě vytáhnout. Byls tam dost dlouho. Když jsem tě našel, všichni ti tvorové už byli pryč, ale tys byl v bezvědomí." Albus si přitáhl mísu s nějakým salátem a zamyšleně si část nandal na talíř.
"To určitě ne. Netrvalo to tak dlouho. Tedy zahnal jsem je, to vím, pak jsem sledoval Mel, jak stoupá k hladině a-" Tady se zastavil. To poslední, co si z vody pamatoval, byl ten cizí výjev. Zelené světlo a něčí tělo. Ale bylo to tělo? Dost možná to byla vzpomínka na něco nevinného z dětství, co se mu vybavilo trochu pomotaně, protože byl unavený a dusil se.
Dlouze na Orphiela pohlédl. Chtěl mu o tom výjevu říct, ale nebyl si jistý, zda tohle je ta pravá příležitost. Na druhou stranu byl si jistý, že v ložnici už by jen usnul.
Než se však k něčemu odhodlal, procedil Scorpius mezi zuby: "Vy záchranáři. Měli jste jít oba do toho Nebelvíru." Orphiel narychlo spolkl kus kuřete a odsekl: "Kdybych tam neskočil já, jsem si jistý, že ty jo, moc dobře jsem viděl tvůj výraz, tak nepředstírej, že... jakej to má vůbec smysl předstírat, že bys nebyl ochotný riskovat pro přátele? Vidíš, to je ta deformace Zmijozelem!" A rozčileně se zakousl do dalšího křídla. Scorpius se zatvářil vzdorovitě, ale Albus se na něj zářivě usmál. Jeho sympatie vůči Malfoyovi právě o něco stouply. Pokud tedy byla pravda, že se chystal za ním zrovna tak skočit.
"V té vodě se mi stalo něco divného..." Nakonec se rozhodl oběma říct o té neznámé myšlence, která se mu vkradla do hlavy. Popisoval ji co možná nepřesněji, jak si ji pamatoval, ale všechno bylo dost rozmazané. "Možná to bylo něco z dávné minulosti, co už si nepamatuju, ale přišlo mi to prostě hrozně cizí. Taťka říkal, že se mu občas zjevovala vzpomínka na smrt jeho matky. Že prý si jasně vzpomínal na záblesk zeleného světla. Myslíte, že jsem to mohl po něm zdědit?"
Scorpius si odfrkl. "U vás Potterů je možný všechno." Načež se zasmál.
Orphiel se usmál taky, ale nakonec jen zavrtěl hlavou. "Nezdá se mi, že by to bylo možné. Nemůžeš jen tak zdědit vzpomínku, ne? Ale... tvůj otec je bystrozor, že ano? Nezabil třeba někdy někoho omylem před tebou? Nevybavilo se ti tohle?"
Albus okamžitě zaprotestoval. "Ne, to rozhodně ne, on by nikdy nikoho nezabil, nikdy. A už vůbec ne přede mnou." Uvědomil si, že to řekl mnohem hlasitěji, než chtěl. Vlastně to zařval, takže opět upoutal pozornost mrzimorského prefekta, který vrhl nepříjemný pohled po Malfoyovi, říkající asi: "Neotravuj a nerozčiluj našeho hrdinu."
Albus se odvrátil a Orphiel se k němu naklonil blíž. Scorpius se automaticky naklonil taky.
"Podle mě to vyloučit nemůžeme. Mohli bychom se zeptat Hagrida, jestli by nám nepůjčil testrály na otestování, jestli jsi náhodou... však víš," zašeptal Orphiel.
Albus nevěřícně zavrtěl hlavou. "Přede mnou nikdy nikdo nikoho nezabil. To zelený světlo musí být odněkud jinud. Nějaký ohňostroj? Navíc, jak víš, že má Hagrid testrály?" Hned jak se zeptal, mu však byla odpověď vcelku jasná. Orphiel ani nemusel nic říct, jeho pohled mluvil výmluvně za něj: Výklad kouzelnických dějin - přelom tisíciletí. "V tý knize je úplně všechno. Úplně," zasmál se Orphiel. "Tedy kromě toho, jak Severus Snape týral nebelvírské studenty." Tvářil se velmi pobaveně, ale Albusovi do smíchu ani nijak zvlášť nebylo. "No tak, nic to nebude. Na ošetřovně se ti na to podívají a budeš v pořádku."
Albus teď byl myšlenkami však někde jinde než u svého zničeného trika. Přemýšlel nad Harrym a nad tím, jestli opravdu mohl jako bystrozor někoho zabít. Vlastně vůbec netušil, jak si Harry doopravdy počínal ve válce. Klidně mohl zabíjet Smrtijedy jak na běžícím pásu, docela věřil, že by o tomhle Výklad pomlčel, protože hrdina má zůstat hrdinou.
Hostina byla bohatá, ale Albus si ji sotva užil. Korunu večeru nasadila scéna, kdy si ho k sobě přitáhl prefekt s tím, že celou cestu do kolejní místnosti půjde vedle něj. Načež ho poplácal po ramenou jako nejlepšího přítele. Myslel si, že trapněji se cítit nebude, ale ještě než vyrazili z Velké síně, zaslechl za sebou volání profesorky McGonagallové. "Pottere! Pottere! Ale vy ne, myslím toho mladšího!" Albus se ohlédl, zrovna když odstrkovala Jamese z cesty a řítila se k němu.
"Potřebovala bych si s vámi ještě o něčem promluvit, Pottere." Zadívala se na něj téměř soucitně.
Albus vážně nechtěl, aby mu říkala, jak hrozně lituje, že ho nedostala do své koleje, ale na vybranou neměl. Musel jít s ní. Chabě mávl na Scorpiuse a Orphiela a zamířil na opačnou stranu.
Odvedla ho do nejbližší malé učebny, která asi sloužila spíš jako skladiště nepoužívaných školních pomůcek. Ke svému překvapení Albus zjistil, že v místnosti už čekají Hagrid a ještě jeden mladý muž, kterého Albus zahlédl u profesorského stolu. Moc mu nevěnoval pozornost vzhledem k tomu všemu, co se dělo a co řešil, ale teď musel uznat, že vypadal opravdu prazvláštně, ještě zvláštněji než mohutný Hagrid. Dlouhé blonďaté vlasy měl spletené do několika stále se kroutících dredů, ve kterých měl zamotané klíče, zámky, ale i něco, co vypadalo jako malá kmitající vílí křidélka, dračí zuby, ptačí pařáty a několik bílých květin, na kterých se skvělo pár zlověstně vyhlížejících rudých kapek.
"Toto je profesor Corvux, náš učitel obrany proti černé magii a, což bude pro vás zatím asi nejdůležitější, Pottere, ředitel mrzimorské koleje," okomentovala podivného učitele profesorka McGonagallová.
"A profesora Hagrida znáte."
Hagrid se na Albuse zářivě usmál, kdežto Korýš přecházel z jedné strany místnosti na druhou a na Albuse sotva pohlédl.
Krátce poté vešel do místnosti nebelvírský prefekt s Mel.
"Děkuji, můžete jít," pokynula profesorka McGonagallová prefektovi a kývla na Melissandru a Albuse, ať přistoupí blíž.
"Budeme muset prošetřit, co se vlastně stalo v Černém jezeře," začala profesorka McGonagallová. "Profesor Hagrid mi zatím řekl, že tady slečna Finniganová spadla do jezera a vy jste skočil za ní, abyste jí pomohl. Slečna Finniganová nám také řekla, že ji pod vodu stáhla chapadla a podle popisu to vypadá na naše poměrně nově vysazené krankenky, které má na starosti profesor Corvux." Zhluboka se nadechla. "Co přesně se stalo?"
Oba začali vyprávět o chapadle, které Mel stáhlo pod vodu. Albus se také dozvěděl, že se Mel chystala s nimi bojovat, ale téměř okamžitě pod vodou omdlela.
"Proč jste vůbec máčela tu ruku ve vodě?" vyjel téměř útočně Corvux na Mel.
"No," začala ze sebe soukat. "Prostě jsem chtěla. Nevěděla jsem, že se to nesmí."
Profesorka McGonagallová pohlédla zvědavě na Corvuxe a pak řekla: "Jistě že se to smí. Na tom není nic špatného. Chtěli jsme vědět, zda jste třeba neviděla některou z krankenek plavat pod hladinou a nesnažila se ji chytit. Musíme přijít na to, proč vás stáhly pod vodu. A zda to tak opravdu bylo."
Corvux vstoupil opět do rozhovoru. "Pochybuji. Jedna krankenka v jednom chapadle nemá tolik síly, aby stáhla dítě ze člunu do vody."
Profesorka McGonagallová přikyvovala. "Jste si jistá. že jste do vody z nějakého důvodu neskočila sama?"
Albusovi byl celý výslech velmi nepříjemný. I když se McGonagallová snažila být nestranná, jak on, tak Mel ze všeho, co řekli, vyšli jako idioti. Corvux zpochybnil vše, co o krankenkách vypověděli, a McGonagallová také nechtěla věřit tomu, že by se prověření živočichové jen tak zbláznili a získali sílu, kterou mít neměli. Proti jejich odborným argumentům neměl Albus žádnou šanci, a tak asi o půl hodiny později odcházel značně vytočený.
Mel odvedla profesorka McGonagallová na ošetřovnu. Albus váhal, jestli by neměl jít s nimi, ale nakonec se rozhodl, že mu víc prospěje klidný spánek než stres na ošetřovně. Bál se, co by se o svém zdraví dozvěděl.
Když za sebou zavřel dveře, zaslechl ještě krátký rozhovor Hagrida s Corvuxem, kteří zůstali sami v učebně.
"Taky si myslím, že se jí ti drobečkové prostě líbili, a tak za nimi skočila. Jsou to jedenáctiletý děcka, nemaj pořádně rozum," smál se bodře Hagrid.
"Nevím, proč skončila ve vodě, ale ten popis na mnou zajištěné krankenky rozhodně nesedí. Doufám, že jim zástupkyně neuvěří. Nejnaivnější předpoklad o dětech je ten, že nelžou. Lžou, jako když tiskne. A já kvůli nim nehodlám seknout se svým projektem."
Albus nechtěl poslouchat dál. Hagrid je měl za blbečky a Corvux za lháře. Horší začátek školního roku si mohl jen těžko představit.
O divné vzpomínce i o slizu raději před McGonagallovou pomlčel, protože Mel nic z toho také nezmiňovala, a tak nechtěl působit zase divněji, a už vůbec nechtěl ten výslech protahovat.
Mile ho překvapilo, když v půli cesty narazil na Scorpiuse a Orphiela.
Seděli na schodech a řešili, čím asi budou začínat vyučování. Čekali na něj.
"Tak jak to šlo?" zeptal se Orphiel, když si Albuse všiml. Al však jen pokrčil rameny.
"A kolik ti dala bodů?" zeptal se dychtivě Scorpius.
"Bodů?" nechápal Albus.
"No přeci jsi ji zachránil, ne? Měl jsi získat body. A Orphiel taky, však ten skočil pro tebe!"
Albus svěsil hlavu. "Ne, žádné body, jen obvinění, že jsem lhář a hňup."
Orphiel i Scorpius naštvaně vystartovali, čímž Albuse nesmírně potěšili. Vlastně ani nevnímal, co říkají, ale věděl, že spílají Corvuxovi a všem, co Alovi ukřivdili, a to přesně potřeboval.
Tu noc usnul okamžitě. Vyčerpaně padl do žlutočerné postele a nechal se unášet do říše snů, kde bojoval s ohromnou chapadlatou nestvůrou s dredy, která mu postupně odečítala body za různé drobné prohřešky. Sen se změnil a on kráčel po boku nějaké neznámé dívky, velmi krasné a milé. A bylo mu s ní dobře...
Žádné komentáře:
Okomentovat