Doporučuji český energický neo gothic honosící se jménem "Tezaura"

Tezaura je zajímavá tím, že je zatím jedinou skupinou, z celé této mé série, kterou jsem viděla naživo. A ještě zajímavější je snad tím, že mi tehdy přišla naprosto, ale naprosto zoufalá. A přesto ji zde doporučuji. 

Skupinu jsem viděla v roce 2014 na Made of Metal, kde si nějaká načančaná blondýnka ve světle růžové sukýnce a uječeným hlasem hopkala po pódiu a snažila se vypadat jako roztomilá emo gothic metalistka... či co... asi jsem její záměr nepochopila. Pohled strašný a hudba nezajímavá.

A přesto, přesto je zde doporučuji... Tak proč? Co se změnilo?

Jednoduše bych řekla, že všechno.
Ale pravda to není. Debutové album "Unleash the Butterflies" vydala totiž skupina už v roce 2013, takže tehdy na festivalu jsem musela trpět přesně u těch písniček, jaké si dnes užívám. Divné. Myslím si, že mi dojem zkrátka zkazilo zoufalé vystoupení a naprostá nekoordinovanost na pódiu. To se holt stát může... (vzpomínám na ještě poměrně uťáplou Epicu z roku 2010, která netušila, jak to pořádně rozbalit na pódiu, a působila obdobně zoufale).
Věřím, že se od té doby skupina naživo zlepšila, ale nijak jsem jejich koncerty nevyhledávala, takže nemůžu "novou" Tezauru s tou "starou" porovnat. A protože první dojem byl spíše negativní, nevyhledávala jsem pak nikde dlouho ani studiové verze jejich skladeb, abych si je doma poslechla.
Edit 2021: Asi před dvěma lety jsem je viděla naživo na Masters of Rock a dojem je úplně opačný než z prvního "setkání". Tezaura se velice dobře naučila krotit nejen sebe, ale i fanouškovské davy. 

O necelé dva roky později na mě však na Youtube vybaflo jejich video k singlu "Heavenhell". Řekla jsem si "Jméno skupiny znám, tak to zkusím." Nevím, co tehdy Tezaura zvládla na MOMku tolik pokazit, ale jako kdybych na tom Youtube poslouchala úplně jinou skupinu. Živý moderní zvuk, neo electro melodic gothic (asi) s nějakými symfonickými prvky a zatraceně zajímavě položeným hlasem zpěvačky Lori mě zaujal natolik, že jsem se musela okamžitě pídit po dalších skladbách - které má skupina na Facebooku a Bandzone.

Byla jsem překvapená, jak moc si mě "Heavenhell" získal. Nějaký styl jako 'neo gothic' šel většinou mimo mě, neboť jsem jej považovala za výsměch 'echt gothic' hudbě. Není dostatečně temný ani zoufalý, není to prostě stará Sirenia ani The Sins of Thy Beloved, žádná klasika, ale poměrně drsná electric nálož, která mívá obvykle stěží s kořeny 'gothic' něco společného. Tezaura našla tu úzkou, ale nesmírně zajímavou škvíru mezi tím... našla tu polohu, zvuk, ty melodie a kombinaci hlasu a kláves, aby odkazu 'gothic' nejenom nedělali ostudu (ale opravdu jenom odkazu), ale povznesli jej opět o něco výš - posílili jej o nové zajímavé prvky.

"Unleash the Butterflies" je zatraceně povedené album, na debut je to vlastně úplně fantastické. Ale musím říct, že "Heavenhell", byť je to perfektní píseň, není ani trochu tím ideálním reprezentantem alba, neboť se značně vymyká, zní živěji, tak nějak disco, a méně zasněně než většina 'unleashovských' skladeb, a zároveň mi přijde o dost barvitější... Což mě trochu zklamalo. Jak se mi "Heavenhell" zalíbil, doufala jsem vážně, že zbytek alba bude znít podobně. Neznamená to však ani v nejmenším, že by album bylo špatné, jen se nesmíte "Heavenhellu" tolik namlsat, protože zbytek alba má přeci jen trochu jiný zvuk. A jsou skladby, u kterých mi ten zvuk přijde popravdě trochu prázdný.

Nakonec se mi vlastně těžko soudí, co se mi na albu líbí a jak na mě jako celek působí. Musím říct, že mi svým zvukem chvílemi připomíná starou tvorbu Emilie Autumn ochuzenou o housle, zato obohacenou o kytary - na některých skladbách moc zajímavě dunivě laděné. Lori si na každé skladbě pohrává s možnostmi svého hlasu, a zrovna tak záživné mi přijdou klávesy. Vážně si myslím, že hlas a klávesy jsou prvky, které skupinu táhnou mnohem výš. Nějaká práce kytar a bubnů vcelku zaostává, protože, jak říkám, občas některé skladby zní trochu ploše.

Po skladbě "Heavenhell" je mou nejoblíbenější asi "Shadow's Love", perfektně odpovídající atmosféře alba, kterou bych momentálně nazvala "ukolébavkami pro psychopaty". Možná "teskné ukolébavky od psychopatů" by bylo ještě trefnější, ale nechci tím Tezauru urazit, neboť si nejsem jistá, nakolik se sami prezentují psychopaticky...

Nakonec druhou ukázkou, kterou sem přihodím, bude "Mechanical Ballerina". Je zajímavá, velmi, neboť bych řekla, že album má díky této skladbě strukturu dlouhé lodi ztracené na moři. Ideálně si představujte koráb Davyho Jonese, jen bez těch varhan... ty patří Powerwolf.
Na přídi se skví "Heavenhell", živý a zajímavý, neuvěřitelně chytlavý a povedený... a na zádi stojí "Mechanical Ballerina", temná, pochmurná, s industriálními vlivy, ovšem s nejchabější melodií a asi nejméně zahalená do gothického uklidňujícího hávu. Mezi nimi stojí zbytek alba, tvořící trup lodi a nesoucí stěžeň, postrádající chytlavou živost "Heavnehellu" a pochmurný industrial "Balleriny", avšak velice zajímavý svým hlubokým a originálním zvukem kombinující to nejlepší.

Nepopisuji ty skupiny příliš surrealisticky? :D

Co jsem chtěla říct je, že Tezaura stojí za poslech... nevím, jestli i za koncert, ale někdy je asi půjdu znovu otestovat - až budou v Praze - a dám vám vědět.

EDIT 2020: Naživo jsou boží!! \m/

Především jsem chtěla vyzdvihnout, že je to jedna z mála českých silných metalových skupin, která se nebojí přinést něco nového a originálního. Po boku "Phosgene Girls" a "Silent Stream of Godless Elegy" jsou pro mě symbolem českého temného obrození (nemohu říct přímo "metalového", neboť Phosgene Girls jsou prostě electronic darkwave, a SSOGE mají zase blíž k nějakému folk rocku) a příslibem lepší hudební budoucnosti.
Jo a Cruadalach a Arch of Hell jsou taky "obrozenci", kteří stojí za pozornost. \m/

Momentálně pracuje gruppa na novém albu, respektive EP o pěti skladbách, s názvem "Heartcore". Prezentují ho nadšeně s tím, že bude tvrdší než to předchozí a že každá písnička bude poctivá. Na vydání alba ovšem Tezaura spustila crowdfundingovou kampaň. Ta 16. nebo 17. 11. skončila (vím, že k datu článku je tahle informace taková podivná, ale já si ráda držím své články updatované), a to velice dobře. Peníze se vybraly a Heartcore má tu možnost vyjít.

EDIT 2021: Zdá se mi, že Heartcore nenabízí zdaleka takovou pestrost ve svých písních jako jejich debutové album, ale zajímavého zvuku a dobrých nápadů se drží stále, což vynikne zejména na mých oblíbených skladbách "The Perfectionist" a "Queen of Hearts". 

Nutno podotknout, že artwork od Aégis Illustration je překrásný. Už obal prvního alba - rovněž od Aégis - mě nadchl dost na to, abych ho zařadila do svého přehledu podle mě nejkrásnějších a nejpůsobivějších 40 obalů alb metalových a rockových skupin, a Heartcore by si tam své místečko zasloužil zrovna tak. Nicméně oproti obalu prvního alba, které už svým coverem působí zatraceně originálně - jako cédéčko skupiny, která se ničeho nebojí a jede si ten metal po svém - cover nového EP mi hodně připomíná kombinaci artworku alb Adeline od Fallen Arise (práce Virginie Kakavy) a Piece of Stone od Painting Memories (práce Jiřího Šanci). Zkrátka vypadá jako obal pravé moderní gothické skupiny. To není špatně, jen je to změna.

Z alba Heartcore natočila skupina poměrně kýčovitý klip ke skladbě "In the Clouds". No kýčovitý, je to kombinace několika oblíbených metalových klišé, laděná více pohádkově... a s červy.

Nicméně jako celek se mi video stejně líbí více než cirkusový "Heavenhell". Hudba mi ovšem přijde ještě prázdnější než kdy dřív, a navíc bez jakéhokoliv zajímavého zvratu a čehokoliv nového.

Uvažuji sice o koupi cédéčka, ale pravděpodobně to bude to první, pokud vůbec nějaké. Heartcore mi přijde zkrátka nedotažený. Pět písniček je opravdu málo, a když vím, že jedna z nich mě neoslovila, kvůli čtyřem potenciálně zajímavým skladbám si ho pořizovat nechci.

Nicméně Tezaura ve své činnosti nekončí, stále mají nápady a chuť tvořit, a tak si možná ještě spíš počkám na další plnohodnotné album. A pak se rozhodnu.

EDIT 2020: Unleash The Butterflies je doma a stále neomrzelo \m/ A Heartcore taky.