Všichni v tomhle žijem

Už jsem se tu chlubil svou básní i svou grafikou ... Teď ale hodlám psát o věci, se kterou se rozhodně nemůže chlubit nikdo. Je to smutné. Tragické. Vyloženě hrozné. Z těchto slov už byste mohli vyvodit, že dnes se rozepíši o našem prosperujícím státečku.

Jsem člověk, který nemá v povaze zaměřovat se proti nikomu, avšak bezmoc, bezpráví a beznaděj, s jakou se setkávám dnes a denně, mě nutí reagovat.

Vy víte, že si na paškál beru často naše hnědočešské spoluobčany (a také víte, že nikdy ne bezdůvodně), ale dnes bych chtěl probrat cizince obecně.

Animace do VGS (3.úkol)

Tentokrát jsme měli zadáno utvořit animaci z videa, kterou by překrývala adresa či nějaké logo našich blogů ...

Evanescence - Lithium:

Noc patří Cyber

Už delší dobu měly ode mě slíbený design Arwen a Smougy. Udělal jsem tři verze a žádná z nich se mi opravdu ani trochu nelíbila ... byl jsem si jistý, že tam chci kamen a zrcadlo ... ale nakonec to šlo i bez těchto prvků a řekl bych, že to dopadlo poměrně dobře. Minimálně já jsem spokojený. Teď už jen čekám na vyjádření obou dívek - jsem připravený dílo předělat, kdyby s ním byl nějaký problém, ale to víte, kdyby se to líbilo, byl bych radši. :D

A když potkáš Smrt, zeptáš se jí ...?

Když jsem včera hledal kreativní lidi pro soutěž Všehochuť nadevše, narazil jsem i na blog Roseazy, kolegyně metlošky a milovnivce vlkodlaků, která u sebe sama pořádala jistou menší soutěž pro ty, kteří by v sobě chtěli odhalit talent. A já se zapojil, protože bych ho v sobě opravdu velice rád našel ... ovšem zatím hledám marně ...

Žádné "všechno patří všem", nýbrž "všechno patří mně"!! :D

Nejdříve bych chtěl poděkovat všem, kteří včera zareagovali na mou prosbu, aby se přihlásili do soutěže u Bells. Právě bylo zveřejněno zadání prvního úkolu a vzhledem k výši jeho náročnosti mi nezbývá než držet všem pořádně palce ...

Ale teď přejdu k té části, která souvisí s nadpisem.

Původně jsem chtěl zveřejnit pár fotek hor a sjezdovek ve Folgaridě a Marillevě, ale pak jsem si uvědomil, že bude nejlepší sesbírat nejdřív všechny fotky ode všech lidí ze třídy, abych vám mohl nabídnout to nejlepší, takže než vše posbírám, pochlubím se nějakými diplomy a různými cenami, které jsem obdržel v průběhu roku ... Vážně nevím, kdy naposledy jsem přidal informaci o tom, že jsem zas něco vyhrál. :D

Samozřejmě na cenách pro vás za VKS pracuji a přibudou sem příští víkend ... ;)

---

Dobrá ...

toto jsou dárky od Vendy, tuším ještě ze září. Myslím, že byly k mým narozeninám ... :D

Děkuji opravdu moc. Vím, že je to s mírným zpožděním, nicméně na mé radosti to neubralo.

Koláž s Marilynem Mansonem:

a prolínačka s Johnem 5:

A přání k narozeninám také od Veroniky.

Děkuji moc. Já, když ho vidím, vybavím si vždy hned uklidňující a téměř pohádkovou In Perfect Harmony od Within Temptation. :)

Toto je PFka od Kristy ...

a věřili byste, že už je rok stará? Tu už sem musel někdy zveřejnit, no ne?

Tak jako tak se mi líbí, zvlášť to přání. S odstupem však mohu říct, že moc nefungovalo.

Na řadu přichází ceny z nejrůznějších soutěží ...

Toto jsou ceny za druhé místo ze soutěže English Word. Asi se divíte, do čeho jsem se to já - antiameričan a věčný antiangličtinář - přihlásil. Šlo o soutěž, ve které jsme proti sobě soutěžili s pro nás nejzajímavějšími anglickými slovními spojeními. Pravda, bylo těžké něco najít, ale nakonec jsem se inspiroval Emilií Autumn a její Are You Suffering, což je fráze, která mi často mluví z duše.

Diplom s Johnem 5:

Je laděný trochu punkověji, nicméně ty obrázky jsou vybrány skvěle. A já Lucik moc děkuji. :)

a ... signatura? Asi ano, říkejme tomu signatura ... taky s Johnnym.

Také jsem dostal klikací ikonu, která je vlastně onou zmenšenou signaturou. Můžete ji naleznout u mě v menu.

Nadále jsem se účastnil jedné novoroční párty. Vyhrál jsem ji, ale asi to nebylo mým důvtipem, který jsem neohrabaně zanechal kdesi v dáli, nýbrž mou přehnanou aktivitou. Ale vyhrál jsem a to se počítá. :D

Nakonec jsem získal od Krasiviji, pořadatelky, červenou ikonku s Johnem

Zmenšenou a klikací ji můžete najít u mě v menu.

Děkuji, Kras.

No a nejnovější přírůstek je ze včerejší párty, kterou pořádala Gabíík. Sice jsem se zúčastnil jen jedné soutěže, i tak jsem ale skončil druhý. Záhada. :D

Nicméně jsem vyhrál červený oddělovač s kytarou a já za něj Gabíík moc děkuji.

Děkuji ještě jednou všem moc ... a příště zase za rok. :D

Soutěž umělců VŠEHOCHUŤ NADEVŠE

Tradicí mého blogu je pořádat VKS, avšak její jméno je trochu zavádějící, protože se vše točí jen kolem jednoho jediného kola. Její velikost je tedy podpořena výtvory soutěžících ... pravá veká kreativní soutěž by měla všechny soutěžící prověřit v co nejvíce uměleckých disciplínách ... ne jen v tom, co si sami vyberou.

Dlouho jsem si říkal, že trochu svou VKS pozměním, ale vy víte, jak já nerad měním tradice, takže jsem rád, že s tím přišla Bells ... pořádá u sebe na blogu soutěž pro všechny kreativní lidi, kteří se chtějí zatraceně vyřádit, protože přesně o to ve všech kolech této soutěže půjde ... ano kolech! Tato soutěž bude mít několik kol a v každém z nich předvedete své schopnosti v malování, grafice, focení a psaní ... údajně i hudbě, ale já sám nevím, co si představit pod touto položkou. Nicméně mě to zaujalo. Myslím, že je to dokonalý nápad - já sám bych se tam rád přihlásil ... ale jsem v porotě. :D Takže kdo se přihlásí, bude muset počítat s tím, že sem tam si přečte mé jízlivé poznámky na jeho dílo .. Dělám si legraci, já vás nechci strašit. Chci vás nalákat, protože se zatím bohužel Bells moc lidí do soutěže nepřihlásilo. A já moc dobře vím, že je to škoda.

Nehledáme nového Picassa, Goetheho nebo Saudka ... chceme dokázat, že na blogu jsou nápadití lidé, kteří mají světu co říct jakýmkoliv způsobem. Nevadí, že si nejvíc věříte třeba právě v psaní a ostatní obory jste nikdy moc nezkoušeli ... Ukažte, co ve vás je. Čeho jste schopní ... Nikdo se vám nebude za nic vysmívat - obdiv okolí si získáte už jen tím, že se přihlásíte.

Zápis soutěžících tady

Budeme vám všichni moc vděční, jestliže se přihlásíte.

Arriva Xavier!

Ano, jsem zpět z lyžáku. Od neděle. Chtěl jsem začít popisovat, jak byly Dolomiti krásné, jak mě to na horách bavilo, ale pak jsem si uvědomil, že já to popsat neumím. Opravdu ne. Už kdysi jsem s Vendy řešil, že záporné kritiky a útočné úvahy bych mohl pomalu začít vydávat v knihách (dobrá, je to nadsazené), ale abych popsal něco šťastného, to ne. Copak mi snad tolik vadí, že svět není jen špatný? Odmítám snad fakt, že jsou tu i pěkné věci, když je neumím popsat? Ale tak to není. Těch chvil, kdy jsem se dokázal se svou třídou bavit (a dobře bavit!), jsem si velice vážil a stále si jich vážím, protože vím, že jich už moc asi nebude, ale umím já snad své pocity seskládat do smysluplných vět? Dokázal bych vážně popsat tu krásu Dolomit, aniž by to znělo přehnaně a zbytečně nabubřele? Asi ne, protože jen tehdy, když přeháním, je poznat, že se mi něco líbilo ... ale ono to pak vyzní spíš ironicky.

Oddělovač do VGS (2. úkol)

Jak tento oddělovač, tak i má předešlá jmenovka měly být s celebritou. Bohužel jsem si toho dodatku u minulého zadání nevšiml, takže jsem nešťastně udělal jmenovku s kytarou. Avšak při druhém úkolu jsem se rozhodl pročíst si raději zadání hned několikrát, abych taky konečně něco udělal správně.

Podmínky byly jednoduché: celebrita a adresa blogu

Tak snad se bude alespoň trochu líbit. ;)

Vyhodnocení Velké Kreativní Soutěže 2011

Vaše výtvory do letošní VKS jsem nechal pravda uležet půl roku, ale ani taková doba odepírání jejich kouzla veřejnosti jim nedokázala ubrat na atraktivitě ...

Určitě vás velice zajímá, kdo vlastně vyhrál. A já vám říkám narovinu, že nevím. V minulém roce jsem přímo zadal, ať mi účinkující napíší nejlépe báseň na dané téma - komu by to nevyhovovalo, mohl si ale zvolit něco jiného. Tak se stalo, že se mi sešlo několik krásných básní, ale také jeden soubor fotografií a jedna úvaha. Tato díla jsem z hodnocení vyčlenil a jejich autorům jsem daroval speciální cenu.

Letos, protože jsem zadal snad ještě hloupější téma než minule, jsem neurčil přímo, jaký útvar byste mi měli zasat ... a to byla možná ta chyba. Myslel jsem, že to pro vás tak nbude snažší ... bylo, ale pro mě to bylo těžší vyhodnocovat. Vlastně jsem neměl co porovnávat. Sešly se mi totiž fotografie, obrázek, povídka, du-formová mikropovídka a báseň. U všeho toho jsem se kochal a to velice, ale vítěze určit nemůžu ... copak byste zvládli porovnat povídku a fotku? Obojí má své kouzlo, ale obojí je zcela jiné.

Takže každému udělám cenu jako za první místo, neboť u mě jste zvítězili všichni už jen tím, že jste se odvážili něco splodit na takové téma jako je transylvánský sen. Každý se toho zhostil po svém, ale každý velice dobře ...

A tady je přehled všech výtvorů:

Sinai

mi odevzdala takovou koláž seskládanou z několika jejích fotek. Sinai je úžasná fotografka a to dokazuje ne tím, že by měla bůh ví jak kvalitní výbavu, ale tím, že má odhad na skvělé záběry, což ostatně skvěle prokázala i při tomto úkolu. Myslím, že do jedné fotky dokázala narvat více tajemna, než bych já zvládl kdy vepsat do tisíce slov.

Její výtvor najdete TADY.

Veronika

mi odevzdala velice nejistě svou povídku, kterou jsem ovšem s nadšením přečetl během pár minut. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, mi připomíná pohádku O Zlaté rybce - ale to možná bude tím rybářem - a postavení muže v domácnosti mi připomíná Mrazíka. Jak toto zapadá do transylvánského snu? Veronika to chytře obešla tím, že děj zasadila do Transylvánie a hlavnímu hrdinovi, starému rybáři, přisoudila sen po svobodě, volnosti, osamostatnění a ... krčmě.

Zpočátku mi Veroničina povídka přišla jako zdařilá parodie na českou domácnost, také už jsem si u toho domýšlel pesimistický konec, ale nakonec to dopadlo ... a přečtěte si to sami. Mně se tenhle nápad koneckonců velice zalíbil.

Povídku najdete TADY.

Krasivija

pojala transylvánský sen velice autenticky. Jako jediná do svého díla opravdu zasadila spojitost s Drákulou (i když se toho letmo dotkla i Elisabett), ale také dokázala ve své povídce odrazit fenomén dnešení doby: všechny národní poklady znepřístupnit zcela veřejnosti či je přivlastnit státu, strčit do muzeí, vyhnat toho ducha minulosti a zapomenout, čeho je to připomínkou.

Tohle ale není jediná zajímavá věc na Krasivijině krátké povídce. Celou ji totiž psala v du-formě, což je něco zcela nevídaného. Všichni asi známe er-formu a ich-formu, ale du-forma je obecně něco nepředstavitelného, zvlášť pokud jde o vyprávění. Krasivije se toa le povedlo dobře. vým nápadem mě zaujala a přečtení vřele doporučuji.

Celé dílo najdete TADY.

Lily

mi poslala obrázek už z dřívější doby, který však svou temnou atmosférou perfektně vystihoval mé současné zadání. Je na něm osoba stojící mezi hroby dívající se do dály ... na temný hrad. Je to sídlo hraběte Drákuly?

Obrázek najdete TADY.

Elisabett2

mi odevzdala báseň. Mohl jsem to předpokládat, však znám její starší díla a vím, že jsou všechna krásná. Elisabett má dar, že dokáže ve verších přesně vyjádřit myšlenku tak silně, že zaujme a dotkne se každého.

Už jsem zmiňoval, že Elisabett se stejně jako Krasivija zmiňuje o Drákulovy ... jenže Elisabett se zmiňuje především o jeho "otci" Abrahamu Stokerovi.

Báseň naleznete TADY.

Bylo vás pět ... pět statečných ...

vaše díla si zaslouží obdiv a uznání.

Prosím, sdělte mně, starému sklerotikovi, co byste si za ceny a NA ceny přáli, abych vás mohl ocenit.

Děkuji všem za účast.

Poslední výstřel

Tohle nebude recenze na žádnou "Májovku", jde jen o čisté loučení. Odjíždím na jih, do daleké Itálie, kde strávím nejspíš svou poslední hodinku. Poslední, protože jedeme na lyže ... poslední, protože já lyžovat neumím. Ale přejte mi štěstí.

Tohle nebude žádný kvalitní článek, chci vám tu jen sdělit, jak to tu bude probíhat v době mé nepřítomnosti.

Hodlám tady přednastavit pár článků. Vlastně i toto je přednastavené. Na 8.1. 2012, 12:00, což je doba, kdy už budu dvě hodiny na cestě za horským sluncem. Asi to zní bláhově, ale občas mívám ten pocit, že mám k horám blízko. Blíž než jako lyžař. Mám pocit, že jsem tam někdy strávil dlouhou dobu, ale ať už jsem pátral ve své i cizí paměti, ať už jsem prostudoval všechny rodinné kroniky, nic nenasvědčuje tomu, že bych na horách kdy strávil delší dobu než týden. A přesto občas pocítím, že to je můj domov. Možná je to způsobeno tím, že se nemůžu najít, takže můj mozek hledá něco, k čemu by se mohl upnout ... nebo to má souvislost s minulým životem? Je to vůbec možné?

Ale zpět k přednastaveným článkům ... budou dva včetně tohoto ... takže už vás, logicky, čeká jen jeden. Původně měly být dva, ale uvědomil jsem si, že to,c o jsem tu chtěl rozvinout, zabere až moc času, a ten teď, při balení, vážně nemám.

Také chci, abyste věděli, že po návratu z hor to tu krapet zrekonstruuji, ale jen trochu, abyste se tu v tom konečně taky vyznali. I já sám s tím mám občas problémy. Bože. Nevyznám se ve svém blogu ani životě - kam já to dotáhnu? V nejbližší době na sjezdovku ...

Tak tedy, mějte se tu hezky, drazí ... a nezapomeňte lovit. ;)

Velká Kreativní Soutěž 2010 - fotografie od Bloody Tear

Dělal jsem vyhodnocení VKS 2011 a uvědomil jsem si, že když jsem vám sem do jednoho článku shrnul všechny výtvory z loňské VKS, sepsal jsem tam jen ty výtvory, které byly literárního rázu. Na fotografie Bloody Tear jsem zcela zapomněl, takže tady je malá připomínka ...

---

V minulém roce bylo téma Nekrofílie a nikdy by mě nenapadlo, že takto nepoddajné téma zvládne někdo zpracovat natolik elegantně.

Bloody Tear měla úchvatné modely a zatraceně dobrý nápad. Děkuji jí takto zpětně ještě jednou za tak půvabný příspěvek.

Velká Kreativní Soutěž 2011 - fotografie od Sinai

Velká Kreativní Soutěž 2011 - obrázek od Lily Addams

Velká Kreativní Soutěž 2011 - báseň od Elisabett2

Transylvánský sen

Tam, kde se setkávají hřebeny Karpat,

sním si svůj transylvánský sen.

V zajetí mrazivých vrcholků

déšť smáčí mou tvář,

když kráčím po schodech

vrásčitých časem

a vítr odnáší myšlenky

daleko ode mne,

do propasti snů.

Velká Kreativní Soutěž 2011 - mikropovídka od Krasiviji

Šplháš do vysokých kopců Temné Transylvánie. K jednomu starému hradu. Spíš zřícenině. Už nemůžeš, ale vidina bohatství ti zatemnila rozum. Ano, tam, kde bydlel sám Vlad, řečený Drákula, musel být přece poklad. Byl to šlechtic. Musel být bohatý. Navíc měl tak mizernou pověst, že to tam ještě nikdo nestačil rozkrást. Ano. Muselo to být tak. Staneš před hradní bránou. Ani si nevšimneš obrovské cedule, která hlásá: "Transylvánské muzeum" a po dní: "Celý objekt je sledovám průmyslovou kamerou."

Prostě jen zatáhneš za zrezivělou kliku a otevřeš dveře. Překvapí tě, že to jde tak lehce a že ani nevržou, jako by se celou dobu používaly. Zachvátí tě strach. Že by ta legenda byla pravdivá? Nemožné. Vejdeš dovnitř. A tam... prostě spousta lidí, co si ukazují prstem na všeliaké portréty a starodávné nádobí. Co se to děje? Jdeš ještě o krok dál a za tebou se ozve ženský hlas: ,,A vstupné platit nebudete?"

Ty stojíš jako přikovaný k zemi. Tohle je přece stará zřícenina, léta neobývaná. Ani pes po ní neštěkne. Tak proč najednou vstupné? To se ani tenkrát neplatilo při vstupu do hradu... A pak ti konečně vše došlo. Těšil ses, až objevíš starý Drákulův poklad. Jenže, když je tohle předělané na muzeum, tak... budeš-li tu loupit, tak tě zavřou. Stejně i přes ten šok ti spadl kámen ze srdce. Tak on je to s těmi upíry přece jen nesmysl. Vytáhneš tedy peněženku, koupíš si lístek a jdeš dál. Nevšiml sis však, a nevšiml si toho ani nikdo jiný, že za tou slečnou, co tu vybírala vstupné, bylo velké zrcadlo, ve kterém nebyl vidět její odraz...

Velká Kreativní Soutěž 2011 - povídka od Veroniky

Bylo, nebylo. Na samém okraji Transylvánie žil v chatrči Pepek se svou ženou Boženou. Pepek nebyl člověk bohatý, živil se jako rybář a co ulovil, většinou odvezl na trh. Bohužel se mu posledních pár let v lovu moc nedařilo. Božena se starala o chod domácnosti. Božena však měla jednu chybu. Zbožňovala cinkot peněz. A pro peníze byla ochotna všeho …

(více v celém článku)

Hon na lva

Přátelé, v neděli odjíždím na lyžák, ale abyste měli neustále pocit, že jsem s vámi, zadám vám sem jeden otravný úkol ... dobrá, je to dobrovolný úkol. Vlastně to není úkol, ale soutěž. Jenže zde nebude vítězů ani poražených ...

Už kdysi jsem psal - v tomto článku - kde všude jsem našel našeho stylizovaného nebo poupraveného českého lva. Ano, neuvěřitelné, jak se zabydlel třeba na erbu Aslanovy armády nebo znaku Godrica Nebelvíra. Tím to všechno ale zdaleka nekončí. Lidi, náš lev je všude!

K Vánocům jsem dostal mikinu Nightwish. Kupovala ji mamka, která sice věděla, že od nich poslechnu tak tři písničky, ale zkrátka se jí zalíbilo to zdobení, tak mi ji vzala. Zdobení má opravdu pěkné, nevěřili byste, čemu se podobá ... aha ...!!

Nightwishský lev se od toho našeho liší poměrně hodně ... ovšem určitá podobnost tu je s naším lvem z roku 1919, kterého jsem ukazoval už v předchozím článku o lvech.

Jenže i tak je tu hned několik rozdílů ... Lev Nightwish je dynamičtější a rozhodně srstnatější, byť na ocase naopak několik chlupů ubylo. Na jedné tlapě má pouze tři prsty, kdežto náš lev má čtyři, a v druhé drží předmět, což ten náš nikdy ne. A nemá korunu. Má však podobně zkroucený jazyk a jeho ocas jako by byl tvořen ze dvou, které se hned u vespod spojily. O stejném postoji ale asi mluvit ani nemusím. Kdyby takový postoj neměl, pravděpodobně bych ho tady neuváděl. Právě tím mi připomněl našeho lva ...

Je tu však ještě jedna, daleko větší podoba ... nebo je to přímo kopírování?

Sledoval jsem jeden velice naučný historický seriál, který vypráví o Osmanské říši na přelomu třináctého a čtrnáctého století ... no dobrá, tak je to tedy Velkolepé století (pro Slováky: Sultán), které má nejblíž asi telenovele, ale nemyslete si, že to sleduji proto, že se Sulejman zamiloval do Hirem a podvádí s ní Máhidevran ... já se snažím hlavně přijít na to, kdo je kdo. Nevěřili byste, jak jsou si turecká jména podobná.

Každopádně je tam i jedno jméno, které se nedá splést s ničím jiným: Ludvík. Je to panovník, kterému náš drahý sultán vyhlásil válku a který má ve znaku ... A myslím, že to uhodnete ...

(Toto je screen z pátého dílu Velkolepého století, polovina páté minuty)

Češi, kteří se zajímají o to, jak vypadá jejich státní znak, bezpochyby už nevěřícně valí oči a shánějí si číslo na režiséra. Proč? Protože tu máme jistu historickou nesrovnalost.

Ludvík Jagellonský, panovník, kterému byl v seriálu znak připsán, žil do roku 1526, kdy už sice byl vyvinut erb s dvojocasým lvem na červeném pozadí (vznikl údajně roku 1247), ale určitě ne v takové podobě, jakou má dnešní český lev. Neporovnávám už se lvem z roku 1919, ale s tím, který se opravdu používá v součastnosti. A ten, věřte nebo ne, nemohl v takovéto podobě v první polovině šestnáctého století existovat.

Takže si režisér zkrátka domyslel, že když byl Ludvík králem uherským i českým, dá mu do znaku současný znak českých zemí a nikdo nic nepozná. Proč by se pídil v minulosti, že? Proč by zapojil fantazii nebo ... nebo snad wikipedii?

Nikdo by si přeci nemohl všimnout, že se ti lvi trochu podobají. A už vůbec ne, když mu ocas přebarví nažluto ...

Věřím, že zdaleka ne všichni lvi byli už poodhaleni, takže vyhlašuji Hon na českýho lva! Věřím, že ne hned zítra tady budou desítky návrhů, kde by se náš lev mohl skrývat, ale myslím, že časem, až to budete nejméně čekat, ještě nějakého naleznete ... A proto tomu, kdo kdykoliv najde nějakého českého lva, udělám zlatého blogového lva, ocenění největší - vlastenecké.

Ale motivací by vám neměl být jen výhled na virtuální cenu, nýbrž hlavně myšlenka na poodkrývání pravdy, nakolik je náš národ proslaven.

Už u mého prvního článku věnovaném lvům se Sinai vyjádřila, že náš lev by mohl být klidně i ten z Peugeotu. Je to tedy zatím nejžhavější kandidátka na zisk Zlablovlalva: zlatého blogového vlasteneckého lva.

Logo Peugeot z roku 1950:

Logo Peugeot z roku 1980:

Logo Peugeot z roku 1998:

Logo Peugeot, současný vzhled:

Verze z roku 1950 má k našemu českému lvovi asi nejblíže. Není tolik stylizovaná, ostatně lvovi chybí jen druhý ocas, koruna a výraznější drápy, aby se stal kopií našeho lva z roku 1919. Postoj je hodně podobný.

A co vy? Dokážete najít další lvy?

Jmenovka do VGS (1. úkol)

Mám občas takové šílené nápady, jakože se třeba přihlásím do nějaké grafické soutěže, i když si někdy třeba sám sebou v grafických pokusech nejsem jistý ...

Prvním, rozjezdovým úkolem byla jmenovka. Měl na ní být buďto název blogu, nebo má přezdívka a ještě nějaký obrázek.

Udělal jsem ji poměrně jednoduše - není přeplácaná a já jsem rád, že vypadá alespoň trochu k světu. Myslím, že s tímhle bych se zvládl prezentovat. :D

Není animovaná, i když já mívám ve zvyku vše animovat, tak snad ve velké, monumentalistické konkurenci obstojím i s tím, co teď předvedu...

Toto je má soutěžní jmenovka.

Udělal jsem ale ještě jednu světlejší verzi, která je tu ale jen proto, že v této původní tmavé verzi se nápis na zdejším hnědém pozadí ztrácí. Jiný význam to nemá a soutěžit chci s touto první ...

Mám blog o kytaristovi, takže myslím, že ta elektrika je ve jmenovce na místě, ale hlavně je to Fender ... Fender Telecaster, byť ne ten Johnův.

---

Kdysi už jsem něco podobného dělal, ale tehdy šlo o propagaci.

Vlastě jsme ale měli také vymyslet něco, co by prezentovalo naše blogy a neslo to buďto přezdívku, nebo alespoň název blogu.

Má propagace nesla obojí a můj blog zdobí doteď, ač je stará už přes rok ... nesoutěžní ukázka:

Zákeřné a divné ... věci, které nepochopím

Dnes ráno jsem si čistil zuby (a kdyby o tom někdo pochyboval, je to u mě normální) a už automaticky jsem zvedl ruku, abych se poškrabal na čele. Ne že bych tam měl vyrážku - je tak čisté jako andělská prdýlka (no, záleží na tom, jak si toho anděla představíte) - ale zkrátka jsem to udělal... Proč? Sám nevím. Ale už několikrát jsem zpozoroval, že vždy, když si čistím zuby, svědí mě čelo. Je tohle normální? Stává se vám to někdy? Mně furt. Sakra ... můžou být dásně nervově propojeny s kůží na čele? Můžou, když jsou údajně některé body na chodidlech spojeny s ledvinami, ale i tak mi to přijde absurdní.

Nejspíš nemá smysl to řešit, ale mě to zkrátka zajímá a poměrně mě to i deptá, když nevím, čím je to způsobené ... ach jo.

Pojďte!

Rozhodl jsem se, že zřídím místo, kam budu psát jisté reklamy na něco, co se mi zalíbilo, či někoho, kdo mě zaujal. Bude se to tu stále obnovovat a může se sem dostat jak prosba o hlas někomu, kdo o to slušně (a inteligentně) požádá, tak pozvánka na nějakou akci (blogovou i neblogovou). Pořádá se tu totiž zaztraceně moc zajímavých věcí, ale jen k málokomu se to dostane. Tak se stane, že vídávám často komentáře typu: "Zajímavé, škoda, že jsem o tom nevěděl/a, zapojil/a bych se." Takže toto jsou mé typy na zkrácení nudy ...

Řadím to podle aktuálnosti:

Už dlouhou dobu máme tu možnost obdivovat krásné obrazy Lily Addams, které já - už také poměrně dlouhou dobu - slibuji, že pro ni utvořím reklamu. Lily se totiž rozhodla svá díla prodávat, ale když o tom málokdo ví, je to těžké. Dnes je k tomu vhodná příležitost a tak sem dávám onu reklamu:

Když na ikonku kliknete, zavede vás to rovnou na místo prodeje (Zlaté české ručičky).

Před nějakou dobou Krasivija u sebe na blogu zveřejnila reklamu na svůj další blog. Ten je však něčím jiný a zajímavý. Je celý utvořený pro jednu RPG blogovou hru, kterých jsem zatím viděl opravdu jen velice málo. Systém je taky velice zajímavý, jiný než to obvykle bývá u RPG (však jde o blog), ale poměrně dobře vymyšlený a hlavně hratelný a o to jde.

Legenda ke hře:

Vše se odehrává za středověkých dob ve Vigidonském království, kde vládne rozumná vládkyně Krasivija. Šlechta do ní vkládá pramalé naděje, protože je žena, a jako vládkyně se moc dlouho neudrží. Ona je ale přesto přesvědčena, že dokáže napravit škody, které napáchal její otec.

Ano, země je rozvrácená a rozbitá válkami z minulých let a dlouhým bezvládím. A všichni, co v království žíjí, se nemají zrovna moc dobře. Snad kromě upírů, lesních víl, zlodějské šlechtě a lapků. A navíc panují i napjaté vztahy mezi vlkodlaky a upíry a mezi elfy a skřety. Lidé vyššího postavení zas chytají víly, aby jim tančily pro potěšení. Ne sice všichni, ale většina z nich ano. Jen kentaurové jsou nestranní a vše pozorují z povzdálí. A taky čarodějové.

Přesto však existuje naděje, že se všechno urovná a že zavládne mír a spravedlnost.

Vigidonské království má dobrou myšlenku, ale pramalou šanci na existenci, protože o něm málokdo ví a málokdo se zapojí. Já myslím, že RPG hry jsou dobré na rozvíjení fantazie, zvlášť tyto fantasy. Vybrat si tam můžete z několika zaměstnání a ras. Charater postavy si můžete sami zvolit, nejste ničím omezováni.

Pravidla <<

Co je RPG <<

Přihlášky <<