A když potkáš Smrt, zeptáš se jí ...?

Když jsem včera hledal kreativní lidi pro soutěž Všehochuť nadevše, narazil jsem i na blog Roseazy, kolegyně metlošky a milovnivce vlkodlaků, která u sebe sama pořádala jistou menší soutěž pro ty, kteří by v sobě chtěli odhalit talent. A já se zapojil, protože bych ho v sobě opravdu velice rád našel ... ovšem zatím hledám marně ...

Soutěž spočívala v napsání básně na téma Temnota a nebo Já ... sám si doposud nejsem ani trochu jistý, o čem z těchto dvou věcí jsem vlastně psal. Dalo by se to asi shrnout jako souhrn mých temnějších myšlenek ... tedy jsem odhalil temnotu sám v sobě? Ne, není to zvrhlé, zákeřné, zavrhnutíhodné, opovrženíhodné, pohoršující nebo třeba jen nepříjemně zamotané. Má to jasné sdělení. Nechci, aby byl život boj. Nechci, abychom museli neustále válčit ... a já teď nemluvím o válce v Íráku, jde mi o takové boje, které jsou blíž mému srdci. O osobní boje. Nechci, aby byl život tolik vyčerpávající ... ale to asi každý ... a nikdo nebude vyslyšen.

Není to velkolepé dílo, není to světoborné a nikoho to neohromí - ani mě to neohromilo - ale myslím, že to ani nikoho neurazí. Napsal jsem to tak, jak jsem to v tu chvíli cítil ... v tom je krása většiny děl - zachytit atmosféru dané chvíle, zachytit naše dojmy z něčeho určitého ... zachytit naše emoce.

---

Má báseň - nazývejme ji tak, jak titul článku káže:

Každý válečník
na své výpravě
střetnul se se Smrtí.
Pokorně poklekl,
zeptal se váhavě,
zdali ...

Je třeba opravdu do války táhnout?
Musíme žít jen ze strachu?
Přestane temnota jednou vládnout?
I já jsem tvořen z prachu

a v prach se obrátím

Každý poutník
se na své cestě
střetnul s Životem.
Ohnul svůj hřbet,
ptal se nejistě,
zdali ...

Musíme všichni skrze trny jít?
Proč je má cesta plná strachu?
Nemůžeš mě ze svých spárů propustit?
I já jsem tvořen z prachu

a v prach se obrátím

Každý člověk
úplně na konci
střetne se se Smrtí.
Snad bude pokorný
a možná zeptá se,
zdali mu odpustí.

Měla by?

Ještě si říkám, že jsme byli vlastně tři, co se zúčastnili ... a Ros se rozhodla určit vítěze tím, že to vlastně nechá na vás. Máte rozhodnout v anketě. Nechci škemrat o hlas a pochopím, když se vám jiná báseň zalíbí více ... chápal bych to dokonce velice dobře ... ale zase bych vám byl velice vděční, kdybyste pro mě hlasovali ... a to tady.

Nechám to na vás.