Workfinder

Poslední dobou tomu blogu opravdu dávám. Nechávám ho zde v klídku hnít a starám se o něj asi jako o pavouka ze sklepa. Komentuji, jen když uznám, že na to mám náladu ... což nejsem schopný uznat už téměř nikdy. Taky jsem měl v plánu nevšímat si blogu až do mého návratu z táboru ... ale stalo se něco, o čem bych vás rád informoval.

Myslíš si, že když jsi vystudoval klasický balet a moderní techniky v Budapešti, tak jsi sakra nějakej dobrej - ale to se mýlíš!

Tématem týdne je "Měsíc". Proč? Čekal bych spíš něco jako "Olympiáda", ale chápu, ono je lepší opěvovat nekofliktní Měsíc nebo vyprávět přátelům, co se stalo za uplynulý měsíc, než se dohadovat, čí sportovci jsou nejlepší. Naši.

Ale to není věc, o které jsem chtěl původně začít psát ... Vidíte - a začal jsem.

Night ... something

Dobře ... s tím nadpisem trochu předbíhám, neboť tohle bych rád vysvětlil v jednom z následujících Mástr-článků ... Ano, už jsem tady zas! A pokud jste si mysleli, že uniknete mému zdlouhavému vyprávění o tom, co se letos na MORu událo, tak ... tak pokud ke mně nebudete v době, kdy tyto články budou přibývat, chodit, nemýlili jste se ... Ale pokud sem zajdete, pak zde budete moct najít nejen pár strohých popisů jednotlivých dnů, ale především fotky ... Ano, letos se za ně konečně nemusím stydět ... Pravda, za takhle doslova vybojované fotky bych se nestyděl, ani kdyby byly sebemázlejší, ale jít na koncerty se zrcadlovkou má své výhody ... Ale i nevýhody, mezi které patří především ty chvíle, kdy se v mačkajícím davu musíte strachovat nejen o sebe, ale i o foťák.

Na konci se rozbřesklo

Země se rozdělila na dvě poloviny, když se nad naším územím začalo stmívat. Jedni temný mrak, který zahaloval a zaslepoval lidstvo, podporovali, jiní se jej snažili zesměšnit. A ano, dařilo se jim to. Za soumraku vyšel nový měsíc, pak přišlo zatmění. Ale teď se začíná blýskat na lepší časy ... nastal rozbřesk a to je konec této smutné ságy!

LIDI*CE

Těžko říct, jestli tohle bude další stroze popsaný "zážitek", který nikoho neupoutá, nebo to rozvinu na "zamyšlení", ze kterého snad něco pochopíte. Vlastně, pro vás mé dilema již není aktuální, co se z tohodle článku nakonec vyklubalo, si můžete přečíst v "rubrice". Ale teď je to pro mě tajemstvím. Stejně jako to, jak začnu dnešní článek. U Veroniky věčně vídávám články začínající větou, že neví, jak začít článek. Teď to chápu. Veronice z toho ale vždycky vyleze něco smysluplného a zajímavého, mně se to nepodaří ani tehdy, když mám jasně dáno, o čem bych psal. Vlastně jsem dnes začal psát článek jen z potřeby napsat článek. A byli jsme v kině na Lidicích. Není zase tak snadné psát o Lidicích, vlastně je to podobně náročné jako psát o Osvětimi. Tahle témata zkrátka člověka chytnou za srdce. Vím, že je to věc, o které by bylo dost hloupé žertovat, takže už jen proto mám z tohodle článku strach, nerad bych něco zkazil.

Totální ZATMĚNÍ!

Taky vám ten nadpis nápadně připomíná název třetího všemi milovaného dílu Twilight ságy?! :D

Není se čemu divit.. tento nudný a zdlouhavý článek chci věnovat právě jemu.. a všem obětem, které se na něj odhodlaly dnes podívat s námi v kině! :D

Byla to komplikovaná akce.. já - takový milovník Stmívání - jsem byl svým už několikrát zmiňovaným parťákem Benderem vytažen do kina na Zatmění.. neboli anglicky Eclipse, jak říkají všichni inteligenčně degradovaní fanoušci tohoto žánru v ČR! :D

Už ze začátku jsem věděl, že se ženu opravdu do velké legrace.. zvlášť, když jsem měl po boku Bendera (a to do slova! Všechny fanynky yaoie zklamu - Bender je dívka! Dejme tomu.. :D).

Umění

Pod pojmem 'umění' si každý představí asi něco úplně jiného... Někomu může při tomto slově na mysli vystát jeden ze známých obrazů, někomu kvalitní moderní písnička, někomu třeba poezie... každopádně jde o um (od toho je to také odvozené ne?) a už jen proto bych 'uměním' nenazýval úplně vše, co kdo vytvoří... Jistě, práci to dá, ale dnes se 'uměním' nazývají i obrazy, které chobotem neobratně načmárá slon támhle někde v zoo... to bych mohl pak za umění vydávat všechny své výtvory, co jsem splichtil, když mi bylo pět let a konkurovat s tím všem malířům a kreslířům, kteří si zaslouží být navždy zapsaní v historii. Opravdu... dnešní lidi jsou, co se umění týče, až nechutně nenároční. Vždyť se stačí rozhlédnout kolem sebe.. co vidíte? Jen odporné kýče bez originálního nápadu? Kopírování? A na tom dnešní umění staví! :(