Tématem týdne je "Měsíc". Proč? Čekal bych spíš něco jako "Olympiáda", ale chápu, ono je lepší opěvovat nekofliktní Měsíc nebo vyprávět přátelům, co se stalo za uplynulý měsíc, než se dohadovat, čí sportovci jsou nejlepší. Naši.
Ale to není věc, o které jsem chtěl původně začít psát ... Vidíte - a začal jsem.
V pátek jsem se vypravil s mamkou na otáčivé hlediště v Krumlově, abychom zhlédli balet Romeo a Julie. Víte, díky tomu, že má mamka byla baletkou, jsem na baletech prakticky vyrůstal ... a už jich mám opravdu po krk. Když to někdo opravdu umí, je to krásné - to ano - jenže prvních dvacet minut ... pak už mi to přijde všechno stejné.
Ale vyrazili jsme ... lístky jsme dostali zdarma a mně by bylo líto nechat je propadnout.
Vlastně jsme původně dostali možnost vybrat si, na co půjdeme ... ale vzhledem k tomu, že Romeo a Julie bylo to jediné, co se mi nekrylo s žádným z prázdninových programů, volba byla jasná.
Příběh Romea a Julie mi přišel vždy primitivní, takže jsem si byl jist, že to jediné, co dokáži ocenit, bude choreografie. Už od první scény jsem ale nabyl dojmu, že něco jako choreografie v tomto případě ani neexistuje a tanečníci jen improvizovali - a to hodně špatně. Tedy jsem zvedl oči k nebi, abych se nemusel dívat na ten nepřehledný chumel, a sledoval hvězdy, které jsou nad zámeckou zahradou vidět opravdu krásně. K dění pod hledištěm jsem se vrátil, až když jsem zaslechl zvuky o sebe se tříštících kordů ... Myslel jsem si, že alespoň šermování bude zpracované zajímavě, ale krom faktu, že to bylo unavené a nepřehledné, se mezi šermíři motala dvojice, která spolu pravděpodobně měla bojovat bez jakýchkoliv zbraní, ale ve skutečnosti to vypadalo, jako když jeden ožrala táhne z hospody druhého.
Ale to nejhorší je, že jsem stále neměl ponětí, kdo je Romeo a kdo je Julie. Bitva mezi muži nebyla zdaleka tím jediným, v čem jsem se špatně orientoval. V ženách jsem měl ještě větší maglaiz. Hodně tomu pomohly i kostýmy, které na mě působily jako noční košile, ale hlavně - všechny ty košile měly stejný tvar a stejnou barvu ... a teď si v tom najděte Julii. Že bych se orientoval podle hlavního páru, bylo taky nemožné, neboť tam laškoval každý s každým a Julií pro mě tedy každou chvíli byla jiná dívka. Na malý okamžik se mi v hlavě usídlila myšlenka, že Julií, vlastně hlavní postavou, by měla být ta nejelegantnější z dívek ... jenže tahle absurdní choreografie jakoukoliv eleganci a ladnost postrádala. Celá byla prosycena vulgaritou a často jsem musel odvracet zrak. Potěšila mě jen jedna věc... že v okamžiku, kdy si nechutně zpracovaná Juliina chůva vykasala sukni, aby se ochladila, zasmál se jen jediný člověk. Jediný z celého otáčka. Možná si choreograf myslel, že v dnešní době jsou všichni tolik nenároční a vulgární, že tyhle prvky ocení ... a pravda, taky jsem si myslel, že jsem jediný, komu se tohle protiví ... ale nakonec jeho snahu nedokázal pořádně ocenit nikdo. Chudák malý prznitel.
Každopádně tenhle balet neměl s baletem nic společného. Spíš šlo o parodii ... parodii na balet a dokonce i na samotný příběh. Kdybych si nepřečetl v programu, co přesně by se tam mělo odehrávat, z toho, co jsem viděl, bych to nezjistil. A i tak jsem s tím měl často problémy.
Říkám vám narovinu, že nic tak nechutného a nenápaditého jsem v divadle dlouho neviděl. Bylo to jako kdejaká hopsačka ze stodoly ... a nebo ze Stodolní ...
Juliin sólo taneček u zábradlí se dokonce příliš nelišil od laciných tanců u tyče ... a přišlo mi, že více než příběh nešťastně zamilované dívky, vypráví příběh striptérky, které klesají zisky.
Stále ve mně však zůstává jistá národní hrdost ... neboť onen mistr choreograf není Čech, ale pochází z Maďarska. Attila Egerházi. Jakmile někde pod choreografií uvidíte jeho jméno, nechoďte na to, pokud nepotřebujete průplach žaludku.
Naši tanečníci totiž nejsou špatní, ale co mohou ukázat v něčem tak slizkém? Když máte nevhodné kostýmy a nemožnou choreografii, můžete být sebelepšími, ale vždycky budete působit neohrabaně.
Jediný, kdo z choreografových plánů vyvázl poměrně dobře, byla Juliina matka ... o které jsem si však až do druhé poloviny myslel, že jde o samotnou Julii. Koneckonců měla odlišené šaty a byla elegantní ... elegantní, to se tam tak často nevidělo. S přehledem Julii zastínila. Což nebylo vůbec těžké vzhledem k tomu, co tam prováděla. To ani často nebyl tanec ... ne že to nebyl balet, ale on to nebyl žádný tanec! Juliina chůva ještě ke všemu jen neohrabaně chodila (spíš se potácela jako ospalý medvěd).
Nezbývalo než zavřít oči ... ale až tehdy jsem si uvědomil, co je na tomto baletu opravdu kvalitního a co si zaslouží ocenit ... hudba. Pokud jsem se kdy donutil k potlesku, vždy byl směřován k Prokofjevovi. Často mě od vypískání Edgerháziho odradila právě jen a jen ta krásná hudba, kterou jsem si nedovolil rušit.
Edgerházi mě donutil k zamyšlení ... proč jsme teď tolik vulgární? Proč, jakmile není ve filmu sex, nedokážeme si ho už téměř užít? Nebo proč takhle alespoň smýšlí tvůrci. Teď je vše tak laciné, špinavé a vulgární. A nebo až příliš jednoduché. Primitivní seriály, hloupé zápletky ve filmech, stupidní hudební texty, jednoduché kostýmy ... nic už není poctivé ... nic už není krásné ...
Je umění tohle, co se běžně vydraží za milióny ...
... nebo se mu víc blíží toto, což se považuje v dnešní době za vandalismus a hyzdění:
Já opravdu nevím, asi jsem slepý, hluchý, hloupý ...
Žádné komentáře:
Okomentovat