Těžko říct, jestli tohle bude další stroze popsaný "zážitek", který nikoho neupoutá, nebo to rozvinu na "zamyšlení", ze kterého snad něco pochopíte. Vlastně, pro vás mé dilema již není aktuální, co se z tohodle článku nakonec vyklubalo, si můžete přečíst v "rubrice". Ale teď je to pro mě tajemstvím. Stejně jako to, jak začnu dnešní článek. U Veroniky věčně vídávám články začínající větou, že neví, jak začít článek. Teď to chápu. Veronice z toho ale vždycky vyleze něco smysluplného a zajímavého, mně se to nepodaří ani tehdy, když mám jasně dáno, o čem bych psal. Vlastně jsem dnes začal psát článek jen z potřeby napsat článek. A byli jsme v kině na Lidicích. Není zase tak snadné psát o Lidicích, vlastně je to podobně náročné jako psát o Osvětimi. Tahle témata zkrátka člověka chytnou za srdce. Vím, že je to věc, o které by bylo dost hloupé žertovat, takže už jen proto mám z tohodle článku strach, nerad bych něco zkazil.
Lidice, kdo to neví, byly vsí ve Středních Čechách, které byly v roce 1942 po atentátu na Reinharda Heydricha zcela vyhlazeny. Nezůstal tam kámen na kameni a obyvatelé byli buďto rovnou zabiti, nebo posláni do koncentračních táborů.
Tvůrčí tým filmu Lidice si ukousl hodně velké sousto; natočit kvalitní drama, které by vycházelo ze skutečné a ještě takto tragické události není nikdy jednoduché. Viděl jsem hodně dobrých filmů, ve kterých buďto šlo o samotnou dobu a událost, nebo byla odsunuta do pozadí dramatického příběhu, který do jisté míry ovlivňovala (např.: Životy těch druhých, Šedá zóna) - žádný z nich nebyl český. Nevěřil jsem tomu, že by Češi dokázali opravdu zachytit tragičnost té doby, takže jsem od filmu ani nic nečekal. Možná je to dobře. Byl jsem velice mile překvapen. Bylo to úplně jiné, než jak jsem si to představoval. Na oficiálním webu filmu Lidice je uvedeno, že film Lidice není historickým dokumentem, není ani válečným filmem, je o osobních dramatech obyčejných obyvatel jedné středočeské vesnice. To je více než výstižné. Přijde mi, že ten film je zpracovaný podobně jako Titanic - hlavní děj utváří proplétající se smyšlené příběhy, které vedou až k samotnému vyhlazení.
Píšu tady o tom jako o běžné denní činnosti - nějaké vyhlazení. V tom kině to na mě nedolehlo, stejně jako děsivost Osvětimi jsem si v Auschwitzech nepřipouštěl. To až teď doma jsem schopný zamyslet se nad tím, co se tehdy vlastně stalo.
Zemřelo mnoho lidí. Válka dolehla na každého. V Lidicích zemřelo 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Většina mužů byla zastřelena nacisty ihned, dodatečně pak ti, kteří se zdržovali mimo vesnici. Ženy byly převezeny většinou do pracovních koncentračních táborů, kde jich 53 zahynulo. Některé děti, ty, které splňovaly podmínky árijské rasy, byly poslány do převýchovy do německých rodin, ostatní byly poslány do Chełmna, vyhlazovacího tábora - žádné z nich nepřežilo. Děti, které byly poslány do německých rodin, se podařilo vypátrat a navrátit příbuzným, bylo jich jen 17.
Po Lidicích nezůstalo nic. Domy byly spáleny a následně vyhozeny do povětří. Všechny cennosti, které obec a její obyvetalé vlastnili, přišly do rukou nacistům.
Takový byl osud jedné vesnice: vymazání z map. Zbylo jen prázdné pole, nic nenaznačovalo, že by tam kdysi stávaly domy.
Veškeré tohle utrpení vzniklo jen kvůli razanstnosti Karla Hermanna Franka, který chtěl Hitlerovi a celé Říši dokázat, že pracuje na vyšetřování atentátu na Heydricha. Stopy vedli do Lidic, což byla ta nejlepší záminka, ač nebyly důkazy, k varování pro všechny ostatní, kdo by se pokusili o něco podobného.
Film Lidice vychází z faktů, ukazuje krutost té doby, ale také vnitřní souboje odehrávající se v každém člověku. V někom jen jsou ty boje krvavější.
Většina, když film skončil, odcházela ze sálu roztřesená a vykolejená. Nikomu nemohl být život těch lidí lhostejný. Ne, když nám to pan Nikolaev takto bez obalu naservíroval. Nebo ano? Chápete člověka, který nad tím jen mávne rukou, uchechtne se a podotkne, že je opravdu velice rád, že to konečně viděl? Chtělo se mi z něj zvracet. Jak může někdo být takhle citově nevyspělý? Jak někdo může být takové poleno, že s ním nehne ani kariéra toxikomana, ani Osvětim a ani Lidice? Co je tohle za zrůdu, že se směje, když nacisti sřílejí do patnáctiletých chlapců? Je to jen film, já vím, ale ten film vyobrazuje naši minulost. Tohle se stalo. Otevřete oči! Nežijete ve světě, kde by vás mohl Jack Sparrow unést na své lodi, tady neválčí Harry Potter s Pánem zla, nás neohrožuje Darth Vader, my nehledáme Prsten, my žijeme v místech, kudy se procházela nacistická vojska, jezdíme po kolejích, po kterých byli lidé odváženi do koncentračních táborů, naše auta se prohání po silnicích, které blokovaly tanky, možná míjíme prázdné louky, kde dříve stála zrovna taková vesnice, ale teď už ne... Tohle je naše minulost.
Zdroj některých informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat