Básně (a ne, nejsou to klasické recenze)

Nedávno jsem si po sobě četla starý článek, kde jsem se snažila o jakousi recenzi svých oblíbených alb z roku 2021, a musím říct, že je to fakt dobrý. Nemyslím jenom ta alba, ale to, jak jsem to pojala. Velice skromně se musím popleskat po zádech a vyznamenat se za vážně poutavou recenzi. :D Jenomže i když jsem vyhodnotila ten článek i s ročním odstupem jako dobrý, je mi úplně jasné, že dobrý mi přijde jen proto, že vím, o čem mluvím. Když popisuju jednotlivá alba a písně, poznávám v tom, proč se mé myšlenky ubírají zrovna tím a oním směrem. Chápu, co myslím "kudrlinkami" a podobnými obskurními výrazy, a přitakávám si, protože je mi ta hudba prostě blízká a za ty dva roky mi přijde ještě bližší...

EDIT 12. 6.: opravud je to primárně o básních, ale pokud vás zaujme hudba, klidně se k ní vyjádřete taky ;)

... Ovšem je mi jasné, že nikdo z vás tuto zkušenost nemá. Jasně, asi tady budou i rockeři a metalisti, ale těch skupin je tolik, že je téměř nemožné, abyste znali vše, co já... a je o to nemožnější, aby se vám to všechno líbilo. Tudíž jsou pro vás tyto články nepřitažlivé. A to mě sere. Takže jsem se rozhodla přizpůsobit a hudbu vám začnu cpát trochu jiným, originálním způsobem... Který vás snad bude bavit

Jako jo, série "moje cédéčková sbírka" se nevzdám, tu dojedu, ale rozhodla jsem se minimálně pro tentokrát recenzi na má oblíbená alba vydaná v roce 2022 sepsat unikátně. Jako básně. Protože mě ta hudba inspiruje a přijde mi fajn nechat tu inspiraci proudit na papír... nebo na blog.

Každé album bude mít jednu báseň, která popíše trochu styl, trochu mé názory, ale především bude vše zahalené do metafor, takže by vlastně asi nikdo, kdo neví, že je to o hudbě, nepoznal, co že je tím hlavním námětem. A to je můj záměr, nechci psát "píseň je to pěkná, jenom trochu vleklá" :D chci vzletná a vznosná slova a trochu té romantiky. Tudíž takové budou mé nové básně. A já doufám, že vás zaujmou a že vás přinutí si něco z toho poslechnout. A když ne, tak aspoň snad ty básně polahodí. Nebo snad aspoň vzbudí nějaké emoce, byť by to mělo být opovržení, chci vaše komentáře, nandejte mi to... *I'm addicted to comments* Mimochodem hrozně moc si vážím všech, kdo jste mi napsali něco k předposlednímu článku, fakt mě to potěšilo, že vám má tvorba nepřijde úplně zbytečná :D a někomu možná dokonce i hezká, tudíž vám určitě brzy nasdílím i další výtvor. A ještě více si vážím komentářů u posledního článku, kde jsem se pokusila nečekaně o trochu lore výkladu Elden Ringu, a upřímně mě překvapilo, že skoro nikdo tady tu hru nezná, tudíž aspoň pak vím, že vám ji budu muset přiblížit. :D Ale teď k té hudbě... respektive k básním...

Chci jen zdůraznit, že převážně poslouchám melodický symphonic/gothic metal, případně něčím vyšperkovaný heavy metal a hard rock, příliš si nelibuju v growlingu, a tak, kdybyste chtěli něco z toho zkusit, počítejte s tím, že víc narazíte na líbivé ženské vokály než chrapot:

skupina: Walk in Darkness 

album: Leaves Rolling in Time

Potkal jsem tě na té dlouhé
cestě do Babylonu,
kde cikánky věští,
smějí se tvému skonu. 
A ty jsi v bodě zlomu.
Minulost tě mučí
a ty ji táhneš domu.

Táhneš ji a své démony, 
lásku, démony a bohy,
mluvíš o válečné stezce, 
ale přesto dýcháš lehce,
jen vítr kvílí tence
a ty v rytmu svoje nohy
kladeš, ignorujíc ten boj,
co v dáli zuří měkce,
nevzdoruj, tak se s ním spoj,
polož na rakev věnce,
zatanči a táhni je dál,
vleč bohy své hustým bahnem,
smrtelnost svou spal,
démon čeká na milence.

Přijď ke mně blíž, 
pomalu jako vždycky
se silou vlastní vodě,
v syrové nahotě,
udeř mě silně znovu
pověs na kříž,
děláš to metodicky,
ale nikdy krutě,
tvá náruč krásně hladí,
ty a já jsme pieta,
Babylon už dávno není
a ty míříš do světa.

Hodnocení alba: 8/10
Velmi melancholické, ale výrazně příjemnější a svižnější než předchozí tvorba.
Hlavně titulní Leaves Rolling in Time otevírá album novou silou a udává krásnou atmosféru alba.

***

skupina: Deathless Legacy
album: Mater Larvarum

Stáhni
ze mě
temnotu
nebo co chceš,
svlékni
tu duši,
zbav ji
všech hříchů
a sněz je,
vypij je,
vdechni je,
prosyť své tělo
mou zvráceností,
svou zvráceností,
jedinou ctností
je hřích

Hodnocení alba: 8/10
Původní báseň byla delší, ale pak mi došlo, že zbytečných dalších slov netřeba, tohle vystihuje samo o sobě atmosféru docela hezky. Já vím, moc to nepopisuje hudbu, ale věřte mi, je dobrá.
Deathless Legacy jsem vlastně objevila až letos a zatím nejnovějším albem mě nadchli. Není to úplně bezchybné, ale je to jízda a je to zábavné - jako trochu méně epičtí Powerwolf. Oblíbených písní tu mám hned několik, krom úvodní Ora Pro Nobis, která se stala populárním singlem, je to například titulní Mater Larvarum nebo vedle ní Queen of the Infernal Pantheon.

***

zpěvačka: Charlotte Wessels
album: Tales From Six Feet Under Vol. II

Tvou přenádhernou tvář

zas zkropila jatka

našich černých myšlenek,

které drtí dnes a denně

tvou nabytou svatozář.

Líbej něžně silou vody,

jenom ty jsi zadní vrátka,

my jsme demoliční plán,

chápeš pojmy,

bez svobody

jednou každý umře sám

Tvé přenádherné vlasy

zas zkropila vražda

slov i malých písmenek,

zničit člověka je svátost,

v černých slinách skví se pravda,

ale Fénix povstane,

k tomu vedou všechny hlasy, 

které uvnitř stále skrýváš,

ale z lidí, které líbáš,

se málokdo zastane

Venuše

Hodnocení alba: 9/10
Charlotte zná většina asi z Delain, ale hudba Delain zdaleka nedosahuje kvality Charlottina sólo projektu. 
Respektive hudba zde není tak tvrdá a určitě zaujme hlavně nemetalové fanoušky, nicméně tak dobře poskládané melodie, tak silnou práci s hlasem, zajímavá témata a mocné zvraty, to může Charlotte nejen závidět její bývalá skupina, ale vlastně většina interpretů v dnešním básňovém seznamu. 
Jediná píseň, kterou si na albu vyloženě neužívám, je úvodní Venus Rising, a to ne proto, že by byla špatná, ale proto, že je úplně jiná než zbytek alba a prostě vyčnívá neskutečně specifickým způsobem, že nevím, co si s ní počít.

***

skupina: Sabaton
album: The War to End All Wars

Ten boj

Ten boj už začal

Začal dávno se mnou

s tebou a tím výstřelem

ve městem válkou zblázněném

Začal

Sarajevem

A pro nás nikdy neskončil

a díky bohu za ten dar
Životu zdar anebo zmar,
toť už je statistika pouhá,
řež je dlouhá,
poprava
je jenom touha.

Prý to tu ještě nebylo,
nic tak mocného, nic tak krutého,
co by nás pozřelo
a navždy vytrhlo
ze světa čistého
jako psa bitého.

Takhle mocně nikdy nezněly
zarezlé kanóny, zvony od Sommy
zbytečné výstřely
bojové povely
a vše, čím se stáváš.

Hrozně moc doporučuji podívat se na video, je jedno z nejlepších, jaké natočili: 

Hodnocení alba: 7/10
Problém Sabatonů je stejný jako problém Powerwolfů - jejich alba se od sebe liší minimálně a po letech nedokážete odlišit, která píseň kam patří. Zároveň se kvůli tomu nemůžete z nového alba nadchnout stoprocentně, protože to prostě nikdy není úplně nové. Sabatoni mají tu výhodu, že alespoň v posledních letech vždy přišli s ambicióznější a razantnější myšlenkou a ztvárnili ji dokonale. Ani nejnovější album není výjimka a vzrůstající tendence v rámci omezeného stylu pozorovatelná je. Album má myšlenku, tempo, skvělé texty a kvalitní zvuk. Hudební nápady vynikají zejména ve skladbách Dreadnought a The Unkillable Soldier. Pro mnohé je ikonickou i balada Christmas Truce, která mně osobně ovšem přijde víc kýčovitá než cokoliv jiného. Celkově je to album hodně dobré, ale to stejné se dá říct o všech předchozích albech.

***

skupina: Therion
album: Leviathan II

Potkala jsem tvého bratra,

nestvůru z východní pouště,

co mi vyrvala duši a rozdrtila plíce, 

a já doufala, že přineseš mi více.

Já se modlila za větrné spouště,

silné deště,

muč mě ještě, 

silněji.

Vždyť Hádes ti dal plášť,

vždyť alchymií žiješ, 

tak proč nepřetvoříš zášť

a ten plášť nepřešiješ

Je to jenom součást kultu?

Prázdná slova a nic víc,

laciný kokain zpod pultu,

pálíš Biblí na tisíc.

Ale nikdy ne svým ohněm,

ztratils plamen,

s drakem amen

musí být, 

když cíl sám mizí v peřejích

nebo se ztrácí v esejích,

které jsi napsal o své víře,

elaboráty o studu,

ve kterých jsi pohřbil to zvíře

a děláš děvku osudu.

Kokain by byl nakonec dobrý, 

aspoň nějaké vzrušení, 

ale ty šetříš svoje drobný

pro zase nové zkroušení.

A já chci zpět do pouště

a chci umřít, 

jak se sluší a patří, 

nyní chápu, že ty a Leviathan

jste nikdy nebyli

bratři

Hodnocení alba: 6/10
Ono to album vlastně špatné není a v rámci diskografie Therionu je poměrně důstojné, jeho největším problémem ovšem je, že mu předcházel Leviathan I nebo prostě jen Leviathan. A to bylo tak kurevsky boží dílo, kde každá píseň měla údernou melodii, krásnou kompozici a smysl, takže navázat na to by bylo těžké, i kdyby se Therion nesnažili o lacinou kopii v podobě Leviathanu II, který se prokazatelně jen veze na vlně svého předchůdce. Z tohoto důvodu nemůžu hodnotit výše. 
Jako ukázku vybírám svou nejoblíbenější skladbu z alba Hades and Elysium, zbytek je takový více jednotvárný a splývá. 

A jaká hudba z loňského roku rezonuje ve vás? Je nějaká skladba, která vás nenechá ani po roce v klidu a musíte se k ní vracet? Nebo s trochou štěstí celé hudební album?