Der Weg ist nie das Ziel, nur ihn allein hab ich erreicht...

...aneb šťastný nový rok 2017!

Za okny je tma a mlha, viditelnost je tak tragická, že nevidím jediný záblesk ohňostroje... no možná je to také tím, že to, co tady venku bouchá, nejsou ohňostroje, ale jen petardy... nebo taky ne a vypukla nám třetí světová, která se chytře maskuje za zvuky každoročního silvestrovského pozdvižení... Protože to je přesně to, co každá válka potřebuje. Vypuknout tajně.

Design pro Pythonissu

Posledně, když jsem "odumřela", bylo to asi na dva týdny a hrozně jsem se omlouvala, že to bylo fakt šíleně dlouho... a teď je to kolik? Měsíc? Mé odumírání se zhoršuje. Naštěstí existuje velice jednoduché vysvětlení: Co bych to byla za nekromanta, kdybych nepodstoupila čas od času nějaké to oživeníčko...? Nějaké resurrection by erection... No dobrá, to ten pravý důvod asi nebude, neboť mé nekromantské schopnosti se vztahují jen a pouze na Guild Wars, takže... za to může design. Ano, design, to je zlo! Ale ne ten pro Pythonissu, jak jej inzeruji v nadpisu, nýbrž pro mě. Plánovala jsem velkolepý comeback s novým zimním designem, ale jak vidíte, jaksi tu k žádné změně nedošlo. Proč? To je prosté jako napsat správně "samozřejmě" (a ano, stejně jako "bizarní" se to vskutku píše bez "d"). Když jsem tvořila své předchozí veledíla Bloodstone a Rising Flames, nechala jsem se velice volně inspirovat právě GW (čtěte: vyčořila jsem, co se dalo, a vše stvořila ze screenshotů), konkrétně novými zónami: rudým Bloodstone Fenem, kde i obloha je zbarvená dočervena a ve vzduchu levitují útržky rubínových skal, a ohnivým Ember Bayem z epizody Rising Flames, kde země je proměněná v uhel, skálami protéká láva a nad tím vším se tyčí sopka s několika vytesanými lebkami... No nezapracujte to do designu! Teď do GW přibyla nová zóna, tématická, zimní. Bitterfrost Frontier. A já v ní viděla potenciál stát se hlavním tématem mého zimního designu zde. Ale... zatímco Bloodstone a Ember byly zóny nabité zajímavými útvary k prasknutí, Bitterfrost je jen... pustina. Zasněžené nic. Nepracuje se s tím úplně tak dobře, jak bych chtěla. Respektive nedá se s tím pracovat vůbec, protože ta zóna je nejen nesmírně nudná a prázdná, ale hlavně otravná, a tak mě přešla chuť s ní jakkoliv pracovat. Tudíž jsem se našatvala na celý svět a pozbyla chuti vrátit se na blog, protože, ano, stále nemám svůj zimní design.

Nicméně se stalo hodně věcí, o kterých bych psát vážně chtěla. Nemyslím si, že bych sem do Vánoc přidala úplně vše, co bych ráda, ale tímto vám dávám na vědomí, že se opět pokouším o návrat. Nicméně neslibuji, že se s vámi třeba za dva týdny opět na nějakou delší dobu neodloučím. Ostatně, čeká mě zkouškové.

Ale konečně sakra k nadpisu... Chtěla jsem se na blog vrátit s designem, a tak se vracím s designem. Jen ne tedy pro mě, nýbrž mým prvním designem na zakázku. Tedy, on není úplně první, ale je provní po šíleně dlouhé době. A kupodivu má i úspěch. Nastavený si ho můžete nyní prohlédnout už u majitelky Pythonissy a v celém článku sem přidám náhledy.

Pro Pytho byla radost pracovat. Sice zadání byl docela oříšek, ale zase mě to vcelku bavilo, když už jsem dostala nápad. Byla to zajímavá výzva zapracovat do takové trochu fantasy tématiky reálné fotky samotné Pythonissy, a to k tomu ještě zajímavě kontrastní: jedna smutná, druhá veselá.

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 4, část 2.

 Kapitola IV. Bitva 2/2

Přímo před něj a Malfoye se postavila drobná Esra, kterou se podařilo všem přehlédnout. Stála tam s rozzuřeným obličejem a hůlkou napřaženou a zlostně cosi štěkala na omráčeného Eatona. Albus ale neměl čas, aby identifikoval její slova nebo jí poděkoval, protože Eatonův parťák se rozhodl, že vyšle hned další kouzlo.

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 4, část 1.

Kapitola IV. Bitva

Následujícího dne všichni tři při vyučování usínali. Ani bohatá snídaně, se kterou si domácí skřítci vyhráli, je nedokázala probrat, a tak jim nezbylo než zamířit do sklepení na první hodinu lektvarů v polospánku s myšlenkami na všechny možné povzbuzující dryáky a životabudiče, které Křiklan bezpochyby umí připravit. Nic takového ale neprobírali, naopak ze všech možných výparů se jim jedině víc otupovala hlava. Až když Scorpius doopravdy vedle Albuse zachrápal, zjistil Křiklan, že Esra v lavici před nimi vlastně míchá celou dobu špatný lektvar – a místo přebarvovacího lektvaru na straně pět se pustila do oslabujícího lektvaru na straně sedm.

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 3, část 3.

Kapitola III: Rozhovory s krví 3/3

Albus přesvědčil s mírnými obtížemi madam Pomfreyovou, aby ho už k večeru z ošetřovny propustila. To se neobešlo bez jejích protestů, z nichž Albuse obzvlášť popudila poznámka, že když je to Potter, měl by u ní zůstat ještě aspoň přes noc na pozorování, jako kdyby snad jeho jméno značilo nějakou dědičnou chorobu. 

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 3, část 2.

 Tato část a všechny následující jsou dopisovány průběžně v letech 2017-2021, od původních pasáží se stylově možná v něčem liší, rozhodně došlo k mírné změně záměru s hlavní zápletkou, která mi po těch letech začala připadat hloupá. Jelikož ale nechci začínat nanovo a stará povídka mi přirostla k srdci, rozhodla jsem se v ní pokračovat a staré kapitoly neměnit, jen trochu jinam směřovat původní vyznění. 

Kapitola III: Rozhovory s krví 2/3

Albus Potter a vzestup černé magie - kapitola 3, část 1.

Po delší době jsem měla docela problém chytnout tu správnou psací slinu, a taks i myslím, že tato část je psaná v trochu jiném, o něco rozvláčnějším duchu. Snad to nebude moc na škodu.

Pokračování se připravuje.

Kapitola III. Rozhovory s krví 1/3

Moje cédéčková sbírka: Gravity Kills - Superstarved

Gravity Kills (Anglie)

Od chvíle, co jsem se do vás snažila nahustit sympatické Good Girl Maggie, elegantní mix mezi Evanescence a Halestorm, uplynula už nějaká doba, a tak je na čase v mé sbírce pokročit. Tímto článkem tedy zakončím "Géčko", ale nebojte, můžete se těšit na "Háčko" a celý zbytek abecedy... Věřím, že jste nadšení.

Aby to ale nebylo takové monotónní... Zase nějaká zpěvačka, já ji zase přirovnám k Amy Lee, o hudbě opět napíšu, že je to mix mezi gothic a symphonic... No, tentokrát nikoliv. Gravity Kills jsou docela unikát v mé sbírce.

A tentokrát rovněž potupně přiznávám, že nemám ani fotku z koncertu ani žádný jiný bližší zážitek s touto grupou, neboť jsem je naživo dosud neviděla... ani nevím, zda někdy v ČR byli. Vlastně o nic celkově nic moc nevím, čímž jsou rozhodně v mé sbírce taky unikátní.