Moje cédéčková sbírka: Gravity Kills - Superstarved

Gravity Kills (Anglie)

Od chvíle, co jsem se do vás snažila nahustit sympatické Good Girl Maggie, elegantní mix mezi Evanescence a Halestorm, uplynula už nějaká doba, a tak je na čase v mé sbírce pokročit. Tímto článkem tedy zakončím "Géčko", ale nebojte, můžete se těšit na "Háčko" a celý zbytek abecedy... Věřím, že jste nadšení.

Aby to ale nebylo takové monotónní... Zase nějaká zpěvačka, já ji zase přirovnám k Amy Lee, o hudbě opět napíšu, že je to mix mezi gothic a symphonic... No, tentokrát nikoliv. Gravity Kills jsou docela unikát v mé sbírce.

A tentokrát rovněž potupně přiznávám, že nemám ani fotku z koncertu ani žádný jiný bližší zážitek s touto grupou, neboť jsem je naživo dosud neviděla... ani nevím, zda někdy v ČR byli. Vlastně o nic celkově nic moc nevím, čímž jsou rozhodně v mé sbírce taky unikátní.

album Superstarved, rok vydání 2002, žánr industrial rock/metal

Mám jednu dobrou kamarádku a ta mi kdysi zavolala s tím, jestli nechci tohle cédéčko, že jí ho taťka přivez a ona ho nechce (nebo tak nějak, nemám na to paměť). Já tu skupinu neznala, do telefonu jsem kamarádce ani nerozuměla jméno, ale souhlasila jsem. Nepamatuji si dokonce ani, jestli jsem ho od ní koupila za nějakou symbolickou přátelskou cenu, za něco ho vyměnila, dostala k svátku nebo mi ho kamarádka dala jen tak. Vážně nevím.

Ale vím, že mi trvalo rok, než jsem se odhodlala si to pustit. Já se málokdy odhodlám pustit si novou tvorbu od kohokoliv. I k novému CD Rammsteinů jsem se prokousávala dva roky a myslím, že k novému albu Epicy se budu prokousávat ještě déle.

A pak jsem cédéčko při nějakém úklidu objevila s tím, že bych ho tedy mohla zkusit... a zalíbilo se mi. Svým způsobem.

Dám vám sem ukázku mé momentálně nejoblíbenější písničky z alba (a ještě jedné, která je jí v patách), ale předem radši upozorním, o co tedy jde, když ne o další female fronted skupinu s nadupanými klávesami, hustou symfonickou atmosférou a haldou sborů.

Manson. Napadá mě stará tvorba Marilyna Mansona, album Antichrist Superstar a nějaké prvky z o něco novějšího Holy Woodu. Není to takový div vzhledem k tomu, že Superstarved vyšel zhruba ve stejné době jako Holy Wood. A tehdy se industrial rock nebo i industrial metal bral vážně jako industrial, ne sice tak moc jako v devadesátkách, ale stále se nehrotila ta heavy stránka, jelo se víc po melodiích a po mechanických zvucích připomínající továrny, roboty, parní stroje... Miluji tuhle starou industriálovou atmosféru. Nelibozvučně libozvučná a o něco drsnější než Neue deutsche härte.

Zhruba ve stejnou dobu taky vychází poměrně melodický, ale obdobně zajímavý počin jménem Mutter od Rammsteinů... a Herzwerk od Megaherz. Proč to zmiňuji? Důvod je prostý. Kolem roku 2000 vypukla podle mě zlatá industriálová éra.

A přesně proto Gravity Kills nevynikli. Můj názor. I když zněli skvěle, i když měli nápady a dokázali si s hudbou zajímavě pohrát, někdo je na scéně předčil...

Nutno říct, že já pro industrial metal měla vždycky slabost. Němci jej podle mě zvládali nejbravurněji ze všech, ale to není důvod si tuhle anglickou smečku nepřipustit k tělu... Tedy k ušním bubínkům - budu konkrétnější.

Co mě vlastně přivedlo na srovnání s Mansonem, je cover verze písně "Personal Jesus". Tuším, že původně od Depeche Mode. Manson tu píseň zpracoval po svém, nemazlil se s ní, k působivým slovům vtiskl působivou hudbu a dalo by se říct, že si skladbu sprostě přivlastnil. Udělal si z ní svou děvku. Protože ano, jeho verze mi přijde lepší než originál. Ale já mám obecně u Depeche Mode pocit, že je to spíš skupina stvořená ke "coverování".
Verze Gravity Kills mi však přijde docela blízká té Mansonově. Slabší, ale ten zvuk už je zrhuba na podobné úrovni... Vtipné je, že Manson svou verzi vydal tuším až dva roky po Gravity Kills, takže... je možné, že od nich čerpal?

Pravdou je, že vůbec nevím, jak moc jsou Gravity Kills proslavení. Nevím, jestli mají nějakou fanouškovskou základnu v Česku, jestli zajímají vůbec kohokoliv mimo Anglii - zda se o nich třeba Manson mohl vůbec dozvědět - a zda vůbec ještě hrajou... Sekla jsem se jen a pouze u tohoto konkrétního cédéčka. A víc o nich nevím.
Určitě to nesouvisí s tím mým strachem zkoušet nové kousky.

Ne to není strach zkoušet nové kousky. Ale jakmile už mám od skupiny něco ozkoušeného, o to hůř se vrhám do jejích nových alb, protože se bojím, že to nebude znít jako to, co znám. No občas je to jedině dobře. Jsou skupiny, kterým změna pomohla se výrazně zlepšit (ehm, Xandria). Ale pak jsou skupiny, které se čím dál víc ztrácí... alespoň se tedy vytrácí z mého metalového srdce, když ne z hudební scény. Třeba jako Within Temptation. Poslední album považuji za zradu. No dobrá, to přeháním, ale zkrátka i když vím, že se z nich stali nepřemožitelní milovaní titáni symphonic rocku, pro mě klesli někam... nevím, třeba k Miley Cyrus. Tu už snad nikdo nemá rád, že ne? Po tom, co vyvádí... Nechci tu nějaké fanoušky urážet, těžko se mi vybírá celebrita, ke které bych mohla přirovnat maximální pokles. Vybrala bych Bartošovou, kdybych se neřídila zásadou "O mrtvých jen v dobrém."
Ale to jsem odbočila zase někam úplně mimo.

No a vlastně taková je hudba Gravity Kills a celé toto album. Je zajímavé, člověk se u něj na nějakou dobu pozastaví, ale pak odbočí k někomu jiném... A možná, možná se někdy vrátí. Ale jen možná.

Tak to tu mám na oživení, abyste věděli, že poslouchám i něco jiného než jen "evanescenoidní" a "epicoidní" skupiny.